1895
- Churchill Cuba 1895.png (125.71 KiB) Zobrazeno 201 x
Jednou z nejpozoruhodnějších epizod kubánského konfliktu před španělsko-americkou válkou byla přítomnost mladého Winstona Churchilla na Kubě roku 1895, tedy ještě před vstupem Spojených států do války. Churchill se zde nacházel jako vojenský pozorovatel a shromažďoval informace o taktice a způsobech boje. Někteří pozdější autoři soudili, že zkušenosti získané při pozorování španělských operací mohly být později využity během búrské války v jižní Africe. Existují také náznaky, že podrobnější vojenské zprávy mohly zůstat uloženy v archivech britského impéria nebo v soukromých dokumentech jeho syna Randolpha. Churchill byl v době pobytu na Kubě na dovolené ze svého pluku, což mu umožnilo účastnit se operací bez formálního zařazení.
Je však nutné připomenout, že Churchillova cesta nebyla ničím výjimečným. Ambiciózní důstojníci různých armád té doby často cestovali do konfliktů jako pozorovatelé, aby získali bojové zkušenosti a zlepšili své vyhlídky na povýšení. Takové cesty byly zároveň finančně výhodné, protože důstojníci publikovali články v populárním tisku. Americká i španělská armáda byly pozorovateli doslova zaplněny. Někdy to vyvolávalo nevoli u důstojníků, kteří zůstávali doma, zatímco majetnější kolegové cestovali do války. Záznamy, které se dochovaly, ukazují mladého, sotva jednadvacetiletého muže, který ještě plně nechápal složitost nepravidelné války ani politické a rasové poměry na Kubě. Churchill například přejímal španělské propagandistické tvrzení, že Antonio Maceo byl černošský separatista, zatímco pozdější výzkum ukázal, že šlo o mulata podporujícího integraci. Španělský pohled na válku se přirozeně lišil od kubánského a Churchillovo hodnocení bylo ovlivněno právě prostředím, v němž se pohyboval.
Churchill se účastnil operací s kolonou generála Valdeze. Po přesunu do Sancti Spíritus popsal oblast jako opuštěnou a silně zasaženou neštovicemi a žlutou zimnicí. Následující den vyrazila kolona na pochod k vesnici Iguara, která byla blokována povstalci, aby ochránila zásobovací konvoj. Dne 29. listopadu přišla zpráva, že asi čtyři tisíce povstalců pod velením Máxima Gómeze táboří několik mil východně od Iguary. Generál Valdez proto 30. listopadu 1895 vyrazil z Arroyo Blanco k jejich pronásledování. Ráno bylo zahaleno nízkou mlhou a krátce po vyražení se zadní část kolony dostala pod palbu. Churchill později popsal, že museli postupovat přes otevřený terén pod silnou palbou. Generál, nápadný v bílo-zlaté uniformě na šedém koni, přitahoval palbu, a Churchill slyšel kulky svištět kolem sebe. Generál se přiblížil asi na pět set yardů k nepříteli a kolona zde vyčkávala, dokud španělská pěchota povstalce nevytlačila z pozice. Churchill poznamenal, že měli štěstí, že ztráty byly malé, protože povstalci obvykle stříleli příliš vysoko. Po celou dobu zůstával u generála, a tedy na nejnebezpečnějším místě bojiště. Generál následně doporučil Churchilla k udělení španělského vyznamenání Červeného kříže pro důstojníky.
Ačkoli mu nakonec nebylo dovoleno vyznamenání nosit, samotná skutečnost, že byl vyznamenán španělskou stranou, vyvolala kritiku v britském i americkém tisku. Noviny komentovaly, že je podivné, aby britský důstojník zasahoval do konfliktu, s nímž neměl nic společného. Bylo připomenuto, že Churchill získal dovolenou s úmyslem strávit ji v Západní Indii, nikoli účastí v bojích. Objevily se i názory, že bude vyzván k návratu do služby. Po návratu do Tampy Churchill popřel, že by bojoval proti Kubáncům. Uvedl, že nevystřelil ani z revolveru a byl pouze zdvořilostně přidělen ke generálu Valdezovi. V New Yorku poskytl rozhovory novinám, kde poznamenal, že charakteristickým rysem války je malý počet padlých vzhledem k obrovskému množství vystřílené munice. Podle něj by v kubánské válce bylo blíže pravdě tvrzení, že k zabití jednoho vojáka je potřeba tisíce výstřelů.
Krátce po jeho odjezdu byl generál Martínez Campos odvolán a nahrazen generálem Weylerem, který měl pověst nekompromisního potlačovatele povstání. Churchill si z kubánských zkušeností vytvořil poměrně vyhraněné názory, které však nebyly jednoznačně pro jednu stranu. Sympatizoval s lidmi usilujícími o svržení nadvlády a viděl, že požadavek nezávislosti je všeobecný. Zároveň však považoval povstalce za špatně organizované a neefektivní, neschopné vyhrát rozhodující bitvu nebo udržet město. Churchill zároveň zdůrazňoval, že povstalci spoléhali téměř výhradně na taktiku přepadů a vyhýbali se otevřeným střetům. Podle jeho pozorování nebyli schopni soustředit dostatečně disciplinované síly, aby udrželi pevné postavení nebo obsadili významnější město. Španělské jednotky sice také narážely na problémy, zejména s nemocemi a obtížným terénem, ale disponovaly organizovanou strukturou a zásobováním, což jim umožňovalo udržet kontrolu nad hlavními komunikacemi a většími sídly. Churchill přitom upozorňoval, že samotná kontrola měst neznamená kontrolu nad venkovem, kde povstalci operovali téměř volně.
Ve svých komentářích poukazoval i na charakter krajiny. Hustá vegetace, cukrové plantáže, bažiny a špatné cesty ztěžovaly pohyb pravidelných jednotek a poskytovaly povstalcům výhodu. Boj se tak proměnil v sérii krátkých přestřelek, rychlých přesunů a vyhýbání se rozhodujícím střetům. Churchill popisoval, že kolony často pochodovaly dlouhé hodiny bez kontaktu s nepřítelem, aby byly následně napadeny několika výstřely z lesa, po nichž se protivník okamžitě stáhl. Takový způsob boje podle něj vyčerpával vojáky více než klasická bitva. Churchill také komentoval otázku morálky a organizace povstalců. Tvrdil, že i když mezi nimi byli odvážní jednotlivci, celkově postrádali disciplínu a jednotné velení. Povstalecké oddíly se podle něj často rozcházely po krátkém střetu a znovu se shromažďovaly jinde. Z tohoto důvodu se mu zdálo nepravděpodobné, že by mohly porazit pravidelnou armádu v otevřeném boji. Přesto uznával, že dlouhodobá guerillová válka může Španělsko vyčerpat a konflikt prodlužovat.
Dalším tématem jeho poznámek byla otázka zásobování. Španělské kolony byly závislé na konvojích, které musely být chráněny a pravidelně doprovázeny. Povstalci se snažili tyto konvoje napadat nebo blokovat komunikace. Churchill popisoval, že značná část operací, kterých se účastnil, spočívala právě v doprovodu zásobovacích transportů a v průzkumu oblastí, odkud hrozily útoky. To podle něj vysvětlovalo pomalé tempo operací a nedostatek rozhodujících střetnutí. Ve svých závěrech Churchill uváděl, že válka na Kubě je konfliktem opotřebování, nikoli rychlého rozhodnutí. Španělská armáda podle něj mohla udržet hlavní města a komunikace, ale jen obtížně potlačovala povstání v odlehlých oblastech. Povstalci naopak nedokázali obsadit strategické body, ale mohli pokračovat v obtěžování a prodlužování konfliktu. Tento stav vedl k vleklé válce bez jasného vítězství jedné strany. Churchill rovněž poznamenal, že nemoc představovala pro vojáky větší nebezpečí než nepřátelská palba. Neštovice, žlutá zimnice a další tropické choroby způsobovaly značné ztráty a snižovaly bojeschopnost jednotek. To byl podle něj jeden z hlavních faktorů, který komplikoval španělské operace. Vojáci byli často oslabeni ještě před kontaktem s nepřítelem a dlouhé pochody v horku situaci dále zhoršovaly. Na závěr Churchill konstatoval, že konflikt bude pravděpodobně pokračovat dlouhou dobu, pokud nedojde k zásadní změně. Povstalci neměli sílu vybojovat rozhodující vítězství, zatímco Španělsko nemělo dostatek prostředků k úplnému potlačení odporu. Válka se tak podle jeho názoru mohla protahovat, s občasnými střety, ale bez rozhodující bitvy. Tyto závěry vycházely z jeho osobních pozorování během krátkého pobytu u španělských jednotek a představují jeden z raných komentářů budoucího britského státníka k nepravidelné válce.
„Generál, velmi statečný muž – v bílé a zlaté uniformě na šedém koni – na sebe strhl značnou část palby a slyšel jsem dost kulek svištět a bzučet kolem, aby mi to na nějaký čas stačilo. Dojel až na vzdálenost 500 yardů od nepřítele a tam jsme čekali, dokud palba španělské pěchoty nevyhnala protivníky z jejich postavení. Měli jsme velké štěstí, že jsme neztratili více mužů – rebelové však zpravidla stříleli příliš vysoko. Zůstali jsme po celou dobu u generála, a byli jsme tedy na nejnebezpečnějším místě bojiště. Generál nás doporučil na Červený kříž – španělské vyznamenání udělované důstojníkům – a včera jsem ve vlaku náhodou potkal maršála Campose a jeho štáb, kteří mi řekli, že nám bude v pravý čas zasláno.“
(Zdroj: Dopis Winston Churchill matce po střetu u Arroyo Blanco, 6. prosince 1895)
„Jedním nápadným rysem této války je skutečnost, že je zabito tak málo mužů. Není pochyb o obrovském množství munice vypálené na obou stranách, ale překvapující pravdou zůstává, že je dosaženo směšně malého účinku. Vždy se říkalo, že k zabití vojáka je třeba 200 střel, ale pokud jde o kubánskou válku, bylo by blíže pravdě 200 000 výstřelů.“
(Zdroj: rozhovor pro americký tisk, prosinec 1895, New York)
„Vítězství rebelů nabízí málo dobrého jak světu obecně, tak Kubě zvláště. Ačkoli je španělská správa špatná, kubánská vláda by byla horší, stejně zkorumpovaná, rozmarnější a mnohem méně stabilní. Za takové vlády by revoluce byly periodické, majetek nejistý a spravedlnost neznámá.“
(Zdroj: The Saturday Review, 15. února 1896)
„Doufám, že Spojené státy nepřinutí Španělsko vzdát se Kuby – ledaže byste byli připraveni přijmout odpovědnost za důsledky takového kroku. Pokud by si Spojené státy přály Kubu převzít – ačkoli by to bylo pro Španělsko velmi tvrdé – bylo by to nejlepší a nejúčelnější řešení jak pro ostrov, tak pro svět obecně. Považuji však za obludné, jestliže chcete pouze docílit vytvoření další jihoamerické republiky – jakkoli zkažené a nezodpovědné – která bude podporována americkým lidem, aniž by nad jejím jednáním udržoval jakoukoli kontrolu. Opravdu doufám, že nebudete souhlasit s těmi divokými a musím říci velmi nezodpovědnými lidmi, kteří mluví o Španělsku jako o „vyvrheli“ atd. Napište mi prosím, co si myslíte…“
(Zdroj: adresát: americký politik William Bourke Cockran, 29. února 1896)
„Nemohou vyhrát jedinou bitvu ani udržet jediné město. Jejich armáda, složená z velké části z barevných mužů, je nedisciplinovaný dav.“
(Zdroj: The Saturday Review, 7. března 1896)
„Poněkud si vyčítám, že jsem psal trochu neupřímně a že jsem možná učinil povstalcům křivdu. Pokusil jsem se vytvořit – a do jisté míry se mi to podařilo – argument ve prospěch Španělska. Bylo to politické a nevystavovalo mě to obvinění z nevděčnosti vůči hostitelům, ale nejsem si zcela jist, zda to bylo správné. Především – buď věrný sám sobě, a pak, jako noc následuje den, nemůžeš být falešný k žádnému člověku. Uvědomuji si, že to, co jsem napsal, neotřáslo trůny ani nepřevrátilo říše – ale význam zásad nezávisí na významu věcí, které zahrnují.“
(Zdroj: Dopis Winston Churchill matce z Indie, 7. ledna 1897)
„Amerika může Kubáncům dát mír a snad se pak vrátí prosperita. Americká anexe je to, co bychom měli všichni podporovat, ale možná nebudeme muset podporovat dlouho.“
(Zdroj: Rozhovor Winston Churchill – The Morning Post, 15. července 1898)
Zdroje:
Randolph S. Churchill 1966, Winston S. Churchill. sv. I Mládí 1874–1900
Serra Ortiz, Antonio 1906. Recuerdos de las Guerras de Cuba 1868–1898
www.spanamwar.com
