Alexej Brusilov

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Alexej Brusilov

Příspěvek od Ljubov »

Alexej Alexejevič Brusilov
(1853 - 1926)

Obrázek

Alexej Alexejevič Brusilov se narodil 19. srpna roku 1853 v Tbilisi generálporučíku Alexeji Nikolajeviči Brusilovovi a jeho polské manželce, Marii-Luise Antonovně Niestojemské. Byl nejstarším dítětem v rodině, měl tři mladší bratry - Borise, Alexandra (který však brzy zemřel) a Lva. Podle přání rodičů se Boris stal správcem jejich majetku a Lev s Alexejem měli následovat mnohasetletou rodinnou tradici a vstoupit do armády.
Malý Alexej brzy ztratil rodiče, roku 1859 mu zemřel otec na zápal plic a po několika měsících zemřela na souchotiny i jeho matka. Péči o tři sirotky převzala jejich teta Henrietta, sestra Marie-Luisy, která žila se svým manželem v gruzínském Kutaisi. Zde jim poskytla základy všeobecného vzdělání a připravovala je na další studium.

Obrázek
Alexej Nikolajevič Brusilov

Již za otcova života, v roce 1857, byl Alexej přijat k carskému dvoru a když mu bylo čtrnáct let, složil zkoušky na elitní vojenskou školu pro šlechtické děti nazvanou "Pážecí sbor", kde se seznámil s vojenskou historií, válečnou taktikou, stavbou opevnění a topografií. Alexej se brzy shlédl v přísné vojenské kázni a rozhodl se, že jednou vstoupí do řad kavalerie. Jeho bratra Lva naproti tomu zlákalo námořnictvo. Zde se cesty obou bratrů na čas rozešly.

Obrázek
Bratři Brusilovovi
(zleva Boris, Lev a Alexej)


Kvůli nedostatků finančních prostředků Alexej nemohl vystudovat vyšší specializované třídy a 17. července 1872 Pážecí sbor opustil. Přidělili jej k 15. tverskému dragounskému pluku působícímu na Kavkaze. 2. dubna 1874 byl Alexej povýšen do hodnosti nadporučíka a 14. července následujícího roku byl jmenován vojenským pobočníkem celé jednotky.

Krátce poté, co Rusko oficiálně vstoupilo do války s Tureckem (12. dubna 1877), dostal Alexej Brusilov první příležitost ukázat svůj vojenský talent. Křest v boji zažil na kavkazské frontě v bitvě u Karsu 17. listopadu 1877, po tomto drtivém ruském vítězství se podílel na obléhání a úspěšném dobytí pevnosti Ardahan. Jeho odvahy a osobní statečnosti si brzy povšimli velitelé kavkazského frontu, Michail Tarielovič Loris-Melikov a Ivan Davidovič Lazarev, a zasloužili se o to, aby byl Alexej Brusilov povýšen do hodnosti štábního kapitána a vyznamenán Řádem sv. Stanislava 3. stupně a později i Řádem sv. Anny 3. stupně.
Po konci války Alexej setrval u svého dragounského pluku, od 7. října 1878 byl pověřen dohledem nad školením vojáků a 26. května 1879 byl jmenován velitelem čety.

17. října 1881 nastoupil do nově otevřené Petrohradské důstojnické jezdecké školy. Ve třídě byl jednoznačně nejlepším studentem, během studií se setkával s mnohými generály a získával od nich cenné informace o způsobu boje. 12. srpna 1883 studium ukončil s vynikajícími výsledky, za něž byl odměněn Řádem sv. Anny druhého stupně.

Roku 1884 se Alexej oženil s Annou Nikolajevnou von Gagemeister, neteří své tety Henrietty Antonovny. O tři roky později se jim narodil syn pojmenovaný na počest svého otec i děda - Alexej.
Vedle rodinného štěstí se Alexejovi dařilo rozvíjet i vojenskou kariéru. 9. února 1890 byl povýšen na podplukovníka a pověřili ho dohledem nad výukou jízdy a péči o koně pro Petrohradskou důstojnickou jezdeckou školu, již sám tak úspěšně absolvoval.

30. srpna 1892 školu navštívil velkokníže Nikolaj Nikolajevič (pozdější hlavní velitel carské armády v první světové válce), aby zkontroloval Alexejovu práci a ověřil, co je pravdivého na pomluvách, které o něm jeho spolupracovníci rozšiřovali. Alexejovy schopnosti velkoknížete naprosto ohromily. Petrohrad se tak dozvěděl o novém talentu a Alexeje s rodinou přijímali v nejvyšších kruzích městské smetánky.
10. listopadu 1898 byl Alexej jmenován zástupcem ředitele školy a 6. května 1900 povýšen na generálmajora. 10. února 1902 se stal ředitelem školy a s podporou Nikolaje Nikolajeviče se pustil do modernizace výuky. Snažil se ji přizpůsobit změnám ve stylu vedení bitev a všeobecně zvýšit její úroveň.

Alexej se s mladým velkoknížetem brzy spřátelil, oba byli velkými milovníky jízdy. Na jedné z jejich častých schůzek Alexej prohlásil, že ho vedení školy nudí a rád by se vrátil mezi vojáky. Nikolaj jeho prosbě rád vyhověl, 19. dubna 1906 ho jmenoval velitelem 2. gardové jízdní divize a 6. prosince jej povýšil na generálporučíka.

19. července 1908 zemřela Alexejova milovaná žena Anna Nikolajevna. Po její smrti jejich syn Alexej, v té době student Pážecího sboru, zanechal učení a raději navštěvoval s gardovými důstojníky petrohradské nevěstince a nejrůznější večírky. Pro jeho ušlechtilého otce bylo podobné chování nepřístojné a po několika hádkách se spolu přestali vídat.

Obrázek
Alexej Brusilov ml.

Ke konci roku 1908 se Alexej, jako nový velitel 14. armádního sboru, pustil do plánování cesty do polského Lublinu, kde měla jednotka hlavní sídlo. Krátce před svým odjezdem navštívil v Petrohradě velkoknížete Nikolaje, který mu slíbil, že mu bude v tíživé životní situaci rád nápomocen.
Do Polska Alexej dorazil 5. ledna 1909 a ihned se chopil velení. Aby si své svěřence a jejich zdatnost vyzkoušel, zorganizoval pro ně taktické cvičení v okolních lesích. Z jeho výsledku byl velmi zklamán a poznamenal: "Mnozí důstojníci i obyčejní vojáci kavalerie nejsou dostatečně seznámeni s vojenskou taktikou a nejsou tak na svou funkci připraveni. Domnívám se, že právě taktika a správná organizace je pro naši armádu nejdůležitější a měla by se jí věnovat patřičná pozornost. Zjistil jsem také, že tyto nedostatky se netýkají pouze kavalerie. I pěchotě bylo vše vysvětleno tak heslovitě, že mužstvo nemohlo obsahu porozumět."

Prvním Alexejovým úkolem u 14. armádního sboru se tak stalo celkové zvýšení úrovně výcviku důstojníků, pozvednutí kázně a prohloubení znalostí v oblasti taktiky. Své vojáky učil novinkám, které se objevily v rusko-japonské válce (1904 až 1905): boji v noci a rychlému útoku na křídlo a týl nepřítele s podporou dělostřelectva. Pevně se držel zásad Alexandra Suvorova, za základ úspěchu v bitvě považoval převzetí iniciativy a odpovědný přístup vojáků.

Ke konci roku 1910, dva roky od smrti Anny von Gagemeister, se sedmapadesátiletý Alexej znovu oženil. Vzal si o dvanáct let mladší Naděždu Vladimirovnu Želichovskou, s níž se seznámil během své služby na Kavkaze. Naděždin otec, Vladimir Ivanovič Želichovskij, byl ředitelem klasického gymnázia v Tbilisi a její matka, Vera Petrovna von Hahn, psala dětské knihy.

Obrázek
Alexej Brusilov s manželkou Naděždou Želichovskou a jejím nevlastním bratrem

15. května 1912 byl Alexej jmenován zástupcem velitele Varšavského vojenského okruhu, 15. srpna byl převelen ke Kyjevskému vojenskému okruhu, kde mu svěřili do péče 12. armádní sbor (působící v oblasti Podolí - JZ Ukrajina). Podobně jako po svém příjezdu k 14. armádnímu sboru, provedl podrobnou inspekci všech jednotek, připravil jim řadu cvičení a zajistil sérii přednášek o vojenské taktice.
6. prosince 1912 byl za své zásluhy povýšen na generála kavalerie.

Zpráva o atentátu na Františka Ferdinanda d'Este, jež proběhl 28. června 1914 v Sarajevu, zastihla Alexeje Brusilova na dovolené v Německu. Se svou ženou pobýval ve městě Bad Kissingen na území Bavorska. Týž den zemi opustil a zamířil do sídla velitelství 12. armádního sboru, ukrajinské Vinnici.
19. července vyhlásila ruská vláda mobilizaci a o pět dní později byl Alexej Brusilov jmenován velitelem 8. armády jihozápadního frontu. 8. armádě byl přidělen nejjižnější úsek fronty od města Proskurovo až k hranicím s Rumunskem.
2. srpna obdržela Brusilovova armáda rozkaz k zahájení útoku směrem na Lvov. Začala bitva o Halič. Protože se těmto bojům více než detailně věnoval Pátrač ZDE, provedu jen menší nástin situace.

5. srpna 8. armáda vyrazila do bitvy, za dva dny dosáhla řeky Zbruč a vpochodovala na rakousko-uherské území, přesně, jak si usmyslel generální štáb. Jakmile se Rusové ocitli v Haliči, předstoupil před ně Alexej Brusilov a rázně jim nakázal: "Doufám, že nikdo z vás, kdo máte tu čest patřit do naší armády, nepošpiníte její jméno tím, že se dopustíte jakýkoliv násilnosti vůči zdejšímu obyvatelstvu."
Rakousko-uherská vojska se postupující Rusy pokusila neúspěšně zastavit na říčce Koropec, 8. armáda postoupila za osm dní o dalších 150 kilometrů a pomalu se blížila k centru oblasti, Lvovu.
Problematická situace ve 3. ruské armádě velitele Nikolaje Ruzského však Alexeje Brusilova přinutila změnit směr útoku. 15. srpna Rusové zaútočili z jihu, s nepřítelem se střetli na březích řeky Gnilaja Lipa. Po čtyřech dnech těžkých bojů Brusilovovi vojáci prolomili linii a rakousko-uherští vojáci zahájili okamžitý ústup. 8. armáda ukořistila asi 70 děl, tři nepřátelské prapory a zajala několik stovek vojáků. Pro Alexeje Brusilova to bylo první vítězství v První světové válce.

Po tomto vítězství armády Alexeje Brusilova a Nikolaje Ruzského rychle postupovaly ke Lvovu, rychlost a relativní bezproblémovost tohoto pochodu natolik zaskočila Rakousko-Uhersko, že nařídilo město vyklidit. 21. srpna stáli triumfující Rusové u městských bran a druhý den jej obsadili. V ruských novinách se objevil prostý titulek: "Brusilov získal Halič!". Celou oblast samozřejmě neovládl, ale pro generální štáb se získání strategického a dobře opevněného Lvova rovnalo dobytí celé Haliče.
23. srpna 1914 byl Alexej vyznamenán Řádem sv. Georgije IV. stupně, třetí stupeň získal 18. září. Špionážní síť R-U ubezpečovala, že Brusilov je člověk "který se jen stěží dokáže vyrovnat s místem velitele armádního sboru", ale postupně všem začínalo být jasné, že mají tu čest s velmi schopným velitelem..

Obrázek
Alexej Brusilov se štábními důstojníky

8. armáda si Brusilova velmi vážila. Oceňovala jeho schopnosti i starost o samotné vojáky. 6. prosince Alexej například vydal následující rozkaz: "Nejdůležitější povinností každého velitelé je zajistit svým vojákům dostatek teplého jídla. Pokud vojáci hladoví, je namístě jejich velitel odvolat."
V květnu 1915 se R-U zdařilo prolomit ruskou linii u města Gorlice a přimět 8. armádu k ústupu. Během stahování se Brusilov snažil zachovat jednotlivé formace a pevnou strukturu vojsk. Docílil tak minimálních ztrát a počátkem září podnikl protiútok u města Luck.

Alexejova rozhodnost, iniciativa a rychlost rozhodování se brzy znelíbila veliteli jihozápadního frontu, Nikolaji Ivanovovi. Vyčetl mu, že se nedrží pokynů stavky a prosazuje svá vlastní pravidla. Když se o jejich sporu doslechl car Mikuláš II., rozjel se na frontu, aby mohl celou situaci posoudit sám. Po krátké návštěvě dal za pravdu Ivanovovi a nařídil, aby bylo každé Brusilovovo rozhodnutí důkladně prověřeno stavkou. Alexej v carovi vzbuzoval strach. Byl mezi svými muži nesmírně oblíbený a jeho popularita každým dnem rostla. Panovník v něm viděl konkurenta; soupeře, který mu a jeho rodině může ublížit.. Alexeje carova nedůvěra zklamala, ale dokázal se nad ni povznést. Více starostí mu způsobila závist a otevřené nepřátelství ze strany Nikolaje Ivanova.

Ze svého vítězství se velitel jihozápadního frontu dlouho netěšil. 17. března 1916 se dobrovolně vzdal své funkce (nejspíše se nedokázal vyrovnat s tíhou odpovědnosti, která na něm ležela) a byl převelen do sídla stavky. Na jeho místo nenastoupil nikdo jiný než Alexej Brusilov.

Obrázek
Car Mikuláš II. a Alexej Brusilov

Počátkem jara 1916 se stavka pustila do příprav rozsáhlé ofensivy, naplánované na květen. Podle původních předpokladů neměl jihozápadní front do bojů nijak výrazně zasahovat, s čímž Alexej Brusilov nesouhlasil a seznámil vrchní velitelství s novým plánem, kde měli právě jeho muži hrát hlavní roli. Navrhoval, aby zaútočili na jediný, poměrně krátký úsek nepřátelské linie se vším, co měli k dispozici. Tedy s maximálním počtem jednotek podporovaných všemi děly. Pro úspěch tohoto typu útoku však bylo nutné najít nejméně chráněnou část fronty a zároveň zajistit, aby ruská linie byla v daném místě dostatečně pevná.

Když Alexej objevil vhodné místo, představil stavce další plán: prohlásil, že Rusové musí najednou zaútočit ve čtyřech skupinách - první a nejsilnější část vyrazí přímo a pokusí o průlom, zbývající tři zaútočí na křídlech, odříznou nepřítele od posil a znemožní mu jakkoli manévrovat.
Hlavní úkol - prolomit linii - svěřil 8. armádě generála Alexeje Kaledina, která měla vyrazit směrem na Luck. 11. armáda Vladimira Sacharova měla postupovat na Zoločiv, 7. armáda pod vedením Dmitrije Ščerbačeva na Stanislav a 9. armáda Platona Lečického na Kolomyju.
Největší pozornost Alexej věnoval dělostřelecké přípravě, na niž při útoku spoléhal. V minulém roce války si ověřil, že ruské dělostřelectvo se stále potýká s řadou problémů, což by se jim mohlo při tak rozsáhlé operaci snadno vymstít.

Obrázek
Alexej studuje mapu východní fronty

3. června 1916 byla zahájena Brusilovova ofensiva (popíši ji opět poněkud zjednodušeně, lépe to bohužel neumím). Samotnému útoku předcházela mohutná dělostřelecká příprava trvající od 3. do 5. června. Když okolo deváté ráno 5. června skončila, první rakousko-uherská obranná linie byla téměř zničena. Nyní se dostala ke slovu ruská pěchota a kavalerie (čítající celkem asi 590 000 mužů) a definitivně prorazila obranný val. Ze vzniklého průlomu se rychle rozšířila na křídla a vnikla hluboko do nitra nepřátelského území. Největšího úspěchu dosáhla 8. armáda, která 7. června získala město Luck. 15. června se 8. armáda úspěšně vypořádala s 4. r-u armádou arcivévody Josepha Ferdinanda von Österreich-Toskana, zajala na 45 tisíc vojáků a ukořistila 66 děl. 32. armádní sbor mezitím dobyl město Dubno. V řeči čísel se generálu Kaledinovi zdařilo proniknout pětašedesát kilometrů hluboko do nepřátelského území.
9. ruská armáda prolomila linii 7. rakousko-uherské armády, do 13. června postoupila vpřed o šedesát kilometrů a zajala na 50 tisíc mužů. 18. června Rusové ovládli centrum Bukoviny - Černivce, jimž dali Rakušané přezdívku "druhý Verdun". Brzy Rusům patřila většina Bukoviny: 12. armádní sbor pronikl daleko na západ a získal město Kuty; 3. jezdecký sbor se dostal až do Rumunska, kde se zmocnil města Cãmpolug a 41. armádní sbor dobyl 30. června města Kolomyja.

Obrázek
Ruská pěchota

8. ruská armáda úspěšně postupovala Volyní a blížila se k městu Kovel, důležitému dopravnímu uzlu. Jeho ztráta by Centrální mocnosti značně oslabila, takže se rozhodly rychle jednat. Přemístily na východ dvě rakousko-uherské divize z italské fronty a dvě německé ze západní Evropy. Navzdory novým posilám se mocnostem nepodařilo Rusy zadržet, 16. června se musely stáhnout za řeku Styr.

3. července 1916 zahájila 8. a 3. ruská armáda nový útok na Kovel. Brzy prolomila přední linii, obsadila města Maneviči a Gorodok a pronikla až k dolnímu toku řeky Stochod. Překročit řeku se Brusilovovi nezdařilo, vojska Centrálních mocností zde zbudovala velmi pevnou obranu. Alexej byl nucen na několik týdnů pozastavit útok, aby lépe přeskupil své síly.

II. fáze ofensivy:

V prvních dnech července 1916 vydala stavka nové pokyny: 3. a 8. armáda musí získat Kovel, 11. armáda má postupovat na Brody a dále na Lvov, 7. armáda na Monastyrysku a 9. armáda se má obrátit na sever a získat města Stanislav a Ivano-Frankovsk.

28. července začala nová ofensiva. Hlavní pozornost stavky se upírala na 8. a 3. armádu. Po masivní dělostřelecké přípravě se rozpoutaly tvrdé boje, nepřítel se úporně bránil a štěstí se přiklánělo tu na jednu, tu na druhou stranu. První úspěch zaznamenala 3. ruská armáda, když získala vesnice Selec a Trysten, o několik dní později uspěla i 8. armáda a ovládla město Torčin.
Erich Ludendorff poznamenal: "Východní fronta zažívá těžké časy", přesto nebylo nic ztraceno. Bažinatý terén značně ztěžoval Rusům postup, rakousko-uherská obrana u Stochodu vydržela veškerý nápor a sny o dobytí Kovelu se Brusilovovi pomalu vzdalovaly.
Ve střední části Jihozápadního frontu se 7., 11. a 9. ruské armádě dařilo více, než jejich "kolegům" na severu. 11. armáda obsadila podle plánu Brody a několik přístupových cest do Lvova, 7. armáda si podmanila téměř celou Halič a 9. armáda po obsazení Bukoviny získal 11. srpna město Stanislav.

Obrázek
V kozácké uniformě..
Od konce srpna 1916 se ruský postup téměř zastavil, na ruské armádě se podepsaly četné ztráty a především velká únava. Přesto Brusilovova ofensiva znamenala pro Rusko obrovský úspěch, přiměla Rumunsko ke vstupu do války na straně spojenců a navázala na sebe značné německé a rakouské síly.
Alexej Brusilov byl za své zásluhy vyznamenán řádem sv. Georgije II. stupně.

Únorová revoluce roku 1917 Alexeje nijak nepřekvapila. Podvědomě s ní počítal. 27. února se konal sjezd stavky v Mogilevu, kde se tou dobou nacházel i svržený car Mikuláš II.. Generálové mu přečetli telegram od předsedy státní Dumy, Michaila Rodzjanka. Alexej Brusilov pod něj připsal: "Musím bohužel oznámit, že v těchto chmurných časech nevidím jiné řešení."
Následující, pro Rusko tolik osudové dny, popisuje Alexej ve svých pamětech takto: "Dostal jsem telegram od stavky, abych všem oznámil, že došlo k převratu a poté jsem se dostavil ke generálu Alexejevovi. Alexejev mě i ostatní velitele požádal, abychom okamžitě odeslali carovi žádost o jeho okamžitou abdikaci. Odpověděl jsem mu, že já osobně to považuji za jediné přijatelné řešení a rozkaz jsem týž den vyplnil. Krátce poté jsem obdržel další telegram do Rodzjanka, v němž mě žádal o totéž. Napsal jsem mu, že je mou povinností požádat cara, aby se vzdal trůnu."
11. března 1917 přísahal jihozápadní front věrnost Prozatímní vládě.

Členové Prozatímní vlády v Petrohradě si byli dobře vědomi, jakou popularitu mezi vojáky má Alexej Brusilov. K jejich vládě byl loajální a svůj talent již mnohokrát prokázal. Rozhodli se, že jej jmenují vrchním velitelem. Vybrali si k tomu památný den - 3. červen 1917 - první výročí úspěšné ofensivy.
"Jen jedna věc mě trápí,", psal nový vrchní velitel svému bratru Borisovi, "a to je ta nesmírná odpovědnost, jakou mám nyní vůči Rusku. Rád přijmu odpovědnost za své činy, mám jenom strach, co bude s Ruskem pokud nevyhrajeme tuhle válku."

Když se Alexej vyrovnal se svým novým postem v armádě, snažil se podniknout vše pro to, aby válka nabrala vítězný konec. Nejdříve bylo nutné pozvednout morálku vojáků, která značně klesla pod vlivem událostí posledních týdnů. Zpřísnil délku trestů za neplnění povinností a 12. července znovuzavedl trest smrti. Veškeré snahy se bohužel ukázaly jako zcela marné. Ve většině táborů zavládla poraženecká nálada a Alexandru Kerenskému se nepodařilo oslovit ruské vojáky a nevzbudil v nich chuť k dalším bojům. Přesto vyhlásil 1. červenec 1917 za počátek další ofensivy. Hned druhý den se vyznamenaly československé legie v bitvě u Zborova.

Obrázek
Památník padlým legionářům v bitvě u Zborova
(vesnice Kalinivka - srpen 2009)


Po relativně úspěšném začátku zahájila rakouská a německá vojska protiútok a přinutila ruské jednotky k ústupu.

16. července na sjezdu Stavky v Mogilevu Alexej vystoupil se svým plánem na ještě větší zpřísnění trestů, když předchozí nepomohlo a znovu upozorňoval na nutnost navýšení morálky. Nato povstal Alexander Kerenskij a prohlásil, že "kdo nesouhlasí se současnými pravidly, měl by své místo opustit." Jakmile Kerenskij domluvil, odjel zpátky do Petrohradu.

Brzy ráno 19. července obdržel Alexej do Kerenského telegram: "Prozatímní vláda rozhodla o vašem jmenování do svých řad. Nových vrchním velitelem bude generál Lavr Kornilov. Proto vás žádám, abyste opustil frontu a hlásil se v sídle Prozatímní vlády. Čas vašeho odjezdu upřesním".
Zpráva o jmenování do vlády Brusilova překvapila. Cítil se unaven a připravoval se na ukončení své dlouhé vojenské kariéry. Odpověděl Kerenskému, že frontu opustí a zažádal, aby směl žít mimo politické dění v Moskvě. Kerenskij souhlasil.

V průběhu října 1917 se Moskva stala svědkem těžkých bojů. 2. listopadu byla část města bombardována, byl zasažen i dům, v němž Alexej pobýval. Generál vyvázl "pouze" s několikrát zlomenou nohou. Po složité operaci u slavného chirurga S. Rudněva strávil osm měsíců v nemocnici. Několikrát jej navštívili zástupci antibolševických organizací a prosili, aby je v boji podpořil. Starý voják jen vrtěl hlavou. Svou válku už dobojoval.
V červenci 1918 byl z nemocnice propuštěn a nastěhoval se zpátky do svého domu. Vysněného klidu se však nedočkal. Bělogvardějci se nechtěli vzdát svého snu jej vidět pod svými prapory. V srpnu Alexeje navštívil i britský diplomat B. Lockhart a nabízel mu, že mu zajistí cestu do Samary, kde se měl podílet na formování Bílé armády. Jeden z dopisů, které diplomat Alexejovi posílal, se dostal do rukou ČEKy. Brusilov byl okamžitě zatčen a uvězněn. Po dvou měsících byl pro nedostatek důkazů z vězení propuštěn.

Alexej Brusilov dlouho váhal, zda se připojit do Rudé armády. Na jaře 1920 se definitivně rozhodl a 20. dubna téhož roku přijal nabídku stát se jedním z členů Vojensko-historické komise pro zkoumání a využití zkušeností nabraných ve světové válce.

Útok Polska na sovětské Rusko z 25. dubna 1920 byl pro Brusilova velkým a smutným překvapením. 1. května napsal dopis náčelníkovi Všeruského hlavního štábu, Nikolaji Rattelovi, a žádal jej, aby okamžitě svolal generály na schůzi, kde by měli projednat možnosti, jak co nejrychleji zastavit polskou ofensivu. Rattel Alexejovu žádost důkladně prozkoumal a hned na druhý den, 2. května, zorganizoval setkání všech velitelů sovětských ozbrojených sil. Předsedou schůze jmenoval Alexeje Brusilova.
Ve svém projevu Brusilov vyzval přítomné generály, aby co nejrychleji kontaktovali všechny bývalé důstojníky a přesvědčili je o nutnosti vstupu do Rudé armády. Nabádal je, aby upustili od politického boje a společně hájili zájmy země. Jeho nápad byl přijat s nadšením a 30. května vyšel v novinách "Pravda" slavný manifest "Všem bývalým důstojníkům, ať se nacházejí kdekoli". Na Brusilovovu výzvu zareagovalo na 14 tisíc vysloužilých důstojníků a generálů, kteří dobrovolně vstoupili do řad Rudé armády a napochodovali na polskou frontu. Problém byl úspěšně vyřešen.

Na podzim roku 1920 Alexej Brusilov vyzval vojska generála Wrangela, aby ukončila boje a smířila se s nadvládou Rudých. Uvěřil (možná byl donucen uvěřit) bolševickým slibům, že každému, kdo dobrovolně složí zbraně, se nic nestane a bude jim umožněn rychlý návrat domů. Když se k Wrangelovcům dostalo psaní slavného vojevůdce, část z nich uvěřila jeho lákavým slovům a vzdala se. Kýžený návrat k rodině se pochopitelně nekonal: bělogvardějce nechali bez okolků postřílet.

8. listopadu 1920 Alexej přijal místo předsedy komise pro výcvik jezdectva. V letech 1921 až 1924 se věnoval pedagogické činnosti, když přednášel teorii jízdy na Akademii RA. 1. února 1923 byl jmenován generálním inspektorem jezdectva Rudé armády. V této funkci setrval do 15. března 1924, kdy byl z armády propuštěn.

Alexej Brusilov zemřel 17. března 1926 v Moskvě ve věku sedmdesáti tří let. Byl pohřben se všemi vojenskými poctami na Novoděvičím hřbitově.

Naděžda Želichovská svého muže přežila o dvanáct let. Roku 1930 emigrovala do Československa, zemřela v roce 1938 v Praze. Boris Brusilov, Alexejův bratr, byl roku 1918 zatčen na přání ČEKy a v témže roce ve vězení zemřel. Lev Brusilov, poslední z bratrů, zemřel 22. července 1909 v Petrohradě krátce po svém povýšení na viceadmirála. Nezajímavější osud však čekal Alexeje Brusilova mladšího. Byl zatčen několik týdnů po uvěznění svého strýce Borise, na rozdíl od něj se dobrovolně přidal k Rudé armádě a přijal místo velitele jednoho jezdeckého pluku. O jeho dalších osudech u jednotky se mnoho neví. Roku 1919 ho zajali a zastřelili bělogvardějci.


ZDROJE:

http://www.hrono.ru
http://www.ru.wikipedia.org
http://www.shkolazhizni.ru
http://www.pobeda.ru
http://www.peoples.ru
http://his.1september.ru

_____________

Uvítám jakékoli upřesnění a opravu textu, dotazy, obrázky a tak podobně; doufám, že jsem přinesla nějaké nové informace a těším se na případnou diskusi.
Na závěr bych chtěla poděkovat skeletovi za gramatickou úpravu článku a duševní podporu..
Naposledy upravil(a) Ljubov dne 14/11/2009, 21:35, celkem upraveno 2 x.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Peters
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 243
Registrován: 21/2/2009, 14:00
Bydliště: Praha

Příspěvek od Peters »

Dobrá práce, precizní.
Našel jsem zmínku, která potvrzuje tvrzení, že jeho syn byl zajat, a popraven bělogvardějci.Jinak také vyšly paměti generála Brusilova, pojmenované Vzpomínky na světovou válku a vlastní životopis, které vyšly v roce 1929.
Obrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Děkuji!
Můžu se zeptat, kde jsi tu zmínku objevil? Mě to právě docela zajímalo, ale nic pořádného jsem k tomu nenašla. Někde se vyskytovala ta možnost, že ho zastřelili bělogvardějci a jinde zase ta druhá. Takže jsem uvedla raději obě dvě.
A ještě jednou díky za ty paměti, úplně jsem na ně zapomněla.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Peters
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 243
Registrován: 21/2/2009, 14:00
Bydliště: Praha

Příspěvek od Peters »

Nalezl jsem to na britské Wikipedii.
Cituji:
He deferred making a choice until 1920, when he entered the Red Army. This choice may have been influenced by the death of his only son - a cavalry Captain in the Red Army who was captured by the Whites and shot in 1919.

Ale jestli je to pravda, nevím.Zdroje v jazyce ruském jsem nemohl prolézt, neboť v jazyce ruském umím pouze ano, ne, pozdrav, jedna a pes. :)
Obrázek
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Se budu červenat. Doufám, že jsem něco nepřehlédl :oops:
A teď vzhůru milá Ljubov na ty osobnosti, které jsme spolu probrali! Viva la France! 8-)
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Myslím, že by to mělo být všecko správně. I kdyby ne, nic se neděje. Akorát jednu chybku máš v tom "Viva la France". Je to hrozně rozšířený omyl. Správně je to "Vive la France", viva je myslím španělsky.
Nad těmi osobnostmi ještě popřemýšlím, ale ten Brusilov mi dal docela zabrat.
Peters píše:This choice may have been influenced by the death of his only son - a cavalry Captain in the Red Army who was captured by the Whites and shot in 1919.
Neuvěřitelné! Já koukám do ruské wikipedie, kde mají obě verse a nenapadne mě se podívat do anglické. Děkuju moc, hnedka to půjdu opravit.

EDIT: Hotovo, článek je upraven
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

S velkým potěšením jsem si přečetl tuto práci. Vidím, že Sluníčko je opět Ve formě a i když nevím co se Skeletem pečete, věřím, že to bude dobrý další chod.

EDIT: mám takový pocit, že bych nyní měl splnit své slovo a dodělat práci o slavné Brusiolově ofenzivě, co myslíš Ljubov. :rotuj:
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Brusilovova ofensiva by byla určitě perfektní! Ale rozhodně to nijak nespěchá, já jsem nad Brusilovem přemýšlela už někdy v červenci a dostala jsem se k němu až teď. V každém případě držím palce do všech článků.

Nad dalším chodem jsem zatím příliš nehloubala. Osobnosti, které navrhoval skelet, by byly sice skvělé, ale nejspíš by to chtělo oprášit francouzštinu, která je - navzdory čtyřem letem studia - stále poněkud déplorable. :-?
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Kardinál Richelieu a "Král Slunce". Neruských osobností, které jsme s Ljubov probírali je plno. Problém je, že je strašně tvrdohlavá a nakazil jsem ji leností :lol:
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Noo.. Leností trpím už docela dlouho a řekla bych, že je to čím dál horší. Tenhle Armand-Jean du Plessis s Ludvíkem by byl pořádnej boj s nejistým výsledkem. Nejvíc informací by o nich bylo francouzsky, se kterou docela válčím. Abych to úplně nezazdila, můžu to zkusit. Ale jsem až příliš zaměřená na Rusko, aby z toho bylo něco pořádného..
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Dnes se dá již poměrně často narazit na názor, že Brusilovova ofenzíva nějako extra výhrou pro Rusko nebyla. Je pravda, že vázala síly na východě, nedosáhla ale strategického úspěchu, Brusilov se ale příliš vázal na jeden předem určený cíl (Kovel).

A pro Rumunsko byla tato ofenzíva vyloženě danajským darem...
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Taky jsem se s tímto názorem setkala. Je pravda, že Brusilovova ofensiva nebyla pro Rusko stoprocentní výhrou. Ale myslím, že každá podobně rozsáhlá akce má své klady i zápory. Brusilov na sebe dokázal navázat velké množství techniky a vojáků centrálních mocností, jeho úspěch se jistou formou odrazil v morálce a náladě německých a rakousko-uherských vojáků a přispěl k tomu, že se iniciativa přesunula na stranu Spojenců. Na druhou stranu během ofensivy padlo asi 500 000 mužů, což urychlilo převrat. Domnívám se, že Rusové nedokázali plně využít potenciál a možnosti, které jim tato ofensiva poskytla. Na závěr jim podrazila nohy Únorová revoluce.

Ke Kovelu: Je to jedno z největších měst ve Volyni a navíc důležitý dopravní uzel mezi Varšavou a Kyjevem. Je fakt, že se na něj Brusilov opravdu hodně fixoval. Nejsem si ale jistá, na kolik procent to bylo z jeho vůle a nakolik z vůle stavky. Jestli v těch zdrojích, co jsem použila, nekecali, měla stavka Alexejovi nařídit, aby město získal za každou cenu. S naprostou jistotou to tvrdit nemůžu.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Tuchačevskij
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 413
Registrován: 15/11/2009, 02:02
Bydliště: Slaný

Příspěvek od Tuchačevskij »

Moc zajímavé čtení!!!!
"Kdo se nepoučil z historie, je nucen si ji prožít znovu"
Uživatelský avatar
Ljubov
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 851
Registrován: 13/7/2008, 17:17
Bydliště: Udmurtsko

Příspěvek od Ljubov »

Děkuji, taky se jedná o jednu z nejzajímavějších a nejslavnějších osobností, jakými Rusko disponovalo.
Snad se mně to podařilo alespoň trochu nastínit.
Obrázek
All for our vantage. Then, in God’s name, march.
Every rose grows merry with time.
There’s never a rose grows fairer with time.

Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Alexej Brusilov

Příspěvek od Rase »

Generál Alexej Alexejovič Brusilov (1853-1926) prý ve svých pamětech zmiňuje, že již v roce 1905 se Rusko vojensky chystalo napadnout Rakousko-Uhersko, ale bohužel jim do toho přišla Rusko-Japonská válka. Nevíte zda je to pravda, nebo jeho pozdější smyšlenka? Upřímně tohle slyším poprvé, ale je fakt, že od Krymské války to mezi oběma velmocemi dost drhlo.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Alexej Brusilov

Příspěvek od jarl »

Vzhledem k tomu, že se Rusko tehdy už několik let chystalo na válku s Japonskem, do které cara tak trochu nasměroval jeho bratránek Vilém II., a protože Německo bylo vůdčí silou Trojspolku zahrnujícího i Itálii a Rakousko-Uhersko, to zní jako nesmysl.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3507
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Alexej Brusilov

Příspěvek od seabee »

Rase píše: 17/7/2023, 19:38 Generál Alexej Alexejovič Brusilov (1853-1926) prý ve svých pamětech zmiňuje, že již v roce 1905 se Rusko vojensky chystalo napadnout Rakousko-Uhersko, ale bohužel jim do toho přišla Rusko-Japonská válka. Nevíte zda je to pravda, nebo jeho pozdější smyšlenka? Upřímně tohle slyším poprvé, ale je fakt, že od Krymské války to mezi oběma velmocemi dost drhlo.
Nenašel jsem k tomu nikde nic, ale silně o tom pochybuju. První porážka v R-J válce přišla už únoru 1904, zničení dálněvýchodní flotily, okupace Koreje a vytlačení Rusů do Mandžuska. 15. ledna 1905 padl Port Arthur, v únoru-březnu poražená Kuropatkinova armáda u Mukdenu. Květen porážka z Evropy přesunuté flotily u Cušimi. A doma: v lednu "Krvavá neděle", v červnu vzpoura na Potěmkinu, generální stávky, říjnový manifest vydaný carem, o kterém později tvrdil, že ho morálně nezavazuje. Za těch okolností by jenom šílenec chtěl zahájit válku proti R-U (Ale o ty nebyla v Rusku v žádné době nouze, takže vyloučené to není).
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12970
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Alexej Brusilov

Příspěvek od Rase »

Já si říkám, zda to nemohla vláda, nebo spíš generální štáb zvažovat, k odvedení pozornosti od zpackané války s Japonskem. Případně že Vilém cara nasměroval proti Japonsku, aby nezaútočil na R-U. Ona hrozba "žlutým nebezpečím" byla až dost přepjatá (Vilém na to téma i nechal namalovat obraz, podle svého popisu).
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
seabee
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3507
Registrován: 18/7/2013, 18:59

Re: Alexej Brusilov

Příspěvek od seabee »

Rase píše: 18/7/2023, 02:18 Já si říkám, zda to nemohla vláda, nebo spíš generální štáb zvažovat, k odvedení pozornosti od zpackané války s Japonskem. Případně že Vilém cara nasměroval proti Japonsku, aby nezaútočil na R-U. Ona hrozba "žlutým nebezpečím" byla až dost přepjatá (Vilém na to téma i nechal namalovat obraz, podle svého popisu).
Je to tak, Vilém navrhoval Rusku, aby na Japonce zaútočilo, údajně řekl, že malá úspěšná válka uklidní situaci doma v Rusku a posílí politickou pozici v Evropě, ztracenou po Berlínském kongresu, kdy Rusko neuhájilo ani to málo, co na Balkáně získalo po roce 1877 na Turecku a nejhůř neslo, co na Turecku získali Britové (Kypr) a R-U (Bosnu a Hercegovinu) a vliv v Černé hoře bez jediného výstřelu.
Slyší-li nechápaví, podobají se hluchým.
Hérakleitos z Efesu, zvaný Skoteinos (Temný – asi 544-484 př.n.l.),
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“