Mapa dislokací operačních letišť Armée de l'Air ( F) a RAF ( B) ve Francii u Reims ( Remeše) určená pro 1. Skupinu pozemních vojsk generála Billotta – 10. květen 1940..
Původně jsme měli začínat útokem německého 19. ts generála Guderiana dne 13. května 1940 u Sedanu. Uznal jsem však za vhodné, že bude nejlepší - nejprve říci něco o letecké činnosti nad Beneluxem a Francií od 10. do 14. května 1940.
Nazvěme to: Letecká činnost Spojenců a Luftwaffe ve dnech 10. až 14. května 1940.
Již v předchozích dílech jsme říkali, že v době začátku 2. světové války (1. září 1939 a vstup do 2. světové války Francie a Anglie 3. září 1939), kdy Luftwaffe velice účinně pomáhala Wehrmachtu v Polsku, zakazovali francouzští a britští politici svým leteckým silám provádět bombardování, ale i další bojovou činnost. Letectvo Spojenců mohlo tak nanejvýš shazovat propagační letáky a maximálně tak provádět průzkum a snímkování. Prakticky se tato činnost letectva nezměnila, a to až do 10. května 1940.
Za vše hovoří skutečnost, že od 1. září 1939 do 1. května 1940 ztratilo francouzské letectvo 914 letadel, z toho ovšem jenom 63 letadel v boji a ostatní letadla následkem technických závad a havárií. Je to samozřejmě úplně strašný rozdíl proti Luftwaffe, která za totéž období (ovšem bojovala v Polsku , Skandinávii i na Západě) ztratila 937 bojových letadel všeho druhu.
Uvedené skutečnosti nic nemění na tom, že dne 10. května 1940, v začátku útoku Hitlerovského Německa na Benelux a Francii stálo připraveno k útoku na Západ - v řadách Luftwaffe - 3 834 letadel, z toho 1 482 bombardérů a střemhlavých bombardérů, 42 bitevních letadel, 1 016 stíhačů a 248 těžkých stíhačů.
Na straně Spojenců to pak bylo v předních liniích 2 372 letadel - z toho 1 151 stíhačů.
U Francie se uvádí 1 604 letadel - z toho 764 stíhačů, 260 bombardérů, 180 průzkumných letadel a 400 armádních.
Velká Británie pak ve Francii měla 450 letadel z čehož bylo 261 stíhačů, 135 bombardérů a 60 průzkumných letadel.
Belgie pak mohla do boje zasadit 180 letadel z toho 81 stíhačů.
Nizozemsko 132 letadel, z toho 35 stíhačů a 23 těžkých stíhacích letadel.
Hned na začátku si opět vyvraťme jednu historickou lež:
Stejně jako o Polsku, tak také o útoku na Západ po 10. květnu 1940 vysílala nacistická propaganda do světa zprávy o „překvapivých ničivých úderech Luftwaffe“, při kterých byly francouzské letecké bojové síly zničeny již první den na zemi. No a zůstává faktem, že bohužel „takovou lež“, která přežila i Třetí říši, pak ještě po válce najdeme v mnoha historických publikacích.
A nyní ta skutečnost:
Skutečně se stalo toto – První německé bombardovací nálety dne 10. května 1940 ráno zdecimovaly malá letectva Nizozemska a Belgie. Francouzské a britské zdroje říkají, že Luftwaffe dne 10. května 1940 – první den polního tažení – zničila pouze 45 francouzských a 15 britských letadel na zemi. Oficiální archivní zdroje Francie a Velké Británie říkají, že po celý den 10. května 1940 podporovala letadla obou zemí postup spojeneckých pozemních vojsk v Belgii a přitom se podařilo francouzským stíhačům 90 sestřelů letadel Luftwaffe všeho druhu ( Zde na severu -bombardovací, průzkumné, dopravní a stíhací). A Francie i Anglie přitom ztratily 20 letadel ( toto číslo 20 zpochybňuji, a to i ze skutečností, které zde k 10. květnu 1940 uvádím a které jsem nalezl - bohužel jiné číslo než 20 ztracených letadel Spojenců v přímém boji jsem nenašel).
Podle všech těchto pramenů utrpěla Luftwaffe dne 10. května 1940 největší ztráty, které dosud německé vojenské letectvo vůbec zaznamenalo za jediný den. Na všech frontách kde působila dne 10. května 1940 Luftwaffe, jí bylo 304 letadel všeho druhu zničeno, 51 letadel vážně poškozeno a mezi německými piloty bylo 267 mrtvých.
Tato čísla se v mnoha pramenech shodovala, někde byl rozdíly jen + - až 10 ( je to takový přibližný průměr u každého čísla).
Všeobecně si ještě řekněme, že Luftwaffe, která do bojů na Západě vstupovala s 3 834 letadly, je měla soustředěna většinou ve dvou armádách.
Celková mapa rozestavění armád 10. května 1940, aby bylo možno najít místa o kterých se v textu hovoří.
Tou první armádou na severu (proti Holandsku a Belgii) pro „Skupinu armád B“ generála von Bocka to byla 2. letecká armáda („Luftflotte“) generála letectva Kesselringa (viz zde Kesselring - od „tatíčka zakladatele“ - Radara:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=857
).
Tou další armádou pro „Skupinu armád A“ generála von Rundstedta to byla 3. letecká armáda („Luftflotte“) generála letectva Sperrle.
Z těchto všeobecných informací si ještě řekněme, že v rámci „Sichelschnitt“, „Fall Gelb“ měla Luftwaffe záměrně omezit letecké útoky proti spojeneckým armádám, které vstupovaly do Belgie a Holandska na naprosté minimum. Díky také tomuto opatření se Spojenci vysunuli daleko na sever v době, kdy Panzergruppe Kleist měla dorazit na pobřeží Lamanšského průlivu a vstoupila tak na týlová území B:E:F a francouzských armád, které postoupily a útočily do Holandska a Belgie..
Ve vzduchu zde na severu měly být především - po celou dobu bojů - průzkumná letadla Dornier Do 17 (viz zde od Hans.S:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2191
), která do německých štábu nepřetržitě dodávala informace o pokusech spojeneckých vojsk soustředit a rozvinout své formace k protiútokům, zatímco pozorovací letouny Henschel Hs 126 poskytovaly velitelům německých td čerstvé zprávy o taktických pohybech Spojenců.
Vůbec tím nejdůležitějším v tažení na Západ – Blitzkriegu – však bylo, že Luftwaffe - její bombardovací a střemhlavá letadla - poskytovala pozemním a tankovým vojskům Wehrmachtu plnohodnotnou náhradu dělostřelecké podpory – přesně tak, jak to předpovídali moderní vojenští teoretikové.
Tady právě – na Západě - to byl především generál Guderian a jeho 19. ts, kterého při průchodu Ardenským lesem a pak při postupu k Maase, chránila Luftwaffe v době, kdy měl všechny své tanky, vozidla a vojska stěsnána v omezeném prostoru ( a také v dopravní zácpě) a kdy bylo toto největší vojsko – vojenské uskupení Německa - nejvíce zranitelné – mezi 10. až 13. květnem 1940 (jak víme 19. ts se skládal z 1., 2. a 10. td a mimo toho tam byly i pěší divize).
Ještě o jedné události, která nám dokresluje rozdílná chápání použití letectva ve 2. světové válce si v počátku řekněme.
Je to přímo „z vojenského hlediska“ - „nehorázné“!
Představme si, že v noci ze 4. na 5. června 1940, tedy více než 3 týdny po začátku německé ofenzívy na Západ, bombardovala francouzská letadla továrnu Badische Anilin v Ludwigshafenu v Německu a vzniklý požár zbarvil oblohu do červena. Následující den, tedy 5. června 1940, velitelství francouzských leteckých sil rozhodlo, že pokud dojde k německé odvetě, nesmí se podobné nálety již opakovat. O několik dní později byl odvolán nálet letectva Spojenců proti cílům v Itálii, protože se ho francouzská složka odmítla účastnit. Piloti RAF se proto rozhodli, že poletí bombardovat sami.
Jenomže považme!
Francouzi zatarasili rozjezdovou plochu vozidly!!!
Tak s tímto si určitě Němci hlavu nelámali. Vojenský cíl, byl vojenský cíl – byla válka a né „ zahradní slavnosti“!!!
A nyní o letecké situaci konkrétně - po dnech:
Letecká situace v pátek dne 10. května 1940.
Hned ten první den německé ofenzívy žádal velitel jednotek RAF od francouzského vrchního velitelství o svolení začít s bombovými útoky na nepřátelské kolony, které postupovaly Lucemburskem. Protože povolení pořád nepřicházelo, rozhodl se, že začne bez něj („byla přece válka“) a vyslal první vlnu lehkých bombardérů Fairey Battle
(upravený stíhací dolnoplošník se zpevněným trupem a posádkou 3 muži), aby bombardovaly německé kolony. Fairey Battle bylo letadlo s krátkým doletem a malou nosností, a proto měla tato letadla předsunutá letiště ve Francii.
Posádkám těchto lehkých bombardérů Fairey Battle, určeným 10. května 1940 k bombardování německých kolon, které táhly Lucemburskem (shodou okolností je to právě 19. ts generála Guderiana) bylo jasné co je čeká, zvláště když se dozvěděly od svých velitelů, že budou mít jen velice malou, nebo vůbec žádnou stíhací ochranu.
Lehké bombardovací jednoplošníky Fairey Battle letěly velice nízko – ve výšce kolem 80 metrů – a měly bomby s jedenáctisekundovým zpožďovačem, aby se nestaly obětí výbuchů vlastní bomby. Německá 1. td (z 19. ts) na britská letadla spustila palbu ze všeho z čeho se dalo střílet a z prvních 8 Fairey Battle 3 sestřelila. Ještě odpoledne 10. května 1940 přiletěly další Fairey Battle a německá 1. td na ně znovu spustila palbu ze všeho, co se dalo proti letadlům namířit, včetně ručních zbraní. Z celkem 32 Fairey Battle, které byly vyslány dne 10. května 1940 proti 1. td a 19. ts, bylo 13 letadel sestřeleno a žádný Fairey Battle se nevrátil aniž by nebyl poškozen. Oficiální zápisy 19. ts a jejich divizí pak hovoří o tom, že německým kolonám způsobené škody byly – „zanedbatelné“. Viz konec Č 64:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3804
Tady je nutno říci, že německé pěchotní pušky a kulomety proti nízko letícím letadlům byly velkým překvapením roku 1940. Kulomety jako Mg 34 (ale stejně tak britský Bren) měly poměrně vysokou kadenci. Pokud by Spojenci, stejně jako Němci, využily své kulomety lépe, mohli mít také oni dobrou zbraň proti nízko letícím cílům.
