VII. díl. Norsko, Dánsko 1940. Č 25.

[michan]

VII.díl. Norsko, Dánsko 1940. Č 25.

Boje v centrálním Norsku a na moři po 9. dubnu 1940.






Potopením posledních německých torpédoborců v Narviku, dne 13. dubna 1940, končí čistě námořní fáze celého norského tažení. V námořní fázi norští obránci, britské ponorkové loďstvo a lehké síly britského námořnictva způsobí, že byla Kriegsmarine silně oslabena. A právě oslabení německého loďstva v norském tažení je později, na podzim 1940, jednou z příčin, že se nekoná operace „Selöwe“ – vylodění ve Velké Británii (když samozřejmě „střecha nad hlavou“ – vybojování nadvlády ve vzduchu je příčinou číslo 1.).
Nutno však říci, že bezohlednost německé Kriegsmarine a Luftwaffe přinesla Velkoněmecké říši později dobytí celého Norska, což byla trvalá hodnota až do konce 2. světové války. K trvalé hodnotě – obsazení Norska až do roku 1945 a zajištění „Severního křídla Říše“ – přispěje nekoordinovaný chod pomalého a zrezivělého válečného stroje Spojenců na začátku 2. světové války.

Velká Británie a Francie dne 13. dubna 1940 zoufale hledají, jak by zvrátily současnou výhodu Německa.
O Narviku vědí, že je držen jen slabými německými jednotkami.

Na tomto místě je asi třeba říci, že se v Norsku, jako celku, vylodily, do a po 13. dubnu 1940 tyto německé jednotky XXI. as (21. as), pod velením generála Falkenhorsta:

163rd Pěchotní divize
69th Pěchotní divize
169th Pěchotní divize
181st Pěchotní divize
214th Pěchotní divize
dva regimenty 3rd Divize hory.

Pěchotní a úderné jednotky 21. as pak po konsolidaci, od 12. dubna 1940 postupují od Oslo, směrem na sever ( směrem k Narviku), proti stále sílícímu odporu norských jednotek, po několika málo sjízdných cestách, chcete-li silnicích.



Samotný Narvik, který byl od začátku války jablkem sváru mezi Spojenci a Hitlerem a o který šlo až v první řadě, je od 13. dubna 1940 držen slabými německými jednotkami (139. horský pluk ze 3. horské divize - 2 100 mužů a zbytky posádek torpédoborců, asi něco okolo 2 400 námořníků). Tyto německé jednotky v Narviku prakticky přišly o své polní dělostřelectvo, protiletadlové dělostřelectvo a zásobovacím lodím Kriegsmarine se nepodařilo doplout, aby situaci zvrátily. Posily a zásobování pro německé jednotky v Narviku jsou teď závislé na stovkách kilometrů zasněžených horských silnic a později, jak uvidíme, na leteckých shozech z Ju 52/3m, viz:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1172

Britové a Francouzi mají do Narviku dosažitelnou námořní cestu, kterou ovládá Royal Navy i nadále. Problémem jenom bude, že vojenskou expedici sem k Narviku, samotné dobytí Narviku přímým útokem, má řídit jako nejvyšší důstojník člověk, který není vojákem z povolání (velkoadmirál lord z Corku a Orrery). Vojenská expedice, která připlouvá do oblasti a k Narviku se skládá ze 2 brigád pěchoty a my průběžně naslouchejme, co z ní postupně udělá hlavní velení Spojenců.

Náčelníci štábů Spojenců a vláda v Londýně dostanou skvělou zprávu o „Druhé námořní bitvě o Narvik“. Bohužel, jejich rozhodnutí v této chvíli komplikuje touha všech možných politických a vojenských „lobby“, kteří se na rozhodování štábů Spojenců podílejí – tou touhou je pokusit se o znovudobytí Trondheimu.
Trondheim - je 3 největší město Norska a má důležitost z politického a strategického hlediska číslo 1 – to proto, že Spojenci nemají Oslo – hlavní město Norska.

Trondheim - je totiž bývalé hlavní město Norska a korunovační místo norských králů, které se rozkládá na strategickém místě, kde se zbíhají 2 nejdůležitější silnice z Osla, hlavní silnice z Norska do Švédska a jediná silnice a železnice na sever. Trondheim má velký, bezpečný přístav s rozsáhlými doky a přístavišti.
Pokud bude Trondheim znovu dobyt, znamená to pro Spojence i Nory, že bude větší část výhod, které Německo zatím získalo – zmařeno. Pro Spojence to tehdy v dubnu 1940 znamená, že se musí o získání Trondheimu určitě nejméně pokusit, ale nejen pokusit – musí ho získat!.
My víme, že již 10. dubna 1940 oznamuje britská Admiralita vrchnímu veliteli Home Fleet admirálu Forbesovi, že je nutné obsadit Bergen a Trondheim, stejně jako Narvik. Ovšem velmi brzy se ukáže, po časové ose, že Německo má již od 10. dubna 1940 v okolí Bergenu převahu ve vzduchu, takže tady Royal Navy operovat nemůže – Bergen je tím odepsán.
Zůstává jen Trondheim a Narvik.
Pak tedy štáby jednotlivých složek ozbrojených sil Spojenců (Royal Navy, Royal Army, Royal Air Force a expediční sbor Francouzů a ostatních spojenců – např. Poláci) dostanou dne 11. dubna 1940 úkol, prozkoumat možnosti výsadku v Trondheimu (Narvik se zdá jasný). Operace na získání Trondheimu dostane krycí název „Maurice“.
Že má o Trondheim zájem více zainteresovaných, o tom svědčí i to, že již 12. dubna 1940 obdrží vláda Velké Británie zprávu, že norská vláda si kvůli zachování své autority v Norsku přeje, aby byl Trondheim znovu získán. To jsou 2 stejné názory a přidá se třetí názor, názor norského vrchního velitele generála Rugeho, který požaduje, aby jedna britská divize byla poslána k útoku na Trondheim ze severu, zatímco on sám by se připravoval s jednou jednotkou, ze svých pěti ( nenaplněných) divizí k útoku z jihu na město.
Dalšího dne, tedy 13. dubna 1940, je proto poslán viceadmirál Edward-Collins ze Scapa Flow (kotviště Home Fleet a vůbec mateřská základna Royal Navy) do Rosythu s křižníky „Galatea“ a „Arethusa“.
Pod ochranou těchto dvou křižníků se má na transportní loď „Orion“ v Roythu nalodit 148. pěší brigáda, které velí brigádní generál Morgan, a tato jednotka, která byla původně určena k obsazení Stavangeru, a která byla také po prvním poplachu 8. dubna 1940 vysazena na břeh, bude použita k výsadku. Ten výsadek, pod ochranou křižníků „Galatea“ a „Arethusa“ bude proveden z transportní lodě „Orion“ v Namsosu, malém městě asi 60 mil severně od Trondheimu, na konci Namsenfjordu (viz. mapa). V těchto přípravách zatím opusťme brigádního generála Morgana a jeho plavbu do Namsosu – jeho brigáda provádí již třetí odlišný rozkaz – čtvrtý dostane v nejbližší době.

Nyní si řekněme, že 13. dubna 1940 vyvolá v Londýně, jak v Admiralitě, tak v londýnské vládě, zpráva admirála Whitwortha o vítězství v Narviku, až příliš velkou vlnu optimizmu u ministrů i náčelníka štábu, který řídí operace na severu.
Přílišný optimizmus vyvolá první chybu – dívejme se.
Všichni si náhle myslí, že proti demoralizovaným okupačním vojskům v Narviku bude stačit jen polovina sil ze 2 brigád, které jsou v konvoji NP 1. A hned také druhou polovinu hodlají poslat do Namsosu, místo jednotek generála Morgana, které nyní mají vytvořit jižní rameno obkličovacího manévru při dobývání Trondheimu. Mají se vylodit u Andalsnesu ( na jih od Trondheimu – to je ten čtvrtý odlišný rozkaz), což je na konci Romsdalfjordu a tady se mají připojit k norskému generálu Rugemu, kterého tím posílí.
Proto viceadmirál Layton dostane 14. dubna 1940, když eskortuje konvoj NP 1, rozkaz, aby odklonil obě transportní lodě, „Chrobry“ a „Empress of Australia“, které vezou 146. brigádu k novému cíli. Tak tento svaz, spolu s dvěma loděmi, vlajkovou lodí „Manchester“, křižníkem „Birmingham“, protiletadlovým křižníkem „Cairo“ a třemi torpédoborci zamíří k jihu (k onomu Andalsnesu – viz. mapa) a zbytek svazu pak pokračuje v plavbě do Vestfjordu, směrem k Narviku.
Zase - k sledování událostí tady a v Narviku se vrátíme později. Pojďme si zatím říci o Trondheimu.

Na sever od Stadtlandetu, v „Úžinách“, pátrá od večera 12. dubna 1940 námořní svaz, složený ze dvou křižníků „Glasgow“ a „Sheffield“ a 6 torpédoborců, pod velením námořního kapitána Pegrama na „Glasgowu“, po německých lodích. Průzkumná letadla RAF (Royal Air Force) totiž hlásila v této oblasti německou kapesní bitevní loď, 1 křižník a mnoho obchodních lodí.
Zase klamná informace!!!
Námořní kapitán Pegram tak stráví celý den 13. dubna 1940 marným a zbytečným hledáním duchů – neexistujících válečných lodí a transportních lodí. Také jeho torpédoborce, které byly vyslány k Alesundu u ústí Romsdalfjordu, aby pronásledovaly hlášené německé obchodní lodě, nakonec zjistí, že ty lodě byly norské obchodní lodě.
Tady, během této operace, pak obdrží námořní kapitán Pegram rozkaz, aby vysadil u Namsosu z obou křižníků jednotku námořníků a pěchoty, kteří mají zajistit přístaviště v Namsosu a zároveň i v sousedním Bangsundu a mají tam udržet most přes řeku Namsen, se silnicí vedoucí k jihu. To vše do té doby, než připluje hlavní spojenecký invazní svaz. Jakmile bude fjord pro Spojence zajištěn, mají britské křižníky odplout na moře a ochranu vysazených jednotek na břehu mají zajišťovat jen britské torpédoborce…

[michan]

VII.díl. Norsko, Dánsko 1940. Č 26.

Námořní kapitán Pegram může rozkaz splnit až 14. dubna 1940, kdy se k němu vrátily z pátrání jeho torpédoborce. Torpédoborce pak dopraví, za soumraku toho dne, na břeh u Namsosu výsadkovou skupinu pod velením kapitána námořní pěchoty Eddse z křižníku „Sheffield“.




S tímto námořním výsadkem se vylodili i 2 důstojníci štábu armády. Ti mají za úkol zjistit vyhlídky hlavních výsadkových sil, které dorazí. Ti dva důstojníci pro pěchotu jsou plukovník Peter Fleming, známý spisovatel a badatel (nezaměňovat s Ian Fleming – tvůrce Jamese Bonda) a s ním kapitán Martin Lindsay, cestovatel. Výsadek sice nenajde na místě žádné Němce, kteří by jim kladli odpor při pátrání, ale po poradě s norskými důstojníky pošlou na vyšší štáby pochmurné hlášení. V hlášení se říká, že v místě výsadku není možné ukrýt větší jednotku před leteckým průzkumem, který tady Němci pravidelně, denně několikrát - provádějí. V místě výsadku je hluboká sněhová pokrývka, která omezuje veškerý pohyb jednotek a to nejen pěšky v terénu, ale i po železnici a i po silnici. Výjimkou by bylo pokud by se vysazené jednotky pohybovaly na lyžích, nebo sněžnicích. Další nepříjemností pak je, že postup vpřed s více než jedním praporem najednou, s jeho logistikou a případnými těžšími zbraněmi, by byl jednak pomalý, ale co je nejhorší, ze vzduchu při průzkumu by byl jasně patrný.
První reakce štábu je, že o výsadkové operaci je rozhodnuto a basta. Vždyť i důstojník, který výsadku bude velet, generálmajor Carton de Wiart, nositel Victoria Cross ( VC) je již na cestě sem v létajícím člunu.




Když torpédoborce vysadí tuto první námořní průzkumnou jednotku s Flemingem a Lindsayem, vrací se, kromě torpédoborce „Somali“, což byla loď kapitána Nicholsona, zpět na moře, aby se přidaly k eskortě konvoje viceadmirála Laytona, která pluje na jih.
Kapitán Nicholson se svým torpédoborcem „Somali“ čeká na přilétávajícího generála, který má rozhodnout a zároveň učinit opatření pro výsadek Mauriceforce (operace Maurice) jak je hlavní část námořní expedice nazývána.
Námořní kapitán Nicholson a jeho torpédoborec „Somali“ tak na vlastní kůži poznají co čeká o něco později všechny lodě Velké Británie a Francie, které budou chtít vylodit nějaký výsadek v Norsku v dubnu roku1940 (ale i v květnu).
Ano, piloti Luftwaffe se v Norsku, ve svých střemhlavých Ju 87 Stuka

Ju 87 Stuka v norských fjordech 1940.




a dálkových výškových bombardérech He
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2204

, Do
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2191

a dalších
http://www.palba.cz/viewforum.php?f=113

cvičí v přesnosti zásahu, když nikde je nečeká nějak obzvlášť silná PVO, ba naopak, protiletadlové zbraně Spojenců jsou nevhodné. Protiletadlové zbraně lodí a toho co Spojenci na zemi mají, budou vhodné jen proto, aby na sebe přilákaly bomby německých letadel, které by jinak padaly na bezbranné vojáky.
I tady u Namsosu, stejně jako všechny přístavy na členitém norském pobřeží, je naprosto nevhodný terén pro obyčejnou protiletadlovou obranu. Již jsme o tom říkali, že fjordy mají po obou stranách vysoké kopce, střemhlavé letouny se přes ně přehoupnou a protiletadlová obrana má na svou činnost jen pár vteřin. Podobně, i když trochu lépe s časem, je na tom protiletadlová obrana u dálkových výškových bombardérů. Hovořili jsme i o špatných náměrech většiny protiletadlových i hlavních děl u britských lodích té doby a co bude v norském tažení průvodním jevem – u všech pozemních i přístavních jednotek bude nedostatek protiletadlových děl vůbec.

PVO spojenců na začátku 2. světové války tvrdě spala!!!

Přístav Namsos je také pro výše popsané bombardování Němců přímo ideální. Leží na konci úzkého dlouhého fjordu. Hlavní funkcí přístavu Namsosu bylo nakládání dřeva, které je tady hlavním vývozním artiklem v celé oblasti. Jsou to právě lesy, které pokrývají zasněžené svahy hor až dolů k vodní hladině fjordů. Norové tady pro nakládání dřeva vystavěli kamenná nábřeží, u kterých mohou přistávat oceánské lodě, a také vystavěli menší dřevěné přístaviště Namsosu a další pak v sousední vesnici Bangsund

Mapa okolí Trondheimu, kde na severu je vidět Namsos a i vesnice Bangsund.




, která leží na druhém břehu řeky Namsen. A právě tato dvě místa jsou velice dobře viditelná ze vzduchu a za denního světla jsou dokonalým cílem při jakémkoliv vyloďování vojáků a materiálu (opět je jasně vidět, že plánovači genštábu Spojenců neměli ani páru, kde své vylodění plánují).
Němci spustí střemhlavé bombardování i bombardování z výšky hned první den, tedy 14. dubna 1940, a Nicholsonovu torpédoborci „Somali“ velmi brzy začíná docházet střelivo. Námořní kapitán Nicholson o tom podává hlášení, ve kterém říká, že zařízení pro vyloďování z transportních lodí v Namsosu jsou nedostatečná a pokud Spojenci nezajistí leteckou nadvládu ve vzduchu v celé oblasti, hrozí městu Namsos, vesnici Bangsund a vůbec všem transportním lodím Spojenců naprosté zničení.
Námořní kapitán Nicholson, po své hrůzné zkušenosti z německého bombardování doporučuje, odeslat okamžitě transportní lodě jinam, již vyloděné vojáky nalodit na torpédoborce a za soumraku je vysadit rovnou na břeh v Namsosu a Bangsundu, odkud by mohli vyrazit před svítáním do vnitrozemí, kde by již našli úkryty pro maskování.
Generálmajor de Wiart, který přiletí právě v době leteckého útoku, při kterém je i jeho letoun po přistání ostřelován z kulometů, když jeho štábní důstojník je raněn a on sám je uzavřen v letadle do té doby, než německým pilotům dojde střelivo, má pádný důvod názory námořního kapitána Nicholsona plně podpořit.
V tu dobu již Admiralita přikazuje viceadmirálovi Laytonovi, aby s transportními loděmi plul ke vzdálenému kotvišti u Lillesjony, které leží 100 mil severně od Namsosu, a aby jednali podle Nicholsonových návrhů.
Večer dne 15. dubna 1940 dorazí torpédoborce námořního kapitána Pegrama, společně s konvojem k Lillesjoně. Britský torpédoborec „Somali“ kapitána Nicholsona, který při protiletadlové palbě vyčerpal i výbušné granáty a byl v posledních hodinách u Namsosu dokonce nucen střílet „kvůli morálnímu efektu“ cvičnými granáty, doveze do Lillesjony generálmajora de Wiarta. Pak odplouvá „Somali“ domů, aby doplnil zásoby střeliva. V jeho činnosti ho nahrazuje torpédoborec „Nubian“, který sem k Lillesjoně eskortoval cisternovou loď „War Pindari“.
Generálmajor de Wiart nastoupí na torpédoborec „Afridi“

Torpédoborec třídy Tribal –„HMS Afridi“




, na kterém námořní kapitán Philip Vian

(náš známý kapitán Vian z Cossacku, který v zimě 1939 napadl Altmark a osvobodil zajaté námořníky z potopených lodí Spojenců
Od Nelsona o potápění lodí viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=1062

Vian, který se později stane admirálem a Sirem, o Altmarku viz zde:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3047

jak vidíme tady funkčně povýšil - povede eskadru torpedoborců)

přebírá velení nad skupinou torpédoborců – „Afridi“, „Sikh“, „Matabele“, „Mashona“ a „Nubian“, které doplnily palivo z tankeru „War Pindari“ a pak přirazily k boku transportních lodí, na které nalodí výsadek. Výsadkem na těchto torpédoborcích bude „Lincolnshirský, Yorský a Lancasterský pluk“.
Německá letadla naleznou tyto naloděné torpédoborce i tady, tak daleko na severu. Britské torpédoborce nyní plují vysokou rychlostí mezi vybuchujícími bombami podél pobřeží k Namsosu, kam dorazí v noci z 15. na 16. dubna 1940.
Je svítání, když se z torpédoborců vysazují britští vojáci, aby byli urychleně odváděni z prostoru přístaviště a maskováni v lesních prostorách. Zároveň jsou ihned zahlazovány všechny stopy po připlutí torpédoborců a následném vysazení jednotek.
Když ráno přiletí německá průzkumná letadla, nenajdou ani nejmenší stopy po těchto britských historických plucích.
Němci, protože objevili Lillesjonu, bombardují nyní toto shromaždiště britských a francouzských lodí trvale, i když nálety nejsou nějak těžké.
Zajímavostí a překvapením tady je, že místa v Lillesjoně bombardovaly německé výškové bombardéry, které zde jako cíle měly i dva pomalé pasažérské parníky a netrefily nic.
Prostě nic, které musíme asi přisoudit tomu, že byl začátek 2. světové války a němečtí piloti nebyli ještě dobře vycvičeni.
Faktem však je, že blízké dopady bomb otřásají morálkou mladých nezkušených vojáků na lodích, kteří tak v začátku 2. světové války prožívají svůj křest ohněm, bezmocně uzavřeni na lodích, kde se nemají kam schovat. Tady, v Lillesjoně, čekali vojáci na pasažérských lodích na návrat doprovodných torpédoborců po celý den a byli tak vystaveni „Očistci na zemi“.
Proto viceadmirál Layton rozhodne, aby vojáci přesedlali z velké nemotorné lodi „Empress of Australia“ na rychlejší transportní loď „Chrobry“, která vezla válečný materiál. „Chrobry“ pak za soumraku vpluje do fjordu, v noci vysadí vojáky a do svítání je znovu v bezpečí na moři.
Z důvodu nebezpečí bombardování pak vyplouvá celý námořní svaz před východem slunce z Lillesjony a přes den křižuje na širém moři.
K torpédoborci „Afridi“, který má na palubě generála Wiarta se připojí během dne i ostatní torpédoborce.
Obavy z bombardování německých výškových a střemhlavých bombardérů pak zaviní, že je pomalejší loď „Empress of Australia“ odeslána domů – to přesto, že má ještě na palubě 170 tun zásob pro operaci Mauriceforce.
V době kdy křižníky admirála Laytona operují na otevřeném moři, vede náš známý, nyní již ve vyšší funkci, kapitán Vian ostatní torpédoborce a výsadkovou loď „Chrobry“ k Namsosu.
Výsadková loď „Chrobry“ pak zakotví před městem a vysadí všechny vojáky, ale zase, na palubě zůstane 130 tun zásob, protože vojenské pracovní čety jsou odvolány. Bohužel tyto pracovní čety se musí do úkrytu dostat dříve než nastane svítání, a dojde určitě k náletům Luftwaffe. No a samozřejmě všechny lodě pak zamíří na otevřené moře, aby se ještě před polednem dne 18. dubna 1940 připojily k eskadře viceadmirála Leytona.
Jako další jednotky, které se mají připojit k operaci Mauriceforce, připlouvají 3 prapory francouzských horských střelců pod velením generála Audeta. Tři francouzské prapory se přepravují na čtyřech transportních lodích, kterými jsou „El Djezair“, „El Mansour“, „El Kantara“ a „Ville d’Oran“, které mají také dorazit 18. dubna 1940. Tyto lodě se však opozdí o jeden den. Viceadmirál Layton naštěstí tady u Namsosu (uvidíme, že všude tomu tak nebylo, například u Narviku) ten den využije tak, že pošle transportní loď „Chrobry“ znovu večer zpět do přístavu, aby těch 130 tun vojenských zásob vyložila – dobrá práce.


Použitá literatura:


Duce – Anatomie jedné kariéry – Luboš Taraba.
Adolf Hitler a jeho cesta k moci – Rainer Zitelmann.
Nacismus – Alessandra Minerbiová – editor: Flavio Florani.
Pakty Stalina s Hitlerem – výběr z dokumentů 1939 a 40 – Naše vojsko.
Přísně tajné 3/99, 4/99, 3/05 a 3/08.
HPM ročník XIV. – Ivo Pejčoch – Těžký křižník Canarias.
Září 1938 – Role a postoje spojenců ČSR – Miloslav John.
Dějiny světa, svazek IX – L. I. Zubka, A. M. Zubinský a G. N. Sevosťjanov.
Krev, slzy a pošetilost v nejtemnější hodině 2. světové války – Len Deighton.
Druhá světová válka – Úplná historie – Martin Gilbert.
Blitzkrieg od Hitlerova nástupu po pád Dunkergue - Len Deighton.
Druhá světová válka – John Keegan.
Polské tažení Hitler a Stalin rozbíjejí Polskou republiku – Janusz Piekalkiewicz.
Tanková válka 1939 – 1945 - Janusz Piekalkiewicz.
Historie německé armády 1939 – 1945 – Philippe Masson.
Slovenská armáda 1939 – 1945 – Charles K. Kliment, Břetislav Nakládal.
Hitlerovi válečníci – Guido Knopp.
Německé obrněné jednotky – Horst Scheibert.
Hitlerovy elitní jednotky – Lucas Cooper.
Němečtí parašutisté ve II. světové válce – Volkmar Kühn.
Operace Jubilee, Dieppe 1942 – Norman Franks.
Narvik – Donald Macintyre.
Ocelová lavina – Darius Jedrzejewski, Zbigniew Lalak.
Bitva o Británii – Leonard Mosley a redakční kolektiv Time-Life Books.
Černí andělé, Historie zbraní SS – Rupert Butler.
Historie válek – David Brownstone a Irene Franck.
Neznámé špionážní operace KGB – Mitrochinův archiv – Christopher Andrew, Vasilij Mitrochin.
Den D, 1944, Hlasy z Normandie – Robin Neillands, Roderick de Normann.
Druhá světová válka den za dnem – Donald Sommerville.
Svět ve válce 1939 – 1945 – Dr. Duncan Anderson, Dr. Stephen Badsey, David Chandler, Dr. Paddy Griffith, Sean McKnight, Gary Sheffield.
Další souvisejících historická literatura.
Mé dlouholeté poznámky a mapy.


Debata bude po skončení VII. díl.

[radecky]

V originále se jedná o 3.Gebirgs-Division tedy 3. horská divize.

[michan]

Díky za SZ.
Jasný, necháme to tentokrát dle Wilkipedie - již někde na začátku jsem říkal, že 139. horský pluk byl z 3. horské divize.
Stejně tak běžně německé pěší píši číslo a pd.

[Thrasher87]

cim budes pokracovat po skonceni opisu norskej kampane?

[michan]

Prosím Tě začátek a odpověď na Tvou otázku je tady:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=2411
Tedy v článku 3 na konci je - VIII. díl Francie květen 1940.