IX.díl. Velká Británie 1940. Č 7.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 7.

Příspěvek od michan »

IX. díl. Velká Británie 1940. Č 7.

X-Geräte.

Obrázek



Tady si hned na začátku dílu řekněme, že Britové, ani po špatných a krvavých zkušenostech ve válce - v Beneluxu a Francii v květnu 1940, ani od pádu Francie a od 25. června 1940, kdy vstoupilo platnost příměří mezi Německem a vládou ve Vichy - prostě nezmoudřeli – jak si to ve svém způsobu myšlení Adolf Hitler přál. Nezmoudřeli ani do prvních dní července 1940…. Nezmoudřeli tak, že by Hitlerovi věřili a chtěli s ním uzavřít mír!!!
Naopak!
Přestávku, tak potřebnou přestávku v bojových akcích ( samozřejmě, že ta přestávka v bojových akcích nebyla úplná a 100%, jak si za chvíli řekneme), obyvatelstvo Velké Británie a její vedení a velení, využilo ke značnému zvýšení výroby letadel, tanků,děl, pušek, kulometů a dalších součástí výzbroje, nákupu zbraní v USA a k postupné přeměně britských ostrovů v „ Pevnost“.
Sám Winston Churchill, který měl určitě v té době jako premiér UK ty nejlepší informace a zprávy - o tomto období z června a začátku července 1940, mimo jiné říkal, cituji:

„Muži a ženy pracovali u soustruhů a strojů v továrnách až do chvíle, kdy únavou padali na podlahu. Pak byli odtaženi stranou a dostali příkaz jít domů a jejich místa obsazovali jiní, kteří přišli do zaměstnání už před zahájením směny“

Myslet si můžeme o Churchillových slovech co chceme!
Dnes!
Ta slova nám mohou zavánět patosem memoárů – byla však jiná doba a určitě bylo i hodně takových lidí, které zde premiér UK popisuje…

Ještě k tomu konci června 1940 si řekněme některé další skutečnosti a fakta, která historie té doby vzpomíná.

Jeden z mnoha historických pramenů, které mám na konci Č 9. uvedeny, hovoří o tom, že v okupované Francii zahájili Němci dne 27. června 1940 provoz dvou rozhlasových vysílačů.
Jeden z vysílačů vysílal z okolí Brestu v Calais a druhý pak z Cherbourgu. Vysílače měly za úkol vysílat radiové signály, s jejichž pomocí mohly být německé bombardéry naváděny na cíle ve Velké Británii. Dále pak uvádí, že Němci použili šifrovací zařízení Enigma k vysílání pokynů týkajících se vybudování těchto dvou vysílačů, a že se Britové vše dozvěděli z Enigmy hned téhož dne.
Poměrně nesourodá a neúplná informace, kterou mě mnohem lépe „rozklíčoval“ můj kolega, zde na Palbě, RAYTHEON, který mě k té informaci o co šlo, poslal celý technický článek, který mě na konci etapy i zredigoval a schválil, a my se o původu tohoto článku dozvídáme na konci, že jej:
přeložil pro - Amatérské Rádio - Josef Štolcar OK2YN, upravil Ing. Jiří Peček OK1QX a autorem původního článku, otištěného v americkém časopise HAM Radio, je britský radioamatér Charles Brain G4GVO.

Jednalo se o technicky nejdokonalejší systém tehdejší doby, který měl název „Wotan 1“ a pro většinu čtenářů historie a techniky z 2. světové války - je toto zařízení známé jako „X-Gerät“.

O co jde?
Tak o tom si nyní řekněme tak, jak jsem to já laik, já, který po technické, ale především ( strojař původem), elektrické stránce - s bídou zašroubuji žárovku - pochopil. Prosím tedy tímto za prominutí, že tam budou chybět některé „elektro“ parametry, určitě po SZ Vám je možná RAYTHEON zašle.

Tedy zařízení „X-Gerät“, nebo také „Wotan 1“:

Pod tímto názvem se skrývá obsáhlá informace o vývoji zaměřovacích a naváděcích systémů, které nacisté používali hlavně při bombardování Anglie a je tam řečeno, že se jedná o technicky nejdokonalejší systém té doby.
V článku pak autor uvádí, že v Německu v Rechlinu pracovalo speciální oddělení od roku 1934 na naváděcím systému „Knickebein“, které mělo úhlovou přesnost jen 5 stupňů, což na vzdálenost 100 km znamenalo oblast (přesnosti bombardování) asi 8 km. Což vlastně pro bombardéry nemělo prakticky význam. Speciální tým dostal úkol, aby vypracoval systém, který bude mít přesnost lepší než 0,1 stupně. První zkoušky takového zařízení byly provedeny již v roce 1935.
Do roku 1938 pak byl systém ještě více zdokonalen.
Pozemní zařízení pak již dovolovalo rychlou demontáž a přemístění, když anténní soustava byla namontována na základně, kterou bylo možno otáčet o 360 stupňů. Také jednotlivé anténní soustavy, které tvořily celý systém, byly od sebe vzdáleny 14,75 metru.
V samotném Hitlerovském Německu bylo takových vysílačů instalováno celkem 8 a další pak byly umístěny na dalších místech okupované Evropy (tak se také, jak se za chvíli dozvíme, dostaly ony dva vysílače do Calais a Cherbourgu). Samozřejmě se připravovala a vylepšovala i verze pro letecká palubní zařízení – ta dostala krycí název „Anna“ a vyrobil je Telefungen, když analyzující systém AVP vyráběl Siemens. Byly také vyrobeny i mobilní stanice s označením Möbelwagen – stěhovací vůz. U Möbelwagenu byly anténní systémy tak dobře kamuflované, že s jejím odhalováním měli ohromné potíže Britové při protiútocích.

Řekněme si něco o principu činnosti tohoto systému „X-Gerät“, nebo také „Wotan 1“.

V celém systému je ze 14ti vyzařovaných směrových signálů (raději se říká svazky) zvolen jeden jako řídící a ten je zaměřen přímo na cíl a udává bombardéru cestu k cíli. Pak se kombinují další svazky – směrové signály – s příčnými svazky. Je to vlastně systém křížení, kde se „něco“ provádí v místě kde se střetnou směrové signály. Právě to, že jsou svazky vyzařované vějířovitě umožňuje i opravu kurzu a zároveň říká letadlu zda je vpravo, nebo vlevo od správného směru.
V samotné praxi to pak vypadalo tak, že letadla létala po startu dle běžných navigačních metod, které jí udal při seznamování s cílem letu velící důstojník, a který třeba také uvedl, že měl být prováděn let podle některého z vedlejších svazků. Teprve když takto naváděné letouny překročily anglické pobřeží, nalétávaly na hlavní řídící svazek. Asi 30 km před cílem se letadlo dostalo do příčného svazku, který vydával obdobné impulsy, ale ty přicházely na jiném kmitočtu. Ještě než přilétly do tohoto bodu, tak se navigátor, či radiooperatér řídil tabulkou pro ten který typ přístroje a údaje o letu vkládal do speciálního časovacího a výpočetního zařízení, které se nazývalo X-UHR ( prosím prohlédnout snímek – je tam X-UHR přímo v He 111).

http://www.cockpitinstrumente.de/instru ... %20Uhr.htm

Byl to neuvěřitelně přesný mechanismus, který také vyvinuli Němci v Rechlinu. Jeho malá stupnice na levé straně ukazovala jak dlouho již přístroj běží. Další, a to dolní stupnice, se používala pro výpočet parametrů letové trasy. Proto, aby fungoval celý tento přístroj se samozřejmě muselo na počátku zadat několik údajů – typ letadla, výška a rychlost. Při příletu do takzvané „čárkové“ zóny, což byla zóna předsunutého příčného svazku (křížícího svazku) zaslechl operátor krátce souvislý tón vzniklý spojením teček a čárek z hlavního a příčného svazku a stiskl na přístroji tlačítko horní části hodin. Tím okamžikem se odstartovala zelená „minutová“ ručička přístroje a současně černá – ve spojení s předem zadanými daty tam byl přesně určen čas na odhoz bomb.
Když pak zaslechl další příčný signál stlačil radiooperatér levé tlačítko, zelená a černá ručička se zastavily a rozběhla se červená „hodinová“. Při zjištění hlavního příčného svazku se další obsluhou již v pořadí třetího tlačítka zastavila červená ručička na stejném místě jako předchozí, pokud byly správně vloženy výchozí údaje. Pumy, které neslo letadlo k cíli se automaticky uvolnily.
Když Němci s tímto vším provedli zkoušky, namontovali tento systém v letadlech Ju 52 a He 111 bojové skupiny Luftwaffe, kterou vedl major Viktor von Lossberg (Skupina KGr 100).

Obrázek



Na trup letadla za kabinou byly namontovány čvrtvlnné antény spolu s prutovou anténou pro radiový provoz, která byla více vzadu – tento vzhled letadla dal vzniknout přezdívce – „Trojstěžník“. V trupu bylo zařízení instalováno na místě radiooperatéra a některá měřidla pro indikaci kurzu byla v pilotní kabině. Napájení pak bylo z baterií letadla prováděno přes rotační měnič.
A nyní jak se k tomu dostali zpravodajci Velké Británie?
Článek ze kterého čerpám říká, že „v prvním týdnu září 1940“ se vedoucí technické skupiny zpravodajců UK Dr. Jones z telefonu dozvěděl, ze šifrovacího oddělení, že, cituji:

„Máme něco nového pro Vás.“

Tím něco nového byla záhadná výměna zpráv, kde si operátoři Luftwaffe vyměňovali své poznatky o radiovém naváděcím zařízení a padaly tam i takové informace, že šířka svazku je obloukově 8 – 10 vteřin, což by znamenalo ve vzdálenosti 320 km svazek ne širší než 20 metrů!
Zároveň tam vlastně prvně padlo i elektrizující slovo „X-Gerät“. Tehdy ještě ani zpravodajci nevěděli o co jde, ale informace říkala, že přístroj byl nainstalován na palubě letadla německé velmi silné bojové skupiny 100 Luftwaffe.
Tehdy byla britská zpravodajská služba zaktivizována na nejvyšší možnou míru. Do shánění informací o tomto „X-Gerät“ byli mimo zpravodajců UK všeho druhu zapojeny i odbojové skupiny podél kanálu La Manche, no a samozřejmě vedle zpravodajského aparátu UK byly zapojeny i dobrovolné útvary složené z radioamatérů.
Šéf - vedoucí technické skupiny zpravodajců UK – Dr. Jones později o radioamatérech řekl tyto věty, cituji:

„Radioamatéři prokázali neocenitelné služby jak ve zpravodajské službě, tak v mnoha osádkách stále rostoucího počtu radarových stanic.“

Ano.
Byl to právě radioamatér Robert Scott Fanie, G5GI, přítel Dr. Jonese, který ohlásil zjištění signálů z Calais a Cherbourgu (tedy pozor nejen z Enigmy čerpali vyhodnocovači pro konečnou depeši Ultra – ale i z mnoha dalších kanálů).
A pak do 24. září 1940 bylo identifikováno 6 německých stanic – Němci stanice označovali krycími názvy podle řek – Weser, Spree, Elbe, Isar atd.
Pomalu se rozkrývalo Britům, že německá bojová skupina 100 pracovala podle seznamu číslovaných cílů ( lezla ven mapa sektorů, jak měli Němci rozdělenou Velkou Británii). V době kdy byly radiové stanice identifikovány měl již Dr. Jones k dispozici i skutečné směry svazků. Němci svazky specifikovali na 5 obloukových sekund, což ve 320 km představovalo přesnost na 10 metrů.
I dneska si radioamatéři kladou otázky zda byla při 70 MHz vůbec taková přesnost dosažitelná?
Naposledy upravil(a) michan dne 12/4/2010, 07:16, celkem upraveno 4 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 8.

Když dešifranti Enigmy a všech přicházejících depeší z dalších kanálů, dál rozšifrovávali německá vysílání odhalili existenci širokých a úzkých svazků (směrových signálů), včetně zmínky o centimetrech. Tento poslední údaj se vztahoval na přesnost, s jakou muselo být monitorující vozidlo umístěno vzhledem k orientaci směru svazku. Přitom se stále vyskytovaly zmínky o „Anně“ a to ve spojení s čísly mezi 10 a 85. Často to byl násobek 5. Jiné skupiny čísel udávaly kmitočet krystalu (typicky 8 750 kHz, neboť x 8 = 70 MHz). Dr. Jones a jeho speciální tým se domnívali, že „Anna“ odkazuje na stupnici přijímače letadla (říkali jsme si, že Anna bylo zařízení X-Gerät - na letadlech Ju 52 a He 111

http://homepage.ntlworld.com/mclaydon/beamsframe.htm

), ne-li na letadlo samotné. Jedna skupina čísel končila vždy na 0 nebo 5, jiná na 0 nebo 0,5. Při různých úvahách team vydedukoval, že údaj „Anny“ je třeba dělit 10 a přečíst či odečíst od konstantního čísla. V jedné zprvu záhadné zprávě, která byla rozšifrována německý feldwebl Schumann (pochopitelně, že hovoříme o Luftwaffe) ze zaměřovací stanice v Helderu potvrzoval příjem tří krystalů pro 69,5; 70 a 71,5 MHz a to, že jeho stanice měla vysílat na číslech „Anny“ 30 a 35. Konstanta tedy musela být 66,5, jestliže se měla desetina čísla „Anny“ přičíst, nebo 73, pokud by se měla odečíst. Vědělo se však, že existují krystaly pro 75 MHz, takže druhou možnost bylo možné vypustit. Problém tak byl zcela vyřešen, když se zjistily kmitočty dalších dvou krystalů, u kterých se nejednalo ani o celá čísla, ani o poloviny. Další informaci, kterou bezpečně speciální tým Dr. Jonese zjistil bylo, že kmitočty jednotlivých svazků leží mezi 66, 5 a 75 MHz.
To, co tým Dr. Jonese zjistil mělo nesmírnou hodnotu a šéf mohl sdělit britské 80. peruti kmitočty, které měla rušit.
Ale teď pozor. Ač se to zdá neuvěřitelné, nebyl výklad významu jednotlivých čísel Dr. Jonese přijat, neboť britská odposlechová služba zjišťovala ohlášené vysílání vždy na poněkud jiném kmitočtu, než byl Jonesem udáván. Teprve při bližším zkoumání „Proč“, se zjistilo, že se jedná o chybu měřičů kmitočtu, které Britové používali.
Jak se později Dr. Jones vyjádřil, byla to skutečnost, která Angličany trápila po celou 2. světovou válku.
Chyba tedy nebyla v obsluze, ale v nepřesné kalibraci anglických přijímačů, které totiž nikdy nedosáhly německé přesnosti.
Jeden ze specialistů „Ústavu pro výzkum telekomunikací“ vyvinul speciální systém, který měl zajistit účinné rušení X-Gerät, nebo alespoň omezení přesnosti naváděcího systému.
Tento přístroj na rušení X-Gerät dostal u Angličanů krycí název – „Darebák“.
V tu dobu se již samozřejmě vědělo, že hlavní svazky, které Němci vysílají, vycházejí z okolí Cherbourgu a ty příčné svazky z okolí Calais. Každý svazek měl ještě pro případ selhání k dispozici svou náhradu od blízké stanice (např. za Weser bylo možno ihned použít stanici Spree).
Přesnost těchto svazků byla taková, že při výpočtu jejich dráhy bylo nutné započítat i vliv zploštění zeměkoule – jinak by například v oblasti Londýna dosahovala chyba bombardování asi 275 metrů – ovšem i tak to byla na tehdejší dobu při stále větší účinnosti a váze bomb přímo fantastická přesnost.

Tohle rušící zařízení (v jednom z historických podkladů jsem se setkal s termínem, nesprávným termínem – „lámání vlny“), které Britové vynalezli – „Darebák“ – bylo připraveno a zahájilo svou činnost prakticky ve stejné době, kdy německá letadla začala zkoušet přesnost systému nalétáváním na cíle a shazováním světlic.
Tehdy vystoupili odpůrci Dr. Jonese a tvrdili, že naváděcí systém není účinný, a že Němci těmi světlicemi říkají, že si nejsou svým zařízením jisti. Světlice, že shazují proto, aby zjistili kde vůbec jsou!!!
Dr. Jones byl však naopak přesvědčen, že jejich systém zaměřování není britskými rušícími stanicemi poškozován (jak za chvíli uvidíme, Dr. Jones měl pravdu). A světlice naopak dokumentují přesnost bombardování. Dr. Jones se také domníval, že letadla vybavená naváděcím zařízením slouží jako hledači cesty (takový značkovači) pro jiné skupiny Luftwaffe.

Aby všechna tato práce speciálního týmu Dr. Jonese měla smysl, bylo nutné pravidelně zachycovat vysílání pro jednotlivé stanice (německé relace vysílání svazků byly spouštěny většinou odpoledne před náletem), které bylo nutné rychle dešifrovat. Potom mohli být uvědomováni jednak britští stíhači a zároveň bylo aktivováno rušící vysílání („Darebák“).
Všechny týmy v Bletchley Parku pracovaly naplno a jejich úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem.
Byl tady konec října 1940, když Dr. Jones mohl sdělit veliteli stíhačů RAF před každým náletem přesné místo útoku, na 10 minut i dopad prvních bomb, trasu po kterých letouny Luftwaffe přiletí a to s přesností 90 metrů a výšku s přesností do 300 metrů.
Podivné však bylo, že noční stíhači Britů nepřátelské letouny Luftwaffe nenacházeli.
No a navíc se prokázalo, že i rušení – „Darebákem“ – je zcela neúčinné!!!
Proč?
Tak to si nyní řekněme.

Dne 10. listopadu 1940 dostal Dr. Jones dešifrovanou zprávu z Bletchley Parku, aby byly připraveny operace proti cílům s čísly 51, 52 a 53, určené naváděcím pozemním stanicím. Ze souřadnicové mapy, do té doby sestavené, se ukázalo, že Němci označují bombardování Wolverhampton číslem 51 – Birmingham číslem 52 a Coventry číslem 53. Celé zjištění netrvalo víc, jak několik minut. Potom Dr. Jones dostal další informaci, která obsahovala rozkazy pro velkou operaci nazvanou „Měsíční sonáta“. Po rozluštění se ukázalo, že byly určeny 4 cíle, ale nebylo u nich určeno pořadí. Záhadné přitom však bylo, proč nedošlo k útoku na cíl 51 Wolverhampton a kde kdo se trápil, při přemýšlení, co to „Měsíční sonáta“ vlastně znamená. Ke všemu ještě to bylo jedno z odpolední, kdy dešifrovací oddělení Bletchley Parku nepracovalo dobře a zprávy od něho nedošly včas. Britská 80. peruť žádala Dr. Jonese o kmitočty, které mají být rušeny a uvedla seznam kmitočtů, zjištěných pozorovatelským letounem. Dr. Jones v tomto chaosu hned viděl, že v celém měření musí být chyba – údaje neodpovídaly číslům kódů „Anny“. Dr. Jones proto provedl odhadem korekci – například 86,6 bylo jistě 86,5 – ale rozhodnout o tom, co by mohlo být 66,8 byla vlastně sázka do loterie. Jediný klíč, který byl tady použitelný pro určení přesného kmitočtu byla skutečnost, že pro přímý svazek se používají kmitočty mezi 66,5 a 71,5; zatím co pro přímé svazky mezi 71,5 a 75 MHz. Bylo třeba rušit hlavní a záložní a alespoň jeden příčný svazek. Dr. Jones sám o tom tehdy řekl, cituji:

„Navrhl jsem po zvážení veliteli sadu kmitočtů k rušení a on je přijal. Telefonní rozhovor o tom netrval ani 5 minut. Byl jsem si vědom toho, že svým rozhodnutím dávám v sázku stovky životů. Někdo však rozhodnout musel a já měl největší naději úspěchu.“


Obrázek


V následující noci přišel útok na Coventry s těžkými ztrátami na obyvatelstvu (ona „Coventrizace“).
To znamená, že se stala zase chyba.
Když pak další den přišli zprávy od dešifrovačů, Jonesova bezmocnost se změnila na zuřivost. Zjistilo se totiž, že všechny kmitočty zadané Dr. Jonesem byly přesné.
Kde byla chyba?
Chyba byla v nezodpovědnosti nějakého člověka někdy na začátku!
Řekněme si o co šlo.

Chyba se rychle vysvětlila – chyba byla důsledek velkého omylu – někdy na začátku…..
Dne 6. listopadu 1940 se totiž nad jižní Anglií zřítil do pobřežních vod La Manche jeden bombardér Luftwaffe Heinkel 111.
Vojáci pozemního vojska již začali na trup letounu připevňovat lano a připravovali se k vytažení letounu na břeh, když v tom připlula pobřežní loď a vyžadovala vysvětlení.. Letoun byl totiž ve vodě a tudíž jeho vytažení bylo věcí Royal Navy. Loď námořnictva tak vzala navázané lano na palubu a odtáhla německý bombardér He 111 do větší hloubky, přitom ještě lano námořníci přetrhli. V tom se na palubě objevil bahnem zalepený a slanou vodou již zkorodovaný „X-Gerät“ a přítomní naštěstí pochopili a urychleně „X-Gerät“ odeslali do laboratoří, k 80. peruti k průzkumu.
Tady „X-Gerät“ osobně prohlédl 21. listopadu 1940 Dr. Jones.
Dozvěděl se, že při zkoumání v laboratoři pracovníci laboratoře přišli na speciální akustický filtr, který byl naladěný na 2 000 Hz.
No jo, ale všechny rušiče, které prozatím Britové používali byli 1 500 Hz.
To přece znamenalo, že i když kmitočty nosných svazků byly správné, modulace rušících zařízení neměla na naváděcí systém žádný vliv!!!
Byl to tedy jeden z těch případů (bohužel ne poslední), kdy efekt velkého úsilí věnovaného zkoumání hlavního problému by byl zmařen pro obyčejnou triviální maličkost.
Ano triviální maličkost!
Stanovit totiž modulační kmitočet bylo ze všech měření to nejednoduší a bylo možno to kdykoliv zkontrolovat. Tady byl ten lidský faktor.
Totiž ten člověk, který toto měření na počátku provedl, musel být buď úplně bez hudebního sluchu, nebo to byl naprosto nezodpovědný člověk, který již nikdy kontrolu původního měření neprovedl.
Dr. Jones se jednou k tomu vyjádřil tak, že ať dělal měření kdokoliv, měl být zastřelen.
Ti lidé, kteří se s touto chybou detailně seznámili, pak říkali, že kdyby pravdu znali obyvatelé Coventry, kteří po zničujícím náletu zůstali naživu, tak ti by tedy určitě toho člověka zastřelili.
Dr. Jones se pak ještě rozčílil, když odpovědní lidé z laboratoře prohlásili o německém vysílání, že původně se používal kmitočet 1 500 Hz, ale později prý jej Němci změnili na 2 000 Hz.
To totiž byla směšná výmluva, neboť kdyby k takové změně došlo, určitě by si toho pozorovatelé všimli. Navíc pracovníci Dr. Jonese dokázali, že německá bojová skupina 100 požívala stále stejně filtry od začátku svých bojových operací.

Samozřejmě byla hned potom provedena náprava – modulační kmitočet rušících zařízení byl změněn a již při pozdějších náletech – například na Birmingham, na č. 52 – již německé bomby dopadaly daleko od cílů.
Němci si po nějakém čase uvědomili, že Angličané porozuměli jejich systému „X-Gerät“ a byli donuceni již plně nespoléhat na své „dokonale vymyšlené zařízení“ ( později zavedli Němci Y-Gerät, ale to je již jiná historie).

Ještě takový malý dodatek.
Nejen v podzimu roku 1940, ale ještě dlouho potom ve Velké Británii o Dr. Jonesovi a jeho vědecké válce nevěděl nikdo nic. Druhá světová válka proběhla tak, jak proběhla.
O Coventry se dodnes mnozí domnívají, že Winston Churchill o bombardování Coventry věděl a kvůli tomu, aby nebyla odhalena Enigma to zakázal říct!!!
Tady se rodily ty nepravdivé legendy, které přetrvávají dodnes.
Pravda je někdy na hony vzdálená skutečnosti a mnohem lépe člověk přijme očernění jiného člověka, než by si zjistil skutečnost. Někdy je také fakt, že k některým informacím se člověk hned tak nedostane…

Konec jednoho mýtu…
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

IX.díl. Velká Británie 1940. Č 9.

Ve všech předchozích pojednáních stále narážíme na tzv. „Depeše ULTRA“ , depeše určené pro nejvyšší představitele Velké Británie, vybrané představitele, prověřené představitele, kteří tyto depeše mohli používat, aniž v těchto dobách – 1940 až 1945 – řádně věděli odkud pocházejí. Pojďme si zjednodušeně říci z čeho se taková depeše vyhodnocovala.
Zjednodušeně tedy řečeno, zpravodajská „Depeše ULTRA“ vznikala z vyhodnocení mnoha kanálů v Bletchley Parku.
V Bletchley Parku na vyhodnocování zpravodajské informace pracovalo dílče, tedy na každé různé zprávě zvlášť, „několik tisíc lidí z různých oborů“. Museli pracovat velice rychle – při zadání dotazu od hlavního vyhodnocovače někdy i jen několik minut.
Částečně jsme o tom hovořili již zde u Enigmy v Č 43, 44 a 45:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3703
a potom u velitelství a vyhodnocování v Royal Navy v Č 46, 47 48:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3718

Celkově si tedy řekněme z čeho přibližně vznikala výsledná zpráva pro zasvěcené.

1) Zprávy z dešifrovaní německých relací Enigmy – viz předchozí odkaz v Č 43, 44 a 45.
2) Zprávy zpravodajců a zprávy od odbojových organizací z celé Evropy, dodávané tajnými vysílačkami.
3) Zprávy získané výslechem od zajatců.
4) Zprávy z radiového odposlechu.
5) Zprávy z – kartotéky v Bletchley Parku – jedny z nejdůležitějších zpráv. Kartotéka v Bletchley Parku byla plná informací ze všech možných vědních oborů od Kartografie a Geologie počínaje - až po znalosti „kožených výrobků“ (já zjednodušeně říkám v kartotéce bylo vše od jehly po lokomotivu).
6) Zprávy z leteckého průzkumu a ostatních zdrojů.

Teprve takto shromážděné informace byly vyhodnoceny a jak říkají historické prameny - někdy se jednalo o desítky minut (pochopitelně, že mnohé zprávy trvalo vyhodnotit hodiny i dny).
Takto vyhodnocená a syntézou sestavená zpráva se dodala Sboru náčelníků štábů a dle stupně důležitosti pak i – dle rozdělovníku - do velitelství té, které zbraně – Royal Navy, RAF a pozemní vojsko, již upravená a bez uvedení zdroje.

Už jsme si řekli a určitě se v odkazech nahoře dozvíte, že jediná zbraň ve Velké Británii, která s tím měla problém, bylo Royal Navy, neboť Royal Navy předpokládala, že vyhodnocovačem zpráv ULTRA bude vyšší důstojník Royal Navy, ale ono to tak nebylo – viz odkazy v Č 46, 47 a 48. To zapříčinilo, že Royal Navy zprávám ULTRA moc nevěřila (plynuly z toho bohužel takové problémy, že díky tomu, že Němci rozluštili kód Royal Navy a Royal Navy nevěřila plně na ULTRA, že Němci měli v některých obdobích 1942 a 1943 přímo žeň v potápění lodí svými ponorkami).

Ještě si řekněme o některých důležitých skutečnostech, které se staly v konci června a na začátku července 1940.
Tak například 30. června 1940 vyplula z newyorského přístavu do skotského Glasgowa obchodní loď „Cameronia“


Obrázek


, která vezla na palubě 16 amerických letadel Curtiss P-36 – viz Hawk 75A – 4 a i informace autora článku:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2710
určených pro Velkou Británii.
Další den, tedy 31. června 1940, se stala další dosti závažná událost, když britský vládní kabinet, aby vyjádřil odhodlání, že přenese válku zpět na evropský kontinent, navrhl zřízení orgánu, jenž měl být pověřen řízením veškerých sabotáží v Evropě, měl řídit podvratnou činnost a provádět propagandu v nepřátelských a obsazených zemích a zároveň vést propagandu v neutrálních zemích.
Tak lze tedy datum 31. června 1940 považovat za „duševní“ den vzniku Útvaru speciálních operací Velké Británie – Speciál Operations Executive – SOE.

http://users.tpg.com.au/berniezz/SOA%20index.htm

Pro SOE hned Winston Churchill vybral ono, již jednou vzpomínané heslo a cíl – to když řekl prvnímu politickému nejvyššímu představiteli SOE, ministru hospodářské války Hughu Daltonovi, cituji:

„Zapalte Evropu!“

Další taková dosti důležitá informace je z 2. července 1940, kdy se německému kapitánu Güntheru Prienovi ( potopil bitevní loď Royal Oak v Scapa Flow
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=992
), známému esu ponorkářů Kriegsmarine podařilo potopit luxusní osobní parník „Arandora Star“

Obrázek


, jenž také například získal „Modrou stužku“. Parník byl torpédován u pobřeží Irska – 714 mrtvých, když mezi mrtvými byli i internovaní lidé z Velké Británie německého původu.
Ale týž den proplula další osobní loď Ettrick, která plula do Kanady. Na palubě Ettricku byl uprchlík z Německa, fyzik Klaus Fuchs (27 let), který se do půl roku vrátil z Kanady do Británie, kde pak pokračoval ve vědeckém výzkumu v nukleární fyzice. Byl to právě fyzik Klas Fuchs, velký milovník SSSR již tehdy v roce 1940, který právě tajemství nukleární fyziky (bádání na atomové bombě) později prozradil „zemi svého obdivu“.

Další důležitou událostí 2. července 1940 pak je, že ten den Adolf Hitler nařídil Wehrmachtu, Kriegsmarine a Luftwaffe, aby připravily podrobnější plány invaze do Velké Británie.
Adolf Hitler ve svém příkazu nestanovil sice žádné přesné datum, ale v prohlášení říká, že vylodění bude možné, cituji:

„Bude-li možné zajistit leteckou převahu a budou-li splněny některé další nutné podmínky.“

O významu tohoto prohlášení k jednotlivým složkám německé armády a o přípravách si řekneme v dalších pokračováních.

U data 3. července 1940 si ještě řekněme, že došlo k známým událostem u Mers-el-Kebíru, viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1754
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1756
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1770

Ale od tohoto dne, tedy 3. července 1940, se také začal zřetelně projevovat vzrůst dodávek výzbroje, kterou odesílaly Spojené státy americké ( USA) do Velké Británie. Tento den také vyplula z New Yorku do Velké Británie loď „Britannic“, která ve svých útrobách vezla více než 1 000 000 nábojů do pušek, 50 000 pušek a 100 polních děl a 6 dní poté vyplula další loď „Western Prince“, která vezla další tisíce pušek a kulometů a další desítky děl.
Obě tyto lodě se přes Atlantik do Velké Británie dostaly bez sebemenších překážek.
Vyhodnocování všech zpráv z Bletchley Parku hovořilo pro Sbor náčelníků štábu Velké Británie o tom, že pokusu o invazi do velké Británie bude předcházet rozsáhlá letecká bitva.
Tedy takto vznikaly informace k pozdější bitvě – legendární – „Battle of Britain“ – „Bitvě o Británii“.

Ještě jednu důležitou informaci si řekněme.
Historické prameny říkají, že sice počet padlých francouzských vojáků v Mers-el-Kebíru se udává číslem 1 250, námořníků kteří ještě před 14. dny byli Spojenci UK. Zároveň však historické prameny říkají to, co prozradil po půl roce od 5. července 1940 jeden americký zmocněnec Winstonu Churchillovi, cituji:

„Byl to právě tento britský zákrok podniknutý u Oranu, který přesvědčil amerického prezidenta Roosevelta, že Británie má vůli k pokračování v boji, dokonce i kdyby zůstala sama.“

Ještě jedna velmi důležitá zpráva se váže k 6. červenci 1940. Když zpravodajci vyhodnocovali všechny zprávy z Enigmy a ostatních dalších zdrojů – tak to byla opět Enigma Luftwaffe, která dodala základní a dílčí informace o síle německého letectva. Celkové vyhodnocení ULTRA pak říkalo, „že to se sílou Luftwaffe nebude zas až tak strašné“.
Zpravodajská služba RAF totiž do 6. července 1940 vycházela z předpokladu, že Luftwaffe bude schopna vyslat proti britským ostrovům 2 500 bombardovacích letadel, které budou moci denně shodit náklad bomb o celkové váze 4 800 tun.
Nyní však ze zachycených zpráv a po vyhodnocení zpravodajci - Depeše ULTRA oznamovala pro zasvěcené, že Luftwaffe bude schopna nasadit „jen 1 250“ bombardérů, které budou moci shodit denně bomby o „váze 1 800 tun“…..

O přípravě na Battle of Britania – Bitva o Británii – u Velké Británie a u – Luftwaffe – a o přípravách plánu Seelöwe - Lvoun ( první název – krycí název plánu zněl – Löwe – Lev až po nějakém čase se název rozrostl na – Seelöwe – Lvoun – pod tímto názvem jej zná většina historické literatury) – vylodění ve Velké Británii - si řekneme příště.


Použité podklady:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Letecká válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Námořní válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Marcel Jullian – Bitva o Británii – červenec-září 1940
Alan Cooper – Cíl Drážďany.
Průběžně tématické články: www.Palba.cz
A
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1176
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1179
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1193
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1209
a v nich následné diskuze.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřovat na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3980
ObrázekObrázekObrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

michan píše: ... v jednom z historických podkladů jsem se setkal s termínem, nesprávným termínem ... „Knichebein“ ...
Tak ten termín upřesníme. Šlo o Knickebein, něco jako "křivá" nebo "zlomená noha".
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Děkuji - již je v textu opraveno na - Knickebein.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“