SK: OK, tak vážně, proč ne? Tvé dedukce jsou celkem správné, bohužel mají jednu malou chybku: vycházejí z jakýchsi obecných mouder, ne z toho, co se tehdá ne mořích dělo.
Tak tedy: Na začátku WW2 měli Britové skutečně 60 akceschopných člunů (plus další ve stavbě) a
všechny v Atlantiku. Do konce roku 1939 neměli ve Středomoří nic, teprve v lednu 1940 tam – v souvislosti se zhoršujícími se vztahy s Itálií – poslali 10 ponorek. Na tomto stavu se dlouho nic nezměnilo, jen jaksi po záboru Řecka a Jugoslávie britskou středomořskou ponorkovou flotilku posílily asi tři ponorky řecké, jedna jugoslávská a jakýmsi způsobem se tam dostala i jedna polská. Jádro britských ponorek zůstávalo v Atlantiku, a to právě pro ten případ, že by se Raeder zbláznil a chtěl si to s Royal Navy rozdat na moři. Na této situaci se nic moc nezměnilo ani po Pearl Harboru, ani po pádu Singapuru. Britský ponorky zkrátka hlídaly doma. Teprve když loděnice vychrlily dostatečný počet nových kusů, byla středomořská flotilka průběžně posílována, ale na Dálný východ už jaksi nic nezbývalo a operovaly tam akorát ty jejich prťavý X-crafty.
Z toho plyne asi toto: Nemá cenu vykládat „cobykdyby“, ale fakt je, že na eventuální operace proti německým hladinovým lodím měli Angličani ponorek víc než dost. Míním tím dost na relativně stísněný prostor Severního moře a přilehlých vod. Pro srovnání uvádím, že Američané měli v roce 1941 pro celej (a nesrovnatelně větší) Pacifik cca pouhou padesátku člunů a – taky se z toho nepodělali.
Cassius Chaerea: Vidím, že jsi velký fanoušek sovětských ponorek, když argumentuješ takovými propagandistickými mýty jako Tirpitz versus K-21. Bohužel ti musím připomenout tu smutnou skutečnost, že největší válečná loď, kterou slavné ruské a sovětské ponorkové síly dokázaly během dvou světových a jedné občanské války potopit, byl torpédoborec. A i ten byl jen jeden a ještě stál na kotvách.
P.S. do toho jestli budu nebo nebudu používat smajly si kecat nenechám.
EDIT:
Málem bych zapomněl, britské ponorky Trident, Tigris, Seawolf, Sealion a Sturgeon musely v roce 1941 připlout do Murmansku, aby svým spojencům v praxi vůbec ukázaly, k čemu můžou bejt ponorky vlastně dobrý. Během deseti misí potopily sedm nákladních lodí a jeden stíhač ponorek (18 000 BRT), na což udatní sovětští morjaki koukali jak Standa Gross na lokomotivu.