Po více než třech měsících bombardování a blokád se USA a Írán vrátily na začátek a připravují se na jednání, která slibují být obtížná, ohledně omezení jaderných ambicí Teheránu.
Tentokrát se Íránci k jednacímu stolu posadí vybaveni cennými poznatky: dokážou přežít i to nejhorší, co na ně Američané mohou uvalit.
Prezident Trump a izraelský premiér Benjamin Netanjahu vsadili na to, že jejich intenzivní kampaň leteckých úderů, zahájená 28. února a trvající 40 dní, svrhne íránský teokratický režim, nebo ho přinejmenším donutí k významným ústupkům.
K ničemu z toho nedošlo, a to navzdory zabití velké části íránského vrcholného vedení, včetně nejvyššího vůdce ajatolláha Alího Chameneího, a decimaci námořnictva, letectva a dalších vojenských sil této země.
Místo toho íránský režim přežil a upevnil svou pozici pod vedením nových a možná ještě radikálnějších velitelů. Získal také nový nástroj s celosvětovými důsledky díky své kontrole nad Hormuzským průlivem, zatímco válka vedla k bezprecedentním americkým omezením chování izraelské armády.
„Írán z této války vychází s pocitem euforie. Ovládají Hormuzský průliv, nikdo je nedokázal donutit, aby vojensky ustoupili,“ uvedl Meir Javedanfar, odborník na Írán z izraelské Reichmanovy univerzity. Předpověděl, že Írán nyní bude vnímat ropné monarchie v Perském zálivu jako svou vlastní sféru vlivu.
Mezitím tato válka – která spotřebovala značnou část americké přesné munice a způsobila škody na klíčových amerických vojenských zařízeních v regionu – odhalila také meze americké vojenské moci. To zase podkopalo hlavní argument Washingtonu v jeho snahách vymoci si od Teheránu budoucí jaderné ústupky, neboť Teherán si nadále udržuje zásoby vysoce obohaceného uranu a dosud nesouhlasil s obnovením mezinárodních inspekcí.
„Pokud jde o jaderná jednání, jsme zpět ve předválečné fázi, avšak bez vlivu, který USA dříve měly,“ uvedla Dania Thaferová, ředitelka think tanku Gulf International Forum. „Pandořina skříňka již byla otevřena, vše bylo vyzkoušeno a Írán má pocit, že už nemá co ztratit ani se čeho bát. Z íránského pohledu se to nejhorší již stalo a oni to přežili.“
„Od doby, kdy se před více než deseti lety bývalý prezident Barack Obama pokusil vyjednávat s Íránem, byla pro jakýkoli pokrok nepostradatelná věrohodná hrozba americké vojenské síly,“ uvedl Daniel Shapiro, který působil jako náměstek náměstka ministra obrany v Bidenově administrativě a v letech 2011 až 2017 jako velvyslanec USA v Izraeli.
„Nyní vstupujeme do jaderných jednání, přičemž Írán již prokázal, že dokáže ustát i ty nejtvrdší údery Spojených států a Izraele, přežít a zasadit několik velmi účinných protiúderů, čímž způsobí globální ekonomický chaos a ekonomickou i politickou škodu prezidentu Trumpovi a Spojeným státům,“ řekl Shapiro, který v současné době působí jako vedoucí výzkumný pracovník v Atlantic Council. „Íránci budou s velkou skepsí vnímat, že pokud tato jednání nebudou postupovat, budou čelit významné vojenské hrozbě. Je tedy velmi pravděpodobné, že tato jednání skončí bez výsledku.“
Zatímco Írán se již možná nebojí amerického biče, americká mrkev zůstává lákavá. Íránská ekonomika se již před posledním kolem bojů nacházela ve volném pádu, s nekontrolovatelnou inflací a vodní krizí – což byly některé z důvodů masových protestů, na které režim v lednu reagoval smrtícím zásahem. Bombardovací kampaň USA a Izraele, která zničila některé z nejdůležitějších íránských průmyslových areálů, škody jen prohloubila.
„Írán se stále nachází ve zranitelné pozici, a to vzhledem k ekonomickému tlaku, kterému bude země čelit, a k neuvěřitelným nákladům na poválečnou obnovu,“ uvedl Esfandyar Batmanghelidj, výkonný ředitel think tanku Bourse & Bazaar Foundation. „Tato dohoda je nakonec jen vrátí do původního stavu, ale mezitím země musela nést obrovské náklady. Írán nemůže po této válce projít úplnou obnovou bez rozsáhlého uvolnění sankcí. A proto zde stále existuje motivace k dosažení úplné dohody.“
Klíčové osobnosti íránského režimu však nevěří, že by USA někdy sankce zmírnily nebo zrušily, a proto bylo pro Teherán tak důležité zajistit si v rámci dohody, která má být podepsána v pátek, platbu předem, uvedl Vali Nasr, profesor na Johns Hopkins University, který se podílel na neformálních kontaktech s Íránem.
„Nabídka odměny je pro ně nesmírně silným a důležitým motivem, pokud nechtějí čelit dalšímu lednovému povstání v Íránu,“ řekl. „Problémem však je vybudovat důvěru v to, že ta odměna skutečně existuje. Hlavní debata v Íránu se právě točí kolem tohoto tématu – mezi lidmi, kteří si myslí, že je třeba vytrvat a tu odměnu získat, a těmi, kteří říkají: ‚Neklamte se, žádná odměna neexistuje.‘“
Žádná ze stran nezveřejnila text memoranda o porozumění, o kterém se jednalo za zprostředkování Pákistánu a Kataru. O některých klíčových otázkách stále kolují protichůdné informace. Není jasné, kolik peněz přesně Írán obdrží, kdy a za jakých podmínek. Není rovněž jasné, zda a jak bude Írán schopen vybírat poplatky za námořní provoz v Hormuzském průlivu.
Vzhledem k tomu, že je plánované memorandum o porozumění úzce svázáno s jadernými jednáními, je jeho charakter nejistý a nemusí nutně vydržet v dlouhodobém horizontu – stejně jako příměří, které loni v červnu ukončilo dvanáctidenní válku Izraele a Spojených států s Íránem, nakonec vydrželo jen osm měsíců.
„Jedná se o mimořádně křehké příměří. Mnoho lidí v Íránu si nemyslí, že by už bylo o všem rozhodnuto. V zásadě se domnívají, že změna režimu je stále na pořadu dne, a že i kdyby se Trump chtěl této myšlenky vzdát, Izraelci to neudělají a mohou se pokusit znovu vyvolat nějaký důvod k návratu do války,“ uvedl Alex Vatanka, v Teheránu narozený vedoucí výzkumný pracovník Middle East Institute a autor nedávno vydané knihy o íránském režimu. „Jste-li Íránec, máte důvody být velmi podezřívaví, protože jste nezměnili své chování, tak proč byste měli očekávat, že váš nepřítel bude dnes ochotnější vás přijmout než před dvanáctidenní a čtyřicetidenní válkou?“
Nadim Koteich, politický poradce a mediální manažer ze Spojených arabských emirátů, uvedl, že za nejpravděpodobnější scénář považuje obnovení nepřátelských akcí, pokud Írán zásadně nezmění své chování. „Faktory vedoucí k další vlně konfliktů stále přetrvávají. Teherán a Washington již hovoří o dvou různých dohodách a Izrael žádnou z nich nikdy nepodepsal,“ řekl. „Aby to vydrželo, musí Írán prokázat svou upřímnost – ověřitelné dodržování dohody, skutečný přístup Mezinárodní agentury pro atomovou energii, přesuny zásob uranu, zdrženlivost vůči svým spojencům. Spíše bych vsadil na zhoršení situace než na dosažení dohody.“
Jakmile Íránci v rámci dohody, která má být podepsána v pátek, obdrží miliardy dolarů v hotovosti, mohou klidně vytvořit nové překážky, aby zbrzdili jakýkoli budoucí pokrok v jaderných jednáních, uvedl Zohar Palti, bývalý šéf zpravodajského ředitelství Mossadu, který nyní působí jako výzkumný pracovník v think tanku Washington Institute for Near East Policy. „Z jejich pohledu jim Američané dali to, co chtěli, a možná dokonce žádali příliš málo,“ řekl. „Proto nevidí žádný důvod, proč by na oplátku měli nabídnout něco smysluplného.“
Ačkoli bylo plánované memorandum vyjednáno mezi Íránem a USA bez účasti Izraele, zavazuje židovský stát, aby nevedl boj proti libanonské proíránské milici Hizballáh – čímž v podstatě uznává právo Íránu zaútočit na Perský záliv, pokud by k tomu došlo. Dohoda již čelí kritice ze strany některých částí izraelské vládní koalice i ze strany lídrů středolevé opozice, která doufá, že v podzimních volbách sesadí Netanjahua z funkce.
Vzhledem k tomu, že izraelské síly jsou odhodlány setrvat v okupovaných částech jižního Libanonu, je riziko eskalace konfliktu obrovské. „Celá proíránská osa je nyní povzbuzena. Možná jde o aroganci, možná o falešný pocit nadřazenosti, ale prozatím budeme trpět následky,“ uvedla Ksenia Svetlova, bývalá izraelská poslankyně ze středolevé opozice a analytička pro Blízký východ. „Vědí, že Izrael má svázané ruce.“
V obtížné situaci se nacházejí i země Perského zálivu. „Nemohou se vzdát americké bezpečnostní architektury, protože i kdyby chtěly vybudovat něco paralelního, trvalo by to roky,“ uvedl Kabir Taneja, výkonný ředitel think tanku ORF Middle East v Dubaji. „Do té doby jsou zajatci geografické polohy. Nemají příliš mnoho možností, než se s Íránem zapojit do dialogu. Írán je v pozici, kdy ví, že s ním lidé nyní budou muset jednat.“
https://www.wsj.com/world/middle-east/i ... G&mod=e2tw
.
Trump v stredu vyhlásil, že Irán by mohol mať vlastný jadrový program.
