náhodou o zázemí na východní frontě je krásný film Práče
u tureckých armád raného novověku se uvádí poměr 1:1 tedy táhla 60 000 armáda, kde bylo 30 tisíc vojáků a 30 tisíc řemeslníků, kuchařů, podržtašků atp.


Si mi pripomeniul, čo som čítal pár krát krát o historických bitkách, že ak sa jedna strana dostala do obkľúčenia, bola niekedy zovretá tak, že sa nemohli vojaci vnútri ani pohnúť, nie to ešte sekať. Čiže prakticky boli nevyužití. Mohla ich z toho vysekať nanajvýš posiela, ktorá prišla na pomoc.Heiss píše: ↑18/6/2025, 14:45 ...
Díky, teď už si to asi dokážu lépe představit, alespoň ten terén. V souvislosti s křídly si vzpomínám, jak jsme právě na Romans před dvěma lety s ostatními Čechy tlačili na levém křídle (nalevo od nás byl jenom sráz, o který se dalo docela dobře opřít) a po pár krocích nás začali obkličovat zprava. Italové seřazení napravo od nás nepostoupili ani o píď, takže jsme skončili solidně vysunutí a museli jsme se zase stahovat. Překvapivě jsme si toho všimli až dost pozdě, ale zvládli jsme to, pokud si dobře vzpomínám, nakonec beze ztrát.
...
&No, a teď ani nevím proč to píšu .......bo mi to přijde jako zcela samozřejmé. Jo už jsem se chytíl, jako že tedy dle akademiků vystrčíš hlavu ze zákopu nasadíš si bodák a samotný vyběhneš s hrdinným úsměvem na zteč do území nikoho?
Bude to chtít trochu historiografie, která objasňuje, proč jsem to sem dával.kde je člověku jasné, že takhle to stejně běžně nefungovalo a je to zidealizovaná forma?
Yup, důležitý faktor, který by vysvětloval ten (ne)poměr 1:5. Pokud stáli ve čtyřech řadách, tak ten obraz vypadá úplně jinak a najednou je tam hromada bojovníků, který si z bitvy odnese o jednoho nepřítele na svém účtu více.Většina z nich se boje ani z principu věci nemohla účastnit, kromě dejme tomu vyztužení a morální vzpruhy. Ostatně jak budeš likvidovat protivníka z třetí, čtvrté, osmé atp. řady?
V pozdní antice/raném středověku básnická epika, legendy, letopisy, kroniky (a podobná historická díla), vojenské manuály, zákoníky, listiny a ikonografie. Problém je, že i když například právní prameny nabourávají obraz ideálního válečníka tím, že uvádí tresty za zběhnutí, jsou zároveň trochu otloukánci.Co jsou prameny? Heroické eposy, kde je člověku jasné, že takhle to stejně běžně nefungovalo a je to zidealizovaná forma?
Ostatně viz diskusi o válkách v pravěku. Zatím je ten výzkum ale spíše ve stavu, kdy se pokoušíme zjistit jak moc je ve skutečnosti efektivní model maximálně efektivního bojovníka.Biologicky to má nějak fungovat, ale kultura, náboženství a spol. ti to škrtí pod krkem a točí úplně někam jinam. Generalizace selhává.
A Napoleon v rozkazu před Slavkovem přikazoval vojákům, aby zbytečně s raněnými neodcházeli do týlu (plné znění má Kovařík ve Slavkovu 1805, ale teď tu knihu nemám u sebe).Myslím že Wellington se zmiňoval o tom, že byli vojáci kteří schválně stříleli "nad hlavu nepřítele", nebo tak něco.
Zkusím to pohledat.
Želva je myslím vyloženě formace používaná při obléhání, v polních střetnutích ji netvořili.Vedela tomu zabrániť rímska légia, keď vytvorila korytnačku ?
Já chápu proč a celý ten smysl, ale mám jen problém s tím snažit se to aplikovat univerzálněji (viz. GIs a hoplíti). Protože už z logiky věci (kulturní, technologické a další pozadí je pokaždé jiné, někdy dost radikálně) má tento jinak chvályhodný přístup šanci být nějak objektivní pouze pokud se aplikuje na každý případ a epochu zvlášť. Dostaneme pak ty jiné a reálnější výsledky narozdíl od zažitých a idealizovaných představ, ale musíme počítat s tím, že taky mohou být pokaždé jiné. Je lákavé čichat něco přelomového a nového, ale nechat se tím svést na scestí a říci si, že takhle to pak funguje všude, je...nešťastné a cesta do pekel. Dále bude mnohem jednodušší sumarizovat poznatky někde, kde máme dostatek dat, kde je možné čistotu těchto dat ověřit a kde pracujeme s nám blízkým kulturním, technologickým a historickým okruhem. Tohle se s rapidně narůstající křivkou směrem do minulosti těžce rozplizává. Dodnes dnes a denně revidujeme mnohem základnější a jednodušší problémy, natož si být jistý v kramflecích u mnohem složitějších věcí...kde nejsou prameny (ty co jsou, jsou fragmentované a disproporčně rozložené tím, jestli se zachovaly nebo ne a v jaké formě se zachovaly...viz. pozdější přepisy a dobové interpretace a zkreslení atd.), jsou nespolehlivé (až na prameny typu účetních záznamů atd. musíme počítat s tím, že historie funguje pořád stejně - tj. vyzdvižení, upozadění, zkreslení, popularizace atd.), nemáme moc šancí, jak ten stav zlepšit a mezery doplnit, protože to fyzicky už není moc možné a pracujeme s nám cizím kulturním okruhem, který vnímáme naší optikou a optikou fragmentovaných zdrojů, tj. mu moc vlastně nerozumíme a většinou hádáme, připodobňujeme si k dnešku nebo idealizujeme. Někdy dezinterpretujeme i mentalitu a pozadí lidí 50-100 let zpátky, natož 500-10 000.
Tady je třeba rozlišovat dvě věci - fyzickou stránku reenactmentu, kterou lze nasimulovat část technologií, taktiky a fyziologie boje (bez toho závěrečného postrčení, kdy se protivníka snažíte aktivně eliminovat, ať už zabitím, vytlačením, zastrašením, což ale vše vyžaduje nějakou formu násilí a nasazení, takže výsledek může být oproti reenactmentu nebe a dudy...řekněme si to na rovinu, přes veškerou snahu si stále jen hrajeme na válku) a mentalitu a historické, ekonomické, kulturní a náboženské vlivy na pozadí, které zcela absentují. Tyhle dvě věci fungují v synergii a jedno bez druhého neexistuje. Takže na některé věci je reenactment skvělý, ale ani tady nejde generalizovat a přeceňovat a i zde může dojít k nechtěnému svedení na scestí, protože díky absenci celého "balíčku" nás to svádí k mylným závěrům.



US Army měla poměr za WW2 bojující jednotky (Army Ground Forces) ku podpůrným (Army Service Forces) asi 1 : 1,2, ostatní armády to měly spíše posunuté směrem k bojovým jednotkám, takže poměr byl asi 1 : 1 nebo horší. Přesněji bych to musel dohledat.
