Juan Garrido (1480-1550)
Conquistadory si povětšinou představujeme jako zarostlé, otlučené a větry ošlehané Španělské válečníky. Možná že ještě Portugalce, ale asi nikdo z nás by při dobývání Středoamerických říší neočekával Afričany. Přítomnost černochů byla šokující rovněž pro domorodé obyvatele Mezoameriky, protože je v nahuatlu nazývali "teucacatzactli" (černá božstva). Nutno podotknout, že ve skutečnosti byla přítomnost Afričanů a mulatů ve Španělských řadách již po prvním desetiletí 16. století dosti rozšířeným jevem. Mezi černé conquistadory patřili Juan Garrido, Beatriz de Palacios, Juan Valiente, Juan García Pizarro, Juan de Villanueva, Pedro Fulupo a Antonio Pérez. Kdo ale byli tito lidé a jaký vítr je zavál až do tohoto odlehlého koutu světa?
Prvním známým svobodným Afričanem, který dorazil do Severní Ameriky byl nepochybně Juan Garrido (1480-1550), afrošpanělský conquistador konžského původu. Narodil se v království Kongo v západní střední Africe a jako mladý muž odešel do Portugalska. Při konverzi ke katolicismu si zvolil španělské jméno Juan Garrido (Hezký Jan). Účastnil se španělského dobytí Portorika Juanem Ponce de Leónem, Kuby Diegem Velázquezem a expedic Ponce de Leóna na Floridu. Do roku 1519 se Garrido připojil k Cortésovým silám a vpadl do dnešního Mexika, kde se zúčastnil obléhání Tenochtitlánu . Oženil se a usadil v Mexico City, kde byl prvním známým farmářem, který zasel pšenici v Americe. Ve španělských silách sloužil více než 30 let, včetně expedic do západního Mexika a Pacifiku. Garrido je tak považován za ukázkový příklad černého conquistadora, tak si o něm povíme ještě něco bližšího.
Juan Garrido se narodil kolem roku 1480 v Konžském království, které se nachází ve střední a západní Africe. Šlo o první domorodý křesťanský stát rovníkové Afriky. Jelikož jde o velice zajímavý státní útvar oficiálně fungující až do roku 1914, tak si o něm povíme něco bližšího. Zformoval jej kolem roku 1390 kmen Bakongo a panovník svou moc opíral rovněž o vazalské státy Matamba, Kakongo, Dembo, Ngondo a další. V roce 1482 došlo k prvnímu kontakty s Evropany, když království navštívil Diogo Cão. Roku 1491 se nechal vládce s titulem mwenekongo Nzinga-a-Nkuwu pokřtít a přijal jméno Joao I. podle tehdejšího portugalského krále. Po jeho smrti potlačil jeho syn Affonso I. povstání odpůrců křesťanství, vedené jeho bratrem Mpanzu-a-Kitimou. Díky spojenectví s Portugalci stát prosperoval, vyměňoval otroky, měď a slonovinu za střelné zbraně; v době největšího rozmachu sahal od jižní části Gabonu po oblast dnešní Luandy, východní hranici tvořila řeka Kwango (rozloha státu se odhaduje na 130 000 km² a počet obyvatel na více než půl milionu). Příslušníci místní elity studovali v Evropě, konžský princ Henrique byl v roce 1518 jako první černoch vysvěcen na biskupa. Vznikl také konžský překlad Bible. Od poloviny 16. století konžský stát upadal, příčinou byly jak vnitřní rozbroje, tak invaze kočovných kanibalů Džagů z vnitrozemí. Po konfliktech s Portugalci na počátku 18. století význam říše upadal a Kongo se stalo málo významným a jen formálně nezávislým státečkem. Leč nepředbíhejme a vraťme se zpět k našemu hrdinovi.
Jedním z konžských mladíků který tehdy přišel do Portugalska byl i mladík Juan Garrido. Zde se patrně doslechl o objevu tajemné země na Západě a rozhodl se vyzkoušet své štěstí. Přeplul Atlantik a v roce 1502 nebo 1503 dorazil do Santo Dominga na Hispaniole a byl tak jedním z prvních Afričanů, kteří dosáhli Ameriky. Byl jedním z mnoha Afričanů, kteří se připojili k expedicím ze Sevilly do Ameriky. Od začátku španělské přítomnosti v Americe se Afričané účastnili expedic jako dobrovolní vojáci, conquistadoři a nejrůznější vojenští pomocníci. Juan Garrido získal zkušenosti během nasazení v Karibiku, mimo jiné se účastnil dobytí Portorika Juanem Ponce de Leónem, Kuby Diegem Velázquezem v roce 1508 a také expedice Ponce de Leóna při hledání zlata na Floridě roku 1513. O šest let později byl součástí expedice Hernána Cortése (1485-1547). V tento moment je jeho osud poněkud nejasný a může být spojován s conquistadorem Pedrem Garridem, protože pro Španěly bylo běžné dávat svá příjmení svým černošským pomocníkům, ať už svobodným nebo otrokům. Alternativně mohl být součástí doprovodu conquistadora Juana Núñeze Sedaña, který si podle kronikáře Bernala Díaze del Castilla přivedl s sebou černocha, jelikož šlo o bohatého muže. Díaz del Castillo uvádí, že černošští otroci nebo sluhové byli tehdy stále ještě vzácní, což vede některé historiky k přesvědčení, že Sedañovým vazalem nemohl být nikdo jiný než Garrido, ačkoli ve skutečnosti Diego Durán a Cortésovy vlastní spisy hovoří o přítomnosti černochů v expedici v množném čísle. Jiní autoři se domnívají, že Garrido ve skutečnosti dorazil až později a to s kontingentem Pánfila de Narváeze a ke Cortésovi se připojil až poté, co jej Narváezovy jednotky opustily po bitvě u Cempoaly. Zdá se, že africká přítomnost v této druhé expedici byla nezvykle vysoká. S Narváezem dorazili nejméně dva další černošští conquistadoři: Portugalec Sebastián de Évora, který objevil řeku Évora neboli Mocorito v Sinaloa , a španělská conquistadorka Beatriz de Palacios - manželka bílého vojáka Pedra de Escobara. Součástí expedice byl také černý šašek Guidela a otrok Francisco de Eguía. Historik Ricardo Alegría navrhl, že Garrido by mohlo být ve skutečnosti jiné jméno pro Juana Cortése, černého otroka jehož vlastnil sám Hernán Cortés a který je zmíněn v kronikách Antonia de Herrera y Tordesillas a Francisca Cervantese de Salazar. Po mnoha peripetiích expedice nakonec dosáhla do roku 1520 pádu Tenochtitlánu. Téhož roku Juan Garrido postavil kapli na památku mnoha Španělů padlých v bitvě s Aztéky. Nyní je původní kaple známá jako kostel San Hipólito. Je známo, že Garrido se oženil a usadil v Mexico City, kde se svou ženou měli tři děti. Matthew Restall mu dokonce připisuje první sklizeň pšenice zaseté v Novém Španělsku. Garrido a další černoši se také zúčastnili expedic do Michoacánu ve 20. letech 16. století. Nuño de Guzmán projel touto oblastí v letech 1529–1530 s pomocí černošských pomocných vojsk. V roce 1538, v naději na nějakou odměnu nebo výhody za svých 30 let služby jako conquistador, Garrido sepsal španělskému králi následující svědectví a požádal o královský důchod:
"Já, Juan Garrido, černoch, obyvatel tohoto města [Mexika], předstupuji před Vaši Milost a prohlašuji, že potřebuji poskytnout důkaz o trvalosti královské [a perpetuidad rey], zprávu o tom, jak jsem sloužil Vašemu Veličenstvu při dobytí a pacifikaci tohoto Nového Španělska, od doby, kdy do něj vstoupili markýzi del Valle [Cortés]; a v jeho doprovodu jsem byl přítomen všem invazím, dobytím a pacifikacím, které byly prováděny vždy s uvedenými markýzy, a to vše na vlastní náklady, aniž bych dostával plat nebo příděl domorodců [repartimiento de indios] nebo cokoli jiného. Jsem ženatý a obyvatel tohoto města, kde jsem vždy žil; a také jsem se vydal s markýzy del Valle objevovat ostrovy, které se nacházejí v té části jižního moře [Pacifiku], kde byl velký hlad a strádání; a také jsem se vydal objevit a pacifikovat ostrovy San Juan de Buriquén, Puerto Rico; a také proto, že jsem se vydal na pacifikaci a dobytí ostrova Kuba s adelantadem Diegem Velázquezem; všemi těmito způsoby jsem po třicet let sloužil a nadále sloužím Vašemu Veličenstvu – z těchto výše uvedených důvodů prosím o Vaši milost. A také proto, že jsem byl první, kdo dostal inspiraci zasít pšenici zde v Novém Španělsku a zjistit, zda se ujme; učinil jsem tak a experimentoval na vlastní náklady." Garridův dopis měl požadovaný účinek, protože za své služby byl odměněn pozemky a penězi. Dál zde žil patrně poklidným životem a zemřel až roku 1550, bylo mu zhruba 70 let.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Juan_Garrido
https://en.wikipedia.org/wiki/Afro-Spaniards
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kon%C5%BE ... vstv%C3%AD
https://en.wikipedia.org/wiki/Beatriz_de_Palacios
https://en.wikipedia.org/wiki/Juan_Valiente
https://en.wikipedia.org/wiki/Malgarida
