36.814636, 21.704539
Příhodný polostrov byl pro svou vynikající polohu osídlen od nepaměti. V antice zde stálo město Pedasos a místo vzkvétalo i za Byzance. Byl zde důležitý přístav a sídlo biskupa zvaný již Methoni. Od počátku 12. století se na Modon začínají poočku dívat Benátky. Nějaká zásobovací stanice na cestě do Levanty by se jim celkem hodila, stejně jako by se jim velmi hodilo, aby zde nebyli žádní piráti. A když námořní lupiči vyplouvající z Modonu zajali benátské kupce, republika odpověděla silou. Roku 1125 byl přístav dobyt a pobořen. Zničení bylo velmi důkladné, protože význam města se až do pádu Konstantinopole roku 1204 nepodařilo obnovit.
Benátky město a přístav obnovily a Modon začal vzkvétat jako obchodní stanice a zcela zásadní zásobovací zastávka na cestě do Svaté země. Tento stav byl jen nakrátko narušen roku 1256 útoky knížete Viléma II., který chtěl oslabit pozice Benátek na Peloponésu v rámci války o Eubojské dědictví. Nehledě nato byl Modon bohatým městem, centrem obchodu s židovským hedvábím, sídlem biskupa podléhajícího arcidiecézi v Patrasu.
V blízkosti Modonu se také odehrál poslední velký střet janovsko- benátské rivality, nyní reagující na předcházející janovské obsazení Famagusty a jeho působení na Kypru vůbec. Janovské loďstvo, stejně jako celá republika toho času už pod francouzským vlivem, často útočilo na benátské obchodní trasy a to vedlo roku 1402 k aktivizaci benátské flotily k potření Janovanů. V dubnu 1403 vyplul janovský konvoj sedmnácti lodí na Famagustu. Flotile velel francouzský velitel Jan le Maingre řečený Boucicaut. Po vyložení zásob na Kypru se jako horlivý křižák (pirát?) rozhodl napadnout pobřeží Levanty. Vyplenil mimojiné Bejrút, ale většina kořisti zde pobrané pocházela z benátských skladů. V září se s levně získaným nákladem na jedenácti galérách a dvou transportních lodích vydal na zpáteční cestu.
Janovská flotila dorazila k Modonu 4. října, kde na ni už čekalo jedenáct benátských galér a dvě plachetní lodě, snad karaky? Jejich velitel Karlo Zeno v očekávání bitvy přesunul své lodě do zálivu, zatímco Janované zakotvili u ostrova Sapienza. Brzy ráno 7. října se Janované vydali na sever, ale Benátčané je začali pronásledovat. Následná bitva byla tvrdá, zejména mezi vlajkovými loděmi obou znepřátelených flotil. Bitvu rozhodla benátská karaka Pisana, která zajala tři janovské galéry, což vedlo Boucicauta k vyvázání se z boje a ústupu. Díky benátské i janovské administrativě máme i poměrně přesná čísla o výsledku boje. Janov přišel o tři lodě, 600 mrtvých a 300 zajatých, zatímco Benátčané měli 154 zraněných. Moc se mi nechce věřit, že mrtví nikde..
Boucicaut si na cestě zpět do Janova připsal lehce spravil chuť, když zajal velkou benátskou obchodní galéru a plachetnici. Po dlouhých jednáních bylo 22. března 1404 dosaženo dohody mezi Benátkami a Janovem, která stanovila na jedné straně náhradu benátských ztrát na Kypru a v Bejrútu a na druhé straně vrácení lodí a vězňů zajatých v Modonu. Kvůli Boucicautově neústupnosti nebyla tato dohoda nikdy ratifikována, ale ani nebyly obnoveny nepřátelské akce, protože Janov byl proti konfliktu s Benátkami. Nakonec byla otázka vyřešena Janovskou smlouvou 28. června 1406, jen několik měsíců před Boucicautovým vypuzením z Janova. Obě strany se dohodly na vzájemné kompenzaci a nejprve jmenovaly pět arbitrů, kteří měli stanovit dlužné částky. Vnitřní nestabilita Janova znamenala, že bitva u Modonu byla posledním vojenským střetem dvou téměř odvěkých rivalů, kde už ovšem hegemonie Benátek nebyla byť jen náznakem otřesena. O slovo se už ale hlásil další mocný nepřítel. V roce 1423 Benátky zakoupily pod dojmem vzrůstající turecké, ale i byzantské hrozby od achájského knížete šest hradů, které měly chránit Modon a Coron z pevniny.
Přerušení dlouhého míru roku 1462, kdy Turci vyplenili předpolí Modonu, zatím neznamenalo větší ohrožení a během první války s Osmany zde byl relativní klid. Až v průběhu druhé turecko-benátské války před Modon v létě roku 1500 přitáhlo turecké vojsko o třiceti tisících mužích vedené sultánem Bajezidem II. s 500 děly. Výborně zásobená, silně opevněná pevnost s posádkou 7 000 mužů byla odhodlána se bránit co to půjde. Nepodařilo se ale porazit silnou tureckou flotilu a přes dvě stě tureckých lodí víceméně úspěšně blokovalo přísun zásob.
Vlastní obrana šla výborně až do večera 9. srpna. Kdy nedostatek obezřetnosti při vítání přijíždějících posil umožnil Turkům zmocnit se části málo střežených hradeb a následně celého města. V nastalém zmatku byla polovina města vypálena. Byli zabiti všichni muži starší 12 let, ženy a děti byly rozprodány do otroctví do všech koutů osmanské říše. Jen guvernér byl ušetřen a měl posloužit jako trumf při vyjednávání. Při prohlídce mohutného opevnění pak děkoval sultán Alláhovi, že díky náhodě město získal tak snadno a rychle. Každá ves na Peloponésu sem musela poslat část obyvatel na obnovení populace.
V roce 1531 johanité napadli přístav johanité. I přes zisk Malty od císaře Karla V., pokračovali rytíři ve snaze uchytit se v Řecku. Dva Řekové sloužící řádu ještě na Rhodu nyní byli v Modonu v tureckých službách a dohodli se s rytíři na plánu obsazení přístavu. Johanitská flotila vedená římským převorem Bernardem Salviatim připlula do blízkosti Modonu. Dvě lodě byly naloženy dřevem, které zamaskovalo ozbrojence, takové modonské trojské koně… Navíc další část vojáků byla převlečena za lodníky. Obě lodě vpluly do Modonu a zbytek flotily zůstával ukryt za ostrovem Sapienzou.
Dvě lodě i díky oběma Řekům zdárně přistály v cíli a posádky se daly do řeči se strážemi přístavních věží. Společně se opily (on ten zákaz alkoholu asi nebyla tak 100% dodržován) a pozdě v noci byli Turci zneškodněni. Vojáci se rychle vylodili a záhy obsadili město. Jen bývalý hrad benátského místodržícího se držel s částí posádky. Zbytek flotily nyní vyrazil k městu, ale byl velmi pomalý. Dříve než byla připravena děla ke střelbě na palác, objevily se zvěsti o silných tureckých oddílech, které se blíží. Johanité a vojáci jen vyplundrovali město a odvezli 1600 zajatců.
rozhodně se neměli v lásce, ale ten nástup Turků na východě a na Balkáně směřoval hlavně benátské vojenské zdroje jinam