Lehké křižníky tříd LEIPZIG a NÜRNBERG (1928/1935)

[Alfik]

Parní systémy vyžadovaly naprosto čistou, demineralizovanou vodu. Jakmile se tam dostala trocha soli nebo nečistot, kotle se začaly „ucpávat“.

To je taková drobná zajímavost, o níž často lidé nevědí.
Zatímco pozemní parní stroje byly plněny pitnou vodou, a trpěly na kotelní kámen, u lodí by údržba a opravy byly příliš těžké, takže se mořská voda nejen odsolovala, ale destilovala se - a pro potřeba pití se potom (paradoxně) doplňovala částí mořské vody aby byla pro lidi bezpečná
Mám za to, že tento postup se dodržuje dodnes, vč. v odsolovacích fabrikách na r. ostrovech, na Stř. Východě apod., ačkoliv dnes se spíš používají tlakové filtry s reverzní osmozou, ale i ty tvoří vodu v podstatě tak odsolenou, že až destilovanou (spotřebují méně energie než tepelná destilace).

[Lord]

Špetka soli neuškodila proti vodnímu kameni.
ALE když bylo soli moc, tak je chemicky agresivní a při odpařování vody se usazuje, což vedlo k ucpávání systému a korozi.

[Alfik]

Jojo, pitná na pevnině se použ. tak jak byla a odminerálovala se až v tom parním stroji, mořská na mořích se musela odsolovat, a to bylo tech. nejjednodušší její destilací
Je to právě o tom, že působení vápenných solí a mořské soli je různé. Jedna spíš jen zanáší, druhá prudce koroduje vše na co přinde