(Arcadia)
37.250133, 21.678632
Budeme-li pokračovat z Elis po pobřeží na jih, narazíme na hrad Kyparissia. Na ostrožně vybíhající z hor ve výšce 150 metrů nad mořem jeden kilometr od pobřeží byla akropole antického města – skoro stejně jako všude v Řecku.. Tuto výhodnou polohu využili Byzantinci a vybudovali zde pevnost, od desátého století nazývanou jako Arkádie. POZOR neplést s oblastí Arkádie, která je v centrální hornaté části Peloponésu. Při franském obsazování poloostrova jako jedna z mála odolávala až do února 1205. Při následném dělení knížectví zůstala Kyparissia v knížecí doméně až do roku 1261, kdy byla udělena Vilainu d’Aulnay, jednomu z uprchlých šlechticů z právě padlé Konstantinopole.
Erard II. zemřel někdy před rokem 1338 a jeho část panství přešla přes vdovu Balzanu Gozzadini na jejího druhého manžela, triarchu z Euboie Petra dalle Carceri. Erardova sestra Agnes se v roce 1324 provdala za Štěpána le Maure („Maura“), pána ze Saint Sauveur (Lantzounato, Saflaouro) a Aetosu. Jejich syn Erard III. do roku 1344 opět spojil obě části a v roce 1345 byl jmenován morejským maršálkem. Stal se jedním z nejmocnějších franských pánů své doby.
V roce 1348 obsadil hrad se svou družinou burgundský rytíř Ludvík de Chafor a držel zde Erardovu ženu a děti jako rukojmí, dokud maršálek nezaplatil tučné výkupné. Nemáme bohužel zprávy jak celá věc dopadla, ale divil bych se, kdyby to Erard nechal jen tak. Kyparissia po Erardově smrti roku 1388 přešla na jednu z jeho dcer Kateřinu a jejího manžela, nejvyššího konetábla Morei, Andronika Asena Zaccariu, Janovana z Chiosu. Proti tomu protestoval synovec zvěčnělého Erarda, ale bez úspěchu. Po Andronikovi se hradu ujal roku 1401 Centurione, jeden ze jeho čtyř synů, od roku 1404 poslední morejský kníže. Jako poslední franská pevnost zůstala v rukách Centuriona II. Zaccarii jako léno morejského despotátu. Po jeho smrti roku 1432 jeho zeť, despota Tomáš Palailogos, uvěznil vdovu po Centurionovi II., tedy vlastní tchyni, a Kyparissii začlenil do svého majetku. Roku 1460 pak hrad padl do rukou Turků. V letech 1685-1715 byl v držení Benátčanů.
Poměrně úzký vrchol skalnaté ostrožny měl na nejvyšším bodě čtverhrannou věž. Uvádí se její byzantský původ, typoval bych ale spíše na franský donjon. Od jeho jihozápadního nároží klesala hradba mírně na západ. Zde byla kulisová brána, kterou se vstupovalo na nádvoří jádra. Terasa na severu byla obehnána hradbou vedenou po jejím okraji. Od donjonu na východ vytvářela hradba malé nádvoří zakončené na nejohroženějším místě patrně nějakou stavbou, snad věží. Později razantně přestavěnou. Odtud vedla strmě klesající hradba na jih, kde byla za příkopem kulisová brána. Dolní hrad na jihu a západě obíhala hradba kopírující terén. Byla doplněna menší čtverhrannou věží na jihozápadě. Cesta k jádru stoupala po úbočí po celou dobu kontrolovaná z hradeb a donjonu horního hradu.
V druhé polovině 15. nebo v první polovině 16. století byla přestavěna věž na východě jádra. Získala půlkruhový tvar a střílny pro využití palných zbraní. V 17. století byly provedeny další úpravy západní i severní hradby pro postavení děl. Dělové střílny dostal i donjon. Východní sráz před půlkruhovou věží a hradbou s bránou byl nově opevněn. Nejméně dolní hrad byl postupně osídlen místními obyvateli a v roce 1668 zde napočítali 80 domků včetně mešity u vstupu.
https://youtu.be/X5BjG1IP4yo