Chorvatští kavaleristé v dánských službách
Během třicetileté války vznikla v německých zemích (pravděpodobně kolem Magdeburgu) modlitba reagující na krutost chorvatských pluků (lehké jízdy) v habsburské armádě. V originále zněla "Pestilenz, Hunger und Krieg, behüte uns, o herre Gott; vor der Platze und den Kroaten" (Před morem, hladem, válkou a Chorvaty nás ochraň, pane Bože).
Každému se někdy stalo, že přijeli Švédi, začali stavět ty své obchoďáky s nábytkem, prodávat tam své masové kuličky, no a zkrátka všemožně jinak otravovat poklidný život domorodců (Olomouc takhle okupovali 8 let). Dánové se tento šeredný problém rozhodli vyřešit svérázně - najmutím Chorvatů. Teď vám to asi nedává moc smysl, ale na konci 17. století to smysl dávalo!
Dánsko verbovalo chorvatské žoldnéře jako součást svých sil již během Dánsko-švédské války (1657-1660). Tyto jednotky byly umístěny v Landskroně ve Skåne (tehdy sporné oblasti) a používány jako nepravidelná lehká jízda/friskytter pro nájezdy a drobné šarvátky. Později Chorvati opět sloužili Dánsku, vedení velitelem jménem Disznoldt, během Skånské války (1675–1679). Tehdy se Dánsko snažilo získat zpět provincie na jihu Švédska, které ztratilo v předchozích dekádách. Tyto jednotky pocházely z Chorvatské vojenské hranice a okolních oblastí pod habsburskou vládou. Postupem času se "Chorvat" stal obecným termínem pro styl lehké jízdy, někdy zahrnujícím i další východoevropské žoldáky (např. Maďary, Poláky, kozáky), ale jádro vždy tvořili Chorvati. Stručně řečeno, zatímco Chorvati jsou nejvíce známí pro službu v císařském vojsku ve třicetileté válce (kdy bojovali proti skandinávským protestantským armádám), Dánsko je později v tomto století přímo najímalo jako žoldáky v čistě skandinávských/baltských válkách. Široko daleko je předcházela pověst rychlých a zuřivých žoldnéřů.
Během Skånské války (1675–1679) se objevily nepravidelné jednotky známé jako snapphanar. Tito vojáci stáli na straně Dánska a vedli záškodnickou válku proti Švédům, kteří se oblasti zmocnili roku 1658. Nejčastěji útočili na zásobovací trasy a účastnili se organizovaných přepadů. Snapphanar se používal jako obecný termín popisující různé typy vojáků, kteří obtěžovali Švédy v tomto značně neklidném regionu. Někteří z nich byli dánští vojáci speciálně vyslaní do Skánie a dalších území nedávno získaných Švédy v dnešním jižním Švédsku, aby zde rozsévali chaos. Jiní byli místní, motivovaní buď odporem k nové švédské vládě, nebo jednoduše příslibem kořisti, kterou si mohli tímto způsobem života získat, a fakticky se stali bandity. Dánové těmto jednotkám říkali friskytter, zatímco švédský výraz snapphanar měl negativní konotace, spojený právě s banditstvím. Jedním z hlavních cílů snapphanarů bylo zabránit Švédům ve výběru daní a podkopat autoritu a legitimitu švédského státu ve sporných oblastech, čímž se připravila cesta pro dánskou invazi v rámci dánského plánu na znovuzískání plné kontroly nad tím, oč dříve přišli. Většina těchto friskytterů/snapphanarů byli pěšáci, ale existovaly i jednotky lehké jízdy, některé z nich velmi profesionální a zkušené. Jak bylo uvedeno výše, Dánové k tomuto účelu používali chorvatské žoldnéře jako součást friskytterů, navázali na tradice slavné chorvatské lehké jízdy, která se vyznamenala ve třicetileté válce a podobných pohraničních nájezdů na chorvatské hranici proti Osmanům.
Snapphanarům se zpočátku velmi dařilo podkopávat švédskou kontrolu nad Skánií. Jakmile se však válečný vývoj obrátil proti Dánsku, Švédsko nakonec získalo příležitost vypořádat se s těmito problematickými snapphanary a učinilo tak značně brutálním způsobem. Těmto mužům nebylo prokázáno žádné slitování, byli považováni za pouhé lapky a bandity. Když byli zajati, Švédové je popravili a jejich těla narazili na kůl, jako varování místnímu obyvatelstvu. Použili také brutální metodu popravy lámání kolem, která rovněž sloužila k zastrašování místního obyvatelstva. Švédové také tlačili na místní rolníky, aby přísahali věrnost švédskému králi, což mnozí raději udělali. Tím se začal vytloukat klín mezi místním obyvatelstvem a "partyzánskými" jednotkami snapphanarů. Zatímco dříve místní obyvatelé sympatizovali s dánskými skupinami, teror způsobil, že se jazýček vah přechýlil. Mnozí byli také jednoduše demoralizováni švédským vítězstvím, když švédský král Karel XI. zahájil úspěšnou protiofenzivu a znovu získal plnou kontrolu nad Skanií. Švédové byli odhodláni hnutí snapphanarů jednou provždy potlačit a pokračovali v tom celá desetiletí po skončení skånské války v roce 1679. Poslední podezřelý snapphan, Nils Tuasen, tak byl popraven až v roce 1700, za zabití švédského vojáka o 23 let dříve.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Snapphane
https://en.wikipedia.org/wiki/Dano-Swed ... 80%931658)
https://en.wikipedia.org/wiki/Dano-Swed ... 80%931660)
https://en.wikipedia.org/wiki/Scanian_War
https://twitter.com/LandsknechtPike/sta ... 1632022746
https://www.csfd.cz/film/250296-rebelov ... e/prehled/
