Britský průzkumný a bombardovací letoun
nasazeno 1916 - 1918
WW1
VÝVOJ
Pro potřebu vedení průzkumu nad nepřátelským územím a doprovodné role lehkého bombardovacího stroje navrhl nizozemský konstruktér Frederick Koolhoven jako nástupce strojů Royal Aircraft Factory B.E.2c a Armstrong Whitworth F.K.3 nový stroj, který nesl označení Armstrong Whitworth F.K.8. (jak vidno, nizozemští konstruktéři působili na obou stranách fronty, viz. Anthony Fokker ve službách císařského Německa). Jelikož mohl Koolhoven využít zkušenosti s předchozími stroji, šla práce na nové verzi poměrně rychle a již v květnu 1916 F.K.8 uskutečnil svůj první vzlet. Nový letoun se ovládal snadněji než konkurenční Royal Aircraft Factory R.E.8, ale sdílel řadu drobných problémů svých předchozích vzorů (především se stabilitou). Také oproti R.E.8 zaostával ve výkonech, což ale nebránilo celkové produkci 1.650 strojů, které tak během války i po válce sloužily po boku konkurenčním R.E.8. V době podepsání příměří v listopadu 1918 bylo u jednotek RAF zařazeno 694 strojů.
Jednalo se o dvoumístný víceúčelový letoun, vyráběný firmou Armstrong Whitworth, který se používal v roli cvičné, průzkumné a bombardovací. Oproti svým vzorům to byl odolný letoun s mohutnějším trupe a spolehlivým vodou chlazeným 6-válcovým motorem Beardmore o výkonu 112 kW (160 k). Ten dokázal stroji udělit maximální rychlost 153 km/h u hladiny moře. Neobvyklým konstrukčním řešením těchto strojů bylo zdvojené řízení, které tak umožňovalo pozorovateli převzít řízení v případě vyřazení pilota. Výzbroj zajišťovaly dva lehké kulomety Vickers ráže 7,7 mm na oběžném kruhu Scarff, který obsluhoval pozorovatel a pumový náklad zavěšený pod křídly o hmotnosti do 118,6 kg).
BOJOVÉ NASAZENÍ
Vzhledem k zatím nedokončenému konkurenčnímu R.E.8 bylo rozhodnuto zakoupit 50 prvních sériových strojů. První stroje se začaly dodávat do Ústřední letecké školy Royal Flying Corps v Upavonu dne 16.června 1916, kde se s nimi seznamovali nový piloti. První bojovou jednotkou, která nové F.K8 obdržela, byla 35.peruť RAF. Do ukončení války se staly letouny součástí jednotek ve Francii, Makedonii, Palestině a na Britských ostrovech. Posádky dávaly tomuto stroji přednost před konkurenčním R.E.8 především pro jeho snadnější pilotáž i zdvojené řízení, které dávalo posádce větší pocit bezpečí a šanci k návratu v případě zranění pilota. Hlavní bojovou činností byl průzkum, ale byly často využívány i k lehkému bombardování. Za tímto účelem mohly nést až šest 40lb fosforových nebo čtyři 65lb pumy, nebo dvě 112lb pumy na závěsech pod křídly (max. 118,6 kg pumového nákladu). Úspěšnou službu stroje podtrhuje i získání dvou Křížů královny Viktorie, které obdrželi 27.března 1918 Second Lieutenant Alan Arnett McLeod z 2.perutě RFC a 10.srpna 1918 kapitán Ferdinand Maurice Felix West z 8.perutě RAF.
V jednotkách RAF a RFC sloužily F.K.8 za války i po ní u těchto perutí: 2, 8, 10, 17, 31, 35, 39, 47, 50, 55, 82, 98, 142 a 150. Nejznámějším leteckým esem na strojích F.K.8 byl Angličan William Arthur Hammond (*1890 - +1959), který na tomto stroji dosáhl od února do konce března 1918 celkem 5 vzdušných vítězství. Hammond létal spolu s McLeodem, který obdržel kříž královny Viktorie za zásluhy v boji (viz. text výše). Oba spolu letěli dne 27.března 1918 na bojovou misi, když jejich F.K.8 bylo přepadeno osmičlennou skupinou německých Fokkerů Dr.I (trojplošník). Hammondovi se v boji podařilo tři Fokkery sundat a McLeod ač těžce zraněn dokázal s hořícím letadlem přistát.
Po dvou letech služby měly být stroje F.K.8 stejně jako konkurenční R.E.8 nahrazovány novým modelem Bristol F.2 Fighter s motorem Sunbeam Arab. Ale motor nového stroje zklamal svými výkony a Bristol F.2 Fighter se tak do bojové služby nikdy nedostal. Stroje F.K.8 i R.E.8 tak sloužily až do samotného závěru války, ale po válce již byly shledány jako nemoderní. Proto byly urychleně vyřazovány ze služby a poslední 150.peruť RAF byla rozpuštěna v Kirecu v Řecku dne 18.září 1919.
Po válce však bylo několik strojů (8 ks) s civilními registračními známkami používáno mimo vojenský sektor. Dva stroje létaly v Austrálii u společnosti Quantas (dříve Quensland and Northern Territory Aerial Services).
Služba v Paraguay
Jeden ze strojů F.K.8 byl zakoupen soukromým pilotem Sydney Stewartem v roce 1920 a odvezen do Buenos Aires, kde na něm dával lekce létání. Zde Stewart potkal paraguayského pilota Francisco Cusmaniche, který si objednal jeho služby pro paraguayskou vládu v době revolty v roce 1922. Letadlo bylo do Paraguaye převezeno lodí a slavnostně pojmenováno „Presidente Ayala“ na počest tehdy vládnoucího paraguayského prezidenta. Oba piloti, Stewart a Cusmanich, prováděli bombardování rebelských pozic. Při jedné z misí se ale jejich letadlo ocitlo v palbě pozemních zbraní a explodovalo. Oba piloti zahynuli.
TTD - Armstrong Whitworth F.K.8
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Počet členů osádky: 2 muži
* Rozpětí: 13,26 m
* Délka: 9,58 m
* Výška: 3,331 m
* Nosná plocha: 50,17 m2
* Hmotnost prázdného letounu: 869 kg
* Vzletová hmotnost: 1.275 kg
* Maximální rychlost: 153 km/h (u hladiny moře)
* Výzbroj: 2x kulomet, pumový náklad o hmotnosti do 118,6 kg
* Dostup: 3.960 m
* Stoupavost:
* Vytrvalost: 3 hod
* Motor / Výkon: 1x Beardmore / 112 kW (160 k)
* Vyrobeno kusů: 1.650 ks (za WW1 i po válce)
* Uživatelé: Velká Británie, Austrálie (pouze po válce v civilní službě), Paraguay (po válce)
Zdroje:
Vojenská letadla 1 – Václav Němeček – 1989
www.theaerodrome.com
www.wikipedia.org
www.aviastar.org
www.onwar.com
