XI. díl. " Operace Husky" Sicílie 1943. Č 31.

[michan]

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 31.

Konečné fáze stahování německo-italských vojsk ze Sicílie, přes Messinskou úžinu.



V roce 1943 byly parašutistické a vzdušně výsadkové jednotky válčících stran již skutečně moderně vyzbrojeným, houževnatým a perfektně vycvičeným druhem vojska, který nejenže ovládal své překvapivé použití, ke kterému byl určen, ale vynikal i v základních druzích boje, tedy v obraně i v útoku. Dokazovaly to britské parašutistické jednotky v Africe i na Sicílii, stejně jako americké parašutistické jednotky, stejně jako to dokazovali parašutisté Německa, již od roku 1940. A právě na Sicílii pozastavil německý 3. parašutistický pluk největší útočné snažení britské 8. armády svou klasickou obranou. Řekněme si něco o tom.
Jak víme, britský generál Alexander, velící útoku na Sicílii, v rámci koordinace bojových operací 7. a 8. armády před začátkem závěrečné operace na Sicílii, která měla začít 1. srpna 1943, vydal rozkaz, nebo pokyn, který zněl, cituji:

„Aby se rychle přivodilo zhroucení německých jednotek, které ještě zbývají na Sicílii, je nutné, aby jste vytvořili silný tlak na jejich severní křídlo a nepřetržitě tento tlak udržovali.“

O tom, jak pokyn plnila americká 7. armáda od konce července a začátku ofenzivy po 1. srpnu 1943 jsme hovořili předtím. Nyní tedy o britské 8. armádě.
Britský útok generála Montgomeryho mířil na vesnici Centuripe, která ležela ve výšce 733 metrů nad mořem. Před vesnicí, u osady Catenanuova, se bránil pevnostní prapor, na který na západě navazoval německý I. prapor 3. parašutistického pluku (z 1. parašutistické divize), který byl sem do obrany přeložen dne 20. července 1943 s úkolem - udržet zdejší pozice. Oba tyto prapory byly spojeny do jedné bojové skupiny pod velením podplukovníka von Carnapa z 1. parašutistického pluku. Úkol pro bojovou skupinu zněl – „Zablokovat údolí Dittaina“. V samotné osadě Centuripe byl v obraně další německý parašutistický prapor, II. prapor také z 3. parašutistického pluku, kterému velel kapitán Liebschera. Německý III. parašutistický prapor z toho samého pluku pak zaujal obranu právě u Regalbuta.
Když Britové v noci z 31. července na 1. srpna 1943 začali svou velkou ofenzívu tím, že britská 78. pěší divize (přisunutá z Tunisu) a 3. kanadská pěší brigáda pronikly do údolí (oblasti Regalbuta), dostaly se už za necelou 1 hodinu až do týlu 1. roty 3. parašutistického pluku. Podplukovník von Carnap, velitel bojové skupiny hned v začátku padl v bubnové palbě Britů, ale do osady Centuripe se Britové neodvažovali. Jejich váhání bylo tak dlouhé, že německý velitel tankové divize „Hermann Göring“ generálmajor Conrath stačil přesunout do oblasti celý 3. parašutistický pluk (tedy nejen jednotlivé prapory, ale i podpůrné jednotky pluku). Tak se k bojové skupině, která byla původně pod velením von Cornapa podařilo dorazit i III. praporu 3. parašutistického pluku. No a když potom ještě 31. července 1943 Britové zaútočili, byli krvavě odraženi.
Tehdy na poledne dne 1. srpna 1943 nařídil velitel britského XXX. sboru generálporučík sir Oliver Leese, aby bylo místo útoku předem Spojeneckým letectvem rozbombardováno. Kapitán Liebscher, velitel německého II. praporu, však nařídil svým vojákům, aby se stáhli na jižní svah, kde zaujali nová obranná postavení. Britské bombardování sice přeměnilo vesnici v suť a popel, ale německé parašutistické jednotky nezasáhlo. Útok na Centuripe pak zahájila britská 36. brigáda (ze 78. britské pěší divize), která dorazila na kótu 698 těsně pod východním okrajem vesnice právě v době kdy začalo druhé britské bombardování. Britští vojáci se s německou pěchotou srazili na centuripském hřbitově a boj zde trval celou noc. Až teprve ráno dne 2. srpna 1943 pronikli Angličané do vesnice Centuripe. Ale právě v tuto dobu podniklo nálet spojenecké letectvo, které nevědělo, že jsou již Britové ve vesnici. Angličané, kteří nebyli zraněni, nebo zabiti, museli z trosek vesnice utíkat zpět do svých pozic. Němečtí parašutisté okamžitě postoupili a zaujali své staré obranné pozice. Bojová síla britské 36. brigády ze 78. pěší divize byla zlomena.
Jako druhá do útoku vyrazila britská 38. brigáda ze stejné divize, která také 2. srpna 1943 ve 20 hodin večer zaútočila na Centuripe. Po několika nočních hodinách se anglické brigádě podařilo vesnici obsadit. Cestu jim usnadnil rozkaz německého plukovníka Heilmanna velitele 3. parašutistického pluku, který bránícímu se II. parašutistickému praporu rozkázal, aby Centuripe vyklidil a ustoupil směrem na Regalbuto. V samotném prostoru mezi Centuripe a Regalbuto pak v tu dobu stálo jen 120 parašutistů z I. praporu 3. parašutistického pluku, když proti nim stála 3. kanadská pěší brigáda, která neustále útočila. Pod tlakem Kanaďanů parašutisté z I. pluku vyklidili jen některé okrajové pozice.
Proti německému II. praporu 3. parašutistického pluku u Regalbuta útočila známá 231. (maltská) brigáda, která zde měla k dispozici letectvo Spojenců.
Na samotné Regalbuto, které bránil kapitán Kratzert se svým III. parašutistickým praporem z 3. parašutistického pluku dopadala palba kanadského dělostřelectva a postupně sem Kanaďané poslali do útoku 1. a 2. kanadskou brigádu (1. kanadská pěší divize) pod jejímž tlakem museli němečtí parašutisté ustoupit. Německý III. prapor se odpoutal z boje směrem na východ a usadil se na vrcholku, odkud byl později, stejně jako ostatní dva prapory (II. a I. parašutistický prapor) 3. parašutistického pluku stažen do obranných postavení u Etny.
Byla noc na 4. srpna 1943, když nastoupila britská 50. pěší divize v úseku německé bojové „Skupiny Walther“ u mostu přes řeku Simeto a severně od něj do útoku ze svého předmostí. Ve zdržovacích ústupových bojích před dotírající britskou 50. pěší divizi musela „Skupina Walther“ vydat území v délce 7 km. Těžké boje mezi německou bojovou „Skupinou Walther“ a britskou 50. pěší divizí se pak rozpoutaly až jižně od Catanie. Němci museli v noci na 6. srpna 1943 Catanii vydat a ráno Britové dorazili k Paternu. Padlo také i Misterbianco.

Celková mapa bojů na Sicilii, na které jsou místa vzpomínaná v textu.




Na levém křídle Montgomeryho britské 8. armády zaútočily jednotky ze 78. pěší divize odpoledne 3. srpna 1943 u řeky Salso. V těchto místech proti nim stály předsunuté hlídky z německého 3. parašutistického pluku, které byly zatlačeny až k řece a pak i za řeku. Křídelní útok britského XXX. armádního sboru soustředěně postupoval na Adrano. V postupu jim pomáhaly bombardéry blízké podpory, ale i bombardovací svazy Spojenců, které útočily na přístupové cesty německých vojsk. V noci na 5. srpna 1943 překročila většina jednotek britského armádního sboru řeku Salso po obou stranách silnice Centuripe-Adrano. Němci sice kladli silný odpor, ale ustupovali. Britská čela útoku dorazila 6. srpna 1943 na předměstí Adrana a předsunuté oddíly obešly město až k silnici na Bronte. To již dostal v noci na 7. srpna německý 3. parašutistický pluk rozkaz, aby začal ustupovat. Tlak anglické 78. pěší divize byl velice silný a němečtí parašutisté 8. srpna 1943 museli opustit i postavení, která uzavírala horní část údolí Simetu.
A právě dobytím Adrana se zhroutila hlavní německá obranná linie, která vedla napříč severovýchodní Sicílie. Německé jednotky pak v ústupových bojích pokračovaly směrem na Messinu.
Německá 15. divize pancéřových granátníků generálmajora Rodta bojovala v této době u Troiny. Zde se musela bránit Angličanům, kteří právě přicházeli (když odrazili 3. parašutistický pluk, jak nahoře uvádím) od silnice Regalbuto-Adrano
A právě tady americké jednotky, které 4. srpna začaly útok na zdejší postavení, podporovány dělostřelectvem (hovořili jsme o praporech samohybného dělostřelectva) a spojeneckými bombardovacími svazy. Německá 15. divize pancéřových granátníků v těchto místech ztratila 1 600 mužů, což tehdy znamenalo 40% bojových stavů.

U Troiny.




Přímo na pobřeží, v prostoru San Stefano byly mezitím nasazeny jednotky německé 29. divize pancéřových granátníků generálmajora Friese, které však byly nuceny pod tlakem Spojenců postupně ustupovat na východ, a to až ke zkrácené linii u Etny.
V této době se na ostrově Sicílie již nacházelo celkem 50 000 německých vojáků, kteří měli problémy s dalším zásobováním, neboť Spojenci bombardovali vše, co se na ostrově hýbalo a o čem věděli, že není ani americké, ani britské.
Po rozhodnutí o obraně severovýchodní části Sicílie, včetně Mesiny, Němci ustoupili až k jižním a západním svahům Etny. Na catanské rovině a pod svahy Etny se odehrály jedny z nejúpornějších bojů na Sicílii (na německých hřbitovech Catanie bylo napočítáno 6 696 hrobů padlých Němců, ale obě strany dodávají, že to bylo mnohem víc mrtvých německých vojáků).
Samotné dobytí catanské roviny umožnilo britské armádě, že obklíčila masív Etny. Německo-italský odpor v pásmu britské 8. armády ustal poté, co se Pattonovy americké jednotky přiblížily k masivu Etny od západu. Z Catanie britská 50. pěší divize postupovala podél východního pobřeží, když cestou uvolnila Acireale a Giarre. Z východní strany pak vrchy Etny obešla britská 51. pěší divize a od západu 78. pěší divize, která se 13. srpna u Rendazza spojila s americkou 9. pěší divizí. Postup britských jednotek probíhal pomalu, protože bránící se nepřítel zničil pobřežní silnice a v některých místech se opravdu dalo postupovat jen pěšky. Po dobytí Rendazza v noci z 13. na 14. srpna 1943 nepřítel ustoupil na obrannou linii 4 km západně od Barcellony – 2 km na západ od Castoreale Monte Gradile – 2 km západně od Mandacini-Santa Theresa, kde se ještě bránil do večera 15. srpna 1943.
Ke dni 15. srpna 1943 měli Američané na Sicílii 168 427 vojáků a Britové 168 268 vojáků.

[michan]

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 32.

Tady si ještě řekněme něco z pohledu obránců, z pohledu německých jednotek, kde nezastupitelnou roli hráli němečtí parašutisté nasazeni jako pěchota, kteří doprovázeli německé tankové skupiny (podobný model používali izraelští vojáci po 2. světové válce, zvláště v útoku, kdy izraelské tanky doprovázeli parašutisté na OT, jako nejlépe vycvičená pěchota, kteří čistili zákopy).
Začněme tedy tím, že tehdejší velitel německého 14. armádního sboru generál Hube, který velel obraně celého ostrova Sicílie, sestavil se svým štábem rozkaz k ústupu. Jeho rozkaz k ústupu ctil požadavek, zachránit německé jednotky a přepravit je ze Sicílie na italskou pevninu. Řekli jsme si, že v té době bylo na Sicílii více jak 50 000 vojáků a tudíž to byl problém velice obtížný, neboť sicilské nebe kontrolovalo spojenecké letectvo, které chtělo přejezdu německých a italských jednotek přes Messinskou úžinu zabránit.
A tak bylo ve směru na Messinu bylo zřízeno 5 obranných linií. Jednotky, které ustoupily z 5 linie na 4, uvolnily 8 000 vojáků, kteří byli přepraveni do Itálie. Tímto systémem ústupu na další linii se mělo pokračovat až do úplného přepravení všech jednotek. Jak víme, nebylo jednoduché nějaký ústup prosadit. Úkol prosadit u německého velení plán ústupu dostal plukovník von Bonin, náčelník štábu 14. as. Nejprve plán přednesl veliteli jižního křídla německých vojsk maršálu Kesselringovi, který jej s příslušným komentářem poslal na OKW. OKW je za 2 dny schválilo a dnem X pro stahování jednotek ze Sicílie se stal 10. srpen, přesněji bránící se německo-italská vojska se začala od noci z 10. na 11. srpna 1943 stahovat z fronty. Do té doby se museli na svých pozicích bránit němečtí parašutisté i německé jednotky tankové divize „Hermann Göring“, 15. divize pancéřových granátníků a 29. divize pancéřových granátníků.
A pojďme k německým parašutistům.
Když v oblasti německého 3. parašutistického pluku padlo městečko Bronte, musel se parašutistický pluk stáhnout do Maletta, kde se vojáci plukovníka Heilmanna bránili se zmenšenou jednotkou, ale obrana držela. Nejlépe se v obraně držel I. prapor parašutistů, který vesnici bránil se 120 muži až do 12. srpna 1943. Dařilo se i bojové „Skupině Walther“ a „Schmalz“, které manévrováním bránily až do večera 8. srpna 1943 rozvinutí britských jednotek. To vše znamenalo, že nejen Maletto Britům, ale i Randazzo bylo vydáno Američanům až 13. srpna 1943. Spojenci se snažili jak mohli, nasazovali veškerou dostupnou techniku, zvláště letectvo, ale uzavřít Němce (Američané ze severu a Britové z jihu) do nějakého kotle, ve kterém by je zničili se jim na Sicílii nedařilo.
Samotný postup Spojenců začínal teprve 14. srpna 1943, když se parašutistická bojová „Skupina Walther“ a „Schmalz“ podle plánu a rozkazu odpoutaly směrem dál na sever. To znamenalo, že se anglická 50. pěší divize dostala do Taorminy. V tu samou dobu pak obsadila britská 51. pěší divize (v některých místech nazývána Higland, v některé historické literatuře nazývána jako Vysokohorská divize) Linguaglossu, zatímco 78. pěší divize vyčistila příčnou silnici z Randazza k pobřeží. V noci na 16. srpna 1943 přistál na východě, a to v týlu německé bojové „Skupiny Walther“ oddíl britských Commandos. Byl to již pokus zbytečný, neboť bojová „Skupina Walther“ dostala již 5 hodin předtím rozkaz, aby se přesunula dál na sever a tak v době britského výsadku stála na linii severně od místa, kde britští Commandos přistáli.
Ač se nám to líbí, nebo nelíbí, ústupový manévr německým jednotkám vycházel dle plánu i v dalších dnech.
V jiném místě jsem hovořil o tom, že Němci soustředili směrem k Messinské úžině, v samotném prostoru Messinské úžiny a i na italském pobřeží nebývalou koncentraci baterií 88 mm protiletadlových kanónů (v některých pramenech se hovoří o 70 bateriích, jiné prameny hovoří, že celkově se jednalo o 200 baterií). Samotní spojenečtí piloti vždy říkali, že u Mesiny to bylo horší než bombardovat německé Porúří, že se s tak těžkou protiletadlovou palbou ještě nesetkali).
No a německé jednotky své protiletadlové baterie nejprve rozmístily po obou stranách silnic (na severu i na jihu) směrem na Messinu. A právě takto skloněné hlavně protiletadlových baterií udržovaly americké a britské jednotky po dlouhý čas na distanc. Když takto hustě nakupené protiletadlové baterie spustily palebnou přehradu, nebylo možné prorazit. A tak právě díky této palebné přehradě se jednotlivé transportní vlny německo-italských vojsk dostaly s minimálními ztrátami na italskou pevninu.
A byli to právě parašutisté 3. parašutistického pluku plukovníka Heilmanna, kteří společně se skupinami tanků tankové divize „Hermann Göring“ v obou posledních dnech útoku Spojenců na Messinu prováděly výpady na útočící Spojence ze západu a jihu.
Přesto se ráno 16. srpna 1943 podařilo 3. pěšímu pluku americké 3. pěší divize obsadit výšiny kolem Mesiny a od poledních hodin pak americké dělostřelectvo již ostřelovalo přes Messinskou úžinu italské pobřeží.
K samotnému městu Messina Američané postoupili od západu z Divieta, když z jihu se blížili Britové.
Do města Messiny vstoupili dne 17. srpna 1943 v ranních hodinách, přesněji v 6 hodin 30 minut, jako první vojáci americké 3. pěší divize a teprve po nich přijeli Britové. Byl to Pattonův sen být v Messině první a také se mu zdařil. Ostatně mezi Pattonem a Montgomerym ta určitá rivalita přetrvala po celou dobu života generála Pattona.
Generál Patton přijel do Messiny po 10 hodině dopolední a na městské radnici přijal kapitulaci zdejších orgánů.
Celkově je však nutno říci, že to bylo o 10 dní později, než předpokládal plán „Operace Husky“.
Ještě tento den, tedy onoho 17. srpna 1943, generál Alexander oznámil ministerskému předsedovi Jejich Veličenstev Winstonu Churchilovi, cituji:

„O hodině 10.00 17. 8. 1943 poslední německý voják byl odsunut ze Sicílie… a celý ostrov je v našich rukou..“

Ještě snad něco o akcích námořnictva a letectva OSY, tak jak je zaznamenal spisovatel Brož ve své knize – Středomoří v ohni 2. světové války, a jak je popisují i další autoři jako Pielkalkievicz – Námořní válka 1939 – 1945 a další historičtí autoři uvedení na konci těchto článků.
Již jsem naznačil, že se po celou dobu „Operace Husky“ prakticky okolo Sicílie italské bojové lodě takřka neobjevovaly. Samotní italští admirálové po několika „výprascích“ (Bitva u Matapanu, Tarent apod.) celou situaci komentovali tak, že nemohou vyplout, neboť nemají dostatečnou ochranu letectva, spojenecká letecká převaha je ohromná, a také, že mají nedostatek paliva. Vlastně až 5. srpna 1943 se italská „Supermarina“ odhodlala vyslat své křižníky „Eugenio di Savoia“ a „Montecuccoli“ na opatrné výpady proti lodím Spojenců v severní části Sicílie v oblasti Palerma. Pokus skončil fiaskem, stejně jako ten druhý pokus, který provedly křižníky „Garibaldi“ a „Duca d‘ Aosta“, které se o stejné pokusily o 2 dny později. Italové tedy byli víceméně pasivní se svými hladinovými plavidly. Trochu aktivnější byly německé a italské ponorky, ale jejich ztráty neodpovídaly konečným výsledkům. Němci i Italové potopili ponorkami 4 transportní lodě – „Shahjeha“, „St. Essylt“, „City of Vence“ a „Devis“, poškodily další 3 lodě. No jo, ale Italové ztratili 9 ponorek a Němci 3 ponorky. Jako první šla ke dnu 11. července italská ponorka „Flutto“ a během příštích několika dní jí následovalo dalších sedm ponorek, když ta devátá italská ponorka „Bronzo“ byla dokonce nedaleko východního sicilského pobřeží u Syrakus zajata britskými minolovkami. Ty německé ponorky byly 3 – „U – 409“, „U – 561“ a „U – 375“. Proti válečným hladinovým lodím byly výsledky ponorek ještě slabší – italská ponorka „Dandolo“ poškodila křižník „Cleopatra“ a německá ponorka „U – 407“ poškodila vlajkovou loď admirála Harcourta „USS Newfoundland“.
Úspěšnější než akce obou námořnictev „Supermarine“ i „Kriegsmarine“ proti spojeneckému loďstvu byla jednoznačně Luftwaffe, a to zvláště na americkém úseku.
Již právě krátce před pátou hodinou ranní dne „D“ 10. července 1943 byl bombou svrženou ze střemhlavého letounu Ju 87 potopen americký torpédoborec „USS Maddox“, který dostal přímý zásah do skladiště střeliva. Zahynulo 211 amerických námořníků. Již za chvíli byla zasažena a potopila se minolovka „USS Sentinel“. Zasaženy byly také 2 torpédoborce, které jen s velkými potížemi dopluly na Maltu, přičemž jeden z torpédoborců musel být vlečen tažnou lodí. Mimo dvou amerických výsadkových lodí pro tanky, byly to „LST 158“ a „LST 313“, byla ještě 11. července 1943 potopena i loď na přepravu munice „USS Robert Rowan“.
Dne 10. července 1943 byla ještě potopena i osvětlená a zřetelně červenými kříži označená nemocniční loď „Talamba“. Tady se podařilo posádku 400 mužů zachránit. Německá letadla také zaútočila na další dvě nemocniční lodi, a to „Dorsethire“ a „Aba“.
V celém dalším průběhu „Operace Husky“ došlo ještě k potopení 6 transportních a 3 výsadkové lodi, poškozena byla letadlová loď „HMS Indomitable“, monitor „Erebus“ a 2 torpédoborce.

[michan]

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 33.

Spojenecké letectvo mělo převahu ve vzduchu již mnoho dní před 10. červencem 1943, kdy spustilo „Operaci Husky“. Leteckou převahu nad Sicílií pak ještě více Spojenci vylepšili, když jim hned první týden po vylodění padlo do rukou 12 letišť, odkud mohly létat nejen stíhací letadla, ale i letadla přímé podpory (dneska bychom řekli letadla frontového letectva). Luftwaffe i italské letectvo z dalších letišť se bránilo jen chabě, a když ztráty letadel na zemi i ve vzduchu narůstaly, byla Luftwaffe nucena stáhnout své letectvo na italskou pevninu. Do 18. července 1943 tak zůstalo na Sicílii pouze 25 bojeschopných německých letadel. Jak uvádí některé prameny, ztratila v červenci 1943 Luftwaffe v bojích o Sicílii, více jak 700 letadel (narazil jsem na čísla od 710 do 780 letadel) z čehož bylo 246 letadel stíhacích, 237 bombardérů a ostatní byly zásobovací a pomocná. Když začala srpnová ofenzíva na Sicílii, byla již Luftwaffe nucena stáhnout do jižní Itálie zbytek letectva a spojenecké letectvo, které operovalo ze Sicílie jim pak zničilo ještě dalších více jak 320 letadel. V té době měli Spojenci nad Sicílií neustálou leteckou převahu, která se vyjadřovala číslem 10 : 1.

Samotná evakuace vojsk OSY ze Sicílie.

Je s podivem, že se německo-italským vojskům, za poměrně nízkých ztrát podařilo evakuovat většinu živých i raněných vojáků. Řekněme si něco o tom.
O tom, že bude muset dojít k evakuaci Sicílie se začalo v Hitlerově hlavním stanu hovořit 27. července 1943. Tehdy byl Adolf Hitler pro rychlou evakuaci a přípravu obrany Itálie. Vrchní velitel Kriegsmarine velkoadmirál Karl Dönitz mu oponoval, že by měla být pomalejší, neboť rychlý ústup z ostrova by byl příliš velký psychologický úspěch Spojenců. Navíc by to znemožňovalo Němcům, aby opevnili své pozice v Itálii a na Balkáně. Konečné řešení evakuace bylo tedy odloženo na později.
Polní velitelé na Sicílii, italský generál Guzzoni a polní maršál Kesselring potřebovali řešení rychlé. Když nepřicházelo z vrchního velení, rozhodli se evakuovat Sicílii ihned po pádu Mussoliniho (jak víme bylo to po 25. červenci 1943). K evakuaci nahrávala ta situace, že postup Spojenců byl pomalý a tak byla možnost vše dobře zorganizovat.
Za německou stranu řídil evakuaci přes Messinskou úžinu plukovník Günther Baade a fregatní kapitán Gustav von Liebenstein. Za Italy pak admirál Barone a generál Monacci. A bylo to mistrovské dílo.
Němci totiž po obou stranách úžiny, vybudovali mohutnou protiletadlovou obranu, kterou jsme již vzpomínali. Některé prameny říkali, že protiletadlová obrana se skládala z více jak 120 těžkých a 102 lehkých protiletadlových děl v pevných postaveních, které byly doplněny 150 mobilními těžkými protiletadlovými děly ráže 88 mm, které, jak víme, byly považovány za jedny z nejlepších děl celé 2. světové války. Již jsme si říkali, že Němci sklopili hlavně a bránili s nimi i silnice z jihu i ze západu do Messiny.
O samotné protiletadlové obraně, o PVO Messiny a Messinské úžiny jsme hovořili v té souvislosti, že spojenečtí letci hovořili o tom, že palba u Messiny jim připomínala palbu nad německým Porúřím.
Ale obrana Messiny a průlivu, to nebylo jenom PVO. Proti útokům z moře bylo připraveno ještě skoro 200 kusů těžkých děl a takový znalec, jako byl sir Browne Cuninngham pak vzhledem k šířce úžiny – přibližně 25 mil – nechtěl nasazovat svá hladinová válečná plavidla.
Pro samotnou přepravu vojsk mezi Sicílií a italskou pevninou přivezli Němci prámy „Siebel“, které poháněly Dieselovy motory, a které měli Němci připraveny původně pro „Operaci Seelöwe“ – invazi do Velké Británie. Prámy „Siebel“ byly 24 metrů dlouhé a 15 metrů široké a vešlo se na ně mezi 450 až 500 vojáky i s výzbrojí, nebo také 10 naložených nákladních automobilů. Mohly také přepravovat 60 tun vojenského materiálu. Rychlost byla sice malá, jen 6 uzlů za hodinu, ale při dobrých povětrnostních podmínkách mohla plavidla cestu Sicílie – Kalábrie (italská pevnina) absolvovat několikrát za noc. Plukovník Baade měl pro přepravu mimo 12 prámů „Siebel“




ještě také 33 nákladních člunů a téměř 100 plavidel různého typu.
Již koncem července 1943 pak generál Hube, velitel obrany Sicílie, nechal posílat přes Messinskou úžinu vše méně potřebné. Ať již to byly pomocné jednotky, nebo méně potřebné zásoby, dílny a různá zařízení. Evakuace tedy začínala ještě dříve, než o ní bylo rozhodnuto. Samotná evakuace Italů pak začala 3. srpna 1943, kdy dostaly italské jednotky souhlas od generála Hubeho. Italům se podařilo evakuovat (včetně těch jednotek, které evakuovali Němci) 62 000 vojáků, když většinou používali svůj domácí železniční trajekt Villa, ale jenom 200 automobilů. Ostatní těžké vybavení museli Italové nechat na ostrově Sicílie.
Němci svou evakuaci nazvali „Operace Lehrgang“ a zahájili jí 11. srpna 1943. Za 6 dní, řekněme raději nocí, tedy do 6 hodin 30 minut ráno dne 17. srpna 1943, kdy z míst přístavu okolí Messiny odplul poslední transport, se Němcům podařilo přepravit 39 569 vojáků (některé prameny říkají, že to bylo přes 40 000), 9 605 vozidel různého typu, 51 tanků a více jak 160 děl. Dále 2 000 tun munice a pohonných hmot a 15 000 tun zásob různého druhu.
Přeprava musela samozřejmě probíhat především v noci a koordinátoři přepravy neustále měnili místa přepravy i začátky přeplavby. Z těchto důvodů se přes spojenecké nálety dařilo udržet plynulý průběh evakuace.
Anglický generál Montgomery později v rozhovoru s jedním americkým historikem, kterým byl admirál Morison, došli k závěru, že nechat tehdy odejít většinu Němců ze Sicílie do Itálie bylo, jak píše spisovatel Brož -„přímo zločin“. Já předpokládám, že prostě chtěli vyjádřit, že se do Itálie nemělo podařit převést tolik německých vojáků, zkušených v boji i s technikou.
Mnozí další historici však k tomu připomínají již nahoře uvedenou PVO a i děla připravená v obraně proti lodím Spojenců... Spojenci neměli také neomezené množství letadel a lodí...
Je to na polemiku.

Dokončení Operace Husky, včetně konečných ztrát bojujících stran, bude dáno na Palbu až někdy v začátku května, neboť musím dodělat ještě jinou práci….

Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176,
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu www.Palba.cz je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S. a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S. a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142

Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=112&start=20