Po příchodu hlavních německých sil na bojiště se Beattyho situace dost změnila. Nyní jeho úkol spočíval ve vylákání Hochseeflotte na sever a zároveň co nejpřesnějšími informacemi umožnit správné rozvinutí Grand Fleet. Zároveň musel bojem upoutat pozornost Němců aby nezjistili předčasně přítomnost hlavních sil.
Zatím plul k severu a pro 5. bitevní eskadru nechal vyvěsit vlajky jako rozkaz ke změně kurzu. Stažení vlajek (teprve tehdy je rozkaz platný) však proběhlo příliš pozdě, až v momentě kdy bitevní lodě jeho svaz minuly. Bitevní lodě se začaly obracet až v 16.57 Okamžitě se staly cílem 5. a 6. divize německých bitevních lodí (celkem 8 plavidel) a už o minutu později byl zasažen Barham. Tato třída moderních lodí byla ale tak kvalitně pancéřována, že granát ráže 305 mm způsobil minimální škody (byla vyřazena radiostanice). V této době došlo k dalšímu hromadnému útoku britských torpédoborců. Jediného úspěchu dosáhla loď Petard, torpédem poškodila Seydlitz. Několik torpédoborců bylo při této akci poškozeno. 5. bitevní eskadra však mohla dokončit svůj obrat a následně zamířila na sever.
V 16.55 zahájil Hipper znovu palbu na Beattyho lodě. Lion a Tiger byly několikrát zasaženy. O 3 minuly později změnila Hochseeflotte mírně kurz a zvýšila rychlost. Protože měly německé lodě různé maximální rychlosti, začala se Scheerova formace trhat. Čelní divize stále střílely na ustupující 5. eskadru. Beattyho plavidla se už dostaly příliš daleko na přesnou palbu a 4 bitevní lodě byly snadným cílem. Těsně po 17. hodině zasáhly Barham další dva granáty (opět způsobily pouze malé škody, byly také nějaké ztráty mezi posádkou). Ostatní lodě zatím zásahům unikaly, pouze na Valiantu zabily střepiny z blízkého zásahu několik Britů.
Německé lodě se k Evan-Thomasově eskadře neustále přibližovaly, Britové byli sice rychlejší asi o dva uzle ale protivníci pluli sbíhavými kurzy. Vzdálenost tak klesla až na 17500 m a Barham s Valiantem zahájily palbu na Hipperovy křižníky, Warspite a Malaya si vzaly na mušku čelní plavidla Scheerova svazu. Projevil se kvalitní výcvik britských dělostřelců. Kolem 17.07 byl dvěma granáty zasažen Seydlitz a byla poškozena jaho věž B. V 17.09 byl zasažen i Groser Kurfürst a o chvíli později i Markgraf. Současně byl zasažen i Barham ale škody byly opět minimální. Zároveň došlo k šarvátkám lehkých jednotek obou svazů a byly poškozeny dva britské torpédoborce.Později byly oba potopeny děly Scheerova svazu.
Kolem 5. bitevní eskadry neustále dopadaly německé granáty a proto zvýšila rychlost a po malé úpravě kurzu se začala odpoutávat. Ještě byly zasaženy Warspite a opět Barham ale to byly v této chvíli poslední příspěvky od Hochseeflotte. Zároveň se však zmenšovala vzdálenost mezi 5. eskadrou a Hipperovým svazem. V 17.12 byl hned pěti granáty zasažen Seydlitz a dočasně přišel o zbytek hlavního dělostřelectva. Také na Von der Tannu už nefungovala těžká děla a křižník svými manévry pouze poutal pozornost nepřítele. O chvíli později dostaly po dvou zásazích Lützov a Derfflinger. V 17.25 byl Lützov zasažen potřetí a přišel o radiostanici.
V 17.27 utrpěla Malaya těžké ztráty mezi posádkou, dva granáty prorazily boční pancíř a vybuchly v pravobočních kasematech děl ráže 152 mm. Celá obsluha těchto děl uhořela. Během následujících 10 minut byla třikrát zasažena Warspite a také třikrát opět Malaya. To však již byly poslední úspěšné zásahy této části bitvy.
Britové měli konečně na své straně světelné podmínky, zapadající slunce oslepovalo obsluhy německých dálkoměrů a navíc dobře osvětlovalo protivníkovy lodě. Přesto jejich plavidla opět zasáhlo více granátů než německá (20 proti 15 a jednomu torpédu). Těžší britské granáty však zase působily větší škody. Všechny Hipperovy lodě již byly těžce poškozeny a například havarijní družstva Seydlitzu měla plné ruce práce aby zastavila pronikání vody do lodi a udržela ji na hladině.
Osobně nedokážu v této fázi pochopit způsob uvažování admirálů Hippera a Scheera. O hlavních silách Grand Fleet neměli ani tušení a přesto jim vůbec nebylo divné chování admirála Beattyho. Ten se měl logicky po ztrátě dvou plavidel a objevení Hochseeflotte okamžitě odpoutat a začít se stahovat maximální rychlostí na západ, tedy směrem k domácím přístavům. Měl využít vysoké rychlosti svých lodí, kterým by stačily pouze Hipperovy lodě a prostě zmizet za obzorem.
Místo toho Beatty směřoval k jihozápadnímu pobřeží Norska, do oblasti kam neměl vlastně důvod plout. Navíc udržoval pouze takovou rychlost aby se Němcům neztratil z dohledu. Oba němečtí admirálové si neuvědomili, že hlavní příčinou tohoto jednání je fakt, že je Beatty vlastně vede na setkání s britským svazem 27 bitevních lodí a křižníků.
Myslím si, že kdyby jim to došlo tak by asi pochopili, že jediná jejch záchrana spočívá v okamžitém ústupu. Místo toho vpluli přímo do připravené pasti a to že se z ní nakonec dostali je dílem mnoha náhod.
Queen Elizabeth
Bitevní loď Barham
Těžce poškozený Seydlitz po návratu domů
