Bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley

Tanky a jiná obrněná technika
Odpovědět
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

Bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley

Příspěvek od TonyHazard »

Obrněná technika z období studené války

Americké pásové bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley
(Bradley Fighting Vehicle)

Obrázek
Bojové vozidlo pěchoty M2A1 Bradley v tzv. standardní kamufláži NATO, zavedené u jednotek US Army v roce 1987 :Nová standardní kamufláž s použitím barev s označením zelená FS30051, hnědá FS34094 a černá FS37030 se v armádě USA začal používat od roku 1987. Vozidla Bradley jí byla opatřena již v továrně v San Jose. Starší vozidla byla takto kamuflována při větších opravách nebo během pravidelných prohlídek. Dříve používaná jednolitě olivově zelená kamufláž byla často k vidění ještě několik let po zavedení jednotné kamufláže NATO.

Předmluva :
Rozmach motorových vozidel v armádách v období po 1. světové válce a jejich použití na bojišti, to byla nutnost zvýšit pohyb pěchoty na úroveň dalších druhů vojsk. Pěchota dostala obrněné transportéry, které převážely vojáky na místo určení, dále se pak jednotky přemísťovaly pěšky. Ale další vývoj směřoval k tomu, aby se pěchota zapojila do boje ze speciálních vozidel, která by podpořila do boje zapojené tanky. Jako první pochopili potřebu plně mechanizované bojové činnosti Němci. Nejen vývojem tanků a samohybných děl, ale také vyvíjeli polopásové obrněné transportéry pro převoz pěchoty. Na rozdíl od Sovětského svazu, který v průběhu 2. světové války vývoj obrněných transportérů zanedbal, ve Spojených státech jely výrobní linky naplno, například polopásů typu M2 a M3 se vyrobilo kolem 40-ti tisíc. Slabiny těchto vozidel byly v nepoháněné přední nápravě a odkrytém převozním prostoru. Byla také upravována jiná vozidla, jako například tanky Ram, Sherman a samohybka Priest, a to pouhou demontáží věže. Takto uzpůsobená vozidla obdržela ke jménu označení Kangarro (Sherman Kangarro). Britská armáda ve 2. světové válce využívala na převoz zbraní pěchotních jednotek vlastní stroje (např. Bren Gun Carrier / nosiče kulometů Bren). Druhá světová válka ukončila dohady o tom, zda-li má být pěchota převážena v nepancéřovaných nákladních automobilech. Velká část obrněných vozidel vyvinutých po 2. světové válce byla určena jen na převoz pěchoty, do akce však vojáci museli po svých. Tyto vozidla byla ale už chráněna pancířem a převážně osazena kulometem do ráže 7,62 mm.
V období 60. a 70 let byly požadavky na tyto speciání vozidla změněny. Vznikly stroje jako byl západoněmecký Marder, nebo sovětské BMP-1, ve kterých byl výsadek pěchoty více chráněn a mohl se zapojit do boje, aniž by opustil vozidlo. Bojová vozidla pěchoty byla osazena také výkonnějšími zbraněmi. Pozdější modernější stroje (například britský Warrior, sovětské BMP, nebo americký Bradley) mohly pomocí svých zbraňových systémů zaůtočit i na tanky. Tyto uvedené vozidla jsou samozřejmě finančně náročnější, a proto nemohou nahradit obrněné transportéry (M113 nebo FV432) používané v armádách ve stejných počtech. Moderní vozidla jsou převážně vybavena systémem OPZHN a dalšími novými systémy (např. noční vidění, laserové zaměřování a návádění).


Část první : Vznik, vývoj a konstrukce bojového vozidla pěchoty M2 / M3 Bradley

Obrázek
Vojáci Národní gardy státu Montana sloužící v 1. praporu 163. mechanizovaného pěšího pluku předvádějí možnosti vozidla M3A1 Bradley CFV při dni otevřených dveří na základně vzdušných sil USA v Malstromu.
Krátce po skončení druhé světové války, přibližně začátkem padesátých let se vojenští analytici nemohli domluvit, jaký tvar a co by mělo podpůrné vozidlo pěchoty splňovat. Na jejich rozhodnutích se podepsaly rozbory korejského konfliktu a prováděná cvičení. Bylo tedy usneseno, že armády společenství NATO dostanou k podpoře pěchoty vozidlo s pásovým podvozkem, osvědčeným již v průběhu druhé světové války. Po tomto stroji by mělo být vyžadováno dopravit pěchotu na bojiště se zajištěním pohybu v rychlostech shodných s rychlostí tanků. S poukázáním na tyto podmínky došlo k vývoji několika prototypů, následné produkci vybraného stroje. Ve společenství NATO se u americké armády zavedl M113, u německých jednotek to byl HS.30 nebo vyzbrojením britských útvarů vozidly Saracen. Jednalo se o pancéřové stroje s instalací lehké výzbroje, konstrukčně podobné se shodnými hlavními díly, používané hlavně jako ,,bojové taxi". Tuto situaci způsobil nedostatek peněz, a nedostatečná priorita konvenčních sil armád společenství NATO, kde bylo upřednostňováno letectvo.
V Sovětském svazu byla však situace opačná, zde se konstruktéři plně věnovali vývoji vozidel BTR-60 a BTR-152, pokračovatelé těchto strojů se zdokonalují v Rusku i dnes. Jednalo se o vozidla na kolech, ne na pásech, neboť v agresivních plánech ,,rudého blitzkriegu" se počítalo s využitím jejich rychlosti. K vyvážení převahy klasických zbraní armád Varšavské smlouvy byla vydána v 60. letech nová oficiální doktrína společenství NATO. Tato doktrína dovolovala v případě vojenského napadení ze strany Sovětského svazu nebo jeho spojenců použít na zastavení útoku atomové zbraně.
Začátkem šedesátých let, kdy i Sovětský svaz měl k dispozici taktické nukleární prostředky, bylo válečným plánovačům obou stran jasné, běžná činnost pěchoty na jaderném válčišti nebude v podmínkách radiačního zamoření možná. Z tohoto důvodu bylo od koncepce ,,bojového taxi" upuštěno, a vývoj v SSSR a Německu nabral jiný směr. Přednost dostal projekt vozidla, který by nejen převážel vojáky ale zajistil mimo ochranu před zbraněmi hromadného ničení také použití vlastních zbraní nebo osobními zbraněmi výsadku zevnitř stroje vést další bojovou činnost. Tyto podmínky daly vzniknout několika projektům bojových vozidel pěchoty, z nichž na straně sovětů to bylo nám známé BMP-1schválené v roce 1967 a na druhé straně se jednalo o německý Marder, kterým Bundeswehr začal své jednotky vyzbrojovat už v roce 1969. Tyto stroje se od běžných transportérů používaných pěchotou odlišovaly větší tloušťkou pancíře, nárustem palebné síly a početně menším výsadkem.

Obrázek První modernizovaná varianta - bojové vozidlo pěchoty Bradley ve verzi M2A1

Americké vrchní velení nezůstalo za názorem německých a ruských válečných plánovačů pozadu a už v březnu 1964 vypsalo konkurz na vývoj bojového vozidla pěchoty pod označením MICV-65 (Mechanized Infantry Combat Vehicle - 1965). Rozpracované projekty, ze kterých nejdále ve vývoji byl prototyp firmy Pacific Car and Foundry, byly z důvodu k nedostatku financí zaviněnému pokračujícím konfliktem ve Vietnamu a také nedodržením hlavních konstrukčních požadavků koncepce zastaveny. V tomto období byly nejvíce využívány americkými jednotkami různé verze obrněných transportérů M113, také ve velkém nasazené ve vietnamském konfliktu. Na tomto bojišti došlo k nepříjemnému zjištění, že válka se zkušeným, připraveným protivníkem, plně využívajícím znalostí specifického terénu, vyzbrojeným velkým počtem protipěchotních prostředků, přináší nezanedbatelné ztráty na živé síle, hlavně po vysednutí vojáků z transportérů. Z toho důvodu bylo rozhodnuto útočit na transportérech, zajišťující ochranu před střelami menších ráží a před malými střepinami. Tento způsob boje se projevil jako velmi účinný, jednotky Vietcongu a následně vojáci Severovietnamské armády měli ve své výzbroji velmi málo protitankových zbraní. Ale na druhou stranu, tahle taktika odkryla mnohé nedostatky transportérů projektovaných k jiným úkolům. Výsadek neměl možnost bojovat zvnitřku vozidla, při výsadku by se nepřátelská střelba soustředila na ně. A pokud se vojáci pro tento způsob boje přesto rozhodli, palbu mohli opětovat jen někteří.
Byla navrhována různá provizorní řešení, například zavedení balistického štítu, u M113 ACV (Armoured Cavalry Vehicle), či dodatečných střílen vytvořených v bocích vozidla jen zdůrazňovaly, že M113 byl navržen k naprosto jiným bojovým úkolům. Pro převoz většího počtu vojáků byla tato vozidla velmi malá, bylo v nich nic vidět a nepohodlná jízda, vzláště v terénu nebyla nijak oblíbena. A co bylo nejhorší, při možném výbuchu protitankové miny se obvykle tyto vozidla stávala masovým hrobem. Bylo bezpodmínečně nutné tento problém se špatnými podmínkami převozu vojáků výsadku v transportérech pěchoty vyřešit a vyvinout skutečné bojové pěchotní vozidlo, koncepčně shodné se stroji, sovětským BMP-1 a německým Mardrem.

Obrázek Bojové vozidlo pěchoty verze M2A2 Bradley při nasazení v Iráku.

V roce 1968 dalo velení americké armády dohromady tým, kterému velel generál George Casey. Skupina měla za úkol znovu přehodnotit koncepci vozidla MICV. Výsledek analýz, v návaznosti na změnu soudobého bojiště, nejen její vhodnost, ale dokonce nezbytnost. A byl zde také další důležitý prvek, armáda Sovětského svazu nyní nabírala na kvalitě, nejen ve výzbroji. Elitní jednotky byly vyzbrojovány moderními vozidly BMP-1, také takřka bezezbytku byly zrušeny jednotky tradiční pěchoty ve prospěch jednotek vybavených transportéry BTR-60. Americkým válečným plánovačům zamrzl úsměv na rtech před představou Rudé armády, která je nejen rychlá a silná, ale navíc vyzbrojená tanky a bojovými vozidly, schopnými likvidovat americký základní transportér v zásadě bez jakéhokoli vlastního ohrožení. Na základě zprávy skupiny soustředěné kolem generála Caseyho byl projekt MICV schválen ještě v tomto roce.
Jedna z firem, které projekt pěchotního vozidla v dřívějším soutěži neprošel, byl koncern FMC Corporation, hlavní dodavatel transportérů M113. S použitím nabraných zkušeností při vývoji tohoto bojového stroje, dali dohromady konstruktéři týmu FMC, za peníze společnosti, projekt vozidla postavený na základě M113. Tento prototyp obdržel název XM765 AIFV (Armoured Infantry Fighting Vehicle). Byl ukázán generálu Caseymu, ten ho zamýtl z několika důvodů, například tenké pancéřování a nedostatečná obratnost a pohyblivost. V porovnání se jevil rozhodně horší než u v té době vyvíjeného nového amerického tanku, v budoucnu známého jako M1 Abrams. Ze těch samých důvodů neschválil tým generála Caseyho zavedení licenční verzi německého Marderu do americké armády.
Přesto, že byl zamýtnut projekt XM765, domluvilo americké velení armády v listopadu 1972 se společností FMC Corporation zakázku na vývoj bojového vozidla shodného s parametry XM765, ale se silnějším pancířem a rychlejšího. Na základě této smlouvy bylo zhotoveno vozidlo XM723 MICV, konstrukčně velmi podobné původnímu, s instalovanými díly a řešením použité u obojživelného vozidla LVTP-7, kterým byly vyzbrojeny jednotky námořní pěchoty. Na základě podmínek obsažených v kontraktu mělo mít vozidlo jako hlavní zbraň automatický kanon ráže 20 mm, moderní pancéřování, to znamená ocelovo-hliníkové, vyvinuté společností FMC Corporation. Pancéřování tohoto typu mělo obstát před palbou střelami do ráže 14,5 mm i střepinami, přitom tak lehké, aby se bojový stroj mohl pohybovat rychlostí kolem 70 km/hod.
Tyto podmínky avšak nebylo jednoduché splnit. K vyzbrojení nového vozidla byl navržen supermoderní automatický kanon VRFWS (Vehicle Rapid Fire Weapon System), ale nebyl včas hotov. Proto byla změněna hlavní výzbroje na mnohem konvenčnější M139 stejné ráže, ale úplně jiné konstrukce. Tato velká změna se podepsala na kompletní přestavbě věže nového vozidla, a projekt nabíral velké zpoždění pro neřešitelnost.
Pro tuto patovou situaci byl americkou armádou v říjnu 1971 oznámen další konkurz, tento se týkal vozidla ARSV (Armored Reconnaissance Scout Vehicle - obrněné průzkumné vozidlo), kterým by byly vyzbrojeny jednotky obrněného jezdectva. Toto vozidlo mělo sloužit jako nástupce zastarávajících a neúspěšných strojů typu M114 a M551 Sheridan.
Soutěže se zúčastnila také společnost FMC Corporation s projektem označeným jako XM-800-T, který plně vyhovoval potřebám armády a testy prošel velmi dobře. To však nepomohlo a projekt nebyl v listopadu 1974 schválen. Velitelství US Army Training and Doctrine (TRADOC), které mělo na starosti kontrolu vývoje a výzkumu, tak zareagovalo na snížení výdajů na armádu ze strany Kongresu, neboť by byly nepřímo ohroženy další důležitější modernizační vývojové programy. Na počátku roku 1975 TRADOC nakonec rozhodlo, že bude nejlepší dát dohromady projekty ARSV a MICV. Analytikům americké armády se přes zpravodajskou službu dostalo neformální hodnocení nových vozidel v sovětské armádě, s tím že BMP-1 je dost dobře přispůsobeno činnosti na jaderném bojišti, ale v použití v konvenční válce to tak slavné není. TRADOC s ohledem na početné kontroverze vytvořilo nový výzkumný tým, vedený generálem Larkinem, který měl nalézt odpovědi na tři otázky : Je vozidlo XM723 natolik dobré, že se vyplatí pokračovat v jeho vývoji, anebo by bylo výhodnější zavést do americké armádní výzbroje konstrukci zahraniční? V čem spočívaly klady koncepce MICV? Jak co nejlépe sloučit projekty MICV a ARSV?
Závěrečná zpráva skupiny generála Larkina, byla taková, že ani německý Marder, ani francouzský AMX-10 nenaplňuje americké požadavky na vozidlo pěchoty (obojživelnost, ochrana před projektily do ráže 14,5 mm, vysoká rychlost, silná výzbroj, možnost střelby za jízdy). Mezitím se hodnotící skupina shodla, že stávající XM723 MICV má slabé pancéřování, ale že při použití vhodné taktiky to tak není nepřekonatelná závada. S ohledem na ekonomickou stránku se však shodli, že zásadně nedoporučí vývoj těžkého bojového vozidla pěchoty postaveného na tankovém podvozku. Jako hlavní důvod tohoto rozhodnutí označili velmi vysoké provozní náklady vozidel této varianty. V listopadu 1976 experti skupiny generála Larkina konečně usnesli, že koncepce MICV je dobrá. V části týkající se spojením obou koncepcí bylo rozhodnuto vyvinout novou věž, v níž by nesla mimo automatický kanon ráže 20 mm také výzbroj umožňující likvidovat těžká obrněná vozidla, jakými jsou například tanky. Jako priorita byly navrženy protitankové střely TOW. Toto rozhodnutí bylo samozřejmě vázáno s nutností zvětšit věž vozidla, protože v ní musely být kromě dvou osob nainstalovány také systémy řízení a zaměřovače dvou různých druhů výzbroje.

Vozidlo, které mělo nahradit XM723, obdrželo název XM2 IFV (Infantry Fighting Vehicle - bojové vozidlo pěchoty) a verze používaná k průzkumné činnosti byla označena jako XM3 CFV (Cavalry Fighting Vehicle - bojové vozidlo jezdectva). Vývoj obou verzí neprovázely téměř žádné problémy (jisté komplikace přibrzdily pouze projekt převodového systému), bylo však nutno přistoupit k některým dílčím změnám. Instalace objemnější věže, ve které měli mít stanoviště dva muže posádky, se zásadně podepsalo na zmenšení prostoru ve vozidle, tím pádem byl zredukován celkový počet osob výsadku z jedenácti na devět a počet vojáků z devíti na sedm. Odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW bylo hodnoceno pěchotou jako vynikající doplňující výzbroj. Prvních osm vyrobených prototypů v roce 1978 prošlo náročnými zkouškami, a protože testy dopadly velmi dobře, bylo rozhodnuto zařadit obě navržená vozidla do výzbroje jednotek americké armády. Oficiální rozhodnutí vydal v lednu 1980 ministr obrany a vozidla měly nést označení M2 IFV a M3 CFV. Zprvu měl stroj pro pěchotu dostat jméno generála Omara Bradleyho a vozidlo jezdectva se mělo nést jméno generála Jacoba Deverse. Obě vozidla nakonec obdržela ohledem na jejich značnou podobnost společné označení Bradley : v armádních publikacích se obě vozidla označují zkratkou BFV (Bradley Fighting Vehicle - bojové vozidlo Bradley).
Jednotky začaly být prvními stroji vyzbrojovány v květnu 1981, v dalším roce sériová výroba dosáhla takových počtů, že vozidly mohly být pokryty požadavky další pěší mechanizované útvary. První jednotkou, která dostala vozidla Bradley, byl 41. pěší pluk 2. obrněné divize posádkou ve Fort Hoodu. Na evropský kontinent byly první M2 a M3 dovezeny v roce 1983, a přiděleny do 3. pěší divize (mechanizované).
Část druhá : Modifikace a technická data vozidla M2 / M3 Bradley

Obrázek
Bojové vozidlo pěchoty M2A2 Bradley vyjíždí plnit úkoly z předsunuté operační základny MacKenzie v Iráku. 30. října 2004. Stroj patří do roty A 1. praporu 4. jezdeckého pluku 1. pěší divize (mechanizované).

V průběhu osmdesátých let by se našlo v americkém tisku dost článků, které se zaobíraly hodnocením vozidel M2 a M3 Bradley, nejvíce padala kritika na hliníkový pancíř uvedených vozidel. Tvůrci těchto článků poukazovali, že pancéřování tohoto typu násobí v případě zasažení následky proražení. Nic na tom nezměnila skutečnost, že varianty tohoto pancéřování byly bez komplikací používány i u několika evropských bojových strojů a že Bradley byl v tom čase hodnocen jako nejlépe pancéřované bojové vozidlo pěchoty na světě. Americká armáda se tak stala terčem cílené kritiky, v níž bylo vozidlo Bradley označeno jako ,,krematoriem na kolech''. Toto nelichotivé hodnocení definitivně zastavily bojové akce vozidel Bradley v operaci Pouštní bouře, kde bojová vozidla pěchoty Bradley splnila veškerá očekávání.
Hlavní rozdíly mezi oběma vozidly se týkají jejich interiéru. Zvnějšku je rozdíl nepatrný, M2 a M3 liší pouze střílnami používanými k palbě vedené osobními zbraněmi výsadku. U M3 jsou střílny zaslepeny, protože zde výsadek není, nejsou nainstalovány také zaměřovací periskopy. Do výsadkového oddílu vozidla M2 se vejde převážně šest až sedm vojáků, u M3 je svezení jen pro dva vojáky (v obou případech mimo posádky vozidla, kterou je velitel, řidič a střelec). Prostor pro výsadek je zaplněn vybavením, a to převážně zvýšenou zásobou protitankových raket TOW.
Vozidlo M2 Bradley splňuje konvenční konfiguraci bojových vozidel pěchoty (to znamená, že motor je uložen v přední části stroje). Po levé straně motoru je stanoviště řidiče, za stanovištěm řidiče a motorem je nainstalována věž vozidla. Základ vozidla tvoří krabicová svařovaná hliníková korba se šikmým horním pancířem na čele, která je pro lepší ochranu opatřena vrstveným laminátovým pancířem. Korba má vodorovnou střechu, rozměrné rampové dveře v zádi a kolmé boky. V zadní části korby se nachází prostor šestičleného výsadku, na bocích jsou dvě kulové střílny s periskopy. Ve stopě prostoru výsadku jsou průlezy. Podvozek je tvořen po každé straně šesti pojezdovými koly, hnací kolo vpředu, napínací vzadu a dvě nosné kladky. Horní část pohybového ústrojí a boky korby jsou chráněny přídavným pancéřováním. Věž je umístěna na pravé straně vozidla a stanoviště řidiče je propojeno s výsadkovým oddílem úzkým tunelem. Ve věži se nachází stanoviště velitele vozidla/výsadku a střelce. V tunelu jsou sedadla určená pro dva vojáky výsadku, kteří využívají možnost vést palbu ze speciálně uzpůsobených verzí pušky M16 FPW. Tyto pušky, určené k vedení palby ze střílen na bocích vozidla, střílejí pouze dávkami. Střelec využívá speciální periskopy, kterými sleduje stopy dýmovnicových projektilů střílených z FPW. Čtyři další vojáci výsadku se nachází ve výsadkovém oddílu. Dva z nich střílejí z FPW umístěných na pravém boku, zbývající dva střílejí z FPW umístěných na zádi vozidla. Ve výsadkovém oddíle je také uložena zásoba munice ráže 25 mm do automatického kanonu a zásoba střel TOW. Nabíjení odpalovacího zařízení raket TOW, nacházející se na výložníku, upevněného k věži, je možné díky dvířkům umístěným na výsadkovém oddílu. Otevření dvířek dovolí jednomu z vojáků ukrytému uvnitř vozidla odpalovací zařízení opět nabít. Dvířka také fungují jako ochrana před nepřálelskou střelbou. Horní dvířka se využívají výlučně jako nabíjecí rampa, k nastupování a vystupování výsadku se používá zásadně sklopná záď vozidla nebo malá dvířka, která se v ní nachází.
Veškerá útočná výzbroj vozidla se nachází ve věži. Jako hlavní zbraň je určen automatický kanon M242 ráže 25 mm Bushmaster se spřaženým kulometem M240 ráže 7,62 mm. Na věži jsou také instalovány vrhače dýmovnic a výložník se zdvojeným odpalovacím zařízením protitankových řízených střel TOW. Ve věžičce má určeno stanoviště velitel vozidla/výsadku (umístěné vpravo) a střelce (vlevo). Velitel disponuje periskopy, které mu pomáhají při sledování bojiště v rozsahu 360˚. Navíc se jeho průlez je možné zvednout ve vodorovné rovině, což mu poskytuje ochranu před shora padajícími střepinami a dovoluje bezpečné sledování bojiště zvenku. Zde umístěné zaměřovací systémy i systémy řízení palby jsou zdvojené, díky kterým může jít jeden z osádky z věže do výsadku spolu s převáženou pěchotou, aniž by ubral na palebné síle vozidla.

Obrázek Vojáci 1. eskadrony 4. jezdeckého pluku 1. pěší divize (mechanizované) na kontrolním bodu poblíž města Samara v Iráku. Podporu tvoří vozidlo M2A2 Bradley, 9. listopad 2004.

Hlavní zbraň bojového vozidla je ovládána systémem Integrated Sight Unit (ISU), což je jeden z nejdražších dílů vozidla, tvoří asi 10 % jeho ceny. Tento systém zabezpečuje pomocí pasivní infračerveného světla míření jak ve dne, tak v noci. Automatický kanon Bushmaster je plně stabilizován, což zaručuje přesnou palbu za jízdy. Palbu je možno vést nízkou nebo vysokou kadencí, v druhém případě kadence obnáší asi 200 střel za minutu. Zkušený střelec převážně využívá střelbu dávkami od čtyř do šesti projektilů. Delší dávky se převážně odrazí na přesnosti střelby. V zásobnících je obvykle uloženo 75 protitankových a 225 tříštivých nábojů. Zásoba 600 nábojů je při převozu umístěna ve výsadkovém oddílu. Palebnou sílu nutnou ke zničení tanků zajišťuje výložník se zdvojeným odpalovacím zařízením protitankových řízených střel TOW BGM-71 firmy Raytheon. Cíl je sleduje optický zaměřovač, který snímá infračervené signály ze zadní části rakety v průběhu letu. Dvoucestná řídící linka mezi raketou a střelcem je plněna daty ze dvou čidel v zadní části rakety. Odpalovací zařízení upravuje linkou letové korekce řídícímu systému rakety. Dolet raket TOW je 3,75 km.
Bradley je vybaven dvěma odpalovacími zařízeními pro kouřové granáty, z nichž každý obsahuje 4 granáty. Je také opatřen systémem dýmení motoru. Systém řízení palby těmito střelami je integrován se systémem Integrated Sight Unit (ISU) firmy Raytheon. Stanoviště střelce je vybaveno tímto zařízením, které poskytuje čtyř- a dvanáctinásobné zvětšení a přepínání denní/termální vidění. Optický převodník přenáší obraz střelce také veliteli vozidla. Střelec také používá periskopy pro přední a boční pozorování. Systém denního vidění střelce nebo velitele slouží jako záloha hlavního vizuálního systému.
Stanoviště řidiče obnáší tři periskopy směrem dopředu a jedním vlevo. Centrální periskop může být podle možnosti zastoupen systémem nočního vidění - Litton AN/VVS-2 Driver's Night Viewer s 25 mm zesilovačem obrazu druhé generace. Na rozdíl od automatického kanonu není možné odpalovací zařízení použít k palbě za jízdy, obyčejně zůstává zablokováno v přepravní pozici, a to vždy při rychlostech vyšší než 5 km/hod.
Pancéřování obou bojových vozidel pěchoty M2 a M3 Bradley se vyrobeno spojením ocelového a hliníkového pancíře. Hlavní pancíř je tvořen hliníkovou slitinou č. 5 083, obohacenou přísměsí hořčíku a zinku. Část bočního pancíře je složen z desek z hliníkové slitiny č. 7 039, která je nejlépe vyhovuje proti zásahům protitankovou municí. Boční pancíř je podpořen deskami z tvrzené oceli, nacházející se ve vzdálenosti 8,5 cm od hliníkového pancíře.
Vozidla M2 a M3 májí schopnost překonávat vodní překážky po předchozí přípravě, která spočívá ve zvednutí krytů kolem boků vozidla. Pohon ve vodě se provádí pohybem pásů. M2 a M3 se v tomto ohledu blíží dalším vozidlům americké armády, kromě vozidel, která jsou projektována jako výlučně obojživelná.
Vozidlo Bradley má jako pohon nainstalován motor VTA-903T od firmy Cummins Engine Co of Colombus. Hydromechanická převodovka HMPT-500 od firmy Lockheed Martin je třírychlostní. Vozidlo může jet maximální rychlostí 66 km/hod. Modely verze A3 používají nafukovací pontony, které se upevňují na příď a boky vozidla a Bradley dokáže vyvinout ve vodě rychlost až 7,2 km/hodinu.
Podvozek je tvořen po každé straně šesti pojezdovými koly, hnací kolo vpředu, napínací vzadu a dvě nosné kladky. Horní část pohybového ústrojí a boky korby jsou chráněny přídavným pancéřováním.

Obrázek Stroj ve verzi M3A3 Bradley CFV během hlídky poblíž města Ad Dwr v Iráku, 17. listopad 2004. Vozidlo náleží k 1. eskadře 4. jezdeckého pluku 1. pěší divize (mechanizované).

Při vývoji vozidla Bradley bylo již počítáno s dalšími možnostmi jeho modernizace. První etapa modernizace doplňovala u základních vozidel Bradley, známých jako M2 nebo M2A0, mimo jiné zajištění ochrany před chemickými zbraněmi. M2A1 Bradley byl dovybaven vnitřní ochranou před zbraněmi tohoto druhu - filtračním systémem Gas Particle Filtering System : u verze M2A1 zajišťuje čistý vzduch pro osádku věže a řidiče, u verze M3A1 pro všechny vojáky ve vozidle. Systém však neumožňuje těsnost celé korby vozidla (z důvodu přesvědčení velení americké armády, že při bojové činnosti na zasaženém území by byl vnitřek vozidla bleskurychle opuštěn pěchotou, která by byla vysazena a později znovu nasedla).
Další modernizací u této verze bylo seřízení odpalovacího zařízení a zaměřovacího systému k vedení palby novou protitankovou střelou BMG-71D TOW-2. Byly zavedeny také další menší změny, týkající se nejvýhodnějšího uložení nákladu ve vozidle.
V roce 1984 byl započat výzkumný program, jehož produktem se stala verze M2A2, kterou zdokonalil vylepšený pancíř. Vozidla této verze dorazila k jednotkám v roce 1988. Od předchozích variant jsou odlišná na první pohled. Vozidla této verze mají umístěny přídavné pancéřové desky na korbě a věži. Zde se také počítá s instalací přídavných modulů reaktivního pancíře, který byl vyráběn začátkem roku 1993. Vylepšený pancíř se však podepsal na absenci bočních střílen.
S použitím zkušeností z první operace v Perském zálivu přehodnotila americká armáda základní požadavky další modernizace Bradleye, která byla označena jako verze M2A3 / M3A3 Bradley. Tato modernizace se projevila jako nejzásadnější ze všech do této doby a projevila se instalováním nového zaměřovacího systému pro střely TOW, nazvaného Improved Bradley Acquisition System (IBAS), a také v doplněním nezávislého tepelného pozorovacího přístroje velitele (CITV), využívajícího nové převodníky obrazu druhé generace. IBAS spojuje televizní nebo optické pozorování automatickým zdvojeným systémem sledování cíle a laserovým dálkoměrem. Optická hlavice systému má zajištěnou stabilizaci ve dvou rovinách. Nový, v infračerveném světle pracující pozorovací systém AN / VAS-5 dostal také řidič. Vozidla byla doplněna rovněž systémem rozpoznávání nepřítele, elektronika vozidla byla obohacena o systémy informující o bojišti, vybavené numerickými ukazateli pro řidiče, velitele i střelce. Vozidlo navíc bylo doplněno o digitální spojení v rámci sítě NCS (Network Centric System), které je schopen zvládnout komunikaci a výměnu dat s dalšími jednotkami moderního bojiště.

Obrázek Bojové vozidlo pěchoty Bradley v technickém nákresu.

Charakteristické znaky vozidla M2 / M3 Bradley:
> vysoké a ploché boky vozidla, částečně kryjící pásy a hnací kola
> výsadkový oddíl v zadní části vozidla poněkud vyšší než přední část vozidla
> věž umístěná na pravé straně vozidla
> věž vyzbrojená automatickým kanonem ráže 25 mm a zdvojeným odpalovacím zařízením protitankových řízených střel
> velký poklop zakrývyjící seshora výsadkový oddíl

Technická data vozidla M2A1 Bradley :
> rok zařazení do výzbroje : 1986
> osádka : 3 muži + 7 mužů výsadku
> bojová hmotnost : 22,8 t
> rozměry : délka 6450 mm, výška po strop věže 2970 mm, šířka 3200 mm, světlost 460 mm
> tlak na podloží : 0,55 kg / cm čtv.
> motor : vznětový přeplňovaný čtyřtaktní osmiválec Cummins VTA-903T, výkon 373 kW (500 HP) při 2600 ot./min.
> akční rádius na cestě : 480 km
> zásoba paliva : 745 l
> rychlost na silnici : 66 km/hod., ve vodě 7,2 km/hod.
> překonávání překážek : sklon až 60˚, příkopy o šířce až 2,5 m, kolmá stěna 0,91 m, vodní překážky : do 1,10 m bez přípravy
> pancíř : ocelovo-hliníkový, umožňuje ochranu před projektily do ráže 14,5 mm ze všech stran
> výzbroj : automatický kanon M245 Bushmaster ráže 25 mm (900 nábojů), spřažený kulomet M240C ráže 7,62 mm (2200 nábojů), dvojité odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW 2 (zásoba 2 + 5 střel), 6 střílen pro zbraně M231 FPW ráže 5,56 mm

Obrázek Bojové vozidlo pěchoty Bradley v účasti na akci "Bahna"

<> Pokračování <>
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 31/1/2012, 01:28, celkem upraveno 12 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Uživatelský avatar
TonyHazard
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 2674
Registrován: 17/9/2007, 23:30

M2 / M3 Bradley

Příspěvek od TonyHazard »

<> Pokračování - bojové vozidlo pěchoty M2 / M3 Bradley <>

Část třetí : Nasazení bojového vozidla pěchoty M2 a M3 Bradley v boji a jeho služba v cizích armádách.

Obrázek
Bojové vozidlo pěchoty verze M2A3 Bradley na americké základně v Iráku, zřetelně viditelné jsou přídavné bloky reaktivního pancíře na čele korby.


Vozidlo Bradley v operaci Pouštní bouře
Moderní americká bojová vozidla M2 a M3 se vyznamenala již v prvním vážnějším nasazení, kterého se účastnila, a to v operaci ,,Pouštní bouře''. V únoru 1991 bylo v rámci operace Pouštní bouře převezeno do oblasti Perského zálivu, kde byly rozmístěny americké jednotky, asi 2 200 vozidel Bradley v různých verzích (asi 19 % verze A0, 33 % A1 a 48 % verze A2), přičemž většina nejstarších vozidel (verze A0) zůstala zaparkována ve vozových parcích, za účelem výměny náhradních dílů. K boji byly použity hlavně dvě novější varianty těchto bojových vozidel pěchoty.
S ohledem na náročnost montáže přídavného pancíře na Bradley bylo zjištěno, že montáž tohoto pancíře, na rozdíl od tanku M1A1, není možné v polních podmínkách provést . Přesto byly v okamžiku zahájení operace větším počtem starších vozidel Bradley vybaveny alespoň jednotky, které byly součástí 1. obrněné divize. Další divize, 24. pěší a 3. obrněná, byly vybaveny vozidly M2A1, 1. jezdecká a 1. obrněná divize byly vybaveny vozidly M2A2 a 2. a 3. pluk obrněného jezdectva byly v převážné míře vyzbrojeny vozidly M2 a M3 ve verzi A2. Pluk obrněného jezdectva čítal v plném stavu 116 tanků M1A1 Abrams a 132 vozidel Bradley.
Před započatím bojové činnosti se velení obávalo problémů se zásobování Bradleyů protitankovou municí ráže 25 mm. Problém se zásobováním byl nakonec zdárně vyřešen, ale osádkám bylo přesto doporučeno s municí neplýtvat. Při hodnocení bojové činnosti bylo pak doloženo, že osádka Bradleye v průměru použila ke zničení jednoho bojového vozidla protivníka pouze šest kusů střeliva ráže 25 mm. Při bojové činnosti byly nejčastěji jako nejvýhodnější vytvořeny smíšené bojové útvary, jejichž součástí byly jak tanky, tak bojová vozidla - tanky tvořily bojové čelo na křídlech chráněné bojovými vozidly Bradley.
Jak bylo analytiky doloženo, vozidlo Bradley přepoklad konstruktérů i armády nejen splnilo, ale dokonce překonalo. Vysoko hodnocena byla zejména jejich pohyblivost, rychlost a obratnost, a tím zvedaly účinek útoků v součinnost s tanky Abrams. Posádky bojových vozidel Bradley shodně potvrzovali, že velká rychlost a obratnost jejich vozidel jim mnohdy umožnila vyhnout se zásahu protitankovou řízenou střelou. Na výbornou byl hodnocen zaměřovací systém vozidla, díky kterému mohla vozidla zasahovat protivníka i mimo dosah viditelnosti. Celková bojová účinnost vozidel Bradley v obtížných podmínkách pouštní války se vyšplhala na 90 %, což je výtečný výsledek. Avšak nejvíce bodů v hodnocení obdržela výzbroj Bradley, která byla v oficiální zprávě zaznamenána jako ,,překračující veškerá očekávání''. Starší varianty obrněných vozidel nepřítele likvidoval bez větších problémů automatický kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm, v případě modernějších tanků byly využity protitankové řízené střely TOW.
Jako učebnicová ukázka možností vozu Bradley může být popis boje osádky vozidla M2A2, jemuž velel seržant Charles Peters, s bojovými vozidly irácké Republikánské gardy na pozici zvané Hřbet Medína. Americká osádka objevila na úbočí kopce několik nepřátelských vozidel. Zjistila, že se jedná o bojová vozidla pěchoty. První dávka tří protitankových střel ráže 25 mm zničila první BMP. Peters změnil munici na tříštivou, kterou ostřeloval v zákopech se kryjící iráckou pěchotu. Chvíli nato opět zvolil protitankovou munici, zničil další bojové vozidlo pěchoty a zahájil palbu na třetí vozidlo. Ta se však kupodivu zcela minula účinkem - velitel vozu Bradley zjistil, že ostřelované vozidlo není BMP, ale moderní irácký tank T-72M, na kterého je munice ráže 25 mm prostě slabá, a on naopak opětoval palbu. Seržant Peters přikázal zahájit na irácký tank palbu pomocí protitankové řízené střely TOW. Tank T-72M zmizel roztržen výbuchem střely. Seržant Peters poté zničil ještě další bojové vozidlo nepřítele. Celý střet trval celkem asi jen o něco více než 60 vteřin.

Obrázek Vozidlo Bradley z roty C 2. praporu 162. pěšího pluku hlídkuje v okrajové čtvrti města Sadr, Irák, 6. srpen 2004

Z hodnocení bojové činnosti, které se osádky vozidel Bradley zúčastnily, bylo zjištěno, že nejvíce používaným typem zbraně byl kanon ráže 25 mm. Jeho účinnost jak v ničení živé síly, tak obrněné techniky, byla vynikající, kanon měl výborný zaměřovací systém. Na konci spektra se ocitl kulomet M240C ráže 7,62 mm, který byl používán jen sporadicky. Ukázalo se, že k ničení nepřátelské pěchoty se mnohem lépe hodil M245. K odpalovacímu zařízení protitankových řízených střel TOW měly osádky vozidel určité výhrady, byly spokojeny s vysokou účinností raket, ale stěžovaly si však na potíže s poruchovostí odpalovacího zařízení a také s docela dlouhým časem přechodu z pochodové pozice do bojového nastavení. Mnozí ze střelců nadávali na absenci laserového dálkoměru, který pomáhá zjistit, zda se protivník nachází v dostřelu. Přes některé obavy armádních činitelů se systémy rušení navádění střel TOW, namontované do moderních iráckých tanků, se převedly jako neúčinné. Jak bylo v jednom případě doloženo. narušení navádění tímto zařízením zasáhla raketa TOW irácký tank, nacházející se vedle původního cíle.

Obrázek Hlídka vojáků z 1. praporu 26. pěšího pluku 1. pěší divize (mechanizované) podporovaná bojovým vozidlem Bradley v předměstí Samary v Iráku, 15. listopad 2004.

Jak bylo uvedeno v americkém tisku, články které ještě před použitím podrobovaly přísné kritice zavedení vozidel Bradley do amerických vojenských jednotek, zejména pomlouvaný pancíř byl v bojových podmínkách hodnocem velmi dobře. Nebyly zjištěny žádné projevy násobení následků průstřelu, o kterém se na začátku v tisku přetřásalo. Ba co víc, hliníkový pancíř vozidla, doplněný o vnitřní kevlarové vložky zavedené ve verzi A2, chránící osádku před střepinami proraženého pancíře, se projevil jako výborná ochrana, zvláště ve spojení a automatickými hasícími systémy.
Americká armáda celkově ztratila 20 vozidel M2 a M3, z toho jen tři v důsledku nepřátelské bojové činnosti. Zbývající byla zničena palbou vlastních jednotek, zejména palbou z kanonů tanků M1A1 Abrams. Výrazným příkladem, k jakým paradoxním omylům mohlo docházet na bojišti, je střet ze 27. února 1991. Během bitvy o Norfolk se tehdy promísily vinou špatné viditelnosti jednotky 3. brigády 2. obrněné divize s jednotkami iráckými a v nastalém zmatku část tanků Abrams zahájila palbu na cíle mylně identifikované jako irácká bojová vozidla pěchoty. Výsledkem tohoto střetu byla tři zničená vozidla Bradley roty B 1. praporu 41. pěšího pluku, přidělená k součinnosti s Abramsy. Tento osudný omyl zaplatili životy čtyři vojáci a 18 jich bylo zraněno. V oficiálním hlášení ministra obrany stojí : ,,Pancíř modifikovaných vozidel Bradley ve verzi A2 se projevil jako efektivní, což prokázaly příklady několika vozidel tohoto typu, která se po přesných zásazích protitankovými střelami ráže 120 mm ani nevznítila ani nevybuchla. Vetšina škod v zasažených vozidlech byla způsobena průrazem vytvrzeným jádrem projektilu, zranění způsobená střepinami byla bezvýznamná. Pokud se v dráze střely nenacházely zásobníky munice ani palivo, k druhotné explozi nedocázelo. Hasící systémy se dokonale osvědčily. V některých případech však došlo k bojovým ztrátám v důsledku omylu vlastních spojeneckých sil, a proto bude nutno vyvinout účinný systém rozpoznávání nepřítele.''
Je vhodné důkladněji si povšimnout části, v niž se hovoří o druhotných explozích. V bojích se ukázalo, že k výbuchům tohoto typu, pro osádku i výsadek osudovým, docházelo velice často u sovětských vozidel BMP-1 a BMP-2. Mělo to souvislost, stejně jako v případě sovětských tanků, se skladováním velké části munice v příručních zásobnících umístěných poblíž anebo přímo v oddíle osádky. Navíc byly tyto zásobníky instalovány v místech ohrožených většinou zásahů. V důsledku zásahu docházelo k explozi převážené munice a k usmrcení všech členů posádky.
Posádky vozidel Bradley si stěžovaly na příliž nízkou rychlost při jízdě vzad a při zmatcích na bojišti bylo problematické spolupracovat s tanky M1 Abrams. Průzkumným jednotkám jezdectva zase vadil dost vysoký profil těchto vozidel.

Obrázek Bojové vozidlo pěchoty Bradley z 3. praporu 153. pěšího pluku 39. brigády na hlídce v severním Iráku, 3. březen 2005.

Závěrečné hodnocení nasazení vozidel Bradley v operaci ,,Pouštní bouře''
Účast vozidel M2 a M3 v operaci ,,Pouštní bouře'' se dá celkově hodnotit jako velmi úspěšná. V boji se doložila oprávněnost koncepce smíšené výzbroje, schopné ničit jak neobrněné a živé cíle, tak obrněnou techniku protivníka. Jako výhodná se ukázala také koncepce menších výsadkových jednotek pěchoty, vysazovaných z vozidla, i když v operaci Pouštní bouře nedocházelo k takovéto činnosti vzhledem k vysokému tempu bojů tak často.
Bojové vozidlo pěchoty Bradley se konstruktérům zkrátka povedl, vyvinuli bojový stroj, jednak kvalitně pancéřovaný zvnějšku, chránící osádku před většinou střel pěchotních zbraní, a jednak velmi dobře vybavený uvnitř, s výzbrojí postačující k ničení většiny pancéřovaných cílů.

Obrázek Bradley M3A3 CFV zkouší automatický kanon ráže 25 mm před zahájením hlídky poblíž města Ad Dwr v Iráku, 17. listopad 2004. Stroj je zařazen k rotě C 1. eskadrony 4. jezdeckého pluku 1. pěší divize (mechanizované).

Služba v cizí armádě
Saúdská Arábie se po operaci Pouštní bouře v Perském zálivu v roce 1991, kdy se stovky amerických vozidel Bradley projížděly po arabských pouštích rozhodla pro svoji armádu tyto vozidla nakoupit. V následujících letech bylo dodáno do této arabské země celkem 450 ve verzi M2A2.

Obrázek Bojové vozidlo jezdectva M3A1 Bradley příjíždí na palebné zkoušky dne 19. prosince 1990, stroj patří k 2. eskadře 4. jezdeckého pluku 24. pěší divize (mechanizované).
Část čtvrtá : Zajímavosti, fota a doplňující informace k b.v.p. Bradley

Obrázek
Američtí vojáci z 1. praporu 15. mechanizované pěší divize z Fort Benningu v Georgii, v Iráku se mimo jiné účastnili operace v Samaře, kde prováděli čistku, dům od domu, pátrající po povstalcích, 29. květen 2005.


Verze a varianty vozidel Bradley
M2 Bradley - základní verze
M2A1 - modernizovaná verze
M2A2 - modernizovaná verze se zesíleným pancéřováním. V jeho důsledku se zvýšila hmotnost o 7 t, což bylo kompenzováno silnějším motorem o výkonu 441 kW (oproti 368 kW u starších provedení)
M2A3 - modernizovaná verze (jako M3A3)
M3 CFV Devers - Cavalry Fighting Vehicle - obrněné průzkumné vozidlo
M3A1 - modernizovaná verze
M3A2 - modernizovaná verze (jako u M2A2)
M3A3 - modernizovaná verze mimo dalšího zlepšení odolnosti se jedná hlavně o špičkové elektronické vybavení s novým digitálním systémem řízení palby, termovizním zaměřovačem 2. generace, plně otočnou nezávislou pozorovací jednotkou velitele s TV kamerou a termovizním systémem 2. generace
M4 - velitelské vozidlo
XM5 - vozidlo pro radioelektronický boj, dosud ve vývoji
M7 Bradley FIST - vozidlo pro vyhledávání a označování cílů pro nepřímou palbu dělostřelectva
M8 Linebacker - vozidlo vyzbrojené čtyřnásobným kompletem PLŘS FIM-92 Stinger
M993 - vozidlo s podvozkem M2 s různými nástavbami
MLRS - Multiple Launch Rocket System - samohybný raketomet využívající komponenty podvozku vozidla Bradley
Stingray - vozidlo M2 Bradley vybavené laserovým systémem k ničení optoelektronických systémů nepřítele
Ambulance - vozidlo pro evakuaci raněných z bojiště

Modelářský koutek
Obrázek Obrázek
Obrázek Obrázek
M2A2 OIF By Miloslav Hraban
Bradley M4 Command and Control Vehicle By Charles King
M2A2 Bradley, Baghdad, April 2003 By Bruce Williams
M2A2 Bradley ODS, Kosovo, 1998 By Jim Wechsler

(paráda, že?)

Kamufláže
Obrázek
Bojové vozidlo pěchoty M2A1 Bradley ze 7. pěšího pluku 24. pěší divize (mechanizované), Irák únor 1991. Vozidlo Bradley s typickou kamufláží vozidel tohoto typu, která se zúčastnila operace Pouštní bouře. Celý je pokryt pískovou barvou, na korbě je systém označení, v tomto případě vozidlo náleží do 2. čety roty B.

Obrázek
Bojové vozidlo jezdectva M3A1 Bradley z 2. eskadrony 4. jezdeckého pluku 24. pěší divize (mechanizované), Fort Apache v Saudské Arábii, únor 1991. Vozidlo bylo na rozdíl od většiny vozidel Bradley ve válce v Perském zálivu opatřeno dvoubarevnou kamufláží. Na původní ,,domácí" kamufláž olivově zelené barvy byly v polních podmínkách naneseny velké skvrny pískové barvy. Obě barvy byly odděleny tenkou černou linkou.

Konkurenti, případní protivníci bojového vozidla pěchoty M2 Bradley
<> Bojové vozidlo BMP-1 <>
BMP-1 sovětské armády, charakteristická nízká věž s kanonem 2A28 ráže 73 mm a odpalovací zařízení s protitankovou střelou.
Z důvodů měnících se podmínek boje byl v SSSR počátkem 60. let zahájen vývoj nového typu bojového vozidla pěchoty, určeného k činnosti v rámci tankových jednotek a schopného palebně podporovat pěchotní výsadek. Výsledkem vývoje bylo v roce 1967 zařazení vozidla BMP-1 do výzbroje Sovětské armády. Bylo to první vozidlo na světě vyvinuté jako bojové vozidlo pěchoty, určené k přímé palebné podpoře pěchoty v boji a nejen pouze k transportu. V časech, kdy bylo zařazováno do výzbroje, byla jeho koncepce revoluční a samotné vozidlo bylo velice moderní. Mělo silnou výzbroj, která mu umožňovala ničit obrněná vozidla nepřítele, přičemž zároveň zajisťovalo vlastní osádce i výsadku celkem spolehlivou ochranu před účinky zbraní hromadného ničení. Pěchotní výsadek navíc mohl vést palbu i z vozidla, chráněný jeho pancéřovými stěnami. Na Západě se podobná vozidla nacházela teprve ve fázi vývoje. První z nich, západoněmecký Marder, se do výzbroje Bundeswehru dostal až o dva roky později. Vozidla BMP-1 nahradila v elitních úderných jednotkách Sovětské armády transportéry BTR-50P a BTR-60P. V pozdější době byla hromadně exportována a v Československu byla vyráběna v licenci pod označením BVP-1.
Technická data vozidla BMP-1 :
> celková hmotnost : 13,5 t
> osádka : 3 muži + 8 mužů výsadku
> rozměry : délka 6740 mm, šířka 2940 mm, výška 2150 mm,
> motor : vznětový, kapalinou chlazený šestiválec UTD-20, obsah 15 900 cm krych, výkon 223 kW (300 HP)
> rychlost : silnice 65 km/hod., terén 45 km/hod., ve vodě 7 km/hod.
> dojezd : silnice 500 km
> výzbroj : kanon s hladkým vývrtem 2A28 ráže 73 mm, spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm, odpalovací zařízení 9SA415 protitankových řízených střel 9M14 Maljutka
> pancíř : do 33 mm

<> Bojové vozidlo BMP-2 <>
BMP-2 - nová verze bojového vozidla pěchoty. Vozidlo je namísto 9M14 Maljutka vybaveno odpalovacím zařízením protitankových řízených střel 9M111 Fagot.
Na základě zkušeností s provozem vozidla BMP-1 se Sovětská armáda rozhodla vyvinout další bojové vozidlo, jež mělo BMP-1 posléze nahradit. Výsledkem tohoto vývoje bylo v roce 1982 zařazení do výzbroje vozidla označeného BMP-2. Základní koncepce vozidla byla zachována, stejně tak jeho určení, pozornost se soustředila na odstranění konstrukčních vad a nedostatků předchůdce. Bylo vylepšeno pancéřování čela vozidla, které mělo v souladu s technickými požadavky zajistit ochranu před ostřelováním projektily do ráže 40 mm. Byla zvýšena palebná síla nahrazením kanonu 2A28, známého z BMP-1, automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm, který zaručoval výborné ničení živých a lehce pancéřovaných cílů. Protitankovou výzbroj tvořilo odpalovací zařízení protitankových střel 9M111 Fagot nebo 9M113 Konkurz. V 80. letech byla většina těchto vozidel navíc vybavena ručními vrhači protitankových střel RPG a protiletadlových střel Strela, jimiž bylo možno vést palbu otevřeným horním poklopem výsadkového oddílu. Byla přepracována pancéřová ochrana korby i její tvar, což zvýšilo odolnost vozidla vůči protitankovým minám (to byla velká slabina BMP-1). Vozidlo bylo, stejně jako předchůdce, široce exportováno, nacházelo se ve výzbroji mnoha států Varšavské smlouvy a států se SSSR sympatizujících . V Československu byla tato verze vyráběna pod označením BVP-2. a je dodnes ve výzbroji české armády.
Technická data vozidla BMP-2 :
> celková hmotnost . 14,3 t
> osádka : 3 muži + 7 vojáků výsadku
> rozměry : délka 6720 mm, šířka 3150 mm, výška 2450 mm
> motor : vznětový, kapalinou chlazený šestiválec UTD-20, obsah 15 900 cm krych. výkon 223 kW (300 HP)
> rychlost : silnice 65 km/hod., terén 45 km/hod., voda 7 km/hod.
> dojezd : silnice 600 km
> výzbroj : automatický kanon 2A42 ráže 30 mm, spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm, odpalovací zařízení 9P135 protitankových řízených střel 9M111 Fagot nebo 9M113
> pancíř : až do 33 mm

Pár plků nakonec
M8 Bradley Linebacker je vlastně upravená verze M2A2 na protiletadlovou variantu. Odpalovací zařízení TOW je nahrazeno raketnici pro čtyři protiletadlové řízené střely FIM-92A Stinger s infračerveným samonaváděním. Osádka navádí tyto rakety země-vzduch přímo z vozidla pomocí systému FAAD C2 (Forward Area Air Defense Command and Control) napojeného na ABCS. Linebacker ovládájí tři členové posádky a kromě již zmíněného zařízení raket Stinger je vyzbrojena automatickým kanonem ráže 25 mm. Vozidlo M6 Bradley Linebacker má v budoucnosti nahradit nahradit protiletadlový systém M163 Vulcan
M270 MLRS (Multiple Launch Rocket System), vícenásobný odpalovací raketový systém vyvinutý na základě vozidla Braley
Vozidla Bradley slouží v americké armádě a v armádě Saudské Arábie a od roku 1981 bylo vyrobeno 6720 kusů obou verzí.
V plné míře se výroba rozjela v roce 2000 a předpokládá se modernizace asi 1000 kusů. Armáda Spojených států objednala dvě vozidla palebné podpory A3 FIST, které mají být schopné digitálně řídit koordinaci palebné podpory, laserově zaměřovat cíle pokud stojí a označovat cíle pokud jsou v pohybu.

Zdroj informací : čas. Tanky, nakl. Amer.Com
military, válka, 1pr, český rozhlas,
eldred.blog, vojsko.
kniha Tanky nakl. Naše vojsko, 2006 (aut. Chris Chant).
Fotozdroje : google images. (visualintel)
Zdroj modely :70.86.163.186/gallery/images/b


- článek aktualizován a upraven
Naposledy upravil(a) TonyHazard dne 25/7/2009, 15:30, celkem upraveno 8 x.
ObrázekObrázekObrázekObrázek
Nebojuj s nikým, kdo neví nic o vztahu rytíře a meče!
Na fóru Palba.cz jsem skončil, dotazy a SZ prosím neposílat.
Tommy gun
svobodník
svobodník
Příspěvky: 28
Registrován: 21/11/2008, 15:28
Bydliště: Humpolec

Příspěvek od Tommy gun »

Moc pěkný článek o Bradleym.
Super vozidlo řekl bych že patří do naprosté elity, i když BMP-3 už je po stránce palebné síly a dalších věcí na tom lépe a tak by verze M2/3A4 neuškodila - silnější motor, kanon 35mm nebo 40mm, nová nižší věž...
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

TonyHazard - velmi zajímavé čtení. Já jsem na toto vozidlo narazil když jsem dával dohromady průzkumné jednotky armády USA v 70. a 80. letech.

Chtěl bych tě o neco poprosit. Dokázal, bys zpracovat příspěvek a s obrázkem tohoto vozidla jako příspěvek k mému článku?

Jinak bych se chtěl na něco zeptat.

1. Nevíš jestli souběžně s vývojem těchto vozidel neprobíhal souběžný konkurenční vývoj pásového vozidla?


2. Jak by podle tebe vypadalo porovnání tohoto vozidla a vozidel STRYKER?

Děkuji.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

1. Nevíš jestli souběžně s vývojem těchto vozidel neprobíhal souběžný konkurenční vývoj pásového vozidla?
Nie som síce Tony, ale odpoveď na to to dúfam viem. Po tom ako US Army spoznali BVP-1 požadovali niečo obdobné. Všetko dovtedy zavedené nespĺňalo požadované kritéria.

V roku 1971 bolo firma Food Machinery and Chemical Corporation / FMC / požiadaná ujať sa tohto projektu. Výber nebol náhodný, firma mala na starosti výrobu M113 a zhodou okolností mala, na základe poznatkov z vojny vo Vietname, pripravenú výraznú modernizáciu tohto typu - vozidlo s indexom ХМ765 / v roku 1970 bol prototyp tohto vozidla skúšaný v Aberdine /. Koniec vojny však ukončil tento projekt pre USA / len v USA, lebo firma ho ponúkla na export a prvý ho zaviedli Holanďania, ako YPR-765 /, ale dal základ novému projektu a to ХМ723 .

V roku 1971 boli prijaté takt.-tech. požiadavky na nové vozidlo a v roku 1974 bolo postavených 11 vzoriek ХМ723 , ktoré boli len upravenejšie XM765 / silnejšie pancierovanie /. V roku 1976 začali prebiehať vojiskové skúšky, ktorých výsledkom boli ďalšie požiadavky na nové BVP - nová výzbroj, motor, veža... V roku 1978 bolo predstavené vozidlo, ktoré v sebe kombinovalo podvozok z XM723 a bolo doplnené novou vežou. Problémy s prevodovkou však pozdržali výrobu skúšobnej skupiny vozidiel o rok.
Nové vozidlo malo index pre BMP - XM2 a pre prieskumné BMP-XM3. Od roku 1982 dochádza k zavádzaniu M2 a M3.


Teraz keď to tak pozerám na článok od Tonyho, tak som len doplnil pár údajov a nič viac. Stačilo napísať - súbežne nebolo v USA iné vozidlo vyvíjané. Som sa aspoň troška "vykecal"


2. Jak by podle tebe vypadalo porovnání tohoto vozidla a vozidel STRYKER?
Nebolo by zaujímavejšie porovnať ho s LAV-25 ?
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

YPR v Holandsku jezdí ale je to malé jako M113. Holanďáci rozhodli o nákupu CV 90 pro pěchotu, stejně jako Dánové se 40mm kanónem. Dány k tomu vedou hlavně boje v Afghoši, chtějí mít pořádnou palebnou sílu.

Ty není Stryker nástupcem LAV 25?
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

rabo - děkuji za info a vykecání se . Proč jsi tak zaujatý proti STRYKER-úm?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Tommy gun
svobodník
svobodník
Příspěvky: 28
Registrován: 21/11/2008, 15:28
Bydliště: Humpolec

Příspěvek od Tommy gun »

Nebolo by zaujímavejšie porovnať ho s LAV-25 ?
Asi kvůli výzbroji, ne?
Protože LAV 25 má ve věži 25mm kanon M242 stejně jako M2/M3 a koax. M240.
Stryker má pouze lafetu pro M2 nebo Mk19.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

To je právě omyl. Vozidlo STRYKER je multimodulární.Má tyto verze:

- obrněný transportér (Infantry Carrier Vehicle/ICV)
- samohybný kanon (Mobile Gun System/MGS)
- specializované verze odvozené od ICV:
- samohybný minomet (Mortar Carrier Vehicle/MCV)
- průzkumné vozidlo (Reconnaissance Vehicle/RV)
- protitankové vozidlo s PTŘS (Anti-Tank Guided Missile Vehicle/ATGMV)
- vozidlo palebné podpory (Fire Support Vehicle/FSV)
- vozidlo ženijního družstva (Engineer Squad Vehicle/ESV)
- velitelské vozidlo (Command Vehicle/CV)
- vozidlo zdravotnického odsunu (Medical Evacuation Vehicle/MEV)
- vozidlo radiačního, biologického a chemického průzkumu (NBC Reconnaissance Vehicle/NBCRV)

A je zajímavé že rabo tyto vozíky nějak nemá rád. A já bych chtěl vědět proč.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
skelet
4. Brigádní generál
4. Brigádní generál
Příspěvky: 17710
Registrován: 26/1/2008, 15:48

Příspěvek od skelet »

Tak proč nemá rád verzi MGS už tady mnohokráte napsal. Jestli se nepletu napsal o ní, že je to zapalovač doprovázející pěchoty
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

NO zapalovač - vše se vyvíjí a pokud mělo to vozidlo nějaké zásadní nedostaky třeba s podvozky azvýšenou zápalností je to řešitelné. A zcela jistě i vyřešitelné.

Myslím něco zásadního.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Tommy gun
svobodník
svobodník
Příspěvky: 28
Registrován: 21/11/2008, 15:28
Bydliště: Humpolec

Příspěvek od Tommy gun »

Tak to pardon samozřejmě vím že Stryker má několik variant, ale myslel jsem ten ICV.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Já nepíšu že bys to nevěděl. Já píšu, že jeho nenadšení STRYKERem bych chtěl pochopit protože v tomto případě se jedná o modulární bojovou sestavu. To já považuji za výraznou přednost z hlediska provozu, oprav, logistiky a podobně.

Nevím v kolika modulech je vyráběn LAV 25 ale myslím si, že v tolik ne.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Mantra
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1018
Registrován: 19/2/2008, 08:57
Bydliště: Platan

Příspěvek od Mantra »

Jenom k E-BFV - ženijnímu Bradley.

Obrázek

V původních plánech nebyla tato verze identifikována. Až po několika problémech s pomalostí M113A3, jejich těžké součinnosti s podporovanými jednotkami vybavenými BFV, ztrátám ženistů kvůli „blue on blue fire“ a nárůstu „práce“ pro mechanizátory, kteří museli zajišťovat ochranu ženijním jednotkám při různých činnostech se velení americké armády rozhodlo objednat ženijní verzi Bradley. Ještě v roce 1997 se o tom diskutovalo. Díky zavedení E-BFV se ženistům podstatně zvětšili šance na přežití a palebná síla. Prvních 9ks bylo zavedeno v roce 1998 k A Company, 588th Engineer Battalion.
Také došlo ke změně názvu vozidla, starší M113 a dnešní Strykery jsou vozidla ženijních družstev, kdežto E-BFV je ženijní bojové vozidlo, takže jeho hlavním úkolem je přímá podpora útočících jednotek. O tom že se usnadnilo logistické zabezpečení není ani třeba psát.
Obrázek

Takže když je tlak z obou stran, většinou se dílo podaří tak jako v tomto případě. Ženisti mají svoje E-BFV a mohou účinně podporovat mechanizátory ať už v Brigade Combat Team – BCT nebo jiných obrněných jednotkách.
Obrázek
"Will screw them hard, fast, and in an elegant manner."
Major General Haim Bar-Lev 1967
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

pre Pátrača: Porovnanie Strykera a LAV-25 mi pripadá vhodnejšie. Predsa len ide o rovnaký druh vojenskej techniky, kde jeden nahradzuje druhý a zároveň slúžia ešte nejaký čas aj spolu - min. do roku 2015.

Čo sa týka môjho zaujatia voči Strykerom, to porovnanie s tým nemá nič spoločné, ale keď si už začal, dosť jeho chýb som vypísal v Tvojej téme o tankoch - rozmery, hmotnosť, malá balistická ochrana, prevodovka, nevhodné "životné" podmienky pre posádku, zlá stabilita, nevhodná výzbroj / týka sa to nestabilizovanej a málo odolnej bojovej plošiny na M1126 a úplne nevhodného ťažkého tankového dela na M1128 /, priemerné jazdné vlastnosti atď. a samozrejme cena. Odstrániť sa dajú možno všetky nedostatky, ale bude to ešte Stryker? No a samozrejme forma akou bol objednávaný, zavádzaný, testovaný - to to by sa v časoch "Studenej vojny" nemohlo stať. Politické a ekonomické záujmy sa postavili vysoko nad vojensko- technické požiadavky. Dobrá práca pán General Eric Shinseki, takto sa míňajú peniaze daň. poplatníkov.

Čo sa týka množstva verzií, tak nejde o nič prevratné - LAV-25 ich má fyzicky zavedených 8-9 / medzi nimi aj verzia Air defence / a celkovo bolo pripravených asi 10 verzii. Ak by sme šli podľa množstva zavedených verzií, tak BTR-80 s číslom okolo 25, by musela byť najsam najlepší OT.

doplnenie:
Myslím něco zásadního.
Zásadné ? To čo som uviedol vyššie pokladám za závažné nedostatky , v Tvojej téme som to rozoberal podrobnejšie, ale niekedy nie sú mňou považované nedostatky pokladané u iného za nedostatky . Jeden pokladá za dôležité to, iný zase niečo iné. Niekto povie, že tank M1A2 je najlepší, lebo má špičkovú elektroniku a ja zase poviem nie, lebo má motor a nasávanie vzduchu tak nevhodné, že pri skúškach vo Švédsku mu robilo problém aj padajúce ihličie a malé vetvičky zo stromov.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Omlouvám se, za to asi můžu já. Psal jsem mimo jiné:
Pátrač píše:Jinak bych se chtěl na něco zeptat.
1. Nevíš jestli souběžně s vývojem těchto vozidel neprobíhal souběžný konkurenční vývoj pásového vozidla?
2. Jak by podle tebe vypadalo porovnání tohoto vozidla a vozidel STRYKER?Děkuji.
No a on s toho ujal rabo a už to bylo v jetelině. Stejně ale pokud by ses toho srovnání ze svého pohledu a znalostí chopil, rád bych si to přečetl.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
rabo
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 2134
Registrován: 16/1/2007, 11:52

Příspěvek od rabo »

No a on s toho ujal rabo a už to bylo v jetelině.
No pekne, tým "Strykerom" si mi zamával pred očami, ako býkovi červenou zástavou a mne netreba nikdy veľa. Ale na začiatku som sa ešte držal v téme, len potom to už išlo ráz na ráz.

Nechceš spraviť tému s Stryker-ovi - keď to doma vyhrabem, tak by som Ti poslal jednu zaujímavú hodnotiacu správu vypracovanú pre jedného amerického senátora. Dokonca som ju mal aj v ruštine.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Jestli to tady není tak já si na to netroufám Technika jako typová zaležitost vyžaduje práci s obrázky a to je mimo mě. Ale TonyHazard se k tomu zcela jistě dostane. Jeho články jsou skvělé.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kopapaka
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 3837
Registrován: 26/1/2008, 20:47
Bydliště: kósek od Prostějova

Příspěvek od kopapaka »

Práce s obrázky není problém, každej nějak začínal. Pokud bys chtěl nějakej dostat do článku, můžu:
a)nějaké sehnat
b)dostat je do fotofóra a pak ti pošlu linky, ty stačí jen nakopírovat tam kde chceš mít obrázek.
Jinak na portálu je poměrně podrobný návod...
ObrázekObrázek Obrázek
"Válka je Mír, Svoboda je Otroctví a Nevědomost je Síla!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Problém je v tom že já to nedokázal provést. A Pozorovatel-signalista je příliš zaneprázdněn školou a tak stávkuje. Ale jo pracujeme na tom. Když já jsem na to blbý.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Obrněná technika“