vojenský a mnišský Avizský řád

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

vojenský a mnišský Avizský řád

Příspěvek od kacermiroslav »

Avizský řád
Pyrenejský poloostrov
středověk



Úvod
Co se vojenských rytířských řádů týče, známe především ty řády, které vznikly za křížových výprav do Svaté země, tedy templáře, johanity a další. Také si jistě vzpomeneme na německé a livonské rytíře, kteří mečem šířili křesťanství v Pobaltí. Tím však výčet bojových řádů zdaleka nekončí. Početná skupina vojenských řádů vznikla na Pyrenejském poloostrově, a některé z nich si svou sílou a významem nezdali s těmi řády, které vznikly před branami Svatého města. Na území Pyrenejského poloostrova, tedy současného Španělska a Portugalska, byl dobrý důvod k zakládání bojovných mnišských řádů. Tím pádným důvodem v historii Pyrenejského poloostrova je tradičně přijímán rok 711. V té době na poloostrově existovalo vizigótské království, která se však zrovna nalézalo ve vnitřních nepokojích. Podstat těch nepokojů tkvěla v tom, zda královský úřad bude obsazován podle principu dědického práva nebo dle volby. Proti králi Roderichovi stáli šlechtici z rodu bývalého panovníka Wamby. Ti si na svou pomoc přivolali arabského vojevůdce Tárika, který tak s arabsko-berberským vojskem překonal Gibraltara pak v následné bitvě u laguny de la Janda porazil a zabil krále Rodericha. Půl roku poté se zmocnil Toleda. Tím se ale arabský postup nezastavil. Z Afrického kontinentu přicházejí další arabští bojovníci a tak s jejich posilou padá jedno město za druhým. Země byla před arabským vpádem již natolik oslabena vnitřními rozbroji, že na obsazení celého poloostrova údajně stačilo pouhých 10.000 bojovníků. Obsazování poloostrova bylo o to jednodušší, že dobyvatelé byli ke svým poraženým poměrně dosti tolerantní a třeba i křesťany brali pod svá ochranná křídla. Pouze za to vybírali zvláštní daň. Postupně se tak vytvořily dvě skupiny obyvatelstva – mozárabové, kteří zůstali u svého náboženství, a muladínové, kteří přestoupili k islámu. Samozřejmě ti, kdo přijali islám byli osvobozeni od placení daně, takže jejich přechod na novou víru nebyl zcela nezištný. Arabskou expanzi se podařilo zastavit až majordomovi francké říše Karlu Martelovi a to v bitvě u Tours a Poitiers roku 732. Do té doby ale byl až na malý kousek celý poloostrov v moci Arabů. Jejich moci tak na severozápadě vzdorovalo již jen království Asturie. Ale i zde byla vnitřní situace království kritická kvůli sporům o dědičnost koruny. Zemi se podařilo konsolidovat až v polovině 9.století pod vládou krále Alfonse II. Tento vládce pak nechal vybudovat slavný kostel nad údajným hrobem svatého Jakuba a ze Santiaga de Compostela tak učinil centrum boje proti nevěřícím. Boj proti Arabům tak mohl začít a po mnoha staletích byla roku 1492 španělskými vládci reconquista završena, když padla poslední arabská bašta – Granada.


Avizský řád
stručné dějiny

Většina řádů na Pyrenejském poloostrově vznikla a sídlila na španělském území, je to asi logické, protože území Španělska zabíralo skoro celou plochu poloostrova. A tak snad až na Santiagský řád, který měl svou samostatnou větev od 14.století, žádný další řád na území Portugalska nepůsobil. Avizský řád, neboli řád svatého Benedikta avizského, lze tedy považovat za první rytířský řád, který vznikl na území Portugalska, i když jeho rytíři spadali poměrně dlouho pod Calatravský řád. Původně se řád, který vznikl někdy kolem roku 1162 až 1166 řídil řeholí svatého Benedikta, skládali slib chudoby, cudnosti a poslušnosti v boji proti pohanským Maurům, kteří ovládali většinu Pyrenejského poloostrova.
Až do roku 1187 se řád držel benediktinské řehole, ale po tomto datumu přijal cisterciácké pravidla, která o pět let později stvrdil bulou papež Celestýn III. O rok později řádový rytíři obdrželi darem znovudobyté město Evora, které měli bránit proti Maurům a podle kterého měli svůj původní název. Roku 1211 získal řád od portugalského krále Alfonsa II. město Aviz, rytíři jej opevnili a postavili zde i hrad. O dvanáct let později si z Avize vybudovali své hlavní sídlo a vzali si z něj i jméno pro řád.

Někdy od počátku 13.století do poslední čtvrtiny 14.století byl Avizský řád jednou z větví Calatravského řádu a v tomto smyslu bylo v Portugalsku potvrzeno jeho držení majetku z ustanovení papežských bul. Třebaže byl řád podřízen calatravskému velmistrovi v Kastilii, mohl se i nadále rozvíjet a podržet si svou autonomii. Poté co byla v Portugalsku ukončena reconquista, dostala se země do sporů se sousedním Španělskem, čímž byla vojenská moc formálně závislého řádu pro Portugalsko nebezpečná. Z tohoto důvodu si portugalský panovník vyžádal od papeže potvrzení samostatnosti pro rytíře Santiagského a Avizského řádu. Zároveň žádal papeže o vytvoření Kristova řádu, který by převzal majetek po stíhaných templářích. Tato nezávislost se však logicky nehodila španělskému vedení řádu, který jménem velmistra Diega Munize ve 14.století protestoval proti samostatnosti portugalské větve, následně dokonce své portugalské bratry exkomunikoval.

Ani tento na svou dobu velmi tvrdý krok, ani opakované stížnosti zasílané k papeži nemohly zabránit rozpadu řádu. Úplná nezávislost na calatravském řádu byla ukázaná zvolením nového velmistra Fernada Rodriqua de Sequiera a to za vlády portugalského krále Jana I. Poté když na návštěvu Portugalska přicestoval z Kastilie velmistr Gonzalo Núnez de Guzmán, bylo s ním jednáno jako se vzácnou návštěvou, ale již ne jako s nadřízeným velmistrem. Úplné odtržení od původního kastilského řádu se portugalské větvi podařilo za papeže Evžena IV. roku 1440. Avšak nezávislosti si Avizský řád příliš dlouho neužíval, protože správy se ujal sám král a toto bylo papežem Julianem III. roku 1551 potvrzeno.

Svůj majetek získával Avizský řád, stejně jako ostatní rytířské řády, bojem. Například se podíleli na dobytí Sevilly za kastilského krále Fernanda III., ale hlavně dary od portugalských králů. Po ukončení reconquisty nezůstali řádový rytíři bez práce, ale podíleli se mimo jiné zámořských plavbách portugalské koruny. Při sekularizaci, k nimž na pokyn královny Marie I. dal roku 1789 souhlas papež Pius VI. představoval roční příjem řádu 80.000 zlatých.

Na základě konstituce byl řád roku 1895 reformován a dokonce roku 1910 i zrušen. Avšak koncem první světové války byl znovu obnoven, a to jako vděčnost za služby prokázané státu. Velmistrem od té doby je již tradičně portugalský prezident. K poslední reformě Avizského řádu došlo v roce 1986. Řád neomezoval své působení jen na Španělsko a Portugalsko, ale roku 1843 byl z rozhodnutí císaře Pedra II. zaveden i v Brazílii.

V současnosti je udělován Portugalskou republikou jako řád záslužný a je rozdělen na pět tříd. Odznakem je zeleně emailovaný kříž s liliovitými konci, nad ním osmihranná hvězda, z jejíchž úhlů zlaté paprsky vybíhají; na zlatém středním štítku je v zeleném věnci červené planoucí srdce. Odznak se nosí na zelené stužce.
Z Portugalska přešel řád také do Brazílie, kde z ustanovení císaře Pedra II. ze dne 9. září 1843 se stal řádem občanským a politickým. Odznak byl týž jako v Portugalsku, s tím rozdílem, že se nosil na zelené stužce s červenou obrubou.



Velmistři řádu:
Évora
Pedro Afonso (c. 1160-1169)
Fernão Rodrigues Monteiro (1175-1195)
Gonçalo Viegas de Lanhoso (1197-1219)

Aviz
Fernando Eanes (1219-1237)
João Porteiro (?-?)
Martim Fernandes (?-?)
Fernão Soares (?-?)
Lourenço Afonso (?-?)
João Pires (?-?)
Vasco Afonso (?-?)
Gil Martins (?-?)
Garcia Pires (?-?)
Gil Pires (?-?)
Afonso Mendes (?-?)
Gonçalo Vaz (?-?)
João Rodrigues Pimentel (?-?)
João Afonso (?-?)
Diogo Garcia (?-?)
Martim do Avelar (?-?)
Egas Martins (?-?)
João I de Portugal (1364-1387?)

pod královskou mocí
Fernando Rodrigues de Siqueira (1387-?)
Fernando de Portugal (1434-1443)
Pedro, Condestável de Portugal (Pedro V Aragonský)
Duque de Coimbra (1445-1466)
João II de Portugal (1468-1490)
Infante D. Afonso (1490-1491)
Jorge de Lencastre (1491-1551)






Zdroje:
www.cojeco.cz
www.wikipedia.org
www.e-stredovek.cz
www.chivalricorders.org
www.radyrytirukrize.websnadno.cz
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“