Středověká logistika

[Heiss]

Takže by to mohly být uzené vepřové boky? Ty by byly hezky počitatelné.

[Heiss]

Není to úplně středověk, jako spíše raný novověk, ale myslím, že něco podobného bychom v severní Evropě našli i v dřívějším období. V 16. a 17. století nicméně švédská vojska, která bojovala v blízkosti Severního polárního kruhu sahala k využití sobů, kteří na severu nahrazovali koně, a to i při letních kampaních (von Essen 2024, 110).

Například v březnu 1610 vytáhly švédské jednotky do Varangerského fjordu mezi Norskem a Ruskem (v počtu šesti arkebuzírů, stovky povolanců a dalších, zejména řemeslníků) v doprovodu Sámů se 200 soby (von Essen 2024, 213–214). O rok později se další švédská výprava vydala ke Kole v doprovodu 30 Sámů a 400 sobů (von Essen 2024, 244). Pevnost Kola se jim nicméně dobýt nepodařilo, protože v arktických podmínkách s sebou na tažení nemohli vzít dělostřelectvo. Celkově píše von Essen (von Essen 2024, 110), že sobi tvořili nedílnou součást švédských arktických tažení.

---
VON ESSEN, Michael Fredholm, 2024. Sweden’s War in Muscovy 1609–1617. Warwick: Helion. ISBN 978-1-80451-008-7.

[Heiss]

Rychlost je pak druhý faktor, protože útočit na pevnost bez různých praků a katapultů je jako dneska útočit bez dělostřelectva: jde to, ale materiál šetří muže. Kdyby nejprve museli kácet stromy, nebo rozebírat stavení na trámy, strávili by tím mnohem více času než kdyby si stroje přivezli rozložené. Nejsem si jistý přesným itinerářem, ale pod Konstantinopolí dali roku 626 Avaři své trakční trebuchety dohromady snad druhý nebo třetí den po tom, co dorazili k městu. Kdyby si je nevezli s sebou, trvalo by jim to podle mě mnohem déle.

Našel jsem ještě další článek k logistice obléhacích strojů, který shodou okolností zmiňuje i Konstantinopol 626. Siri Hjelsvold a Simon McCallum (2018, 4) zmiňují, že trakční praky Avarů byly v písemných pramenech přirovnávány kvůli své velikosti k trámům domů, takže k jejich stavbě mohly být použity trámy získané z místních zdrojů v průběhu obléhání. Teorii o místním původu dřeva podporuje také trakční prak zachycený v Maciejowské Bibli, který na sobě má ještě kůru a také to, že svůj první vlastní prak postavili Frankové při obléhání Paříže vikingy již druhý den obléhání. Zjevně to byly stroje velmi snadné na postavení a patrně se při stavbě používaly místní zdroje.

Na stranu druhou, pařížské praky byl patrně jen velmi malý: Frankové je postavili je na věži, kde nebylo moc místa ani pro obsluhu, ani pro munici, a Abbo popisuje jak drtily hlavy, štíty a příbytky Dánů (patrně stany), což nasvědčuje, že jeho munice a také rozměry byly jen velmi malé (s. 3). Na základě tohoto předpokladu postavili na historických festivalech několik rekonstrukcí, které měli většinou hotové za 12–30 hodin podle dovedností konstrukčního týmu nebo použitých nástrojů (s. 7). Větší praky, které by byly potřeba k poničení zdí, by však vyžadovaly více práce a mnohem náročnější logistiku.

Oproti tomu Hurbanič (2016, 225) se domnívá, že část materiálu na stavbu obléhacích strojů pod Konstantinopolí roku 626 si Avaři přivezli s sebou, část získali z rozbořených domů v okolí města.

---

HJESVOLD, Siri a Simon MCCALLUM, 2018. Traction Trebuchet. EXARC Journal. 2018(3), 1–15. ISSN 2212-8956.
HURBANIČ, Martin, 2016. Konstantinopol 626: Poslední bitva antiky. Praha: Academia. ISBN 978-80-200-2559-3.