XI. díl. " Operace Husky", Sicílie 1943. Č 7.

[michan]

XI.díl. " Operace Husky", Sicílie 1943. Č 7.

Mapa sektorů vylodění na Sicílii.



Plán „Operace Husky“ rozděloval oblast vylodění na Sicílii na 8 sektorů.
Východní operační svaz měl odvézt na Sicílii britskou 8. armádu generála Montgomeryho.
Britské námořní síly, které byly rozděleny na 3 části, přepravovaly své jednotky do pěti sektorů. Východní operační svaz Britů měl pro přepravu k dispozici 818 válečných, výsadkových, transportních a pomocných lodí a k tomu ještě 715 výsadkových člunů a menších plavidel, které byly rozděleny na:

- „Force A“ v sektorech „ACID North“ a „ACID South“ pod velením kontraadmirála T. H. Troubridghe, který za vlajkovou loď měl „HMS Bulolo“. Úkolem „Force A“ bylo přepravit britskou 5. a 50. pěší divizi, 4. obrněnou brigádu a 3. oddíl Commandos. Podřízen mu byl vyčleněný svaz „N“ (velitel námořní kapitán Asbourne), který v sektoru „Bark East“ v oblasti Marzamemi měl vysadit 231. pěší (maltská) brigádu.
- „Force B“ v sektoru „Bark South“ pod velením kontraadmirála McGregora (vlajková loď „HMS Largs“) přepravovala 51. pěší divizi a 23. obrněnou brigádu.
- „Force V“ v sektoru „Bark West“ pod velením kontraadmirála Philipa L. Viana (vlajková loď „HMS Hilary“) transportovala kanadské vojáky a 40. a 41. oddíl Commandos.

Západní americký operační svaz, který disponoval celkem 580 válečnými, transportními a 1 124 výsadkovými čluny byl situován do tří sektorů, kam měla být přepravena americká 7. armáda generála Pattona:

- Americký „Sektor JOSS“ s TF 86 (TF – Task Force) kontraadmirála Richarda D. Conollyho (vlajková loď „USS Biscayne“




- ), která na Sicílii přepravovala 3. pěší divizi generála Truscotta a 3. prapor Rangers na celkem 54 LCI, 85 LCT a 40 LST, eskortovaných lehkými křižníky „USS Brooklyn“




a „HMS Birmingham“




a osmi torpédoborci.
- „Sektor DIME“ s TF 81 kontraadmirála Johna L. Halla (vlajková loď „USS Samuel Chase“



) přepravovala americkou 1. pěší divizi generála Terryho Allena – pro přepravu bylo určeno 7 transportů, 19 LCI, 16 LST, které kryly křižníky „USS Savannah“ a „USS Boise“ a třináct torpédoborců.
- „Sektor CENT“ s TF 85 kontraadmirála Alana G. Kirka (vlajková loď „USS Ancon“




), která přepravovala 45. americkou pěší divizi generála Troya H. Middletona a 6 LCI, 8 LCT a 14 LST, které byly kryty lehkým křižníkem „USS Philadelphia“ a patnácti torpédoborci.
-
Zálohu pak tvořil „invazní svaz Kool“ pod velením kontraadmirála Reeda ve složení – části 1. pěší a části 2. obrněné divize a disponoval 28 transportními loděmi, 27 LCI, 7 LCT, 6 LST, které pluly pod ochranou jednoho lehkého křižníku a deseti torpédoborců.


Obránci Sicílie – italsko-německá vojska:

Obrana Sicílie byla organizována celkem ve 3 sektorech:

„První sektor“ – jižní sektor, byl v prostoru mys Passero-Licatta, Licatta-Sciacca, Sciacca-Trapani.
„Druhý sektor“ – severní sektor, byl v prostoru Trapani-Palermo, Palermo-Messinská úžina“.
„Třetí sektor“ – východní sektor, byl Messinská úžina-Catanie, Catanie mys –Passero.


Ostrov Sicílii bránila italská 6. armáda, která byla dislokována na Sicílii od února 1943. Nejprve italské 6. armádě velel generál Mario Roatta, když pak byl jmenován náčelníkem generálního štábu italské armády, převzal velení 6. armády generál Alfredo Guzzoni a to od 30. května 1943.

Složení vojsk OSY na Sicílii:

Italská armáda:

6. armáda – generál Alfredo Guzzoni.

6. armáda se skládala z:
XII. armádní sbor: generál Mario Arision (od 12. 7. 1943 to pak byl generál Francesco Zingales).
XVI. armádní sbor: sborový generál Carlo Rossi.

XII. armádní sbor se skládal z:
26. pěší divize „Assietta“: generál Erberto Papini (později divizi velel generál Francesco Scoti a od 26. 7. 1943 jí velel generál Ottorino Schreiber).
28. pěší divize „Aosta“: generál Giacomo.
Velitel dělostřelectva: plukovník Ferdinando Ainis.
136. samostatný pobřežní pluk: (velitele jsem nenašel).
Bojová skupina „Porto N“.
Palermo: brigádní generál Giuseppe Molinero.
208. pobřežní divize: divizní generál Giovanni Marciani.
202. pobřežní divize: velitel neuveden.
207. pobřežní divize: divizní generál Ottorino Schreiber.

XVI. armádní sbor se skládal z:
54. pěší divize „Napoli“: divizní generál Giulio Cesare Gotti Porcinari, velitel dělostřelectva: plukovník Francesco Gennaro.
19. (XIX.) pobřežní brigáda: brigádní generál Giovanni Bocchetti.
213. pobřežní divize: divizní generál Carlo Gotti.
Bojová skupina „Porto E“.
Catania: brigádní generál Azzo Passalacqua.
206. pobřežní divize: divizní generál Achille d’Havet.
18. (XVIII.) pobřežní brigáda: brigádní generál Orazio Mariscalco.

Přidružené samostatné jednotky přidělené k 6. armádě:
4. pěší divize „Livorno“: divizní generál Domenico Chirieleison.
Pohyblivé skupiny: „A“, „B“, „C“ (pro XII. armádní sbor).
Pohyblivé skupiny: „D“, „E“, „F“, „G“, „H“ (pro XVI. armádní sbor).


Samostatná velitelství italského námořnictva na Sicílii:

1. úsek Mesina – Regio, Kalábrie: admirál eskadry Pietro Barone.
2. úsek Augusta – Siracusa: kontraadmirál Priamo Leonardi.
3. úsek Trapan: kontraadmirál Giuseppe Manfredi.
4. námořní bojové síly – eskadra torpédových člunů: námořní kapitán Mimbelli.


Počáteční jednotky německého vojska na Sicílii:

14. ts: velitel generál tankových vojsk Hube.
Náčelník štábu 14. ts: plukovník von Bonin.
Štábní důstojník: plukovník Birck.

Do německého 14. ts patřily tyto jednotky:

29. divize pancéřových granátníků: velitel generálmajor Fries.
Náčelník štábu: podplukovník Stünzer.
15. divize pancéřových granátníků: velitel generálmajor Rodt.
Náčelník štábu: plukovník Heckel.
Tanková divize letectva „Hermann Göring“: velitel generálporučík Conrath.
Náčelník štábu: podplukovník Bergengrün.
3. parašutistický pluk: velitel plukovník Heilmann.
4. parašutistický pluk: velitel podplukovník Walther.
Velitel úseku silnice na Messinu: plukovník Baade.
Námořní velitel v Mesině: fregatní kapitán von Liebenstein.
Vrchní velitel německých vojsk v Kalabrii: generálporučík Heidrich.
Styčný důstojník německých vojsk při štábu italské 6. armády: generálmajor von Senger-Etterlin.

[michan]

XI. díl. „ Operace Husky“, Sicílie 1943. Č 8.

Rozeberme si blíže ještě obranu Sicílie a v ní italská a německá vojska.
Víme, že italské 6. armádě byly podřízeny XII. XVI. armádní sbor.
Tomu XII. armádnímu sboru, kterému od 12. července velel generál Francesco Zingales patřily 26. divize pěchoty „ Assieta“, která byla rozložena u Santa Margareta a 28. divize pěchoty „ Aosta“, která byla rozložena v Salomi. Tyto divize ještě „ jakž, takž“ odpovídali výcvikem požadavkům.
Ale.
K tomu samému XII. armádnímu sboru patřily také tři nedostatečně vystrojené a především nedostatečně vycvičené divize pobřežní obrany, a to 202. divize pobřežní obrany, 207. a 208, které byly podle tehdejších měřítek divizemi druhé, nebo dokonce třetí kategorie. Dále tam patřil také 136. pluk, který bránil západní konec ostrova Sicílie. Všechny tyto jednotky XII. armádního sboru byly posíleny „Skupinou Ens“, která byla vytvořena z německé 15. divize pancéřových granátníků. Velitelství XII. armádního sboru se nacházelo v Corleone.

Italskému XVI. sboru, jak víme, velel generál Carlo Rossi. Sem patřila 4. divize pěchoty „Livorno“ sídlící v Caltanisetta a 54. divize pěchoty „Napoli“ rozmístěna v Palazzolo, dále dvě divize pobřežní obrany (206. a 213.) a dvě brigády pobřežní obrany. Italské jednotky pak vyztužovala německá td „Hermann Göring“ generála Paula Conratha. Německá tanková divize dostala v červnu 1943 rozkaz, když se předtím po značných ztrátách v severní Africe reorganizovala a doplňovala v jižní Itálii, aby se okamžitě přesunula na Sicílii.
Německá td. „Hermann Göring“ byla rozmístěna v Caltagiore. Kromě této německé divize zde byl také zbytek 15. divize pancéřových granátníků generála Eberharta Rodta, když tento zbytek byl později přesunut na západ Sicílie, aby se tam spojil s, již jednou řečenou, německou „Skupinou Ens“.
Mimo těchto německých oddílů byly na Sicílii staženy další německé jednotky, které se již z italské pevniny do Afriky nedostaly (porážka a kapitulace 10. května 1943 v severní Africe). Na Sicílii byl především rozmístěn německý II. Fliegerkorps pod velením generála Müllera, později generála Bülowiusa, který byl bezprostředně podřízen veliteli jižního křídla německé armády polnímu maršálovi Albertu Kesselringovi.
Německý 2. Letecký sbor byl velice silný, neboť k němu patřilo i 33 baterií protiletadlových děl ráže 88 mm a také velké množství protiletadlových kanónů ráže 20 mm, které byly rozmístěny v oblasti letišť Catania, Gerbini, Comiso, Boccadifalco, Milo a Castelvetranto, jako PVO.
Ještě z těch vzpomínaných italských divizí - vlastně jediná pěší divize „Livorno“ (z italského XVI. armádního sboru) byla na plných stavech a disponovala odpovídající údernou silou. U tohoto XVI. as byla prakticky nejméně vycvičenou jednotkou 206. divize pobřežní obrany, které byl zrovna svěřen úsek pobřeží ostrova od Gely do Syrakus (tam útočili Britové). Slabě byly také vycvičeny divize pěchoty „Aosta“ a „Napoli“, divize, které byly složené většinou ze Siciliánů.
Ve prospěch XVI. sboru měla v případě nutnosti zasáhnout i německá 29. divize pancéřových granátníků.

Celkově obrana Sicílie počítala také s tím, že se jí budou účastnit i místní obyvatelé organizovaní v civilní obraně pod Velitelstvím teritoriální obrany, které bylo přímo podřízeno italskému ministerstvu války….
Na počátku července 1943 tak teoreticky velel generál Guzzoni celkem 230 000 italských vojáků, vojáků s různou úrovní výcviku a přibližně 28 000 německých vojáků. Stav německých vojáků se rychle a postupně změnil - zvýšil asi na 60 000 mužů.

Italské jednotky pobřežní obrany byly rozvinuty přímo na pobřeží, kde prakticky každá divize pobřežní obrany bránila úsek o šířce 70 až 100 kilometrů. Jenomže jejich výzbroj a bojová kvalita byly velmi špatné. Již při jejich vyjmenování jsme hovořili o druhořadých jednotkách, nebo jednotkách třetí kategorie, které byly špatně živené a veleli jim nezkušení velitelé. Nejen to, tito italští vojáci byli i špatně vystrojeni a vyzbrojeni a dokonce historické zápisy hovoří o tom, že neměli třeba například ani boty. Ale jako vojákům… jim zvláště chyběla děla, především ta v pobřežních bateriích a pevnůstkách, když historické zápisy hovoří o tom, že například jedno protitankové dělo připadalo na každých 8 kilometrů pobřeží.
Na 35 km úseku u Licaty, v místech, kde se měla vylodit americká vojska připadala v průměru na 1 km fronty 2 děla…
Ve většině míst a také okolo Licaty byla velmi řídká minová pole na plážích, a jen v některých místech byly vůbec nějaké překážky a protitankové zátarasy.
I některá další čísla hovoří sama za sebe:
Tak například místo potřebných 8 000 tun zásob všeho druhu denně dostávala italská 6. armáda jen 1 500 až 2 000 tun denně.

Generál Guzzoni velitel 6. armády si byl nepřipraveností obrany Sicílie vědom. Samozřejmě žádal Řím o nápravu a posílení jednotek, jakož i zvětšení množství zásob. Vše však bylo marné.
Totiž italské vrchní velení bylo po porážce celé 4. italské armády v Tunisku (do 12. května 1943 se v Tunisku vzdala a vojáci padli do zajetí i s výzbrojí a výstrojí) prakticky bez zdrojů a bez jednotek a nemělo ani dostatek sil k obraně italské pevniny, k obraně Itálie, které hrozila spojenecká invaze.
V této situaci, již v květnu 1943, Adolf Hitler nabídl Mussolinimu 5 německých tankových divizí, ale Mussolini je, ve své pohrdavé pýše, aniž se poradil se svými generály, odmítl a Hitlerovi řekl, že mu stačí jen tři.
Ono stejně, i když Mussolini později souhlasil s nasazením většího počtu německých jednotek, tak stále chtěl, aby tyto německé jednotky byly podřízeny italskému velení…
No jo, ale to se zase vůbec nelíbilo Hitlerovi a tak s tím naprosto nesouhlasil a k dohodě nedošlo.
Tady je nutno připomenout, že německé vrchní velení již italskou armádu znalo a bylo si vědomo všech jejich nedostatků.
Za všechny to vyjádřil znalec italských jednotek, „Vrchní velitel operační oblasti Jih“ polní maršál Kesselring, který ve svých poválečných pamětech napsal, cituji, že:

„Lepší bylo bojovat při užití vlastních nedostačujících sil, než mít odpovědnost za nejisté činitele, jako nechuť obyvatelstva v boji, nedostatečnou bojovou kvalitu vojáků a celkovou pochybnou hodnotu Spojenců.“

Pro obranu samotné Sicílie byly pak vážným problémem rozdílné názory německého velitele Kesselringa a italského velitele 6. armády Guzzoniho na celkovou koncepci obrany ostrova.

Jaký názor měl polní maršál Kesselring?
Kesselring chtěl, aby se tankové jednotky soustředily co možná nejblíže očekávaným místům vylodění, aby na útočníka mohly zaútočit ještě na plážích. Tedy v době, kdy dělá mnoho činností a je nejvíce zranitelný. Polní maršál zastával názor, že italsko-německé jednotky jsou příliš slabé, aby porazily Spojence v době, kdy si již Spojenci vytvořili předmostí a postoupili dovnitř ostrova. V jeho názoru ho podporoval i velitel německé 15. divize pancéřových granátníků generál Rodt.

A jaký názor zastával generál Guzzoni, velitel 6. armády?
Generál Guzzoni, který očekával vylodění v jihovýchodní části ostrova Sicílie, se právě sem snažil soustředit ty nejsilnější oddíly. Byl proto, aby byl organizován odpor až v hloubi ostrova Sicílie. Odpor, kterým by bylo možno ochránit pozdější možný ústup z Augusty a Syrakus…

Nakonec přece jenom generál Guzzoni přistoupil na koncepci polního maršála Kesselringa.

Generál polní maršál Kesselring pak dne 26. června 1943 vydal tyto pokyny pro obranu Sicílie:

1) Boj bude veden na pobřeží italskými jednotkami obrany pobřeží, podporované místními zálohami podléhajícími velení divizí a sborů.
2) Zálohy čtyř italských pěších divizí soustředěné poměrně blízko pobřeží budou připraveny zaútočit v momentě vstupu Spojenců na pevninu.
3) Rozhodující úder bude náležet německým divizím, které pobřeží očistí od nepřítele.

[michan]

XI.díl. Operace Husky, Sicílie 1943. Č 9.

Benito Mussolini nechtěl ani dovolit, a také nedovolil, aby dvě německé divize, dislokované na Sicílii, vytvořily samostatný sbor pod německým velením, a proto byly tyto divize podřízeny veliteli obrany ostrova, italskému generálu Guzzonimu.
No jo, jenomže Němci byli Němci!!!
Již na konci května 1943 dostali velitelé německých jednotek od „Vrchního velitele operační oblasti Jih“ polního maršála Kesselringa pokyn, aby prováděli všechny své operace z vlastní iniciativy (tak jak to bude vyžadovat bojová situace) bez rozkazů z Guzzoniho velitelství 6. armády – velitelství obrany ostrova.
Samotný polní maršál Kesselring byl pak v přímém styku s Guzzoniho velitelstvím a to prostřednictvím německého styčného důstojníka u italského velitelství, kterým, jak jsme si již říkali, byl generálmajor von Senger-Etterlin. Generálmajor von Senger-Etterlin měl k dispozici malý operační štáb a spojovací rotu.
Němci velitelství svého 14. ts ustanovili až po vylodění Spojeneckých vojsk, až když se začala hroutit italská 6. armáda (14. ts pod velením generála Hanse Hubeho, kterému pak byl i přímo podřízen generálmajor von Senger-Etterlin).

Italsko-německé letectvo na Sicílii disponovalo před vyloděním celkem dvaceti pěti letišti, z nichž mnohá letiště byla velmi dobře vybavena. Většina letadel se však nacházela na 16 letištích v údolí Cornalugi, jihovýchodně od Catanie. Dvě skupiny těchto letišť byly v jižní a jihovýchodní části ostrova v Ponte Olivo a Farello na rovině Gela, dále bylo letiště Comiso a také jedno vysunuté letiště v oblasti Pachino. Zbytek letišť se nacházel mezi Trapani a Sciacca, na západě Sicílie. Na celém ostrově Sicílie, na všech letištích, bylo rozmístěno celkem asi 160 německých a 80 italských bojových letounů. To nebylo vše.
Němci z obav z porážky a přeběhnutí Itálie na stranu Spojenců, přemístili koncem června 1943 vojenské letectvo – celkem 2 operační velitelství – z jižního Ruska do Itálie (o tomto přemístění se Britové dozvěděli z rozluštěných depeší Enigmy a také to potvrzoval letecký průzkum, špionáž a výpovědi zajatců – tedy informace ULTRA).
V dosahu válčiště ostrova Sicílie bylo tak ještě v jižní Itálii dislokováno dalších 400 až 500 letadel vojsk OSY a ve střední Itálii se nacházela základna 2. letecké flotily generála polního maršála von Richthofena.

Při plánování „Operace Husky“ museli vzít štábní důstojníci v úvahu i početně silné italské válečné loďstvo. Ani v květnu a červnu 1943 nebylo slabé. Vždyť se koncem května 1943 jednalo o 6 bitevních lodí, 7 křižníků, 32 torpédoborců, 16 torpédovek, 27 doprovodných lodí, 48 ponorek a 115 torpédových a dělových stíhačů. Ve Středozemním moři v té době operoval i nevelký počet německých ponorek a také 30 až 35 torpédových člunů. Pro evakuaci však byly nejdůležitější německé výsadkové bárky dislokované v Messině.
Již v květnu 1943 bylo vytvořeno tzv. Spojené italsko-německé velení, které bylo odpovědné nejen za přepravu, ale i za PVO úžiny mezi Sicílií a Itálií – Messinské úžiny. Velitelem této tzv. „Messina Strasse“ byl jmenován německý plukovník Günther Baade, kterému bylo podřízeno celkem 70 protiletadlových baterií na pobřeží Sicílie a v kontinentální Itálii, jako PVO celé přepravní trasy přes Messinskou úžinu.
Je všeobecně známo, že vlastně od porážky u mysu Matapan, což se stalo koncem března 1941, na Palbě viz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=838
se Commando Supremo a italští admirálové vyhýbali střetnutí s britským válečným loďstvem. V duchu tohoto také koncem května 1943 italské velení rozhodlo, že jeho válečné loďstvo bude při obraně Sicílie využito „jen ve výjimečném případě a pod podmínkou, že bude dostatek pohonných hmot“. Zároveň italské velení rozhodlo, že malá plavidla, která byla umístěna na Sicílii a Sardinii, zůstanou ve svých mateřských přístavech. Válečné námořnictvo Itálie mělo svou hlavní základnu na Sicílii v Trapani a některé lodě pak v přístavech v Syrakusách, Catanii, Lisacii a Porto Empédocle. Všechny lodě, které tam byly umístěny, neměly provádět žádné útočné operace, ale měly sloužit k udržování spojení mezi Sicílií, jižní Itálií a ostrovy Pantelleria, Lampedusa a měly jen kontrolovat pohyb na středomořských trasách.
Velké italské bojové lodě potřebovaly k tomu, aby dosáhly vod okolo Sicílie, asi 24 hodin. I Němci uvažovali o tom, že vlastně italské válečné loďstvo nebude při bitvě o Sicílii „ani překážet“ – čti správně mou myšlenku – nebude při obraně Sicílie nic platné.

Německý zástupce v italském hlavním štábu, kterým byl admirál Ruge, ve svém hlášení pro OKH dne 30. června 1943 napsal, cituji:

„Italské síly nemají pro odražení vylodění nepřítele prakticky žádný význam.“

Již v době bojů v Africe se angličtí i američtí nejvyšší velitelé velmi dobře naučili používat informace ULTRA (ULTRA – byly informace z rozluštěných radiových depeší Enigmy, doplňované informacemi z leteckého průzkumu a výslechu zajatců a operačních zpráv zpravodajců z terénu – špionů a dalších kanálů).
Právě tak v polovině června 1943 zachytila ULTRA radiogram polního maršála Kesselringa, ze kterého se Spojenci dozvěděli bojovou sestavu německých a italských vojsk na Sicílii. Z této dislokace pak vyplývalo (a ostatní průzkumy to potvrzovaly), že oblasti vylodění, s kterými „Operace Husky“ počítala, jsou slabě hájené jednotkami pobřežní obrany a lze očekávat, že vyloděné jednotky narazí na malý odpor. Dále bylo z depeší Kesselringa zřejmé, a i místní špioni na Sicílii to potvrzovali, že vyloděné spojenecké jednotky měly narazit na plážích na malý odpor. Hlášení ULTRA také říkala spojeneckým velitelům, že se maršál Kesselring nejvíce obával vylodění u Palerma, kam také nechal dislokovat část německé 15. divize pancéřových granátníků. No a zbytek 15. divize, spolu s td. „Hermann Göring“ nechal rozdělit na 5 skupin, které rozdělil po celém průměru ostrova v délce 240 km – jako mobilní rezervy, které by zasahovaly v jakémkoli možném směru.

Tady mě to nedá, abych vzhledem k datu neřekl jednu možná méně známou historii Enigmy.
Do června 1943 dostávaly zpravodajské služby SSSR – jako spojenecké služby tzv „ Silné trojky“ , SSSR, VB a USA - většinou informace ULTRA od velení Velké Británie.

V červnu 1943 padl vojenské rozvědce SSSR do rukou německý kód Enigmy, který užívalo německé letectvo pro spojení letounů s pozemními zařízeními. Okamžitě došlo k jednáním mezi zpravodajci Velké Británie a SSSR. Již v druhé polovině června se v Murmansku setkali specialisté britské a sovětské námořní zpravodajské služby a projednali nejlepší využití takto získaných zpráv, odesílaných německým letectvem a námořnictvem. Již několik dní nato předali Britové Rusům ukořistěné šifrovací zařízení Enigma a spolu s ním pak dostali sovětští zpravodajci příručku, která obsahovala návod k obsluze Enigmy.

Tím beru zpět své některé posměšky na Palbě, že SSSR – její vojáci - Enigmy jenom ničily ( někde jsem to vyjádřil - „ što éto a bum“ - jak je vidět člověk se má stále učit - od roku 1943 – od června 1943 - Sovětský svaz Enigmu až do konce války využíval a vylepšoval jí i po válce).
Přijměte mou omluvu.


Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Miloš Hubáček – Bitva u Matapanu.
Jaroslav Hrbek – Tobruk 1941.
Janusz Ledwoch – Afrikakorps.
Paul Carell – Lišky Pouště.
Janusz Piekalkiewicz – Rommel – Tajná válka v Africe.
Dwight David Eisenhower – INVAZE DO EVROPY.
Harry C. Butcher – TŘI ROKY s EISENHOWEREM.
Jiří Brož – STŘEDOMOŘÍ V OHNI DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.
Z webu
www.Palba.cz
je použito jako podklad a upoutávka:
V subkapitole – Armády 1918 – 1945 u Francie zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=143
a zde jednotlivé sekce:
a) Pozemní a cizinecká legie – (články od Kačermiroslav, Sa 58 a Bruno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=160
b) Letectvo – ( články YAMATO, Kačermiroslav a Fatale):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=161
c) Námořnictvo – (ovládal Norad – Nelson):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=162
d) Opevnění a bunkry – (od Bruna a Lorda):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=48
Aby pak důležitou smlouvu o porážce Francie z 22. června 1940 dodal Kačermiroslav v sekci
e) Ostatní:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3463

V subkapitole – Armády 1918 – 1945 pak nalezneme - Británie viz zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=139
kde jsou pak jednotlivé sekce, a v nich potom musíš otevřít - Pozemní vojsko:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=154
tam teprve otevřeš Obrněná technika – (především YAMATO, TonyHazard a Easy_Company) zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=241
aby pak ještě následovaly odkazy od Sa 58:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3351
a Thór:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2936
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2892
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2821

Royal Navy (především Norad – Nelson a také trochu Mikhassel. Dralno):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=153
Letectvo:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=99
pak má své podsekce:
Stíhací letouny – (xradar, YAMATO, Tempík, Reisen):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=216
Bombardovací a bitevní letouny – (Haness, YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=217
Ostatní letouny – (Kačermiroslav):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=218
Různé – (od Haness, Ikala, Lord a YAMATO):
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=220
A starší neaktualizovaný článek od Fatale:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1180

O Německé obrněné technice je možné se na Palbě dozvědět na tomto odkaze v subkapitolách zde http://www.palba.cz/viewforum.php?f=138
Tanky a stíhače tanků:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=116
od Sa 58, YAMATO, TonyHazard.
Samohybná děla http://www.palba.cz/viewforum.php?f=117 také od Sa 58 a YAMATO.
Mnoho dalších věcí, jako jsou OA – Obrněné Automobily - na tomto odkaze http://www.palba.cz/viewforum.php?f=17 také od Sa 58.
Z letecké techniky jsou to především v subkapitole Luftwaffe
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=20
u Stíhacích letadel http://www.palba.cz/viewforum.php?f=112
monografie Hans S. a YAMATO, stejně jako u Bombardovacích a bitevních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113
a u Ostatních http://www.palba.cz/viewforum.php?f=192
je to pak Tunac, Haness, Hans S. a YAMATO.
Vybavení letounů http://www.palba.cz/viewforum.php?f=193je od Ikala, Eda a Sa 58.

O Itálii jsou pak jednotlivé subkapitoly zde:
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=142


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=112