IX. díl. Velká Británie 1940. Č 46.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 46.

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 46.

Útok britského sboru v na Italské jednotky 9. prosince 1940.

Obrázek


Vojenští odborníci na bombardování v 40. letech minulého století odhadovali, že v začátku „Blitzu“ utrpí Velká Británie těžké ztráty na lidech, což mělo být, dle nich, 600 000 civilistů.
Ne.
Tak takové ztráty to od 7. září 1940 do konce roku 1940 skutečně nebyly.
Přesto nejen Londýn, ale i ostatní velká města ve Velké Británii dobře nevypadala, a skutečně nebyla rájem pro práci a život člověka.
Vždyť počínaje prakticky říjnem 1940 umíralo při bombardovacím dnu a noci skoro 1 000 lidí, zraněno bylo 5x, nebo i 6x více lidí a prakticky 10x víc lidí, například v Londýně, přicházelo o střechu nad hlavou.
V měsících září, říjnu a listopadu 1940 a v dalších měsících páchl Londýn zasypaný sutí kysele. Londýňané se pak nejvíce ze všeho báli, že budou zasypáni zaživa pod ruinami.

Obrázek


Po mnoho dní a nocí 2. světové války musely hasiči a záchranné týmy v Londýně a v ostatních městech UK takto zasahovat.

Obrázek


Pokračujme dál situací v listopadu 1940.
Okolo poloviny listopadu 1940 se ukazuje, že útok Itálie na Řecko je vlastně naprosté fiasko.
Ona totiž řecká armáda (a v pozdějším lednovém útoku to bylo 13 řeckých divizí proti 16 italským divizím, které Italy hnaly až do Albánie) dne 15. listopadu 1940 prolomila frontovou linii Italů a zmocnila se velkého množství zajatců.
Po první menší pomoci, kterou Britové Řekům poskytli, jí poskytovaly dál, a opět to byla menší pomoc. Bylo to 20 stíhacích letounů a 24 polních děl.
Při setkání Hitlera 18. listopadu 1940 v Obersalzbergu s hrabětem Cianem, ministrem zahraničí Itálie, vyjádřil německý vůdce své rozhořčení nad neúspěchem Italů v Řecku.
Hitler pak na setkání s Cianem Italy varoval, že kdyby se Britům podařilo získat v Řecku leteckou základnu v Aténách, byli by schopni bombardovat ropná zařízení v rumunské Ploješti. Hitler k tomu dodal, že Německo bude nuceno zasáhnout, jenomže to nebude hned, ale až tak v polovině března následujícího roku (1941).
Hitler pak Cianovi řekl co vlastně Itálie dokázala, vždyť vy jste jenom vehnali Řecko ke spojení s Velkou Británií!
Ten samý den pak hovořil Hitler ještě s ministrem zahraničí Španělska Seranem Suněrem, kterému Hitler zdůraznil, že je velice nutné uzavřít celé Středomoří, odříznout Brity v Egyptě a na Maltě a zabránit jim, aby mohli tuto oblast využívat jako základnu k útokům na samotnou Itálii. A znovu Hitler zdůraznil, že by Španělsko mělo zaútočit na Gibraltar a uzavřít Gibraltarský průliv.
No a jak zareagoval Serano Suněr?
Tak po dohodě s Francem Hitlerovi druhý den dne 19. listopadu 1940 řekl, že Španělsko musí předtím než vyhlásí Velké Británii válku dostat od Německa 400 000 tun obilí.
Jasně, že Hitler pochopil „odkud vítr fouká“. Prostě Španělsko vyslovilo požadavek na obilí pouze jako součást zdržovací taktiky jejímž konečným cílem je vyhnout se veškerým závazkům k Německu ( kde měl sehnat to obilí, že?).

Dne 5. listopadu 1940 bombardovali Britové průmyslové cíle v Hamburku a 9. listopadu 1940 pak Škodovy závody v Protektorátu Čechy a Morava. Mimo toho zaútočili Britové 21. listopadu svými stíhačkami a bombardéry v Egyptě na italské základny v Libyi a také na Benghází.
Dne 22. listopadu 1940 pak řecké jednotky pronikly až ke Koritsi, ležící již 25 km v hloubce albánského území, přitom zajali 2 000 italských vojáků a ukořistili 135 děl a 600 kulometů. Celkem řecká armáda ukořistila mnohem více zbraní než jí v té době byla schopna dodat Velká Británie.
Tehdejší řecký premiér, generál Metaxas.

Obrázek


byl výkonem řecké armády přímo nadšen a když ta překročila albánské hranice, tak k svému národu promluvil v rozhlase a řekl, cituji:

„Bojujeme nejen o svou existenci, ale i za další balkánské národy a rovněž tak za osvobození Albánie.“

Když se to vezme „kolem a kolem“, tak to byl vlastně Mussolini, který svým vpádem do Řecka zasadil první ránu „Ose“ – spojenectví Berlín – Řím – Tokio.
Na jiných místech však „Osa“ triumfovala – Rumunsko podepsalo 23. listopadu 1940 „Pakt tří“ – „Osu“. A v noci z 23. na 24. listopadu 1940 německá letadla provedla těžký nálet na Southampton.
Hned 24. listopadu 1940 přistoupilo k „Paktu tří“ také Slovensko.
Tuto noc z 24. na 25. listopadu 1940 provedly německé bombardéry útok na Bristol a italské bombardéry pak z libyjských základen provedly nálet na britskou námořní základnu v Alexandrii.
Pro Brity byl 25. listopad 1940 úspěšný tím, že 3 britské rychlé nákladní lodě ten den propluly z Gibraltaru na Maltu a do Alexandrie, kam dopravily nezbytný válečný materiál, čímž byla ukončena „Operace Collar“, a to přesto, že na místě byl silný italský námořní svaz.
Pro Brity to znamenalo, že to vlastně bylo poprvé, kdy se britským obchodním lodím – na rozdíl od těch válečných ( ty válečné proplouvaly většinou bez větších problémů – samozřejmě, že na výjimky) – podařilo úspěšně proplout ze západu na východ po celé délce Středozemního moře.
Toho Středozemního moře, které italský vůdce Mussolini předtím chvástavě nazval – „Italským jezerem“. A 2 dny na to, tedy 27. listopadu 1940, právě v době kdy se ty 3 dopravní lodě dostaly do přístavu, poškodily britské válečné lodě v průběhu menšího bojového střetnutí u Sardinie 1 italský křižník a 2 torpédoborce.

Sir Air Chief Marsal Hugh Dowding.

Obrázek


Ještě jedna, méně sympatická, událost se stala 25. listopadu 1940.
Člověk, který se zřejmě nejvíce zasloužil o uchránění Velké Británie před invazí a před porážkou ve vzduchu – ten až brutálně upřímný (nebál se říci, že když může mafie v Americe mít neprůstřelná skla ve svých automobilech, proč by je nemohli mít piloti stíhaček, kteří brání Velkou Británii a jiné, to jiné je myšleno vše, co řekl na obranu svých pilotů) – Sir Air Chief Marshal Hugh Dowding, velitel stíhacího letectva RAF – Fighter Command byl zbaven funkce.
Air Chief Marshal Hugh Dowding svou funkci zastával od července 1936 do listopadu 1940. Ještě když byl hluboký mír, požadoval navržení rychlých a dokonalejších stíhaček a to nejméně právě takových, jakými pak byly Spitfire a Hurricane.
My víme, že to byl právě Dowding, který velmi dobře hospodařil - v těch nejzoufalejších měsících „Battle of Britain“ - nejen se svými piloty, ale i se svými stroji. Své piloty šetřil, jak jen mohl. Byl zastáncem teorie posílat stíhačky k útokům na Luftwaffe v malých sehraných skupinách. Skutečností pak je, že Dowdingova taktika vedení Fighter Command, Dowdingova předvídavost, jeho řízení boje bylo to, co způsobilo Luftwaffe obrovské ztráty.
Byl to 25. listopad 1940, když už vlastně „Battle of Britain“ byla vyhrána, kdy ministr letectví Velké Británie Sir Archibald Sinclair znenadání odvolal Dowdinga z funkce.
Sám Air Chief Marshal Hugh Dowding po létech na tento den vzpomínal takto, cituji:

„Řekl mi, že mám ihned opustit svoji funkci. Zeptal jsem se jak mám chápat slovo ‚ihned‘. Dověděl jsem se, že rozhodnutí vstoupí v platnost druhý den… Podotkl jsem, že takové uvolnění je naprosto absurdní, jestliže nejsem obžalován ze spáchání závažných trestných činů. V odpověď jsem uslyšel, že rozhodnutí již schválili a žádné vysvětlování nebude.“


I v dalších svých vysvětlováních pak Dowding uznává, že nejen Winston Churchill, ale i mnoho dalších vlivných osobností ve vládě Jejího Veličenstva k němu dlouhodobě zaujímalo nepřátelský postoj.
Dowding to tehdy sarkasticky definoval takto, cituji:

„Odedávna visel nad mou hlavou celý sklad buřinek.“

Ano, nejen v britském letectvu, ale i v některých dalších druzích zbraní měl Dowding své odpůrce, kteří se rozhodně stavěli proti jeho strategii a to navzdory tomu, že s ní měl v „Battle of Britain“ úspěchy.
Bylo hodně lidí i na velitelství Fighter Command, i na ministerstvu letectví, kteří zastávali názor, že britské stíhačky by byly mnohem účinnější proti Luftwaffe ve velkých skupinách.
No a na samotném ministerstvu letectví Velké Británie se pak domnívali, že pro obranu Anglie by byla nejvhodnější nikoliv stíhací, ale bombardovací letadla, která by mohla realizovat odvetné akce proti nepříteli.
Nikdo z Dowdingových oponentů však nikdy neuměl dokázat, že se Sir Air Chief Marshal Hugh Dowding ve své strategii v nasazování stíhacího letectva mýlí.
Přes tento nesporný fakt, že mu nebylo prokázáno, že se mýlí, musel odejít.

Jeho místo zaujal povolnější – většinou se však říká taktnější – Air Vice Marshal William Sholto Douglas ( * 1893, + 1969) – bývalý stíhací pilot – zástupce náčelníka štábu ministerstva letectví – Dowdingův oponent.


William Sholto Douglas.

Obrázek
Naposledy upravil(a) michan dne 9/7/2010, 10:20, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 47.

V „Bitvě o Atlantik“ potopila německá „Vlčí smečka“, čítající 4 ponorky, dne 1. prosince 1940 celkem 11 obchodních lodí a 1 pomocný křižník.
Počátkem prosince 1940 se Adolf Hitler soustředil na Rusko (SSSR).
V celkem 4 hodiny trvající poradě dne 5. prosince 1940 seznámil nejvyšší představitele německé branné moci s plánem na napadení SSSR – se zaměřením útoku především na dobytí Leningradu a Stalingradu, které tehdy nazval „Semeništěm bolševismu“, když o Moskvě řekl, že „Moskva není vůbec tak důležitá“. Wehrmacht měl Moskvu obsazovat podle této úvahy z 5. prosince 1940, teprve poté, až bude obsazen Leningrad.
Hitler tehdy řekl, že, cituji:

„O hegemonii v Evropě se rozhodne v boji s Ruskem.“

No a pak Hitler přítomným na poradě tvrdil, že právě porážka Sovětského svazu mu pomůže k tomu, aby srazil Velkou Británii na kolena.
Ve svém výkladu pak všechny maršály a generály ujišťoval další z přednášejících, generál Halder o tom, že porazit Rusy bude snadné. A přesvědčoval je takto, cituji:

„Rudá armáda je zbavena velení. Ruský voják neumí přemýšlet. Rudá armáda má podřadnou výzbroj - stejně jako tomu bylo v případě francouzské. Nedostatečný počet baterií moderních polních děl poskytuje německým tankům volnou ruku. Rusové proti nim mohou postavit pouze ‚špatné obrněné jednotky‘. Německá armáda rozbije ruské síly na části bez vzájemného spojení a poté je jednu po druhé ‚zardousí‘ v obklíčení.

Slova jako „Zbavena velení, neumí přemýšlet“ a slova „zardousí“ skutečně 5. prosince 1940 na poradě u Hitlera padla. Rudá armáda byla zařazena do kategorie armády méněcenné. Nositelé SSSR Rusové, stejně jako ostatní národy SSSR byly zařazeny do beznadějných národů, v jejichž armádě se soustředily všechny nedostatky, které vůbec armáda může mít.
Ano.
Takto se jevila Rudá armáda v prosinci 1940, po zkušenosti z války s Finskem, armádě německé – ostřílenému Wehrmachtu.
Již den po této poradě, tedy 6. prosince 1940, vydal generál Jodl svému zástupci ve štábu, generálu Warlimontovi pokyn, aby připravil podrobný koncept na vpád do Ruska, který byl nejprve znám pod krycím názvem „Operace Fritz“, ale velice rychle Hitler název změnil na „Operaci Barbarossa“ (podle císaře Svaté říše římské - Fridrich Barbarossa nebo-li Rudovous, který táhl Léta Páně 1190 se svým vojskem dobýt Svatou zemi a osvobodit ji zpod jařma nevěřících).

Jak víme, tak od 13. září 1940 byli italští vojáci po útoku na Brity na egyptském území v 7 táborech – viz http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1098
Již velmi brzy šifranti britské armády rozluštili v Káhiře kód pro předávání zpráv, který byl zaveden u italských pozemních jednotek až do stupně brigády a to jak pro účely taktického spojení, tak pro účely komunikace mezi zpravodajskými službami.
Díky tomuto rozluštění italského kódu byli britští velitelé do prvního prosincového týdne 1940 seznámeni se silnými i slabými místy italské obrany u všech jejich 7 táborů.
A tak po přesunu do posic večer 7. prosince - zaútočily ráno 9. prosince 1940 2 britské divize na 7 italských táborů viz. - Britská ofenzíva 1940 – 41 Č 1., 2. a 3.:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1111
kde je vylíčeno i kam až Britové Italy zahnali.
Ve stejné době ve Středomoří následoval vážný neúspěch Němců a to v jednání mezi Hitlerem a Francem. Generál Franco totiž podruhé odmítl vyhovět Hitlerově naléhavé výzvě, aby umožnil německým jednotkám volný průchod přes území Španělska, aby Wehrmacht mohl dobýt Gibraltar. Hitlerovi nezbylo nic jiného, než že musel vydat směrnici, kterou nařizoval odvolání „Operace Felix“. Hitler si Francovo odmítnutí musel přímo vychutnat, neboť španělský nejvyšší představitel k tomu, že nevyhovuje - připojil zároveň souhlas se vstupem do války proti Velké Británii. A teď pozor, cituji:

„Až bude zralá k pádu.“

Na to Hitler reagoval dne 10. prosince 1940 – „Směrnicí č. 19“.
„Směrnice č. 19“ obsahovala „Operaci Attila“ – což znamenalo případné obsazení zbývající části Francie, která byla tehdy spravovaná francouzskou vládou sídlící ve Vichy. Hitler tak chtěl ovládnout námořní základnu v Toulonu a francouzská letiště v oblasti Středomoří.
Vlastně se tak vinou neúspěšné válečné iniciativy Mussoliniho Itálie rozšířila 2. světová válka již po půl roce (myšleno od 9. dubna 1940 napadení Dánska a Norska a od 10. května Francie a Benelux) ze severní a západní Evropy do Středomoří – na další kontinent – na Afriku.

V měsíci prosinci 1940 dosáhla i letecká válka nového vrcholu intenzity, když bombardovací letouny Německa létaly na Západ a britské bombardovací letouny na Východ a to prakticky každou noc. Bombardovací letouny obou nepřátelských stran měly shodné úkoly – zničit válečnou kapacitu nepřítele a zlomit jeho vůli válčit.

Tak například britské bombardovací letouny zaútočily v noci 7. prosince 1940 na německé průmyslové město Düsseldorf a naopak Luftwaffe v noci 12. prosince 1940 bombardovala středisko britského ocelárenského průmyslu Sheffield.
Tehdy britský válečný kabinet, který byl ještě pobouřen zkázou v Coventry, obdržel informace i další – i pro vládu utajované skutečnosti, že Němci shazují tzv. Padákové miny (parachute mine) – viz Č 45
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=4145
a to bez ohledu na to, že by Němci věděli, kam bomba dopadne (vítr je zanesl kamkoliv, tedy i mezi civilní obyvatelstvo).
Ministři britské vlády Jejího Veličenstva pak schválili rozhodnutí, na jehož základě mohly být nepříteli, a teď cituji:

„Ve vybraném městě způsobeny maximální možné škody.“

Je jasné, co tato věta znamená – totální bombardování bez ohledu na způsobené škody a bez ohledu je-li cílem bombardování vojenské zařízení, nebo jsou to civilní cíle.
Prvním takovým cílem, na které měly britské bombardéry zaútočit se stal Mannheim, který byl bombardován 16. prosince 1940, ale způsobená zkáza se zdaleka nevyrovnala tomu co Němci způsobili v Coventry. V Mannheimu zahynulo „pouhých 23 osob“.

Adolf Hitler pokračoval ve vydávání svých Směrnic.
Dne 13. prosince 1940 vydal „Směrnici č. 20“.
„Směrnice č. 20“ nařizovala další postupné posilování jednotek Wehrmachtu rozmístěných v Rumunsku tak, aby byly schopné obsadit severní Řecko. Šlo o „Operaci Marita“, jejíž součástí mělo být - alespoň jak to téhož dne v hrubých rysech formuloval Hitler, také obsazení britských základen na řeckých ostrovech. OKH k tomu oznámilo, že po skončení bojů – „Operace Marita“ – „bude většina nasazených jednotek opět stažena, aby mohly být vyslány na jiná místa“.
To znamenalo, že budou použity pro další bojové nasazení – „Operaci Barbarossa“, neboli Vpád do SSSR.
Hitlerova příprava plánu „Operace Barbarossa“ vyústila v „Směrnice č. 21“, která byla vydána 18. prosince 1940, Hitlerem podepsána dne 19. prosince 1940.
„Operace Barbarossa“ – „Směrnice č. 21.“ Nejdůležitější pasáže textu viz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1188
Podle „Směrnice č. 21“ Hitler nařizuje, aby se ozbrojené síly připravily „k rozdrcení sovětského Ruska v průběhu rychlého tažení“.
Přípravy branné moci Německa mají být zahájeny ihned a ukončeny nejpozději do 15. května 1941. Hitler tam dává předpoklad, že se dá počítat s tím, že Finsko a Rumunsko bude bojovat po boku Německa a zdůrazňuje, cituji:

„Aby úmysl zaútočit nevyšel najevo.“

Hitler k této „Směrnici č. 21“ z 18. prosince 1940 vydal na 11 stránkách A 4 podrobný výčet úkolů, jimiž budou pověřeny armáda, letectvo a námořnictvo, směru postupu a pořadí cílů – nejprve Leningrad, poté Kyjev a nakonec Moskva.
Jako takovým – „Konečným cílem boje“ – bude „vybudování silné bariéry proti asiatskému Rusku“ na linii – „Astrachaň – Volha – Archangelsk“ – tzv. „Linie A – A“.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 48.

Dne 17. prosince 1940 pronikli britští vojáci v severní Africe až k libyjským hranicím a velitelům těchto jednotek Winston Churchill telegrafoval, cituji:

„Vaším prvořadým cílem se teď musí stát, abyste dali na frak italské armádě a odtrhli ji v co možná největším rozsahu od afrického pobřeží.“

Na konci prosince 1940 se oficiální představitelé britské politiky dozvěděli od zpravodajců nepříjemné věci. Na Britské velitelství bombardovacího letectva (Bomber Command.

Velitelská místnost Bomber Command.

Obrázek


Na tomto odkaze je něco o RAF – jeho členění a velitelé do roku1941
http://www.ibiblio.org/hyperwar/UN/UK/U ... index.html
něco o velitelích bombardovacího letectva UK
http://www.raf.mod.uk/bombercommand/command.html
) přišla od zpravodajců zpráva, dne 28. prosince 1940, že opakované nálety na německá ropná zařízení v Gelsenkirchenu nebyly vůbec účinné a to ani přesto, že jich za posledních 7 měsíců bylo celkem 28.

Sovětský špion Sorge hlásil 28. prosince 1940 z Tokia do Moskvy, že se v Lipsku formuje nová německá záložní armáda, která bude mít 40 divizí.

Britské zpravodajské službě se 30. prosince 1940 – především na základě dešifrovaných zpráv Enigmy od Luftwaffe – a pak prověřením dalšího zpravodajského kanálu v Evropě – podařilo vyhodnotit rozsah soustřeďování německých jednotek v Rumunsku. Mimo toho britští zpravodajci stejnými kanály zjistili soustřeďování jednotek Wehrmachtu v Bulharsku. Tyto jednotky měly být nasazeny také k útoku na Řecko. Další, již předtím ověřené, zdroje pak potvrdily britské zpravodajské službě tu skutečnost, že termín zahájení německého útoku na Balkáně je počátek března 1941.

Během dne 29. prosince 1940 promluvil prezident USA Roosevelt v rozhlasovém projevu k Američanům, kde směrem k Evropě řekl důležitá slova (byl to další posun USA směrem k pomoci Evropě), cituji:

„ Evropané, kteří se brání, nežádají abychom bojovali místo nich. Žádají od nás pouze prostředky nutné k vedení války – letadla, tanky, děla a nákladní lodě, jež jim umožní bojovat za svobodu a za naši bezpečnost. Musíme se stát velkým arzenálem demokracie.“

V noci z 29. na 30. prosince 1940 Luftwaffe – tak jako kdyby chtěla zdůraznit, že v novém roce 1941 bude tlak na Velkou Británii ještě větší – provedla jeden z nejtěžších a vůbec nejúspěšnějších náletů na Londýn.
Německé bombardéry této noci zaútočily zápalnými pumami na střed Londýna – na londýnskou City – v rozsahu, který nikdy předtím neměl obdoby a vyvolaly souvislou řadu požárů na obou březích řeky Temže.
City je v Londýně samo srdce hlavního města. City je plné starých kostelů a míst tak známých Britům jako např. Bank of England.
Bombardování samo Brity totiž překvapilo.
Vždyť noc z 29. na 30. prosinec 1940 byla klidná nedělní noc těsně po Vánocích, těsně po Štědrém dnu, kdy i většina osob, která měla na starost Záchranný systém v Londýně (hasiči, odklízecí čety atd.) šla již k večeru domů ke svým rodinám.
No a právě v tuto dobu 244 německých bombardérů shodilo celou lavinu zápalných pum, které založily požáry na dřevěných střechách budov, jejichž hořící zbytky padaly dolů do úzkých klikatých uliček. Již samotná cesta hasičů a záchranářů do míst soustředění byla problém. Přesto se většina osob, která zpravidla lokalizovala požár, obsluhovala čerpadla a hasičské hadice, velmi rychle dostavila.
Poměrně velmi brzy se na místech požárů objevila hasičská auta, ale požáry se rozšiřovaly tak rychle, že k jejich uhašení bylo potřebné ohromné množství vody.
A to byl ten svízel.
Již samotný podzim 1940 byl suchý a i v tak často pršící zemi jako je Velká Británie tento podzim málo pršelo.
V řece Temži proto velice silně poklesla hladina.
Čerpadla nasazená k čerpání vody z Temže velmi rychle vysušila řeku skoro ke dnu a z hadic tekly jen slabé proudy blátivé vody ( Němci vystihli i dobu odlivu).
Znamenalo to, že v londýnském City lehly stovky historických domů a kostelů popelem.
Z nejvýznačnějších kostelů v City to byla pouze katedrála St. Paul, která se zachránila jak takž v neporušeném stavu. Právě zde u St. Paul totiž už od prvních náletů fungovala protipožární služba i z osazenstva. A tak během tohoto nočního náletu - a vzniklých požárů u St. Paul - fungovala protipožární služba. Tu zde plnil každý kněz, sborista, kostelník a spousta dobrovolníků, kteří od prvních požárů hasili. Přes rychlé zásahy se velká kopule katedrály St. Paul ocitla v jednom plameni, ale armáda dobrovolníků a později i profesionálních hasičů požáry uhasila a tak katedrálu zachránila.

Noc z 29. na 30 prosince 1940 – na pozadí katedrála St. Paul.

Obrázek


Takové štěstí však nemělo – Staré City.
Bylo to podruhé v dějinách – poprvé v roce 1666 – kdy Staré City zničil velký požár.
Po tomto nočním náletu se celkový počet obětí za 1 měsíc – myšleno měsíc prosinec 1940 – zvýšil ve Velké Británii na 3 793 civilních osob.
V pondělí 30. prosince 1940 se pak Winston Churchill rozčiloval a vykřikoval, že něco takového se již nesmí opakovat.
Oni vůbec Britové byli všichni vzteklí kvůli zničení tohoto obzvláště milovaného kousku jejich hlavního města.
Jedna z žen, která tím vyjádřila mínění ostatních Britů, se v britském tisku vyjádřila takto, cituji:

„Je to strašné. Kvůli ničím neospravedlnitelnému zanedbání běžných preventivních prostředků došlo ke škodám ve výši miliónů liber a stovky odvážných lidí byli ohroženy, nebo přišli o život… Copak jsme už národem úplných imbecilů?“

Tak se stalo, že obyvatelé Velké Británie vítali Nový rok 1941 pohledem na stále hořící ruiny londýnského City. Britové byli vyděšeni, ale zároveň rozhořčeni a dle vyjádření v té době Britové proklínali vlastní chyby, ale ještě víc tehdy nadávali na německé agresory. Přišly však ještě horší chvíle a než válka skončila byly i ztráty v Londýně v průměru 10x větší.
Co je však nutno říci, je to, že v posledních měsících roku 1940 právě takovéto okamžiky, jako je bombardování City, přispěly k tomu, že mezi Brity vznikla určitá solidarita, která pak později přispěla k tomu, že Britové vydrželi všechny útrapy, které jim Hitler i Göring ještě v budoucnu připravovali (další těžká bombardování jako např. 10. května 1941 a pak později bombardování letounovými pumami V1 a raketami V2).

Po tomto strašném bombardování Londýna v noci z 29. na 30. prosince 1940 se počasí nad Evropou a Velkou Británií zhoršilo tak, že Luftwaffe musela oslabit své bombardovací nálety, své letecké útoky.
No a pak v lednu a únoru 1941 byly nálety mnohem řidší, což poskytlo Britům šanci na odpočinek.
Tady historici říkají, že to bylo zvláštní.
Ta přestávka v bombardování měla podivný následek – místo, aby pozvedla lidi na duchu, podkopala jejich morálku ve velké míře.
Když náhle Britům chyběli nálety, které odvracely pozornost a vyvolávaly pocit mrazení, začali se lidé rozčilovat kvůli stále většímu nedostatku v zásobování potravinami a palivem.
Stále více viděli a kritizovali, že máslo a jedlé tuky, maso, vajíčka a čaj se nyní přísně rozdělovaly. Masa bylo tak málo, že průměrná rodina jej měla jednou týdně.
Obzvláště citelný byl pro Brity nedostatek čaje.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskusi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Johan
podporučík
podporučík
Příspěvky: 604
Registrován: 12/8/2007, 22:27
Bydliště: Praha

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 46.

Příspěvek od Johan »

Skvělé čtení. Mám snad jen jednu, mírně hnidopišskou, poznámku. Metxas nebyl president, ale premiér. GR bylo monarchií. Jinak šlo o svérázného politika, leč vynikajícího vojáka-vyznamenal se již za Řecko-turecké války, tedy v +/- 26 letech. Ač jeho politickým postupům lze vyčítat mnohé, je třeby vidět 2 zásadní rysy jeho kariéry. 1) Jednak byl vždy věrný GR a 2) jednak přísaze-tedy králi, kterému přísahu skládal. Byl loajalista a celkem zásadově se neúčastnil politického života republik (v GR prakticky vždy velice problematických), ale naopak pracoval na jejich destrukcích.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Jo, díky, jde o přepsání se - v poznámkách mám dokonce předseda vlády, generál Metaxas.
Prosím jen Johan - jako ostatní lidé zde na Palbě - na konci článku je odkaz, že doplnění a tak tedy i chyby, stejně jako diskusi prosím směřovat na odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980&start=40
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“