Japonská migrace do Brazílie
Píše se 18. červen roku 1908 a parník proplouvá vodami poblíž brazilského Santosu. Na palubě 781 japonských farmářů svírá své věci a zírá na pobřeží, které jim ale vůbec nepřipomíná domov. Během dlouhé a náročné cesty překonali polovinu světa a zanechali za sebou rýžová políčka a horské vesnice ve prospěch země, o které téměř nic nevědí. Japonsko se tou dobou potýká s populačním tlakem a chudobou. Brazílie mezitím zrušila otroctví a zoufale potřebuje pracovníky pro své rozlehlé kávové plantáže. Tradiční evropská migrace (např. z Itálie) však začala klesat. Parník Kasato Maru se tak stává mostem mezi dvěma světy na prahu krize. Tito chudí zemědělci z venkovských oblastí Japonska (např. z Okinawy nebo prefektury Kagošima) se usazují převážně v okolí São Paula, zapouštějí kořeny v cizí půdě a zároveň si zachovávají svůj jazyk a tradice. Komunita se rozrůstá do největší japonské populace mimo samotné Japonsko. Japonská příjmení se mísí s portugalskými křestními jmény. Sushi bary se otevírají hned vedle churrascarií. Do začátku druhé světové války dorazilo do Brazílie téměř 190 000 Japonců. Pak se ale historie ironicky otočí.
Během druhé světové války se Brazílie přidala na stranu Spojenců. Japonská migrace byla okamžitě zastavena. Brazilská vláda pod vedením prezidenta Getúlia Vargase zavedla tvrdá asimilační opatření. Japonské školy byly uzavřeny, tisk v japonštině zakázán a mluvení rodným jazykem na veřejnosti se trestalo. Po kapitulaci Japonska v roce 1945 odmítala velká část brazilských Japonců uvěřit, že jejich vlast prohrála. Vznikla fanatická sekta Šindó Renmei, která terorizovala a vraždila ty členy vlastní komunity, kteří realitu porážky uznali. V 50. letech se migrační toky nakrátko obnovily. Noví přistěhovalci pomáhali s modernizací brazilského zemědělství, zaváděním nových plodin a rozvojem technologií. Celkem mezi lety 1908 a 1963 přišlo do země přes 242 000 Japonců.
V 80. a 90. letech postihla Brazílii hluboká ekonomická krize, zatímco Japonsko zažívalo hospodářský boom a trpělo nedostatkem pracovníků. Japonsko změnilo zákony a umožnilo potomkům migrantů legálně pracovat v zemi jejich předků. Tisíce lidí se vydávají na opačnou cestu. Do japonských měst přijíždějí a mluví portugalsky, touží po feijoadě (pokrm z masa a fazolí) a poslouchají sambu. Města jako Hamamatsu se proměňují. Na rozích ulic se objevují brazilské restaurace. V stáncích se objevují portugalsky psané noviny. Školy vyučují v obou jazycích. Potomci farmářů, kteří kdysi opustili Japonsko a hledali nové příležitosti, se nyní vracejí a přinášejí s sebou zcela novou kulturu utvořenou na brazilské půdě. Dnes tak žije v Japonsku přes 200 000 brazilských Japonců.
Dnes je Brazílie domovem největší japonské komunity mimo samotné Japonsko, ve které dnes žije přibližně 2 miliony lidí označovaných jako Nikkei. Komunita se plně integrovala do brazilské společnosti. Zatímco první generace pracovala na plantážích, dnešní generace patří mezi vysoce vzdělanou městskou elitu (lékaři, inženýři, politici). Symbolem této komunity je čtvrť Liberdade v São Paulu, která je největší japonskou čtvrtí na světě mimo Japonsko. Nejmladší generace již mluví primárně portugalsky a většinou uzavírá smíšená manželství.
Zdroj:
https://twitter.com/archeohistories/sta ... 0541278555
https://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_ ... _in_Brazil
https://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_Brazilians
https://apexbrasil.com.br/content/expoo ... japao.html
