Rabban Bar Sauma
Opačný Marco Polo, aneb ujgurský mnich který se roku 1278 vydal na Západ.
Rabban Bar Sauma (1220-1294) byl nestoriánský křesťan, který se se svým žákem rabbanem Markosem vydal z Pekingu do Jeruzaléma. Putoval přes Chotan, Kašgar do Tarazu. Dále postupoval přes Írán do Ázerbájdžánu, kde se usadil a nějaký čas setrval ve městě Marágha. Roku 1284 jej vyslal mongolský chán Abaka na diplomatickou misi do Evropy. Postupoval přes Irák do Turecka. V Konstantinopoli se setkal s byzantským císařem Andronikem II. Palaiologem. Po jednání se nalodil a přeplavil na Sicílii. Odtud putoval do Říma, kam dorazil v roce 1287 a setkal se s papežem Honoriem IV., po krátké zastávce se vydal na sever. Přes Janov došel do Paříže, kde se téhož roku sešel s Filipem IV. a poté v Bordeaux s anglickým králem Eduardem I. Dvůr byl ohromen. Očekávali barbarského jezdce; místo toho se setkali s kultivovaným teologem, který plynně hovoří persky a turecky a který sloužil velikonoční mši s papežem v Římě. Nebyl tam proto, aby požadoval kapitulaci. Navrhoval vojenské spojenectví mezi mongolskou říší a křižáky, aby společně rozdrtili mamlúky v Egyptě. Po celé měsíce debatoval muž z Číny s kardinály o teologii a večeřel s králi. Zaznamenával podivné zvyky "Franků" se stejnou zvědavostí, jakou později Marco Polo uplatňoval na Východě. Navzdory vzájemnému respektu však Bar Sauma zadaný úkol splnit nedokázal. Jeho cílem totiž bylo dojednat plán na sestavení francouzsko-mongolské aliance, a ani další jednání u evropských panovníků nepřineslo žádná pozitiva, proto se vydal na zpáteční cestu. V roce 1289 na květnou neděli se v Římě setkal s novým papežem Mikulášem IV. Ani zde při jednání nebyl úspěšný. Přes Akkon dospěl do Iráku a poté se usadil v Bagdádu, kde již setrval do konce života. Byť jeho diplomatická mise skončila nezdarem, rabban Bar Sauma uspěl v navázání některých důležitých kontaktů, které podporovaly komunikaci a obchod mezi Východem a Západem. Kromě velvyslanectví krále Filipa k Mongolům poslal papežství také misionáře, jako je Giovanni da Montecorvino, na mongolský dvůr. Z Bar Saumovy cesty se dochovaly zprávy sepsané neznámým autorem a přinesly mnoho pozorování, které následně využili další cestovatelé, jako byli Vilém z Rubroeku a již zmíněný Marco Polo.
Rabban (doslova "mnich" ve starobylé syrštině, která byla dialektem aramejštiny, jíž hovořil i Kristus) Bar Ṣawma se narodil kolem roku 1220 v dnešním Pekingu nebo v jeho blízkosti, tehdy známém jako Zhongdu. Podle Bar Hebraeuse byl ujgurského původu. Čínské záznamy popisují jeho původ jako Öngüd, turkický národ klasifikovaný jako členové "mongolské" kasty podle jüanského práva. Samotné jméno Bar Sauma znamená aramejsky "Syn půstu". Byť se narodil do bohaté rodiny, tak kolem dvaceti let se stal asketickým mnichem a poté na desítky let náboženským učitelem "východokřesťanské církve" (byl Nestorián). Ve středním věku se rabban Bar Sauma a jeden z jeho mladších studentů, rabban Markos, vydali na cestu z jüanské Číny, aby vykonali pouť do Jeruzaléma. Cestovali přes bývalou zemi Tangutů, Chotan, Kašgar, Taraz v údolí Syrdarji, Chorasan (nyní Afghánistán), Maraghu (nyní Ázerbájdžán) a Mosul a dorazili do Ani v Gruzínském království. Varování před nebezpečím na cestách do jižní Sýrie je však od jejich cíle odradila a oni se vydali do Mongoly ovládané Persie, Ilchanátu, kde je přivítal patriarcha Denha I. Patriarcha požádal oba mnichy, aby navštívili dvůr místního mongolského vládce Abaku chána, aby získali potvrzovací dopisy pro vysvěcení Mar Denhy na patriarchu v roce 1266. Během cesty byl rabban Markos prohlášen za "nestoriánského" biskupa. Patriarcha se poté pokusil poslat mnichy jako posly zpět do Číny, ale vojenský konflikt na trase jejich odjezd zpozdil a oni zůstali v Bagdádu. Když patriarcha zemřel, byl v roce 1281 zvolen rabban Markos jeho nástupcem, jako Jahballáha III. Oba mniši odcestovali do Maraghehu, aby chán Abaka potvrdil jejich výběr, ale vládce Ilchanátu zemřel před jejich příjezdem a jeho nástupcem se stal jeho syn Arghun. Právě jeho přáním bylo vytvořit strategickou francouzsko-mongolskou alianci s křesťanskými Evropany proti jejich společnému nepříteli, muslimskému mamlúckému sultanátu v Káhiře. O několik let později nový patriarcha Jahballáha III. navrhl svého bývalého učitele rabbana Bar Sawmu na tuto misi, aby se setkal s papežem a evropskými panovníky.
V roce 1287 se již postarší Bar Sauma vydal na cestu do Evropy a nesl u sebe chánovy dary i dopisy východořímskému císaři, papeži a evropským králům. Kráčel tak v šlépějích jiného nestoriána jménem Isa Tarsah Kelemechi (1248–1312), kterého chán Arghun v roce 1285 poslal k papeži Honoriu IV. Rabban Bar Sauma cestoval s velkým doprovodem pomocníků a třiceti jezdeckými zvířaty. Mezi jeho průvodce patřil příslušník východokřesťanské církve (archaon) Sabadinus; Thomas de Anfusis (nebo Tommaso d'Anfossi), který pomáhal jako tlumočník a byl také členem slavné janovské bankovní společnosti; a italský tlumočník jménem Uguetus nebo Ugeto (Ughetto). Bar Sauma pravděpodobně nemluvil žádnými evropskými jazyky, ačkoli bylo známo, že plynně hovořil čínsky, turkicky a persky a uměl číst syrsky. Evropané s ním komunikovali persky.
Cestoval po souši přes Arménii buď do Trapezundské říše, nebo přes Rumský sultanát do Simissa na břehu Černého moře, poté lodí až do Konstantinopole, kde měl audienci u císaře Andronika II. Palaiologa (1259-1332). Bar Saumovy spisy podávají obzvláště nadšený popis krásného chrámu Hagia Sofia. Poté se vydal lodí do Itálie. Když proplouval kolem Sicílie, byl svědkem velké erupce Etny 18. června 1287. Několik dní po svém příjezdu byl také svědkem námořní bitvy v Sorrentském zálivu na svátek svatého Jana, 24. června 1287. Bitva se odehrála mezi flotilou Karla II. (kterého nazývá Irid Shardalo), který jej následně přivítal ve své říši, a Jakubem II. Aragonským, králem Sicílie (kterého nazývá Irid Arkon). Podle Bar Saumy zvítězil Jakub II. a jeho vojska zabila 12 000 mužů. Poté odcestoval do Říma, ale na setkání s papežem Honoriem IV., který nedávno zemřel, již bylo příliš pozdě. Bar Sauma se proto zapojil do jednání s kardinály a navštívil baziliku svatého Petra. Na cestě do Paříže se Bar Sauma dále zastavil v Toskánsku (Thuzkan) a Janovské republice. Zimu na konci roku 1287 strávil v Janově, slavném bankovním centru. Ve Francii (Frangestan) strávil jeden měsíc s králem Filipem Krásným, který zdánlivě reagoval pozitivně na příjezd mongolského velvyslance, dal mu četné dary a poslal jednoho ze svých šlechticů, Goberta de Helleville, aby doprovodil Bar Saumu zpět do mongolských zemí. Gobert de Helleville odjel 2. února 1288 s duchovními Robertem de Senlis a Guillaumem de Bruyères, stejně jako s l'arbalétrierem (střelcem s kuší) Audinem de Bourges. Připojili se k Bar Saumovi a později jej přes Řím doprovázeli zpět do Persie.
V Gaskoňsku, které bylo tehdy v rukou Angličanů, se Bar Sauma setkal s anglickým králem Eduardem I., pravděpodobně přímo v Bordeaux. Eduard na poselství reagoval nadšeně, ale nakonec se kvůli domácím konfliktům, zejména s Velšany a Skoty, nedokázal připojit k vojenské alianci. Po návratu do Říma byl Bar Sauma srdečně přijat nově zvoleným papežem Mikulášem IV., který mu na Květnou neděli roku 1288 udělil přijímání, což mu umožnilo slavit vlastní eucharistii v hlavním městě latinského křesťanství. Mikuláš pověřil Bar Saumu návštěvou křesťanů Východu a svěřil mu vzácnou tiáru, kterou měl předat Jahballáhovi III. (bývalému studentovu Bar Saumy, Markosovi). Bar Sauma se poté ještě téhož roku vrátil do Bagdádu a nesl s sebou zprávy a mnoho dalších darů od různých evropských vůdců. Byť plány na sjednání vojenského spojenectví proti mamlúkům se nakonec ukázaly jako bezvýsledné, rabbanu Bar Saumovi se však podařilo navázat několik důležitých kontaktů, které podpořily komunikaci a obchod mezi Východem a Západem. Kromě velvyslanectví krále Filipa k Mongolům, vyslal papež k mongolskému dvoru také misionáře, jako byl Giovanni da Montecorvino. Následující roky prožil Bar Sauma v Bagdádu. Pravděpodobně v této době napsal zprávu o svých cestách, která byla publikována ve francouzštině v roce 1895 a angličtině roku 1928 pod názvem "Mniši Kublajchána, císaře Číny aneb Historie života a cest Rabbana Sawmy, vyslance a zplnomocněnce mongolských chánů u evropských králů, a Markose, který se jako Mar Jahbh-Alláh III. stal patriarchou Východní církve v Asii". Knihu přeložil a editoval Sir E. A. Wallis Budge. Vyprávění je jedinečné svými pozorováními středověké Evropy na konci období křížových výprav očima pozorného návštěvníka z tisíce kilometrů vzdálené kultury. Rabban Bar Sauma zemřel v Bagdádu v lednu roku 1294, bylo mu úctyhodných 74 let.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Rabban_Bar_Sauma
https://cs.wikipedia.org/wiki/Abaka_Ch%C3%A1n
https://en.wikipedia.org/wiki/Yahballaha_III
https://cs.wikipedia.org/wiki/Marco_Polo
https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADrkev_V%C3%BDchodu
https://twitter.com/histories_arch/stat ... 3402225995
