Střední a jižní Norsko duben, květen 1940.
Celý pokus spojeneckého velení o získání vzdušné nadvlády v okolí Andalsnesu, byl již od počátku plný administrativního chaosu. Celá expedice 18 ks. Gloster Gladiatorů Mk. I, II a příslušenství, k jezeru Lesjaskog u silnice a železnice spojující Dombas s Andalsnesem, tak to byl jeden velký chaos. O dopravě 50 tun leteckého benzínu v 10.litrových plechovkách na lehkém křižníku „Arethusa“ jsme hovořili v článku 32. Pokračujme tím, že 9 tun nezbytně nutného materiálu pro odbavování letounů Gloster Gladiator Mk. I, II dorazí příliš pozdě a nemůže být tak vůbec na „Arethusu“ naloženo a musí čekat na naložení do druhého dne, tedy do 21. dubna 1940, na lehký křižník „Galatea“ (spuštění na vodu 1934 – výtlak 5 220 – 6 x 152 mm, 8 x 102 mm, 8 x 40 mm, 8 x 13 mm, 6 tzorpm. – rychlost 32 uzlů), který odváží spolu s lehkým křižníkem „Sheffield“ (spuštění na vodu 1936 – výtlak 9 100 tun – 12 x 152 mm, 8 x 102 mm, 8 x 40 mm, 8 x 13 mm, 6 torpm. – rychlost 32,5 uzlů) a lehkým křižníkem „Glasgow“ (spuštění na vodu 1936 – výtlak 9 100 – 12 x 152 mm, 8 x 102 mm, 8 x 40 mm, 8 x 13 mm, 6 torpm. – rychlost 32,5 uzlů) první sled 15. brigády.
Lehké křižníky „Galatea“, „Sheffild“ a „Glasgow“ vzaly na palubu celkem 2 000 vojáků 15. brigády, 200 tun zásob a výstroje a 22. dubna 1940 vypluly.
Celá operace je skutečně vedena ve velkém chvatu a doprovází jí zmatky. Tak se také ukáže, že pro 18 nákladních automobilů, které měly být naloženy, není s výše uvedených důvodů (musely vzít jiný náklad) místo na přeplněných palubách lehkých křižníků. Lehký křižník „Sheffield“ vyloží svá průzkumná letadla a tak může naložit 2 auta, další 2 se pak stejným způsobem umístí na „Glasgowu“, ale zbytek, tedy 14 aut musí zůstat na břehu.
Na místo nakládání také nedorazí včas celkem 25 tun mazacího oleje pro 18 ks Gloster Gladiator Mk. I, II. Improvizace znamená, že lehké křižníky „Glasgow“ a „Scheffield“ dostaly příkaz, aby vyložily alespoň těch pár galonů, které měly pro svá letadla. To však samozřejmě pro 18 stíhaček nestačí. Lodě pak doplují v pořádku do Andalsnesu a Molde, kde své náklady vyloží.
To už ale v okolí Andalsnesu zaregistruje průzkum Luftwaffe příliš mnoho pohybu. Je to právě tento příchod posil pro operaci „Sickleforce“, která se stane pro Luftwaffe signálem, aby útočila na všechna plavidla, která zůstávají přes den ve fjordu.
A Luftwaffe útočí!!!
Celý 24. duben 1940 střídá jeden útok střemhlavých bombardérů Luftwaffe druhý a prokládají je útoky výškových bombardérů. Němci dne 24. dubna 1940 potopili 3 protiponorkové trawlery a norskou torpédovku „Trygg“
a napadali všechna malá plavidla, která se vzdálila z krytu skal a úzkých zátok.
Děla protiletadlového křižníku „Curacoa“ (spuštění na vodu 1917 jako lehký křižník, v roce 1939 předělán na protiletadlový křižník – výtlak 4 290 tun – 8 x 102 mm, 4 x 40 mm, 8 x 13 mm – rychlost 29 uzlů) střílí celý den až z nich odletují okuje. Stuky Ju 87 se na „Curacao“ vrhají v celých perutích a jsou rozhodnuty ho vyřadit z boje. To se jim podaří až pozdě odpoledne dne 24. dubna 1940, když protiletadlový křižník „Curacao“ mnoho Stuk Ju 87 vezme s sebou. Jedna bomba zasáhla, bylo to pod nástavbou můstku, bomba vybuchla mezi palubami, zabila 30 mužů posádky a 30 jich zranila. Protiletadlový křižník „Curacao“ se jen stěží odvlekl domů k opravě a ve fjordu ho vystřídá protiletadlová šalupa „Flamingo“ (TTD spuštění na vodu 1939 – výtlak 1 470 tun – 8 x 102 mm, 4 x 13 mm – rychlost 19 uzlů).
Německá Luftweaffe se stále ještě soustřeďovala na tyto protiletadlové lodě, protože jejich průzkum stále nezpozoroval to ohromné množství transportních lodí, které připlouvaly do Romsdalfjordu. Němci tedy ještě během 24. dubna 1940 neví jak důležité byly přístavy Andalsnes a Molde, jako spojenecké základny a tak obě města nebyla ještě bombardována.. dokonce ani tak snadno zranitelná dřevěná přístaviště nejsou poškozena a to jen díky tomu, že se Němci plně věnují protiletadlovým lodím a také díky úsilí protiletadlových dělostřelců Spojenců z námořní pěchoty pod velením plukovníka Simpsona.
Tak může v noci z 24. na 25. dubna přistát lehký křižník „Manchester“ (spuštění na vodu 1937 – výtlak 9 400 tun – 12 x 152 mm, 8 x 102 mm, 8 x 40 mm, 8 x 13 mm, 6 torpm. – rychlost 32,5 uzlů) v Molde, aby se zde vylodil generál Paget a jeho velitelství.
Těžký křižník „York“ (spuštění na vodu 1928 – výtlak 8 250 tun – 6 x 203 mm, 4 x 102 mm, 2 x 40 mm, 6 torpm. – rychlost 32 uzlů) a lehký křižník „Birmingham“ (spuštění na vodu 1936 – výtlak 9 100 tun – 12 x 152 mm, 8 x 102 mm, 8 x 40 mm, 8 x 13 mm, 6 torpm. – rychlost 32,5 uzlů) pak pokračovaly do Andalsnesu s 3. praporem z 15. brigády.
Po tomto vylodění mohl ještě námořní kapitán M. M. Denny, velící námořní důstojník, hlásit generálovi, že ačkoli ztráty na lodích prudce stoupají, je budoucí základna pro „Sickleforce“ většinou netknutá. To znamená, že generál Paget je ještě v optimistické náladě, když se přepravuje na norském torpédoborci „Sleipner“ (spuštěn na vodu 1936 – výtlak 590 tun – 3 x 100 mm, 3 x 40 mm, 2 x 13, 2 torpm. – rychlost 30 uzlů) z Molde do Andalsnesu, aby pak pokračoval dále na frontu, když zřízení svého velitelství ponechal na starosti brigádnímu generálovi Hoggovi.
Teprve po 25. dubnu 1940 zjistí, z rostoucích hromad materiálu a velkých skupin vpřed postupujících vojáků, průzkum Luftwaffe, že se děje něco víc. Náhle německý průzkum Luftwaffe zjišťuje, že v okolí Andalsnesu jde o rozsáhlý výsadek!
Luftwaffe okamžitě soustřeďuje všechny své bombardéry a dne 26. dubna 1940 srovná obě města i přístavy Andalsnes a Molde se zemí. Večer toho dne tak obě města hoří a ničí je výbuchy bomb a druhotné exploze muničních skladišť.
Již o půlnoci z 26. na 27. dubna se obě složky Spojenců, jak námořní tak armádní ( myšleno v Andalsnesu a Molde), shodnou v tom, že – pohasla naděje na zásobování expedice přes oba přístavy!!!
Již druhý den, tedy 27. dubna 1940, posílá brigádní generál Hogg, z vlastní iniciativy, hlášení ministerstvu války, ve kterém upozorňuje, že jediným východiskem je evakuace.
Generál Paget ( o hlášení Hogga nevěděl), přestože sám také Londýn varoval, cituji:
„že je nutné připravit opatření k evakuaci, jestliže nebude neodkladně zajištěna letecká převaha.“
Si tehdy ještě neuvědomil jak neúspěšný to bude pokus a poslal okamžitě ministerstvu války hlášení opačného smyslu, než generál Hogg, ale přece jenom tam trochu zdůraznil potřebu účinné akce proti Luftwaffe. Bohužel, je to v době kdy už vlastně ztroskotává pokus, který jsme nakousli na začátku, zásah 263. perutě Gloster Gladiatorů Mk. I, II, který k tomuto danému datu již ztroskotal.
Co se stalo na jezeře Lesjaskog?
Tak z letadlové lodě „Glorious“, z její paluby, vzlétlo dne 24. dubna 1940 18 stíhacích letadel Gloster Gladiator Mk. I, II do sněhové bouře. Na improvizované letiště Lesjaskog
je vedou 2 námořní letadla Blackburn B. 24 Skua. Letadla bezpečně přistávají v 18 hodin mezi hromadami navršeného tajícího sněhu, které mají označit kraje přistávací dráhy, a kterou předtím vyčistil pozemní personál.
Průzkumná letadla Luftwaffe ten den k večeru ještě přelétnou nad jezerem, vidí přípravy Spojenců, ale dne 24. dubna 1940 je ještě nechávají na pokoji.
Proč by taky ne?
Vždyť se o letouny na jezeře může přeci postarat ten strašný noční mráz, který zde, téměř 700 metrů nad hladinou moře panuje a o zbytek pak se přece mohou postarat ty administrativní nedostatky, které provázely celé odeslání 263. perutě letadel na jezero.
Gloster Gladiator Mk. I, II
, která byla volně zaparkována, sice maskována větvemi, venku, v mrazu 30° pod nulou prostě úplně zmrzla.
Ráno nebylo možno pohnout táhly a karburátory byly obaleny ledem. U startovacích vozíků, přivezených s pozemní výstrojí byly vybité baterie a kyselina k jejich naplnění prostě nebyla. K obsluze celkem 72 kulometů Browning byl na celém letišti jen jediný zbrojíř!!!
Za rozbřesku dne 25. dubna 1940, nad údolím, ve kterém leželo jezerní letiště, chce obsluha rozběhnout letouny. Ouha!
Po 2 hodinách namáhavého úsilí se podaří dostat do vzduchu jen 2 ks Gloster Gladiator Mk. II, která jsou schopna čelit prvnímu náletu Luftwaffe.
Je sestřelen jeden německý bombardér He 111, ale ostatní letouny svůj náklad bomb svrhnou na led, což vlastně zahajuje proces, který toto ledové letiště vyřadí z provozu. To však nebyl hlavní nálet Luftwaffe, ten přijde až v 8 hodin 30 minut.
Hlavní nálet Luftwaffe znamená, že dvoumotorové bombardéry He 111 nyní útočí podle libosti, aby se k nim pak přidaly střemhlavé Ju 87 Stuka, zatímco většina Gloster Gladiatorů Mk. I, II stojí na letišti bezbranná a nehybná. Jen několik se jich dostalo do vzduchu, ale ostatní nebylo možno ani nastartovat a jsou tak zničena, nebo úplně vyřazena z provozu na ledě.
Tato spojenecká historie jezerního letiště nebyla slavná. Jedním z důvodů je také, že pozemní personál jezerního letiště se rekrutoval z nováčků, kteří nebyli ještě plně seznámeni s letadly, ale co bylo ještě horší, naprosto propadli panice vyvolané náletem. Nováčci se skryli mezi stromy na březích jezera a zůstali tam po celou dobu náletů, zatímco důstojníci a poddůstojníci doplňovali palivo, střelivo a startovali letadla. Také námořní obsluhy dvou „Oerlikonů“, které sem byly dodány pro protiletadlovou obranu a četa námořní pěchoty určená k hlídání zásob benzínu a vyzbrojená kulometem Lewis, statečně na svých místech přivítala každý německý bombardér palbou, když se spustily dolů, aby ostřelovaly letiště z kulometů.
Také piloti, kteří vzlétli se svými Gloster Gladiator Mk. II bojovali statečně dokud měli munici, sestřelili několik německých bombardérů, čímž pomohli zmořeným vojákům na ploše, které honili Ju 87 Stuky.
Co to bylo všechno platné - již odpoledne dne 25. dubna 1940 je jezerní letiště nepoužitelné a ke všemu také dojde střelivo do kulometů pro Gloster Gladiatory. Piloti však přesto se svými stíhacími letouny startují a na nalétávající bombardéry Luftwaffe provádí jen předstírané útoky.
