1)No při postřelování kolon, či letadel na zemi, si nějak nedokážu představit, že by pilot nemusel s letadlem při zaměřování manévrovat. Leda, že by dopředu věděl přesnou pozici cíle a již měl připraven směr útoku i odpoutání od cíle.# píše:1) záleží na taktice, to manévrování tak stěžejní být nemusí
2a) na to jsi přišel jak? autor tím chce jen říct, že 12mm nebyla špatná zbraň ani pro vzdušný souboj, tím míň pak pro ostřelování živých cílů. To ostatní jsem psal přece taky.
4) nicméně je to tak- http://www.iremember.ru/pilots/khukhrik ... rikov.html
jak se tam píše, většinou zařvali oba dva
tady malá statistika ztrát:
Year 1941 1942 1943 1944 1945 Total
Downed in aerial fightоях 47 169 1090 882 369 2557
Downed by aa-artillery 101 203 1468 1859 1048 4679
Destroyed on the airbases 13 14 40 34 8 109
Not returned from sortie 372 1290 917 569 266 3414
TOTAL 533 1676 3515 3344 1691 10759
A ještě jedna věc, v roce 1944 bylo 36 bojových letů na 1 sestřel. Zdroj- Perov & Rastrenin.
2)Na to sem přišel tak, že si uvedl jak strašná zranění způsobil velkorážní kulomet, bez toho aby jsi to srovnal třeba z kanónem podobné ráže. Mohl by jsi to srovnat třeba i s klasickým kulometem ráže 7,62mm. Tak nějak mám za to, že pro útoky na pěchotu kulometem, již neni, tak podstatné jestli to je ráže 12,7mm nebo 7,62mm. U kulometů pro bitevní účely, bych usuzoval, že je předně důležitá kadence kulometu, než ráže. Velkorážní browning je opravdu "těžkej" krám a P-47 by místo 8x12,7mm mohla váhově nést baterii i 14x7,62.
4)No tak jestli chceš osobní vzpomínky, tak to tě taky můžu odkázat třeba na "Jednookého bitevního pilota" od Jiřího F. Šišky. Máš toto své hodně odvážné tvrzení podložené nějakou statistikou.
EDIT: Jinak ta statistika ztracených Il-2 je zajímavá, dle toho lze usuzovat, že válku přečkalo cca 25 000 Il-2.