X. díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 19.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

X. díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 19.

Příspěvek od michan »

X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 19.

Útok na Řecko a směry útoků Wehrmachtu.

Obrázek


Když byly německou armádou, dne 16. dubna 1941, zablokovány obě řecké armády – „Epirus“ a „Západní Makedonie“ – za průsmykem Metsovon – naléhal vrchní velitel řecké armády maršál Papagos na své politiky v Athénách, aby zvážili možnost kapitulace Řecka. Zároveň maršál Papagos žádal odchod „Britského expedičního sboru“ („W-Force“ – název je dle generála Wilsona, velitele „Britského expedičního sboru“) z Řecka.
V Athénách pak 17., ale především 18. dubna 1941 probíhaly ve vládě a u řeckého krále protichůdné diskuze o tom, zda má Řecko kapitulovat, nebo bojovat dál.
Ten samý den (18.) na německo-řecko-britské frontě prolomil Wehrmacht poslední obranná postavení na linii řeky Aliakmon, která bránili spojenečtí vojáci z „W-Force“ – konkrétně z Nového Zélandu.

Ještě si jenom řekněme, že ve čtvrtek dne 17. dubna 1941 byly jugoslávské válečné lodě - zaskočené zprávami o kapitulaci Jugoslávie ve svých přístavech - zaskočené tak, že je tam překvapivou akcí obsadilo italské námořnictvo. Ale ještě dříve než přišli obsazovat Italové, byly „jugoslávské válečné lodě na kotvách“ – vyloupeny domácím obyvatelstvem.
Této konfiskaci od italských námořníků unikl pouze jugoslávský torpédoborec „Zagreb“, který vyhodily do povětří poručíci Masera a Sasic.

Protichůdné politické rozhovory v Athénách dne 18. dubna 1941 byly velice ostré. Tak ostré a tak protichůdné, že řecký premiér Alexander Korizis (našel jsem také psáno Koryzis) šel k řeckému králi Jiřímu II. podat demisi. Korizise se totiž zmocňovalo zoufalství – na jedné straně viděl úspěšný postup německých jednotek – na druhé straně viděl, že v Řecku vládne u mnohých poraženectví a to jak u předních politiků, tak vysokých důstojníků, ale i vojáků.
Řecký král Jiří II. však demisi Korizise nepřijal.
Řecký premiér Korizis panovníkovi políbil ruku a uchýlil se do ústraní, do svého domu a tam se zastřelil.
Jeho nástupcem se 21. dubna 1941 stal Emmanouil Tsouderos (řecké premiéry viz zde:
http://wiki.phantis.com/index.php/Prime ... _of_Greece
).

Německé bombardéry Do 17
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2191

nad Athénami.

Obrázek



„Britský expediční sbor“ – „W-Force“, jeho velitelé, ale i politicko - vojenské velení ve Velké Británii - si uvědomují, že boj v Řecku je z hlediska vojenského prohraný a že je nutné z Řecka evakuovat všechny bojeschopné jednotky.

V řeckém politickém vedení se rozhovory o tom jak dál protahovaly - rozuzlení přišlo náhle a to 20. dubna 1941.
To totiž velení řecké armády „Epirus“ podepsalo příměří v přítomnosti velitelů německých jednotek, které útočily právě na tomto směru proti řecké armádě „ Epirus“.
No jo, ale ani němečtí, ani řečtí velitelé nebyli svými nadřízenými zmocněni takto důležitý dokument podepsat.
Situace vyvolala zmatek a neklid na obou stranách.
V celé zemi byl nyní vlastně bojeschopný jen „Britský expediční sbor“ – „W-Force“ – který byl i připravený postavit se německým jednotkám.
Jenomže - samozřejmě z hlediska vojenského - oněch přes 50 000 vojáků - s několika desítkami tanků - neměl proti rozjeté mašinérii Wehrmachtu, které sekundovali Italové - žádnou šanci.
Byly to právě tyto důvody – malé početní stavy vojáků, ale i malé početní stavy výzbroje a munice, vidina vyhlazení, co nakonec rozhodlo o tom, že „W-Force“ bude evakuovat své jednotky na Krétu a do Egypta ( Britové neměli ani žádné připravené zálohy).
V té době již byla německá 2. td v Lamii a 9. td nedaleko Elasonu. Jen německá 5. td byla v blízkosti „W-Force“, který byl 19. dubna 1941 soustředěn na obranné linii u Thermopyl.
Protože bylo, jak jsme si říkali, velké množství německých jednotek zablokováno v horských úvozech, rozvíjela 5. td útok proti ustupujícím jednotkám Britů velmi pomalu. Ovšem každou hodinou - před „W-Force“ - docházelo k hromadění útočných sil Wehrmachtu.
Útok Wehrmachtu proti „W-Force“ byl plánován na 24. dubna 1941.
Již od 19. dubna 1941 se britští vojáci (pomocné jednotky a jednotky, které nebyly nutné na frontě) stahovaly do přístavů na jižním pobřeží Řecka – do Nauplie, Kalamity a Monemvasíe, v nichž se připravovali na evakuaci na Krétu. Právě toto naloďování, jakož i ústup do přístavů, umožňovala v těchto dnech odhodlaná obrana Thermopyl - britských, australských a novozélandských jednotek.

V pondělí dne 21. dubna 1941 přijal generál polní maršál List kapitulaci řeckých ozbrojených sil. Do zajetí padlo ten den 223 000 řeckých důstojníků a vojáků.
V historii je však také zaznamenán případ, že když 23. dubna 1941 kapitulují některé jednotky řecké armády, dojde i k takovéto situaci:
Řecký major dělostřelectva Versis dostal rozkaz, aby se vzdal i se svou baterií (historie konstatuje, že v tomto činu nebyl sám, ale že se jich na území Řecka odehrálo mnohem víc).
Major Versis byl člověk, který byl nejen řecký vlastenec, ale měl zakořeněný smysl pro tragédii, která postihla Řecko a také „svůj názor na to jak má řecký důstojník reagovat“.
Oficiální zpráva řecké armády říká, že, cituji:

„Major dělostřelectva Versis poté, co dostal od Němců rozkaz, aby kapituloval se svou baterií, shromáždil svěřená děla, vzdal jim čest a poté se sám zastřelil za zvuku státní hymny, kterou zpívali jeho podřízení.


Dne 27. dubna 1941 okupuje německá armáda hlavní město Řecka – Athény.

Obrázek



První útoky Wehrmachtu u Thermopyl proti „W-Force“ – dopoledne a odpoledne dne 24. dubna 1941 jsou neúspěšné – Britové Němce odrazili.
Teprve večer dne 24. dubna 1941 se na rozkaz z vyšších míst vyčerpané britské oddíly obránců začínají stahovat pod rouškou tmy, přes Athény, do míst malých řeckých přístavů, odkud měli být evakuovány na Krétu a do Egypta.
A právě 24. dubna 1941 ráno - přišel pro „W-Force“ rozkaz, že místo 28. dubna 1941 – začíná operace pod krycím názvem – „Operace Demon“ – evakuace britských, australských, novozélandských a polských vojáků z Řecka (podaří se evakuovat, pod ochranou silné eskorty britského válečného námořnictva na Krétu a do Egypta – celkem 50 732 vojáků bez těžkých zbraní) již tento den, tedy 24. dubna 1941.

To, že došlo ke změně data „Operace Demon“ evakuace „W-Force“ na Krétu a do Egypta – z 28. dubna 1941 na 24. dubna 1941 – vyvolalo sled událostí, z nichž jednou událostí je, že Wehrmacht byl donucen nasadit XI. letecký sbor (budeme dál používat 11. letecký sbor).

Protože budeme rozsáhle popisovat operaci na Krétě – „Operaci Merkur“ – popíšeme si zde nyní trochu podrobněji nasazení 2. parašutistického pluku a přidělených podpůrných jednotek. Německý 2. parašutistický pluk ze 7. letecké divize, která byla součástí 11. leteckého sboru, měla totiž dne 25. dubna 1941 zabránit ústupu „W-Force“ přes Korintský průplav na Peloponés, kde se chtěl nalodit (část „W-Force“ se naloďovala v malých přístavech pod Athénami – Západně od Athén – Rafina a Porto Rafti, které bylo východně a jihovýchodně od Athén a část jich ustupovala přes Korintský průplav na Peloponés a do malých řeckých přístavů – Kalamita, Monemvasia a Nafplion).

Abychom lépe pochopili nasazení německého 2. parašutistického pluku ze 7. letecké divize, která byla nyní součástí 11. leteckého sboru, musíme si říci několik slov na úvod, neboť parašutistické jednotky jsme opustili v Holandsku a Belgii v květnu 1940, když zasahovaly nejprve u Eben Emaelu
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3758
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3773
a potom při obsazování letišť v Holandsku, kde došlo k těžkému zranění velitele - generála Studenta v Rotterdamu, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3781
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3789

Když už plně uzdravený generál letectva Student převzal dne 1. ledna 1941 velení, došlo již před tím k sloučení 7. letecké a 22. vzdušně výsadkové (bývalá 22. pěší) divize a vzniku 11. leteckého sboru ( ke vzniku 11. leteckého sboru došlo již v září 1940).
„Úderný parašutistický pluk“ se stal základem 11. leteckého sboru – kde jádrem „Úderného parašutistického pluku“ byl „úderný oddíl Koch“.
Do 11. leteckého sboru přibyly 2 bombardovací eskadry zvláštního určení a nově založená vzdušně .výsadková eskadra, která měla k dispozici nákladní kluzáky.
O celém 11. leteckém sboru – o jeho přesném složení k 20. květnu 1941 – „Útoku na Krétu“ – „ Operace Merkur“ bude řeč při samostatném popisu.
Zde si jen řekněme, že 11. letecký sbor byl, jak jsme již řekli, ke konci března a na začátku dubna 1941 převelen do Bulharska, viz zde u Č 15 na začátku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4268
, když zesílený 2. parašutistický pluk pod vedením plukovníka Alfréda Sturma byl přeložen v Bulharsku do oblasti Plovdivu.
Tam vyplýval – z „Operace Marita“ – pro velitele 7. letecké divize generála Süsmanna úkol – obsadit po 6. dubnu 1941 ostrov Lemnos! U plánovačů Wehrmachtu totiž panovali obavy, že velitel „Britských expedičních vojsk“ – „W-Force“ – v Řecku – generál Wilson - použije ostrov Lemnos jako opěrný bod, podobně jako tomu bylo za 1. světové války. To se však nestalo, neboť ostrov Lemnos již v prvních bojích 6. dubna 1941 dostaly na starost jednotky Wehrmachtu.
A tak 11. letecký sbor a v něm jednotky čekaly na své nasazení.
To mělo přijít právě díky změně – díky předsunutí data evakuace - britského „W-Force“ – „Operace Demon“ - z 28. dubna 1941 na dřívější datum – na 24. dubna 1941.




Směry německo - italského postupu do Řecka.

Obrázek
Naposledy upravil(a) michan dne 4/10/2010, 16:42, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 20.

Když tedy Britové dne 24. dubna 1941 (původně to mělo být 28. dubna 1941) rozhodli o spuštění „Operace Demon“ – naloďování svých jednotek v Řecku a jejich převezení na Krétu a do Egypta - museli Němci reagovat.
Ústupové cesty Angličanů z fronty vedly buď přímo na Peloponés přes Korintský průplav ( přes vodu), nebo přes Athény, a přes most přes Korintský průplav - do malých přístavů na Peloponésu – viz mapa Řecka - kde mělo dojít k nalodění.

A právě na most přes Korintský průplav Němci zaútočili.


Složení 2. parašutistického pluku:

Velitel: plukovník Sturm.
Pobočník: kapitán Paul.

I.prapor.
Velitel: major Kroh.
Pobočník: nadporučík Kellner.

II. prapor.
Velitel: kapitán Pietzonka.
Pobočník: nadporučík Knobloch.

III. prapor.

Velitel: kapitán Wiedemann.
Pobočník: nenašel jsem.

Velitel 2. parašutistického pluku plukovník Sturm (ze 7. letecké divize 11. leteckého sboru) dostal k provedení útoku na Korintský průplav k dispozici tyto jednotky ze svého – 2. parašutistického pluku – a to I. a II. prapor, který byl doplněn o:

- Jednu rotu ženistů ze 7. parašutistického ženijního praporu (vždy vše ze 7. letecké divize, 11. leteckého sboru).
- Jednu baterii lehkého dělostřelectva ze 7. parašutistického dělostřeleckého oddílu.
- Jednu zpravodajskou a jednu zdravotnickou rotu.


Dne 25. dubna 1941 vystartovali parašutisté v Ju 52 (teta Ju)
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1172
a v kluzácích - k letu do Larissy - pohotovostního prostoru pro útok druhý den – tedy den 26. dubna 1941 ráno.
Před hlavními silami takto k útoku upraveného 2. parašutistického pluku, měla letět ženijní četa a jedna četa ze 6. roty, které měly překvapivým útokem dobýt most přes Korintský průplav. Na mostě odstranit nálože, zaujmout obranu a celý most pak udržet tak dlouho, dokud se tam nedostane zbytek 2. parašutistického pluku.

Jižně od mostu pak měl seskočit II. prapor.
Severně od Korintského průplavu měl seskočit I. prapor.

Tím měly oba prapory uzavřít oba hlavní přístupy ke Korintskému průplavu k mostu přes Korintský průplav.

Celý útok začneme sledovat z pohledu čety Teusen (četa ze 6. roty), tak jak byl později zapsán v německém hlášení o boji, jedná se o čety, které přímo útočily na most v Korintském průplavu.

Bylo 26. dubna 1941 5 hodin ráno

Mapa celkové situace dne 26. dubna 1941.

Obrázek


, když parašutisté poručíka Teusena nastoupili do kluzáků.
Letadla okamžitě odstartovala a po dvou hodinách letu kluzáky dorazily nad most přes Korintský průplav.

Mapa obrany Britů u mostu přes Korintský kanál – vlevo – západně od inkriminovaného mostu - je město Korinth.

Obrázek


Tady je okamžitě začaly ostřelovat britské flaky. Kluzáky ženistů proletěly ještě bez úhony, ale jeden z kluzáků Teusenovy čety dostal ve výšce 8 metrů zásah a zřítil se.
Když kluzák poručíka Teusena přistál, dvě britské protiletadlové baterie na jižním konci mostu, dosud střílely směrem na sever, do míst, kde přistávaly kluzáky ženistů. Poručík Teusen vyrazil s muži své čety do útoku. Vojáci rychle pronikli k britským protiletadlovým bateriím a umlčeli je. I to pomohlo ženistům na druhém břehu, kteří se již také dostávali k mostu. Ženisté vyběhli nahoru, lezli po konstrukci a přestřihovali odpalovací dráty od náloží. Potom si ženisté podávali z ruky do ruky nálože – tak jak byli muži rozestavěni na konstrukci mostu – a házeli je nahoru na most…..
Mezitím se poručík Teusen propracoval se svými muži až těsně k mostu, když je náhle zasáhlo obnovené ostřelování Britů. Museli se ukrýt za kamenné bloky mostu, neboť je i ženisty začal ostřelovat britský Bofors ráže 40 mm
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3957
Později právě poručík Teusen do hlášení pro svého velitele napsal, že v době začátku tohoto ostřelování zahlédl na mostě fotografa sonderführera (byl to důstojník, který byl pověřen zvláštními úkoly – úkoly dokumentovat způsoby provádění akcí) E. von der Heydena, jak zvedá fotoaparát, aby mohl provádět dokumentaci.
Zároveň to prý byl okamžik, kdy chtěl poručík Teusen vytrhnout napsaný lístek z bloku, kam se v tom okamžiku podíval, a kdy právě zazněly další výstřely z britského Boforsu…

A v tom se to stalo!!!

Ještě než Teusen dokončil započatý pohyb, ozvala se na mostě dunivá exploze, po které následovalo hrůzné praskání.

V hlášení uvedl, že viděl jak se most přes Korintský průplav prolomil v půli, na obou stranách se vyvalily husté chuchvalce dýmu a celá železná konstrukce mostu se zřítila do průplavu.
Viděl jak několik ženistů a několik mužů z jeho čety, kteří byli na mostě, při výbuchu zahynulo. Mezi mrtvými byl i fotograf, jehož fotografický přístroj byl výbuchem odhozen a našel se na břehu i s poslední fotografií, která zobrazovala vybuchující most přes Korintský průplav.

Byla to totiž náhodná střela Bofors ráže 40 mm, která zasáhla odpojené trhaviny. Trhaviny, které němečtí ženisté z nedostatku času nemohli odnést a tak je volně házeli na hromadu. Jako určitý paradox v této situaci je zde vzpomínáno to, že to byly právě trhaviny, které měly most vyhodit do povětří a které pak skutečně tento účel splnily – a skutečně most přes Korintský průplav zničily.

Ale pojďme dál v našem líčení.
Ještě před výbuchem přiletěly další Ju 52, ze kterých seskočili parašutisté ve dvou skupinách severně a jižně od mostu.
Jižně od mostu přistál se svou 6. rotou kapitán Schirmer a to v prohlubni jednoho údolí. V boji zblízka parašutisté ze 6. roty zlikvidovali anglické pozice na okraji tohoto údolí a když se celá 6. rota shromáždila, ozvala se ohromná detonace. To se řítil most přes Korintský průplav, který jsme popisovali o něco výše. V místech kde most stál vystupoval ohromný sloup kouře.
Tady na jihu od trosek mostu se kapitánu Schirmerovi a jeho 6. rotě podařilo zastavit sem útočící britské jednotky, které měly otevřít napadenou cestu směrem na sever. Parašutisté zatlačili britské jednotky zpět na jih, takže se vůbec nedostaly k té hrstce mužů, která zbyla z čety Teusen, mužů, kteří přistáli na nákladních kluzácích – nyní již u zbytků mostu.
Později pak dorazil ke kapitánu Schirmerovi plukovník Alfred Sturm velitel 2. parašutistického pluku a zároveň velitel celého útoku na Korintský průplav. Když Britové začali ustupovat, převzal kapitán Schirmer velení II. praporu po zraněném veliteli kapitánu Pietzonkovi.
Plukovník Sturm pak dal novému veliteli II. praporu rozkaz, aby ustupující Brity pronásledoval, když mu řekl, způsobem jak to bylo v parašutistickém vojsku zvykem, cituji:

„Schirmere, jděte za nimi, pořádně je přitlačte, nenechejte je zastavit a žeňte je až do Argosu a Nauplia.“

Tak začalo divoké pronásledování, které se v tehdejších dějinách války nazývalo – „Tažení Argonautů bojové skupiny Schirmer“.
Němečtí parašutisté se drželi těsně za ustupujícími Brity a takto se jim podařilo dobýt velmi rychle Argos i Nauplion. Při pronásledování se podařilo parašutistům zajmout řeckého vrchního velitele celé Peloponéské armády. Řecká Peloponéská armáda poté složila zbraně.
Za tuto akci - za toto rychlé pronásledování - dostal Gerhard Schirmer později – 14. června 1941 – Rytířský kříž.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

X.díl. Jugoslávie, Řecko 1941. Č 21.

Když Schirmerova skupina začala útočit na jih Peloponésu vtrhl zbytek Teusenovy čety do města Korint. Cestu jim ulehčovaly dva ukořistěné protiletadlové kanóny Bofors 40 mm, které si tento oddíl vezl s sebou. Ve městě Korint se Teusenův oddíl potkal s kapitánem Schirmerem, nyní velitelem II. parašutistického praporu, který jim vydal rozkaz, cituji:

„Teusene, vytvoříte předsunutý odřad. Směr útoku Nauplion! Tam se bude protivník naloďovat.“

A tak útočil Teusenův odřad směrem na Nauplion, když těsně před Tolonem narazil na britský zadní – zajišťovací voj, který měl asi 100 mužů. Teusen zavelel k útoku a zajišťovací voj se po krátkém boji vzdal. Na místě bylo ponecháno 40 zajatců a 2 zranění němečtí parašutisté.
Před Tolonem se útok Teusenova odřadu na chvíli zastavil, neboť z kopců, které lemovaly cestu, pálili Britové. Útočný odřad Teusena musel vzít výšiny útokem, při kterém byl poručík Teusen raněn. Přes své zranění pokračoval v cestě a k bránícím se Britům poslal parlamentáře, rotmistra, který uměl anglicky. Tento parlamentář napovídal Britům „báchorky“ o blížících se „Ju 87 Stukách“ a o celé divizi parašutistů. Britové se vzdali.
Takto se útočnému odřadu, „díky bláznivým kouskům poručíka Teusena“ podařilo připravit cestu pro postupující II. parašutistický prapor.
Teusenův odřad zde zajal 1 400 Britů, dobyl touto „báchorkou“ důležitou výšinu, ze které by mohl být zastaven celý II. parašutistický prapor.
Dne 14. června 1941 obdržel poručík Teusen Rytířský kříž.
Tolik tedy z německých hlášení o útoku v Peloponésu.

Také I. parašutistickému praporu se povedlo do 28. dubna 1941, kdy se ze severu přiblížili ke Korintskému průplavu vojska Wehrmachtu, zajistit předmostí ze severu Peloponésu.
Parašutisté z I. parašutistického praporu zde až do 28. dubna 1941 odráželi britské jednotky, které si chtěly otevřít cestu na Peloponés ze severu. Kryli přitom zároveň práci ženistů, kteří dokončovali přechod přes Korintský průplav. Přicházející německé jednotky pozemní armády se tak mohly okamžitě přepravit na Peloponés – jednalo se o předsunutý odřad německé 5. td.

Nasazenému 2. parašutistickému oddílu plukovníka Sturma se podařilo získat 10 500 zajatců a úkol splnit.

Ovšem historici konstatují, že tato parašutistická akce u Korintského průplavu a na Peloponésu se prakticky uskutečnila s dvoudenním zpožděním.
Pokud by začala akce o 48 hodin dříve (tedy nikoliv 26., ale 24. dubna 1941), „nachytala by Brity v nedbalkách“. Prakticky by akce umožnila odříznout a zajmout skoro celý „Britský expediční sbor“ – „W-Force“, nebo alespoň zabránila přechodu velké části „W-Force“ do přístavů Peloponésu a jejich převezení na Krétu. V této souvislosti je řečeno, že to vlastně, ale to již předbíhám, mohlo zabránit velkým ztrátám německých parašutistů při dobývání ostrova Kréta (zároveň historici konstatují, že to byla jediná akce parašutistů, o které nebyl generál letectva Student předem informován).
Vše si blíže ještě řekneme až u popisu o dobývání Kréty.

Přístavy východně a jihovýchodně od Athén – Rafina a Porto Rafti.

Obrázek


V noci z 28. na 29. dubna 1941 se na Peloponésu, ale i v malých přístavech u Athén, nalodily poslední britské jednotky v rámci „Operace Demon“.
Úplná německá vzdušná převaha ve východním Středomoří znamenala pro britské Středomořské loďstvo admirála Cunninghama, které zajišťovalo stahování britských jednotek z Řecka na Krétu a do Egypta – obrovské nebezpečí. Protože německé nálety těžce poškodily přístavní zařízení v řeckých přístavech, muselo naloďování probíhat v malých rybářských přístavech a dokonce i na otevřeném pobřeží (něco jako u Dunkerque). Vojáci se stahovali za obtížných bojových podmínek a ve spěchu na určená shromaždiště. Přitom musely některé jednotky ničit těžké zbraně. Štěstím bylo, že Luftwaffe neprováděla noční nálety a že, jak víme, bylo italské válečné námořnictvo oslabeno předchozími bitvami ve Středomoří (viz např. Bitva u Matapanu: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=838
).
A tak Britům zůstávali noci k nalodění.
Britský námořní „Svaz H“ viceadmirála Somerville nasadil k „Operaci Demon“ všechna svá lehká plavidla, 6 křižníků a 19 torpédoborců. Luftwaffe z nich potopila 2 torpédoborce a 4 přepravní lodě o celkovém výtlaku 40 480 BRT.
Takto se podařilo Royal Navy – za 5 nocí – převést na Krétu a do Egypta 50 672 ( jsou i čísla 50 763) v boji vyzkoušených vojáků.

Když bylo vyklizeno Řecko, převzal obranu Kréty generálporučík Freyberg s novozélandskými jednotkami.

Ještě 29. dubna 1941 se 2 britské křižníky a 6 torpédoborců pokusilo odvést z pobřeží u Spakie 8 000 vojáků a k tomu ještě 1 400 jugoslávských uprchlíků. Němci však toto místo obsadili dřív a tak mohla Royal Navy nalodit jen 450 mužů, kteří čekali na plážích východně od města.

Ještě jednu důležitou věc si řekněme:
Zničení mostu přes kanál v Korintském průplavu pro Němce znamenalo zpoždění příprav k napadení ostrova Kréta, protože Korintský kanál představoval jedinou spolehlivou námořní cestu pro zásobování německých svazů dopravních letadel PHM ( Parašutistický útok na Krétu se plánoval již od 21. dubna 1941).

Do konce dubna 1941 dopluly do Alexandrie v Egyptě také zbytky řecké válečné flotily:
Byl to starý obrněný křižník „Georgius“, 6 torpédoborců, 3 torpédové čluny, několik pomocných nákladních a osobních lodí. Většina z tohoto loďstva byla odvelena k opravám do loděnic v Bombaji a Kalkatě (Indie). Během plavby těchto řeckých lodí na opravy – plavby Indickým oceánem – ještě řecké bojové lodě posloužily jako doprovodná plavidla britských konvojů. Po opravách v Indii se část řeckých válečných lodí vrátila zpět do Alexandrie a zůstala ve východním Středomoří pro zajišťování konvojů Spojenců.

Britům se ve spojení s Řeky nepodařilo německo-italskou expanzi na Balkáně zastavit. Za pár týdnů si Němci podmanili celý Balkán, ale jako negativum si odváželi do „Operace Barbarossa“ přehnané sebevědomí, že jsou neporazitelní.
Mnohem horší však pro Němce byla ztráta 8 až 10 týdnů jara, která se pak jako velká ztráta ukázala v listopadu a prosinci 1941 u Moskvy.

Když se koncem dubna 1941 počítaly ztráty v boji o Řecko, dospělo se k těmto číslům:
Řekové měli přibližně 15 700 mrtvých, Italové přibližně 13 755 mrtvých. „Britský expediční sbor“ – „W-Force“ hovoří o přibližně 3 712 mrtvých.
Německá armáda pak hovoří přibližně 2 232 mrtvých.


Narazili jsme v průběhu našeho líčení na jugoslávské partyzány a na jméno Josip Broz Tito.
Jak to začalo?

Jugoslávský komunista, který bojoval v Občanské válce ve Španělsku, uprchl 7. května 1941 ze Záhřebu na jih a založil v Bělehradě zárodečnou buňku komunistické revoluce. Tento tehdy málo známý komunista byl přece jenom u Stalina v SSSR, mezi mnohými jinými jugoslávskými komunisty znám - evidován - pod krycím jménem „Walter“. Jeho skutečné jméno bylo Josip Broz a v okupované a rozdělené Jugoslávii byl znám pod přízviskem „Tito“.

Asi tak 4 dny po výše popsané události, tedy 11. května 1941, se bývalý vysoce postavený představitel jugoslávské armády, generál Draža Mihailovič - sám z vlastního rozhodnutí - postavil do čela zárodku povstaleckých sil, které se začínaly shromažďoval na náhorní plošině Ravna Gora v západním Srbsku.

Mihailovičovy, podobně jako Titovovy partyzánské jednotky potom začaly bojovat proti Němcům a nakonec dosáhly toho, že němečtí i italští okupanti nebyli schopni vládnout na většině srbského a bosenského území.
Ale tady byl jeden problém – Mihailovič, který byl zarytým odpůrcem komunismu, zároveň spolupracoval s Italy a snažil se ušetřit vlastní síly tím, že se pokud možno vyhýbal střetnutím s Němci. Dělal to tak často, že Britové po 2 letech zastavili vojenskou pomoc Mihailovičovi a jeho četníkům a začali plně podporovat, vojenským materiálem a poradci jen komunistické partyzány, kterým velel Josip Broz Tito.
Tolik tedy k počátkům a vzniku onoho nejlepšího partyzánského hnutí v Evropě - v celé 2. světové válce.


Již od 21. dubna 1941 se štábní důstojníci OKW a OKH začali soustřeďovat na plán, pod krycím názvem „Operace Merkur“ – Dobytí Kréty ze vzduchu – „z třetí dimenze“.

O tom jak se „Operace Merkur“ – „útok z III. dimenze – Útok na Krétu - připravovala – o jejím celém průběhu – o tom začneme příště.


Použité materiály:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940.
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případnou diskuzi a doplnění prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4228
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“