XI. díl. " Operace Husky", Sicílie 1943. Č 13.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

XI. díl. " Operace Husky", Sicílie 1943. Č 13.

Příspěvek od michan »

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 13.

Zmiňované ostrovy - jejich poloha vůči Sicílii a severní Africe.

Obrázek


Ostrovy Pantellerie, Lampeduse a Linose.

Dříve než mohli Spojenci zaútočit na Sicílii bylo třeba dobýt 3 poměrně důležité ostrovy, které vyloďujícím jednotkám ležely v cestě. Těmi ostrovy byly právě ony 3, které jsou v názvu – Pantellerie, Lampeduse a Linose. Jejich dobytím by se nejen uvolnila cesta konvojům, ale Spojenci by zároveň získali letiště pro své stíhací letectvo. Zároveň by se odstranilo existující reálné nebezpečí, že odtud bude nepřítel útočit na konvoje.
Z jmenovaných tří ostrovů pak největší význam měl ostrov Pantellerie, ostrov, který vychloubačný Mussolini nazýval „Italskou Maltou“.
Ostrov Pantellerie měří 8 x 12 km a leží asi 110 km jihozápadně od Sicílie a přibližně 90 km východně od Tunisu.
Italové již od roku 1926 vydali zákaz vstupu na tento ostrov pro cizince, což vlastně pro ostatní svět znamenalo, že nebyly takřka žádné zprávy a informace o tom, co se na ostrově děje. Později se přece jenom vědělo, že byl ostrov Pantellerie od roku 1937 neustále opevňován a vyzbrojován a začalo se mu tehdy říkat ještě vznosněji - „Gibraltar centrálního Středomoří“.
Britové - tak jak již od roku 1940 plánovali dobývání ostrůvku v Středomoří - naplánovali i na leden 1941 (tehdy jako „Operace Workshop“) dobytí Pantellerie. Tehdy se však proti tomu postavil admirál Cunningham, kterého podpořil admirál Pound, kteří tvrdili, že ostrov nepotřebují, a že jim nepřekáží. Britové pak, v době kdy italsko-německá vojska útočila na Maltu, velmi litovali, že Pantellerii neobsadili.
Prakticky až do 13. května 1943, tedy do chvíle než v severní Africe kapitulovala italsko-německá vojska, byla tato vojska právě z Pantellerie zásobována. Na ostrově se nacházelo letiště s podzemními hangáry, kde mohlo být umístěno až 80 stíhaček. Ostrov Pantellerie měl i německý radar FREYA, který umožňoval sledovat a hlásit pohyby spojeneckých lodí a letadel. Na ostrově Pantellerie si mohly doplňovat pohonné hmoty a munici německá a italská letadla i ponorky a torpédové čluny, které operovaly ve Středomoří. Spojenecký letecký průzkum odhalil, že na ostrově Pantellerie je více než 100 dělostřeleckých postavení, většinou vytesaných ve skále a velké množství kulometných hnízd, jakož i další obranná postavení.

Kolik vojáků tvořilo posádku ostrova Pantellerie se stalo dokonce předmětem sázky mezi generálem Eisenhowerem a premiérem vlády Jejich Veličenstev Winstonem Churchillem, když Winston Churchill tvrdil, že jich tam nebude víc jak 3 000, a co bude nad 3 000 tak to, že on, za každého obránce zaplatí „Ikemu“ 5 centimů. Když Spojenci ostrov obsadili, zajali 11 000 vojáků. A Winston Churchill příslušnou částku skutečně generálu Eisenhowerovi vyplatil.

Ale pojďme zpět.
Na ostrově byla posádka 11 000 mužů, z čehož bylo 150 Němců, a obraně ostrova velel italský viceadmirál Gino Pavesi. Jednalo se o různorodou směsici mužů od různých zbraní, kteří nikdy nebyli v boji a všeobecně měli nízkou morálku.
Samotný topografický popis ostrova Pantellerie z vojenského hlediska a z hlediska obrany a následného útoku na ostrov poskytl pro historiky sám generál Eisenhower, který na str. 150 svých pamětí říká, cituji:

„Z topografického hlediska představovalo dobytí Pantellerie problém bezmála děsivý. Terén byl pro vzdušně-výsadková vojska naprosto nevhodný a přitom pobřeží tak skalnaté, že vojska se mohla vyloďovat pouze ústím jednoho malého přístavu. Bylo zřejmé, že úspěch může zajistit jen prudký úder. Palba v místě útoku musí být silná, že se naše útočná vojska dostanou na pobřeží i bez výhody momentu překvapení a opevní se tam.“

Prostě skalnaté pobřeží ze skalami tyčícími se několik stovek metrů nad mořem, kde bylo jenom jedno jediné vhodné místo po celé délce ostrova, které by bylo vhodné pro výsadek. Tím jediným místem byl vstup do malého přístavu Porto di Pantelleria s mělkými vodami, kam mohly připlouvat jen lodě s malým ponorem.. Navíc zde byly silné a záludné proudy v době příboje.
Na štábech vládla skepse, všichni se obávali těžkých ztrát na životech při vylodění, což by mělo špatný vliv na morálku vojsk, která se připravovala na „Operaci Husky“. Celou nerozhodnost „uťali“ generál Eisenhower a admirál Cunnigham, kteří optimisticky říkali na všech úrovních, že ostrov lze dobýt jen s minimálními ztrátami. Generál Eisenhower si o tom poznamenal, že cituji:

„Své přesvědčení jsme založili na předpokladu, že Italové většinou mají už války dost a hledají každou přijatelnou výmluvu jak z boje vypadnout. Věřili jsme, že stačí ostrov několik dní a nocí intenzivně bombardovat a nedopřát posádce spánku ani oddechu. A vylodění podpořené silnou palbou z námořních děl bude pak poměrně snadnou záležitostí. Možná, že se nepřítel vzdá předem.“

První velké ostřelování Pantellerie provedl z moře dne 13. května 1943 britský křižník „HMS Orion“ a torpédoborce „HMS Isis“ a HMS Petard“. No a pak následovalo denní ostřelování britských křižníků a torpédoborců po dobu 14ti dní.
Štáb „Operace Husky“také rozhodl, aby byl ostrov Pantellerie vystaven kobercovému bombardování, při kterém britsko-americké letectvo použilo všechny druhy bomb, které mělo k dispozici, to aby byla i zároveň vyzkoušena jejich účinnost. Letecké bomby byly vrhány na určité cíle a vedly se o nich podrobné zápisy, kde se uváděl typ bomby, účinek, zasažený cíl a zároveň se vše vyhodnocovalo. Tak například po dobu 6ti dnů a nocí svrhly americké a britské bombardéry 5 000 tun bomb na východní část ostrova Pantellerie – jen na určitý omezený prostor. Celkově pak v době od 18. května do 11. června 1943 bylo na Pantellerii shozeno 6 570 tun bomb, když jenom 10. června 1943 americké letouny svrhly více než 1 100 tun trhavin. Z bombardovaných 80ti italských děl na Pantellerii jich bylo 43 poškozeno (ale jen 10 nebylo opravitelných. Ztráty na lidech byly však díky krytům ve skalách minimální, zahynulo jen 35 italských vojáků.
Jak už to bohužel bývá, tak největší škody utrpělo civilní obyvatelstvo, když na Pantellerii byly některé vesnice zcela zničeny. To, že většina komunikačních sítí a vodovodů byla vytesána ve skalách znamenalo, že právě komunikační síť, vodovody, elektrická síť, spojení sice poškozeno bylo, ale jen po minimálních opravách bylo zase použitelné.
Stejně tak se později zjistilo, že zachovány zůstaly zásoby munice, potravin, léků, oblečení a náhradních dílů, což svědčilo o tom, že ostrov umožňoval dlouhodobou obranu.
Vše se však vyvíjelo jinak.
Dne 8. června 1943 vyzvali Spojenci velitele ostrova Pantellerie admirála Pavesiho ke kapitulaci. Ten odmítl.
Dne 11. června byl pak zahájen konečný útok na Pantellerii, kterému předcházelo ono bombardování 10. června, po kterém admirál Pavesi do Říma hlásil, cituji:

„Spojenecké bombardéry proměnily celý ostrov v hořící a kouřící peklo… Situace je zoufalá, všechny možnosti kladení odporu již byly vyčerpány.“

Dne 11. června 1943, pod ochranou křižníků „HMS Newfoundland“

Obrázek


, „HMS Orion“ a „HMS Penelope“ a 8 torpédoborců vyplul v noci na 11. června 1943 z přístavů Safákis a Súsu výsadek. Když se výsadkové čluny s vojáky 1. pěší divize generálmajora W. E. Clutterbucka přiblížily k ostrovu Pantellerie, zjistili, že všude vlají bílé vlajky a z ostrova přichází signalizace, že italští vojáci jsou, cituji:

„Připraveni k nalodění a čekají na odvoz do zajetí.“

Kapitulace ostrova Pantellerie tak byla provedena dřív, než se vůbec výsadkové čluny dostaly k pobřeží. Potvrdil se odhad generála Eisenhowera a admirála Cunninghama, že vylodění na Pantellerii bude snadné.
Winston Churchill ve svých pamětech poznamenává, že celé vylodění stálo jen jednoho vojáka zranění a to prý až na ostrově, kde ho údajně pokousala mula…
Naposledy upravil(a) michan dne 7/3/2011, 07:13, celkem upraveno 3 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 14.


V noci z 11. na 12. června 1943 pak začaly 4 křižníky a 6 torpédoborců ostřelovat druhý ostrov – Lampedusu.
Ostrov Lampedusa a na něm posádka 500 mužů se pak vzdala dne 12. června 1943 jednomu britskému pilotovi, který tam přistál, když mu došlo palivo. Během bojových akcí proti oběma ostrovům se několikrát pokoušela zasáhnout Luftwaffe, ale britské a americké stíhačky je zahnaly.
No a další den, tedy 13. června 1943, vyvěsilo bílé vlajky i 169 mužů posádky ostrova Linose, a to poté, co se před ostrovem objevil křižník „HMS Newfoundland“ a torpédoborec „HMS Nubian“. Tak byl také bez odporu obsazen ještě i malý ostrůvek Lampione.


Sestavení a vyplutí spojeneckých konvojů.

Již vlastně od poloviny května 1943 začaly zesilovat přípravy a sestavování konvojů invazních sil, podle vzdálenosti odkud měly vyplout. Nejprve samozřejmě musely vyplout konvoje z těch vzdálenějších přístavů, jako byla Kanada a USA. Takové první konvoje pak směřovaly do středomořských přístavů Alžír a Oran, když například americká 45. pěší divize vyplula z USA 28. května 1943. Pak následovala přeprava kanadské 1. pěší divize do Skotska, která pak následně vyplula ze Skotska v červnu 1943. Konvoje Spojenců byly dvojího druhu – tzv. pomalé konvoje (KMS 18 a KMS 19) a 2 rychlé (KMF 18 a KMF 19) a byly směřovány do sektoru vylodění „Bark West“. Velký, silně chráněný konvoj proplul Gibraltarskou úžinou odpoledne 4. července 1943 a zamířil k místu soustředění námořních sil, což bylo západně od ostrova Gozo, nedaleko Malty. Večer dne 9. července se setkaly konvoje „KMF 18“ a „KMS 18“, oba potom s konvojem „MWX“, který vyplul z Tripolisu, když předtím, v noci ze 4. na 5. července byl pomalý konvoj „KMS 18“ plující podél severoafrického pobřeží napaden německou ponorkou „U 375“, která potopila lodě „City of Venice“ a „St. Essylt“, další den pak německá ponorka „U 293“ napadla třetí loď „Devis“, která se přibližně po 20ti minutách potopila. Když se zformoval do kolon konvoj „Force V“, zamířily lodě k mysu Passero na sicilském pobřeží.
Celý tento vznik a formování konvojů, jakož i jejich samotné vyplutí, hodnotil velitel zodpovědný za námořnictvo admirál Cunningham ve svém hlášení takto, cituji:

„Jediným incidentem, který poněkud narušil přesnost této pozoruhodné soustřeďovací operace, byla ztráta tří plavidel konvoje, která padl za oběť německým ponorkám. Proti útokům ze vzduchu však byly konvoje dokonale chráněny, neboť většinu plavidel nepřátelští piloti nespatřili.“

Dne 3. července 1943 vypluly konvoje ze středomořských přístavů, které přepravovaly vojáky ze Středního východu, konkrétně britskou 5. a 50. pěší divizi a pak také 231. pěší (maltskou) brigádu. Jako první to byly konvoje „MWF 36“ a „MWS 36“. Konvoj „MWS 36“ vyplul z Alexandrie a rychlostí 8 uzlů mířil k sektorům „ACID North“, „ACID South“ a „Bark East“. Konvoj se měl setkat s dalším, který vyplul z Tripolisu. Do těch samých sektorů jako byly předešlé dva sektory, zamířil 5. července 1943 i konvoj „MWF“ z Port Saidu. Z Egypta pak vypluly konvoje „MWS 37“ a „MWF 37“. Dne 6. července se podařilo německé ponorce „U 453“ potopit před Dernou loď „Shanjehan“ o výtlaku 5 454 BRT. Konvoje „SBF 1“, „SBF 2“ a „SBS 1“ a „SBM 1“ byly směrovány do sektoru „Bark South“. Konvoj „SBF 2“, který vyplul z Malty den před operací, přivážel k místům vylodění velký počet výsadkových lodí.
Jako poslední vypluly konvoje ze severoafrických přístavů s vojáky z 1. a 3. americké pěší divize a 51. britské vysokohorské divize. Již zmiňované lodě, které koncem května vypluly ze Spojených států a také další lodě, které byly soustředěny v Oranu a Alžíru, byly zformovány do šesti konvojů, konvojů, které přepravovaly lidi a materiál do sektorů „Cent“ a „Dime“ Západního uskupení. Konvoj „NCS 1“ vyplul z Oranu 6. července 1943 rychlostí 8 uzlů a „NCF 1“ 6. července 1943 z Alžíru rychlostí 13 uzlů. Za nimi pak následovaly „NCS 2“, „NCF 1“ a „NCF 2“ z Alžíru a „NCF 2“ z Oranu, ty měly na palubách vojáky a zásoby americké 7. Pattonovy armády. Konvoj „NCF 2“ z Alžíru přepravoval záložní jednotky. Ani jeden z konvojů, které přepravovaly americké vojáky neutrpěl během plavby žádné ztráty.
Z Tuniska rychlostí 12,5 uzlu a 6,5 uzlu vypluly konvoje „TJF 1“ a „TJS 1“ a zamířily do sektoru „JOSS“. První konvoj vyplul 5. července z Bizerty a přepravoval 106 výsadkových člunů pěchoty (LCI), druhý ze Sousse dne 9. července 1943. Již den předtím, tedy 8. července 1943, vyplulo z Tunisu 116 lodí „LCT“ naložených tanky.

Vojáci nastupují v Tunisu na lodě LCI ( Landing Craft Infantry)

Obrázek


Aby byla italsko-německá vojska utvrzena v dojmu, že se Spojenci vylodí v západní části ostrova Sicílie, objevil se velký spojenecký konvoj dne 9. července 1943 u pobřeží Alžírska a Tuniska a prováděl manévr, že směřuje na západ Sicílie. Byl tak spatřen německými průzkumnými letadly, které na něj přivolaly střemhlavé Ju 87 Stuka, ale konvoj při německém útoku neutrpěl žádné ztráty. Když se přiblížil večer, dopravní lodě tohoto velkého konvoje změnily směr na jih, ale doprovodné válečné lodě – byly to 2 bitevní lodě, křižníky a torpédoborce – začaly ostřelovat pobřeží a přístavy v oblasti Marsala a Trapani. Aby ještě více zmýlily protivníka, vypluly konvoje ze severoamerických přístavů s různým časovým odstupem. Lodě pak pluly rozdílnými trasami, hlavně podél pobřeží severní Afriky a přes Sicilskou úžinu tak, jako by pluly po trase konvojů na Maltu.
Ony vůbec všechny lodě prováděly klamné manévry – kličkovaly, což prodlužovalo plavbu a chránilo před německými ponorkami. Doprovodné lodě konvojů pak velmi často měnily směr, rychlost plavby, při plavbě se vracely.
Samozřejmě po celou plavbu konvojů byla zabezpečena protivzdušná a protiponorková obrana. Nad loděmi konvojů neustále visely přehradné balony, ze vzduchu byly konvoje chráněny stíhačkami z ohromného množství letišť, kterými Spojenci v Středomoří v té době již disponovali. Samozřejmě letouny se střídaly i z letišť severoafrického pobřeží, z letišť na Maltě a z nedávno dobytých ostrovů Pantellerie a Lampaduse.
Konvoje byly zabezpečeny i proti, sice nepravděpodobnému, ale přesto možnému, napadení ze strany italského loďstva. Ochranu proti italskému loďstvu poskytovalo posílené britské Středomořské loďstvo, jehož velitelem byl admirál Adrew B. Cunningham, který byl zároveň i vrchním velitelem námořních sil v „Operaci Husky“. Britské válečné lodě měly zabránit jakémukoliv napadení výsadku, jak během transportu přes moře, tak samozřejmě i v prostorech, kde se budou vojska vyloďovat.

- Západní operační svaz měl zabezpečovat tzv. - „Force Z“ (velitel námořní kapitán C. H. L. Woodhouse) – sestaven byl z bitevních lodí „HMS King Georgie V.“ a „HMS Howe“, 2 křižníků a 6 torpédoborců. Tento bojový svaz měl nejdříve zablokovat na severu Tyrrhenské moře, později jim byl přidán úkol, aby provedly klamný úder na pobřeží Sicílie, čímž měly zmýlit nepřítele a přinutit ho, aby sem stáhl své zálohy, které by odčerpal ze skutečného místa vylodění.

- Východní operační svaz měl 3 svazy: „Force H“ (viceadmirála sira A. U. Willisa ) s vlajkovou bitevní lodí „HMS Nelson“ a dalšími 3 bitevními loděmi „HMS Rodney“, „HMS Warspite“ a „HMS Valiant“, 2 letadlovými loděmi „HMS Forminable“ a „HMS Indomitable“ s 97 letouny na palubách, 6 křižníky a 18 torpédoborci.
Všechny tyto lodě se měly soustředit u jižních břehů Apeninského poloostrova a měly úkol nejen ochraňovat přípravy Montgomeryho jednotek na vylodění a pak samotné vylodění, ale ještě měly provést klamný úder směrem na Řecko. Mělo to vyvolat skutečný dojem, že hlavní vylodění bude v Řecku.
Dělostřeleckou podporu Východnímu operačnímu svazu zajišťovala „Force K“ britského kontraadmirála C. H. J. Harcowita, který tvořily křižníky „HMS Newfoundland“, „HMS Orion“, „HMS Mauritius“, „HMS Uganda“ a 6 torpédoborců.
„Force Q“ měla zajišťovat krytí ze severního směru.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 15.


Bylo to na tu dobu impozantní loďstvo.
Vždyť v prvním sledu bylo použito 319 britských a 190 amerických velkých výsadkových lodí a 716 britských a 510 amerických výsadkových člunů, které vylodily 181 000 spojeneckých vojáků. Celkem pak bylo pro „Operaci Husky“ určeno 1 614 britských a 945 amerických lodí. Dále to bylo 31 belgických, holandských, řeckých, polských a norských lodí.
Bylo to skutečně největší loďstvo, které bylo do té doby shromážděno.
Bylo tam 6 bitevních lodí, 2 letadlové lodě (LL), 15 křižníků, 4 protiletadlové lodě, 3 monitory, 127 torpédoborců, 5 dělových člunů, 4 minonosky, 36 eskortních lodí, 42 minolovek, 26 ponorek, 509 výsadkových lodí, 1 225 výsadkových člunů, 243 pobřežních plavidel, 237 transportních lodí a zbytek byly lodě pomocné.


Konvoje z vyloďujícími se jednotkami a materiálem „Operace Husky“, začaly připlouvat do míst soustředění, východně a západně od Malty dne 9. července 1943 odpoledne. Ale právě tohle odpoledne, v těchto místech a v místech vylodění, se zvedl prudký nárazový vítr, který zde v tomto období není naprosto obvyklý. Prudký nárazový vítr dosahoval rychlosti až 35 mil za hodinu. Moře bylo náhle velice neklidné, s velkými vlnami, naprosto nevhodnými pro samotnou plavbu a což potom pro vylodění. Moře hrozilo, že převrátí malé lodě. Vítr trhal přehradné balóny, které visely nad loděmi na kotevních lanech ( jako PVO) a ty mizely ve výšce a v dáli.
Tehdy se velitelé rozhodovali, konkrétně kontraadmirál Alan Kirk, zda za tohoto stavu počasí, nejhorší to bylo právě v úseku amerických vojsk, nemají odložit přestup do malých člunů.
Váhali velitelé na Maltě, generál Eisenhower i admirál Cunningham, neboť si byli vědomi, že se situace ještě za soumraku zhorší. Vážně uvažovali o odvolání útoku. Do toho se však vložili štábní důstojníci, a to nejen ti na Maltě, ale i v Alexandrii, kteří prosazovali názor, že odklad vyloďovací operace by způsobil ještě větší škody, než jaké může způsobit počasí při výsadku. Zachovala se i slova velitele. „Ike“ (jak se říkalo generálu Eisenhowerovi) tehdy řekl, cituji:

„Nezbývalo, než doufat a modlit se, zoufale se modlit.“

Admirál Cunningham však byl praktik. Rozhodl se, že se na místo vylodění podívá sám osobně, případně se také na místě rozhodne. Nalodil se na torpédoborec a nechal se dovést k místu vylodění. Když se vrátil, prohlásil, on, který již v životě na moři něco viděl a zažil, že pozoroval vylodění v sektoru americké 45. pěší divize a měl jen slova obdivu, když říkal, že cituji:

„To byla nejznamenitější ukázka námořnického umění jakou kdy za pětačtyřicet let své kariéry s potěšením sledoval.“

V nočních hodinách, ale bouře na britském úseku utichla a na americkém úseku se zmírnila, takže při úsvitu se mohly anglo-americké jednotky pod ochranou letectva a lodních děl vylodit na plážích. Na plážích je skutečně čekal jen mizivý odpor, neboť nejen útočníka zaskočilo počasí. Útočník jen využil právě nepříznivého počasí, které i nepřítele zaskočilo.
Vyjádřil se k tomu italský generál d’Havett, velitel 206. divize pobřežní obrany, který po svém zajetí řekl:
„v předvečer dne ‚D‘ jsme spatřili asi 200 lodí, ale ježto jsme již dříve vídali velké konvoje, nebyli jsme tím zvlášť znepokojeni. Šestistopové vlny na západním pobřeží nám poskytovaly další jistotu.“

Admirál Cunningham viděl situaci, která jim umožnila dosáhnout momentu překvapení a ke všemu se vyjádřil těmito slovy, cituji:

„Svou roli sehrály už zastírací plány a konvojové trasy, jež byly zvoleny takovým způsobem, aby byl nepřítel zaskočen. Jeho bdělost byla nepochybně oslabena i díky nepříznivé měsíční fázi. A ještě ke všemu nastal tento vítr, který se zvedl krátce před tím vyloděním, takže se zdálo, že některá ne-li přímo všechna znemožní. Tyto na první pohled nepříznivé faktory, ve skutečnosti všechny vedly k tomu, že vyčerpaní Italové, kteří byli řadu nocí v bojové pohotovosti, vděčně ulehli a s úlevou si řekli:
‚Dnes v noci v žádném případě nepřijdou.‘
Ale přišli.“


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu
www.Palba.cz
je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S. a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskusi směřujte prosím na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=112
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“