VIII. díl. Francie 1940. Č 25.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

VIII. díl. Francie 1940. Č 25.

Příspěvek od michan »

VIII. díl. Francie 1940. Č 25.

Mapa míst v okolí Maginotovy linie.

Obrázek


Jak jsme již několikrát řekli, Francie, její představitelé, včetně ministerského předsedy, neustále přesvědčovali Evropu a svět, a to až do 15. září 1938, že v případě napadení Československa vojensky vystoupí v jeho prospěch. Pro francouzský genštáb to přes všechny výhrady znamenalo, že štábní důstojníci museli na jaře a v létě 1938 rozpracovávat „ Plán R“.
„Plán R“ („Hypothese Rhénanie“), což znamenalo ofenzívu Francouzské armády směrem od čáry Thionville na severu po Strassburg na dolním Rýnu na jihu.

Ovšem tajné snímkování z letadel a další podrobnější zpravodajský průzkum francouzskému genštábu ukázal, že původně k útoku uvažovaný úsek mezi Pirmansens a Landau je příliš úzký a pro další postup neperspektivní.
Genštáb Francie tak nadále směřoval hlavní útok mezi lesnatý masív Hochwaldu a horský masív Hardt na západ od Rýna. Francouzské útočné oddíly měly „ rychlým“ náporem obsadit nejen prostor mezi oběma masívy, ale i masív Sarrois a výšiny Palatynatu. V uvažování důstojníků genštábu, kteří „ Plán R“ rozpracovávali, dle historických dokumentů, převládalo – není žádoucí, aby se ofenzíva roztáhla moc doširoka a ihned se nasazovalo mnoho sil… Francouzská ofenzíva se měla postupně přizpůsobovat stavu německé obrany a rozšiřovat se v závislosti jak bude probíhat, nabíhat, mobilizace jednotek a také podle vývoje politické situace.

Mapa na které je vidět úsek mezi Thionville a Strassburgem.

Obrázek



Samotný útok do Německa měl vypadat takto:
První fáze francouzského útoku do Německa dle „Plán R“ počítala s tím, že bude proraženo dosud slabé německé opevnění mezi masívy Hardtu a Hochwaldu. Teprve pak měl být proveden jejich oboustranný obchvat. Teprve potom mohlo být obsazeno pásmo Sarrois a dosažena čára Speyer-Lauterecken-Oberstein-Bernkastel-Kues na řece Mosele. Až by byl obsazen onen důležitý prostor, přišla by pro francouzské jednotky krátká přestávka. Ale jen krátká, aby byly přisunuty čerstvé jednotky a bojový materiál ( proviant, munice atd). Ihned po co nejkratší, nezbytně krátké přestávce pak měla následovat - Druhá fáze francouzské ofenzívy ve směru na Koblenz a Mainz na Rýně.
A proč jen krátká, co nejkratší přestávka? To proto, že francouzská zpravodajská služba hlásila, že nástup německých jednotek po železnici a po dálnici bude na západní frontu, po skryté i normální mobilizaci, proti Francii velmi rychlý ( ještě bude řeč i o časech nástupu Wehrmachtu).
Francouzský genštáb ve svém „ Plán R“ pro jistotu počítal „s postupným nasazením značných sil“.
Samotnou ofenzívu dle „ Plán R“ měly zahájit 4 francouzské Armády. Na Hlavním směru to měla být 3. A a 4. A.
Útok měl začít nástupem do Sárska. Na západ od tohoto útoku měla zaútočit francouzská 2.A, kterou by v jejím původním úseku (viz zde nástupní místa jednotlivých francouzských armád a operačních skupin v Č 22: http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3621
) vystřídala 1. Operační skupina ( „Ardeny“). Pokud by pak diplomaticky Lucembursko souhlasilo, nebo by Němci vstoupili na území Lucemburska, měla francouzská 2.A „rychle“ obsadit Trier a postupovat dále po levém břehu řeky Mosely na Sweich, Wittlich a Bitburg.
Francouzskou 3. A a 4. A pak měla z východu zajišťovat 5. A, která by mezitím pronikala od Vogés do údolí Rýna. Tady pak v oblasti horního Rýna až po Štrassburg měla 5. A nahradit 8. A, která vznikala z 2. Operační skupiny ( po dokončení mobilizace viz též Č 22.) .
Pokud by se francouzská ofenzíva dle „ Plán R“ vyvinula jen trochu tak dobře jak byla naplánována, a bylo by dosaženo německé Hlavní Obranné linie, měla se francouzská 1. A tvořící doposavad operační zálohu pro případ německého útoku na Belgii, zapojit do ofenzívy také.
Další – francouzská 7. A – která tvořila Zálohu Hlavního Velitelství Francie, se podle „ Plán R“, měla vsunout mezi 4. A a 5. A a pak s nimi společně útočit jihovýchodně od Strassburgu do nitra Německa.
Všechno to bylo připraveno, ale hlavně to vše vypadalo tak, že Francie chce do plánované ofenzívy nasadit všechny síly.
Ale!
V první fázi ofenzívy dle „ Plán R“ měly v čele útoku postupovat jen některé jednotky.
Francouzský genštáb ve svém operačním plánu totiž počítal s tím, že německé OKW pošle své nejlepší a nejpočetnější jednotky Wehrmachtu na frontu Východní – proti AČSR. No a na Západní frontě – proti francouzské ofenzívě – bude hlavní německá obranná linie hájena jen několika aktivními divizemi Wehrmachtu, posílenými 5 divizemi záložními a postupně dalšími nevelkými mobilizovanými svazky.
Všeobecně se ze strany genštábu Francie očekával jen slabý německý odpor.
Francouzské velení proto nepovažovalo za nutné v té prvé fázi nasazovat proti Německu větší síly…
A tak si představme, že například útočné formace francouzské 3. A se sestávaly jen ze 6 pěších divizí, 4. A z 5 pěších divizí a pak dokonce 5. A, která měla postupovat od Vogéz měla jen 2 pěší divize…
Pramenem je zde: Gamelin – jeho dílo, t. III: La Guerre, str. 26-33, Paris 1947.
Francouzský genštáb očekával, že jeho postup do nitra Německa bude probíhat plynule, vytčené cíle budou po krátkých bojích obsazovány tak rychle, jak bylo naplánováno a vůbec nebyly předpokládány žádné komplikace ( tak má vypadat válka…).
Komplikace očekával francouzský genštáb teprve po obsazení prostoru mezi Moselou a Rýnem a po vytvoření předmostí na pravém břehu Rýna, odkud byly plánovány další ofenzívy do nitra Německa.

Když si tak člověk prochází tyto Gamelinovy instrukce – onen „ Plán R“ onu „Hypothese Rhénanie“, je mu jasné, že by nic nedonutilo Němce, aby dle postupu Francie v prvních nejdůležitějších 3 týdnech války – odvolali z fronty z Východu – z fronty proti AČSR – nějaké podstatnější síly, které by proti Francii potřebovali!!!
Tento naprosto staromódní, pomalu se rozvíjející útok francouzských pěších divizí, který by prováděli dle zásad z 1. světové války, tak ten nemohl německou obranou vůbec otřást. Určitě by německou obranou neotřásl tak, aby Francie dosáhla většího operačního průlomu do německého zázemí.
I kdyby francouzská pěchota přece jenom prorazila k Rýnu, Němci by určitě včas zničily mosty přes Rýn i přilehlé komunikace. Jednotky Wehrmachtu by mohly pružně ustupovat na východ, neustále zastavovat francouzský postup v sérii krátkých bojů na záchytných postaveních a vést tak velmi účinný boj i se svými malými jednotkami.
A velmi dobře se mohlo stát, že by se takto čas postupu Francie prodlužoval a než by francouzské jednotky dorazily vůbec jen k Rýnu, mohlo být v Československu rozhodnuto…
Francouzskou armádu by pak čekalo u Rýna peklo – boj o překročení veletoku Evropy a pak velmi náročná a rozhodující ofenzíva do nitra Německa, kterou by Francie měla přece zakončit dobytím Berlína a donutit nakonec Wehrmacht kapitulovat…
Protože se však mohlo stát, že Čs. fronta padne mohl Wehrmacht z Východní fronty přesunout jednotky na Západní frontu a pak by výhlídky francouzského vítězství byly velmi pochmurné…
Němci totiž díky své velice husté železniční síti a díky dálnicím mohli své jednotky z Východní fronty na Západní frontu přesunout velice rychle.
Německé studie říkají, že německé motorizované divize ( mot.) mohly být z Východní na Západní frontu přesunuty za – považme na tehdejší dobu ( 1938) – 36 hodin.

Tady se bohužel dostáváme i k výrokům generála Gamelina, který totiž přece nepředpokládal, že by francouzská ofenzíva, prováděná podle „Plán R“ vůbec nějak odradila Hitlerovské Německo od úmyslu zlikvidovat ČSR. On přece - jen spoléhal na „ Hrozbu“ na „ proklamaci hrozby silou“… On nepočítal s tím, že se nacisté vzdají svých plánů. Generál Gamelin chtěl jen nastartovat pomoc od SSSR a chtěl Německo donutit, aby bojovalo na 2 frontách – na Východní a Západní frontě…
Když se později ukázalo , že pomoc SSSR je nejistá až mizivá – mizelo postupně i odhodlání Francie vypovědět válku Německu.
Francie by totiž sama na záchranu ČSR v roce 1938 nestačila a válku proti Německu by sama nevyhrála!!!!
Řekněme si k tomu ještě víc…
Naposledy upravil(a) michan dne 31/8/2009, 07:21, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VIII. díl. Francie 1940. Č 26.

Genštáb Francie stále zkoumal Rumunsko, stále připomínal francouzským politikům, aby vyjednali souhlas Rumunska s průjezdem jednotek RA.
Při svém jednání o „ Plán R“ pak generál Gamelin poukazoval na to, že když budou Rumuni s průjezdem RA souhlasit, je „rychlá“ a „pohotová“, i jen dílčí francouzská ofenzíva na Západě nutná a může omezit nasazení německých záložních jednotek na Východní – čs. frontě – to dává lepší předpoklady AČSR na spořádaný ústup na východ…
Samozřejmě jsme mnohokrát řekli, že souhlas Rumunska byl problémový a velice by závisel na francouzských zárukách, na rychlém vstupu Francie do války a na úspěšném provádění francouzské ofenzívy – a kdoví jak by to bylo stejně v praxi…
Bylo tak velice problematické pro Francii, při nejasném postoji SSSR, vypovědět Německu válku – francouzská vláda řešila mnohá dilemata… Za takto dané situace se nedalo vyloučit, že když Francie vypoví válku Německu, ve smyslu francouzsko-československé smlouvy, že SSSR nic nedodrží a třeba nezaútočí a zůstane stranou celého konfliktu…
Ale vůbec největší strach šel z té myšlenky, a to nejen ve Francii, ale v celé Evropě, že by SSSR zahájil ve smyslu československo-sovětské smlouvy, pod záminkou pomoci ČSR a vybojování si přístupu, válečné akce ve východní a střední Evropě, a to buď v Rumunsku, nebo Polsku. I kdyby řekněme Francie tolerovala sovětský vpád za tímto účelem do Rumunska nebo Polska, nebylo nikde zaručeno, že se jednotky RA probojují k hranicím s ČSR včas. Co však bylo horší - nikdo netušil, zda to probojovávání RA bude mít za cíl pomoci ČSR, či zda SSSR nebude chtít násilně zasahovat vojenskou silou do vnitřních záležitostí těchto dvou jmenovaných států… Tady byly jasné signály a oprávněné obavy, že Rudá armáda obsadí, pod záminkou probojování do ČSR, v té době rumunskou Besarábii, nebo polskou část Ukrajiny a pak zastaví postup. Každé takové jednání SSSR mohlo znamenat, že se Evropa spojí pod praporem „ Křižácké války“ proti sovětskému bolševizmu…
V takovém případě by se Francie, vzhledem ke svým závazkům vůči Rumunsku a Polsku, dostala do velice prekérní situace…
A genštáb Francie i v tomto případě opět nezapomněl, při projednávání „ Plán R“, a přetřásal i další problém. Zpravodajské, ale i úřední zprávy z Moskvy hovořily o hluboké krizi ve velení RA. Krvavé stalinské čistky velice oslabily RA. Dle hodnocení mnohých zpravodajských služeb a vojenských štábů Evropy, ale i diplomatických a otevřených kanálů, není RA v současné situaci ( 1938 ) schopna tak rozsáhlých akcí a už vůbec není schopna vést dlouhodobou válku proti Německu.
Tak přemýšleli vojáci i politici Francie a za takové situace, v té době, francouzská vláda váhala a ještě do 15. září 1938 hledala cestu, jak pomoci ČSR. Francie se domnívala, že je nutno hledat, za tohoto stavu věcí, cestu, jak uchránit alespoň jádro Československa před německým obsazením – to není omluva – to je konstatování toho, jak uvažovala politická a vojenská špička Francie v té době i dle historických dokumentů…

Pokud by se SSSR nezapojil ihned do války s Německem a RA uvázla např. v Rumunsku, nebo se dostala do války s Polskem, hrozilo by nebezpečí, že válkou značně oslabená AČSR bude zatlačena až na Slovensko. V tom momentě jak se Wehrmacht dostane do Pováží, měl by okamžitě k dispozici i přírodou danou obrannou linii, na níž by se mohl velice dobře, i s omezenými silami bránit - možná přicházejícím jednotkám RA. To by znamenalo, že Wehrmacht by mohl část svých jednotek poslat na pomoc Maďarsku a většinu svých kvalitních divizí přemístit na Západní frontu – proti francouzské ofenzívě, k zastavení francouzského postupu ( i tady je vidět, jak uvažoval francouzský genštáb v té době o vojenském vývoji v případné válce). Dále uvažoval genštáb Francie o tom, že se mohl změnit do té doby trochu neutrální postoj Mussoliniho Itálie a italská armáda by mohla začít pomáhat z jihu Maďarsku.
Wehrmacht by za této situace hladce zastavil francouzský útok a donutil Francouze k ústupu přinejmenším za Rýn ( jak víme zde se obávaly Francouzi masakru – při přechodu Rýna), nebo dokonce by je Němci zahnali až do Maginotovy linie.

Když tedy genštáb a politici vše zvážili a probrali všechna úskalí doby, vydal francouzský Hlavní štáb rozhodnutí, která jsou shrnuta do těchto bodů, cituji:

„ a/ Válku Německu vyhlásit až po zajištění součinnosti Rudé armády.

b/ Ofenzivní akce proti Německu zahájit až po příchodu prvních sovětských jednotek do Československa.

c/ V případě, že nebude možné podepřít čs. obranu a zabránit obsazení Československa, měla by francouzská vláda uvážit, zda bude proti Německu bojovat bez Spojenců a zda by za této situace nebylo vhodnější zachránit alespoň část Československé svébytnosti. Vypovězení války by osud Československa změnit nedokázalo, jen by zavedlo Francii do války, kterou by sama nemohla vyhrát. Padl proto návrh, aby se vláda snažila získat proti Německu významnější Spojence a válku zatím nevyhlašovala.
Válce proti nacistickému Německu se sice Francie stejně vyhnout nemohla, ale měla by do ní vstupovat se Spojenci a lépe vyzbrojena. Jako Spojenec připadala v úvahu Velká Británie a snad i USA. „


Z add. a/, b/ a také c/, jakož i z předchozích úvah, které historická literatura a historické dokumenty doby zachytily je jasné, že o pomoci pro Československo, garant Versailleské smlouvy Francie, dlouho uvažoval, a to až do jara 1938, kdy tvrdil že Německu válku vyhlásí. Francie stejně tak uvažovala i o rozsáhlé ofenzívě, pokud bude zajištěna součinnost s Rudou armádou.

Ministr zahraničních věcí Francie v kritické době Mnichova ( jaro a léto 1938) Georges Bonnet.

Obrázek



Věci se začaly měnit, když do funkce ministra zahraničí Francie nastoupil Bonnet. S Bonnetem ve funkci ministra zahraničí se Francie začínala přiklánět k zahraniční politice Velké Británie a četní členové francouzské vlády začínají podléhat pro ČSR nepříznivým názorům značné části světového veřejného mínění ( mnozí víme, že prezident E. Beneš dostal od 23 hlav států světa – rozuměj 23 prezidentů světa – dopis - aby vyhověl Německu a přestal utiskovat v ČSR menšiny).
Veřejné mínění světa stále silněji rovněž poukazovalo na problematické národnostní složení ČSR. Nátlak na Francii, aby vyhověla Hitlerovo požadavkům, byl z celého světa stále silnější.
Velice obratně, a to celosvětově řízená, nacistická propaganda Německa označovala rozpoutané henleinovské povstání, dále rozvoj iredentistického hnutí na jižním, převážně Maďary osídleném Slovensku a slovenskými separatisty žádaný rozchod s teorií čechoslovakismu, za snahy o odpoutání se od Prahy, a že jsou to jasné náznaky rozpadu Československého státu zevnitř.
Až na malé výjimky dokázala nacistická propaganda přesvědčit svět, že rozdělení československého státu a odtržení jednotlivých jeho menšin, především sudetských Němců, je naprosto nevyhnutelné, a že je to jediná cesta k záchraně světového míru…

Nacistická propaganda a celé nacistické hnutí poukazovalo na tu skutečnost, že téměř polovina obyvatel ČSR, tvořená národnostními menšinami, není spokojená s českou nadvládou a nejsou s ní dokonce spokojeni ani Slováci, kteří usilují o svou svébytnost. Právě těmito argumenty, poukazujícími na vnitřní nesoudržnost československého státu, se Němcům dařilo zastírat své pravé cíle a přesvědčit svět, že rozpoutat světovou válku jen proto, aby se tyto národnosti i nadále udržely pod českým panstvím by bylo šílenství ( Bližší informace viz M. John – Čechoslovakismus a ČSR 1914-1938. Beroun 1995.).

Nacisté v Německu – všechny jejich složky(od zpravodajských, přes diplomatické a analytické) – velice správně vyhodnotili, že postoj Velké Británie za vlády ministerského předsedy Chamberlaina, jediného většího případného Spojence, bude pro Francii klíčový a že se mu velmi brzy přizpůsobí celá francouzská zahraniční politika a přes ní celá politická Francie…
Konzervativci ve Velké Británii začali své názory na ČSR měnit již od roku 1937. Britská vláda také uvědomila francouzského ministra zahraničí Bonneta hned po jeho nástupu do funkce, že stávající napětí ve střední Evropě je vhodnější řešit spíše splněním henleinovských požadavků československou vládou, ale rozhodně ne válkou. Též britský velvyslanec v Paříži Phipps přímo Bonneta požádal, aby si nevykládal příliš optimisticky některé části proslovu ministerského předsedy Chamberlaina, které pronesl 24. března 1938, týkající se Anšlusu Rakouska ( odsouzení Anšlusu). Phipps připomenul i názor britské vlády, že pokud by československá vláda považovala britskou podporu za jistou, nebyla by ochotna jednat se sudetskými Němci o podstatnějších ústupcích ( tady je historickým pramenem – DDF,2, XI, č. 172, Sdělení britského velvyslance v Paříži z 13.4. 1938 a DBFP, 3, č. 135, 142, 145 a 147.).
Naposledy upravil(a) michan dne 11/9/2009, 07:43, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

VIII. díl. Francie 1940. Č 27.

A pojďme trochu blíže do problému…
V březnu a na počátku dubna 1938 ještě francouzská vláda nebyla přesvědčena o tom, že Československu neposkytne pomoc – to přesto, že ve Francii probíhala štvavá kampaň proti ČSR ve všech sférách francouzského života - viz zde Č 34, 35, 36 a další články:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2727
a tak pověřila svého ministra zahraničí Bonneta, aby pro chystané rozhovory v Londýně vypracoval podklady, které by hodnotily stávající stav věcí v těch částech světa, v nichž Francie uplatňovala své mocenské zájmy. Bonnet a francouzské Ministerstvo zahraničních věcí do mocenských zájmů Francie automaticky zahrnovalo mimo svých kolonií i Československo, Polsko a Rumunsko. O tom jak Bonnet konal v případě ČSR viz odkaz nahoře a v něm pojednání v Č 36.
Ještě než odjížděla francouzská delegace na jednání v Londýně, ve dnech 28. a 29. dubna 1938, informoval Bonnet velvyslance ČSR v Paříži Osuského o tom, že francouzská vláda souhlasí, aby byly britské vládě na jeho žádost důrazně připomenuty dalekosáhlé důsledky případného obsazení Československa pro celý systém evropské bezpečnosti a i pro Francii samotnou.
Bonnet pak ještě skutečně v tu dobu (28. a 29. dubna 1938) na jednání v Londýně zdůraznil, že bude-li Československo Německem napadeno, není pochyb o tom, že se AČSR postaví na odpor. Jakmile tak učiní vyhlásí Francie okamžitě všeobecnou mobilizaci a po krátkém ultimátu splní svou spojeneckou povinnost. Poté Bonnet

Chamberlain, Bonnet a Daladier.

Obrázek


dodal, že Velké Británii bude současně sděleno, jaké kroky na podporu ČSR Francie podnikne konkrétně.
Toto zvláštní memorandum vypracované ve spolupráci s ministerským předsedou Daladierem a náčelníkem Hlavního štábu generálem Gamelinem se nazývá v historické literatuře –
„Note sur l’action possible de la France en faveur de la Tchécoslovaque“ – a mělo být předáno v Londýně Velké Británii přesto, že nebyly vzaty v potaz připomínky generála Gamelina, že dosud neexistuje konkrétnější dohoda o vojenské spolupráci s AČSR… Všechny další vojenské a politické akce měly pak dál záviset na rozhodnutí francouzské vlády ( zda útočit, nebo jednat).
Jestliže vydá francouzská vláda rozkaz, zahájí pozemní jednotky a letectvo Francie vojenské operace dle připravených plánů o kterých hovoříme… Jestli bude nutné, aby Francie vyčlenila jednotky k ochraně alpské hranice a do severoafrických kolonií – tak to bude záviset na tom jak se zachová Mussoliniho Itálie… ( podkladem je: AFMZV-TP 1938, č. 391, Osuský z Paříže 26. 4. 1938.
Ale i tady ( na dubnových jednáních v Londýně) se již začal projevovat odklon Francie od stanoviska jít do války ve prospěch Československa za každou cenu…
Totiž těsně po těchto dubnových jednáních v Londýně sdělil Bonnet ( i generál Gamelin ve svých pamětech říká, že Bonnet byl oficiální špion Německa ve francouzské vládě – Berlín prý kolikrát věděl věci od Bonneta dřív, než se je dozvěděla francouzská vláda – nutno dodat, že svou roli – jak se hodně let po válce, po odtajnění ukázalo – sehrály německé odposlechy francouzské diplomacie) německému velvyslanci v Paříži Weleczeckovi, že Francie bude mít i nadále velký zájem na rozumné dohodě s Německem. Bonnet zároveň požádal Weleczecka, aby dal německé vládě na vědomí, že nemá podnikat žádné násilné akce ve prospěch sudetských Němců. Pokud by prý Německo zaútočilo na Československo, AČSR by se jistě postavila na odpor a tak by vznikla kritická situace, za které by se stěží podařilo zachránit „ Mír“…. Bonnet pak dodal, že obě západní velmoci se připravují vystoupit při jednání mezi Německem a Československem v úloze prostředníka a že použijí veškerého svého vlivu, aby vláda ČSR přijala „ nejzásadnější možné ústupky“ ve prospěch sudetských Němců. A pak Bonnet pokračoval, že každou rozumnou úpravu považuje za rozumnější a lepší řešení, než rozpoutání světové války, při níž by celá Evropa utrpěla strašlivé ztráty a obě strany nakonec propadly světovému komunizmu – zde je podkladem – ADAP, D, II, č. 174, Weleczeck z Paříže 1. 5. 1938.


Další ukázkou, jak vše pokračovalo směrem k Mnichovu, a jak Francie po pohovoru s Velkou Británií začala ustupovat naznačuje jednání mezi francouzským velvyslancem v Berlíně Francois-Poncetem s německým ministrem zahraničí von Ribbentropem o důsledcích neuváženě rozpoutaného československo-německého konfliktu.
Tehdy von Ribbentrop prohlásil, že Německo sice válku nehledá, ale vzniknou-li v čs. pohraničí další dramatické incidenty se sudetskými Němci, není vyloučena blesková reakce Německa, včetně akcí Wehrmachtu. Při té příležitosti upozornil francouzského velvyslance, že Německo nemá žádné požadavky vůči Francii.
Pak von Ribbentrop řekl, že za „české husity s komunistickými sklony“ by neměla Francie bojovat s Německem jako dva lvi.
Pokud by se však Francie přece jenom dopustila té pošetilosti a její armáda by vstoupila na německé území, považovalo by jí Německo samozřejmě za útočníka a statisíce Francouzů by padlo dříve, než by se dostalo na německou půdu.
Francois-Poncet stroze Ribbentropa upozornil, že československo-francouzská smlouva stále platí a že jakýkoli německý útok na ČSR může mít za následek evropskou válku. Podobně se vyjádřil Francois-Poncet v rozhovoru s von Neurathem – viz – ADAP, D, II, č. 168, Neurath, 19. 5.. 1938.
Francouzský velvyslanec dal bývalému i stávajícímu ministru zahraničí Německa jasně najevo, že pokud se Československo v případě německého útoku obrátí na Francii, bude to otázkou cti Francie své závazky splnit za všech okolností, ať by byla německá převaha jakákoli. Dodal, že Francie nepůjde do války sama, bude jí následovat Velká Británie, připojí se SSSR a pravděpodobně i Rumunsko a Jugoslávie a Polsko. Na Ribbentropa odhodlání Francois-Ponceta sice zapůsobilo, nicméně začal francouzského velvyslance přesvědčovat, že naděje Francie na Spojence se nesplní ( věděl víc než Francois-Poncet). Pak přece jenom Ribbentrop dodal, že pokud jde o sudetoněmecké hnutí, doporučila německá vláda henleinovcům, aby zachovali klid.
Z německé strany to byl samozřejmě jen zastírací manévr. V té době už si totiž Němci byli jisti, že ze strany Francie je to již jeho poslední vzepětí k verbálnímu odporu a poslední pokus francouzského odhodlání se v krajním případě angažovat vojensky. Němci již tehdy správně předpokládali, že samostatný francouzský postup lze očekávat ( po květnu 1938) jen při nějakém nečekaném zvratu v měnící se tendenci francouzské politiky, který by stejně bez pomoci Velké Británie nebyl možný…

Pokračovat budeme příště.



Použité podklady:

Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Dějiny světa, svazek X. – V. V. Kurasov, A. M. Někrič.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další související historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debatu a doplnění viz zde:
pp
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3504
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Západní fronta 1939-1945“