Geografická mapa Sicílie.
„Brána do Evropy“!
Dlouho jsem hledal nejvýstižnější průvodní heslo pro „Operaci Husky“ (Husky – Silák) – „Spojeneckou invazi na Sicílii“!
Ano, to je to nevýstižnější motto pro „Operaci Husky“, operaci, kterou totiž Spojenci skutečně v červenci 1943 vyrazili - „Bránu do okupované jižní Evropy“.
Byla to největší násilná obojživelná operace všech dob - alespoň do této doby se žádná větší nekonala (další a ještě větší obojživelná operace v Evropě, a dodnes největší obojživelná operace, pak bylo samozřejmě vylodění v Normandii 1944 – „Den D“).
V jaké situaci se konala „Operace Husky“ a co operaci předcházelo a co následovalo?
Tak o tom, ale i o samotném plánování, nácviku, technickém zabezpečení, jakož i o pozdějším průběhu útoku na Sicílii – „Vykopnutí dveří v okupované jižní Evropě“ - o tom bude nyní řeč.
Bylo to v době bojů Spojenců – USA a Velké Británie – proti OSE – Německo Itálie - v severní Africe – někdy na přelomu listopadu a prosince 1942, viz zde - Američané 1942 – 43 Č 1,2,3 a 4.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1151
a také v době, kdy Rudá armáda u Stalingradu ( ve východní Evropě) již obkličovala vojska Hitlerovské koalice - viz zde od 19. listopadu 1943 - Bitva o Stalingrad IV. Pád 6. A.
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1918
Tak právě v této době, na přelomu listopadu a prosince 1942, navrhoval prezident Spojených států amerických ( dál také USA), Franklin Delano Roosevelt, setkání Spojenců – setkání tzv. „ Velké trojky“( SSSR, USA a Velká Británie) a nejlépe i vzhledem ke vzdálenostem jednotlivých státníků - v severní Africe.
Prezident USA a američtí náčelníci štábů, generálové Marshall, za letectvo pak Arnold a za námořnictvo admirál King, viděli novou, a již také hodně jinou a pozitivnější situaci po bojích, které se odehrávaly na světové válečné scéně v druhé polovině roku 1942. Události a bojová situace Spojenců vyžadovaly přijmout nová a zásadní rozhodnutí, a také provést shodu na plánech do blízké i vzdálenější budoucnosti - při dalším tažení proti OSE.
Winston Churchill za Velkou Británii s tím neměl problém a se schůzkou souhlasil.
Se Stalinem to bylo složitější.
V SSSR, u Stalingradu, začala vrcholit „Bitva o Stalingrad“ a tak J.V. Stalin nechtěl opustit území Sovětského svazu. Zaslal oběma státníkům zamítavý dopis, ve kterém se vyjádřil, něco v tom smyslu, že stejně půjde o to, aby především oba státníci projednali „ Druhou frontu v Evropě“, s kterou on bude určitě souhlasit…
Po zamítavé odpovědi Stalina, se Roosevelt a Churchill pak dohodli, že schůzka ve dvou by se uskutečnila v marocké Casablance, a to ve dnech 14. až 24. ledna 1943.
Casablanka 1943. Zleva sedící Roosevelt a Churchill. Za nimi zleva stojí - General Arnold, Admiral King, General Marshall, Admiral Pound, Air Chief Marshal Portal, General Brooke, Field Marshal Dill a Admiral Mountbatten.
Na schůzku do Casablanky přijely oba dva nejvyšší představitelé USA a Velké Británie v doprovodu šéfů vojenských štábů, na kterých ležela celá tíha jednání konference. Již předtím se totiž prezident i premiér Vlády Jejího Veličenstva dohodli, že nebudou své „nejvyšší vojáky“ – své generály a admirály – náčelníky štábů - ovlivňovat, a že budou až na závěr posuzovat jejich společné závěry.
Náčelníci štábů obou zemí pak, když probrali aktuální situaci, probírali strategická témata, jak se dohodli už v začátcích.
Probírali:
- Aktuální situaci na bojišti v severní Africe.
- Situaci ve Středomoří.
- Byl připraven návrh, aby byl velitel pro válčiště ve Středomoří. Stát se jím měl a také se stal - americký generál Dwight David Eisenhover, jeho zástupcem byl podobně ustanoven britský generál Alexander, velitelem pro letectvo se stal britský generál Tedder a velitelem námořnictva byl nám již dobře známý britský admirál Sir Andrew Browne Cunningham.
- Byl probírán postoj k Francii a její koloniální říši.
- Probíral se boj proti Japoncům.
- Probrána byla situace pro jarní tažení v severní Africe.
- Po vyčištění Afriky na jaře a nebo co nejdříve do léta 1943, se pak měli Spojenci připravovat na invazi přes Středozemní moře - na Sicílii.
Tyto body, jak jsou tak pěkně napsány, nebyly při projednávání, a to ani zdaleka tak bezproblémové. V počátcích docházelo k nesouladu mezi náčelníky štábu obou zemí. A vůbec ani jeden bod nebyl zprvu jasný. Všeobecně byli britští náčelníci štábů, generál Brooke, za RAF to pak byl maršál Portal a za Royal Navy admirál Pound, lépe připraveni, neboť měli i spoustu již připravených plánů na útok do kontinentální Evropy. Plánů, které připravovali již od roku 1940 a průběžně, jak šel čas a přibývaly prostředky, je upravovali. Britští náčelníci štábů na konferenci tvrdili, v souvislosti s invazí přes kanál La Manche, který se nejprve jmenoval „Operace Roundub“ a teprve až později „Operace Overlord“, že pro invazi do Evropy ještě nenastal čas (myšleno v roce 1943), a že by tahle operace mohla skončit pohromou (Britové měli stále ještě na paměti „Operaci Jubilee“ – Dieppe 1942, která proběhla dopoledne 19. srpna 1942, vlastně probíhala se stahováním až do večera toho dne. „Operace Jubilee“ – Dieppe 1942 - přes hrdinský boj Kanaďanů skončila velkými ztrátami a sloužila všem složkám britské armády jako poučení pro obojživelnou operaci - na Palbě viz
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=320
). Na druhé straně však britští náčelníci štábů prosazovali, že se nesmí po vyčištění Afriky vojska zastavovat, ale musí pokračovat dál a tady prosazovali útok na tzv. „měkký podbřišek Evropy“ – na Balkán a odtud do střední Evropy, po ose – Bělehrad – Varšava, čímž by se Spojenci dostali do týlu německých vojsk. Invaze do Řecka a Jugoslávie byla především přáním Winstona Churchilla. Dalším místem, o kterém se při vyloďování hovořilo, to než se oba štáby shodly, bylo – buď Korsika a Sardinie, nebo Sicílie.
Pro Sardinii a Korsiku hovořily dva plusy:
1) Výhodná poloha, která nejvíce pomáhala při dalším útoku do Itálie a přiblížovaly by se bombardovací základny k Evropě. .
2) Bylo by třeba méně jednotek při vylodění, neboť by se obranné síly Němců a Italů musely rozdělit.
A proč se vylodit na Sicílii?
a) Výhodná poloha, která Spojencům pomáhala otevřít Středomořské námořní cesty a nebylo by třeba tolik jednotek na udržování správy ostrova.
b) Bombardovací základny by se také přiblížily k Evropě.
Aby mohlo docházet ke shodě na vylodění na Sicílii a pokračování útoku do Itálie, museli všichni ujistit náčelníka generálního štábu USA generála Marshalla, že všechny útoky nebudou na překážku vytvoření Druhé fronty v Evropě – invazi do Francie. Generálové Marshall, spolu s generálem Eisenhowerem se vždy shodovali v názoru, že všechny spojenecké akce ve Středomoří jsou v podstatě podružné a mají podpořit hlavní záměr Spojenců – útok přes kanál La Manche ve Francii.
Generál Marshall totiž neustále tvrdil, že operace v Itálii by zákonitě vytvořila místo do něhož potečou další a další prostředky – vojenské jednotky i vojenský materiál, které jsou nezbytné pro hlavní invazi do Francie. Vznikal i mírný spor s Winstonem Churchillem, který invazí do Francie nejprve nadšen nebyl. Ve sporu Marshall – Churchill byl prezident USA Roosevelt neutrální.
Shoda všech byla na tom, že po skončení bojů v severní Africe nemohou spojenecké jednotky zůstat v nečinnosti, tudíž je nutné zahájit nějakou akci ještě v roce 1943, která by přinutila německá vojska přesunout část divizí z východní fronty – z Ruska – a odlehčit tak sovětské frontě.
Při vítězství názoru na vylodění na Sicílii hrál také svou roli důležitý argument, že to urychlí kapitulaci Itálie.
Při sporu - zda na Sicílii - nebo na Korsice a Sardinii - prohlásil generál Eisenhower, že chtějí-li Spojenci vyčistit Středomoří pro spojenecké lodě, je odpovídajícím cílem Sicílie, chtějí-li se vrhnout Spojenci do Itálie, měli by být prvořadým cílem Sardinie a Korsika.
Nakonec byl dne 19. ledna 1943 přijat jako základ pro podrobnější plánování návrh britského generála Brookea pod názvem „Vedení války v roce 1943“.
To se náčelníci obou štábů shodli na vylodění na Sicílii, když přijetí této varianty bylo ovlivněno i zprávami o krizi ve fašistickém režimu Itálie…..
Mapa Středomoří, Severní Afriky a jižní Evropy.
Konečná zpráva pak vycházela z memoranda – „Vedení války v roce 1943“ – a byla sepsána dne 23. ledna 1943. V konečné zprávě byl v osmi bodech popsán postup Spojenců v boji proti státům OSY a to na všech bojištích světa, když
– Invaze na Sicílii měla být uskutečněna co nejdříve po dobytí severní Afriky.
– Pokračovat se mělo strategickým bombardováním Německa a Itálie i okupovaných zemí.
– Měly se formovat a připravovat jednotky, které budou útočit přes kanál La Manche.
V Casablance pak byl vyhlášen požadavek bezpodmínečné kapitulace, který na závěrečné tiskové konferenci dne 24. ledna 1943 prosadil do memoranda prezident USA Roosevelt.
- Otevřená zůstala otázka co bude po dobytí Sicílie.
Jakmile byly odsouhlaseny všechny návrhy náčelníků štábů od prezidenta USA Roosevelta a premiéra vlády Jejího Veličenstva Winstona Churchilla, stalo se tak 23. ledna 1943, byl tento zaslán Eisenhowerovi do Alžíru, ale to již jako direktiva s náčrtem plánu útoku na Sicílii, kde již byl také dnem „D“ stanoven zatím den - v měsíci červenci 1943.
