jedna z římských legií. Její název pravděpodobně pochází z galštiny a znamená „ skřivana“ (Francouzsky alouette).
Gaius Iulius Caesar
Tato legie byla založena v zaalpské Galii v r.52 př.n.l Juliem Caesarem. „Skřivánčí“ legie, byla první legií která byla rekrutována z římských provincií, a Caesar zaplatil vojáky ze své vlastní kapsy, na což Senát přišel poněkud pozdě. Vytvoření této legie, bylo důležitým krokem. Nadále již nebylo venkovanům bráněno ve službě v legiích. Nová legie se dostala do první akce během kampaně proti galskému vůdci Vercingetorixovi a jeho obležení v Alesii, což je více než zajímavé, protože fakticky bojovali Gallové proti Gallům.
Během občanské války mezi Caesarem a jeho spolutriumvirem Pompeyem Magnem, se V. Legio Alaudae účastnila Caesarovi invaze do Itálie r.49 př.n.l. a zůstala po nějakou dobu v Apulii. V zimě r.49/48 př.n.l., sloužil „pátá“ v Dyrrhachiu. V. Alaudae se Caesarovi bitvy u Farsálu ve které porazil Pompeya nezúčastnila. Jako náplast za Farsálus, se jí dostalo africké kampaně proti Scipiovi a Katonovi r.46 př.n.l., která vyvrcholila bitvou u Thapsusu. Zde, legie hrdinně bojovala proti slonům užívaným Caesarovými republikánskými nepřáteli. Tímto činem udělal velký dojem, a jako jediná Caesarova legie neužívala býka jak svůj symbol, ale místo toho užívala slona. Po násilné smrti zakladatele legie 15. března r.44 př.n.l., vypukla občanská válka mezi Marcem Antoniem a Caesarovým adoptovaným synem Octavianem. Pátá legie stranila Antoniovi a bojovala na jeho straně proti Octavianovi v prohrané bitvě u Mutiny r.43 př.n.l.. Když se později Antonius a Octavianus rozhodli spolupracovat, porazili Caesarovi vrahy v bitvě u Philippi r.42 př.n.l. Legio V. Alaudae se bitvy účastnila.Později, byla legie Antoniem umístěna na východě, kde byli veteráni propuštěni v Beirutu. „Pátá“ se musela účastnit Antoniovi nešťastné války proti Parthskému impériu. Antonius využil pátou legii také během své kampaně proti Octavianovi, který vyvrcholila námořní bitvou u Actia r.31 př.n.l. po jejímž výsledku zřejmě „skřivánkům“ zplihla křidélka. Antonius byl poražen. Vítěz Octavianus teď zvaný Augustus, převelel Pátou do Méridy po r.30 př.n.l., kde se účastnila se kampaně proti Cantabrianům. V Méridě se začaly v r.25 př.n.l. razit mince s vyobrazenými křídly skřivana. Cantabrianská válka byla jednou z největších válek Říma. Mezi vojenskými jednotkami které se do ní zapojily byyl Legio I. Germanica, Legio II. Augusta, Legio IIII. Macedonica, Legio V. Alaudae,Legio VI. Victrix,Legio VIIII. Hispana, Legio X. Gemina,Legio XX. Valeria Victrix a je možné že i Legio VIII. Augusta. Po několika letech, byla Legio V. Alaudae přesunuta do Galie Belgica. Zde byl v té době guvernérem senátor Marcus Lollius. Opíral se o sílu několika legií, se kterou musel střežit nejsevernější hranici impéria. Měl tu smůlu, že se v údolí řeky Meuse severně od Atuatucy (Tongeren), nechal porazit germánským kmenem Sugambrů r.17/16 př.n.l. Legio V. Alaudae, si na tuto porážku odnesla milou vzpomínku. Jako jediná z legií na nejsevernějším Římském limesu v údolí řeky Meuse přišla v bitvě o orla legie. Porážka senátora Lollia byla natolik hanebná, že byla často srovnávána s pozdější porážkou legií Quintilia Vara v Teutoburském lese. Jo, Germáni. Senátoru Lolliovi a „skřivánkům“slouží ke cti, že svoji orlí standartu získali zpět. Pátá legie byla převelená do Noviomaga (Nijmegenu) nebo Castra Vetera (Xanten) za Augustova nevlastního syna Drusa a účastnila se jeho germánských kampaní. Vojáci Legio V. Alaudae překročili Weseru a dosáhli Labe v r.9 př.n.l. Po nějakou dobu, možná byla legie v Oberadenu, nebo Halternu na východním břehu Rýna.
Haltern
Přístav Haltern
Římský tábor Haltern
Hrobka v Halternu
V r.6 nl., Augustův zeť Tiberius vedl přinejmenším osm legií (VIII. Legio Augusta z Panonie, XV.Legio Apollinaris a XX.Legio Valeria Victrix z Illyrica, XXI. Legio Rapax z Raetie, XIII. Legio Gemina, XIV. Legio Gemina a XVI. Legio Gallica z Germanie Superior) proti Markomanskému králi Marobodovi do Čech. Zároveň se dali na pochod do Čech I. Legio Germanica, V. Legio Alaudae, XVII. Legio, XVIII. Legio a XIX. Legio útokem podél Labe. Nejgrandióznější římskou válečnou operaci ukončilo povstání v Panonii. Nedlouho poté, zemřela spolu se třemi Varovými legiemi v Teutoburském lese v září roku 9 nl. naděje Říma na podrobení Germanie. Legát Lucius Nonius Asprenas použil I.Legio Germanica a V. Legio Alaudae k obsazení pevností v Germanii Inferior a předešel tak germánské invazi do Belgie.
Po pohromě v Teutoburgu, byla V. Legio Alaudae umístěna v Xanten společně s XXI. Legio Rapax, se kterou dohlížela na blízký kmen Cugernů a chránila soutok Rýna a Lippe. Obě jednotky se účastnily germánských kampaní Germanica i za první roky vládnutí Tiberia (14-16 nl.). V r.43, byla Dvacátá-první nahrazena XV. Legio Primigenia. Zároveň bylo přestavěno Castra Vetera (Xanten). Z archeologických vykopávek je jasné, že Patnáctá zabrala východní polovinu základny, a Pátá západní. V r.28 nl., se pátá legie zapojila do potlačení vzpoury Frísů, známé jako „Obležení ve Flevum“, která vznikla z poměrně malicherných důvodů (příběh popsal téměř o sto let později římský historik Tacitus (Lacus Curtius 4.72-73).
Flevum
Popisuje toto. Drusus uvalil na kmen Frísů tribut Římu ve formě volů (počet kusů není znám) kteří by mohli sloužit vojenskému zásobování (zřejmě jako tažná zvířata). Všechno bylo v pořádku, dokud tribut nepřišel vybrat Centurio primus pilus Olennius. Zřejmě byl pěkně fikaný, protože věděl, kde Frísové skrývají v lesích plemenné býky pro svá stáda. Několik jich objevil a jejich velikost stanovil jako jedinou možnou pro naplnění tributu pro Řím. Frísové měli rázem rudo před očima. Nejdřív se pokoušeli vyjednávat a tribut zmírnit, když však byl Olennius neoblomný chopili se ocele. První kdo se naskytl pro naplnění poháru jejich pomsty, byli výběrčí tributu. Byli Frísy oběšeni. Olennius, který jejich běsnění předpokládal a nalezl ochranu za hradbami Castra jménem Flevum. Dříve než Frísové stačili přilnout k hradbám, spěšný posel vyslaný Olenniem zpravil o situaci proprétora Germanie Inferior Lucia Apronia, který nezaváhal. Na lodě naskládal legionářské veterány,spolu s pomocnými sbory a jezdectvem, které poslal dolů po Rýně k Flevu. Doufal v to, že když Frísové zjistí, že Flevu přišla pomoc, rozprchnou se bránit své domovy. Opak byl pravdou. Ihned po vylodění, začal stavět cestu a most přes rameno Rýna, pro přechod těžkých jednotek. Mezitím se podařilo části germánských jezdců a pěšáků sloužících v římském žoldu najít brod a zaútočili na Frísy. Ti přivítali útočící jednotky seřazení v bitevním šiku. Odrazili nejdříve útočící jezdectvo, pak legii vyslanou pro jeho podporu, tři lehké kohorty a pak i dvě další které jim byly vyslány na pomoc. Následně byl vyslán do boje celý zbytek jezdců. I když co se týče množství, byly římské síly dostatečně početné aby Frísy zašlapali do země, neprozřetelná Aproniova taktika vysílání jednotek do bitvy postupně vedla k tomu, že Římané byli odraženi a v panice prchli. Apronius pověřil velením nad zbylými jednotkami legáta V. Legio Alaudae Cetheguse Labea. Vojáci Páté legie byli v kritickém postavení, ale vrhli se vpřed a v divoké bitce odrazili Frísy, čímž zachránili zbytek ustupujícího jezdectva a pomocných sborů, vyčerpaných zraněními a bojem. Proprétor Apronius, byl porážkou natolik zdrcen, že ani nepohřbil své mrtvé, ačkoli mezi padlými bylo mnoho tribunů,prefektů a centurionů
Jméno Frísů, se tak stalo pro Germány na další věky legendou o to větší, že císař Tiberius římské ztráty od Fleva zatajil a Římský Senát se o tom, jak byla pošpiněna čest Říma nikdy nedověděl. Tiberius nicméně dovolil Frísům být nezávislými (po té porážce se příliš nedivím). O dvanáct let později, se V. Legio Alaudae připojila k císaři Caligulovi, když navštívil deltu Rýna. Legio V. Alaudae a XV. Legio Primigenia musely být částí expediční jednotky která byla vedena proti Frísům a Chaukůmi římským generálem Gnaeem Domitiem Corbulonem v r.47 nl. Operace byla velmi úspěšná, ale císař Claudius přikázal římanům držet Rýn jako hranici Říše. Vojáci budovali opevnění podél Rýna a kopali kanál z Matila (Leidenu) do hlavního města Cananefatů, Voorburgu. Corbulův kanál existuje dodnes.
Další vojenská aktivita byla produkce dlaždic. Každá legie vlastnila pec na pálení tašek. Zvláštní je, že V. Legio Alaudae měla tento objekt ve Feldkasselu, víc než 90 kilometrů vzdálené od místa své posádky. V r.67 nl., se stala pozice císaře Nera neudržitelnou.Mnoho senátorů bylo nespokojeno s jeho vládou a připravovali jeho sesazení. Byli mezi nimi Lucius Clodius Macer Afrikanus (rekrutoval I. Legio Macriana Liberatrix) a Gaius Julius Vindex, který podporoval guvernéra Hispanie Tarraconensis Servia Sulpicia Galbu poté, co Galba prohlásil že chce sesadit Nera.To byla zrada a armáda Germanie Inferior (I.Legio Germanica, V. Legio Alaudae, XV. Legio Primigenia a XVI. Legio Gallica) věděla co je třeba udělat. Dala se na pochod k jihu a porazila Gaia Julia Vindexe. Vojáci očekávali, že budou odměněni, ale byli zklamáni. Galba a nově rekrutovaná Sedmá legie pochodovali do Říma. Senát Galbu uznal a Nero si vzal (nebo mu byl vzat) život (červen r.68 nl.). Co bylo před tím příkladné chování, teď bylo vysvětlováno jak pokus o zabránění zvolení nového císaře. Proto armáda Germanie Inferior prohlásila svého vlastního velitele Vitellia císařem a pochodovala na Řím v lednu roku 69 nl. Tažení bylo úspěšné a Vitellius začal svou vládu. Tento stav se na východě nelíbil generálu Vespasianovi který se také rozhodl vložit do císařské volby. Dvě armády se střetly blízko Cremony v severní Itálii a rýnská armáda se ukázala být slabým protivníkem pro Vespasianovi legie. Mezitím, se v Germanii Inferior začali stahovat mračna pohromy. Batáviáni se cítili uraženi, protože Galba odmítl vojáky z kmene Bataviánů, kteří mu byli nabídnuti jako ochránci a vzbouřili se. Římská expediční jednotka, sestávající ze zbytků V. Legio Alaudae a XV. Legio Primigenia, byla poražena blízko Nijmegenu a o nemnoho později,byly zbytky těchto dvou legií obleženy v Xanten. Ačkoli I. Legio Germanica, XVI. Legio Gallica a legie z Germanie Superior, XXII. Legio Primigenia, zkusily obležené zachránit, dvě legie v Xanten byly přinuceny vzdát se v březnu r.70 nl. Zanedlouho dopadly stejně i I. Legio Germanica a XVI. Legio Gallica. Stalo se to několik měsíce před tím, než nový císař Vespasian, mohl poslat silnou římskou armádu, aby obnovila Rýnský limes a potlačila batávskou vzpouru, pod velením Quinta Petillia Cerialise. Legie XVI. Gallica a IIII. Legio Macedonica, které měl chránit Mainz, byly přejmenovány na XVI. Legio Flavia Firma a IIII. Legio Flavia Felix. Zbytky I. Legio Germanica byly sloučeny s Galbovou sedmou legií a staly se známou jako VII. Legio Gemina. Legio XV. Primigenia a Legio V. Alaudae, již nebyly nikdy reorganizovány. Znakem V. Legio Alaudae byl slon.
Coin Legie
Co se týká častosti mých návštěv, tak teď trochu pokulhávám-moc učení. Ovšem snažím se alespoň občas něco dát na Palbu.