Vzrůstající význam Střední Asie
Střední Asie (Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán) má zásadní význam jako geopolitický most mezi Evropou a Asií, a je rovněž bohatý na přírodní zdroje (ropa, plyn, uran). Historicky sloužila jako srdce Hedvábné stezky, dnes je klíčová pro stabilitu v regionu, energetickou bezpečnost a propojení obchodu mezi Čínou, Ruskem a Západem. Válka v Íránu však zde mění geopolitickou realitu a vytváří širokou škálu rizik a hrozeb. Nejprve uvedu, že význam regionu jako logistického koridoru mezi Čínou a Evropou prudce vzrostl. To by se dalo považovat za výhodu – nebýt řady "ale". Vzhledem k tomu, že se jižní obchodní trasy ve Střední Asii staly rizikovějšími, výrazně nabyla na významu tzv. "transkaspická trasa" – přes Kaspické moře, Ázerbájdžán, Gruzii a Turecko. Je však důležité nepřeceňovat její potenciál. Trasa má zjevná úzká hrdla: mělčinu Kaspického moře, nedostatek plavidel, nepravidelnou lodní dopravu, omezenou kapacitu přístavů, zpoždění v tranzitních bodech a slabou koordinaci. Z posílení této trasy by měl prospěch především Kazachstán, Ázerbájdžán, Turecko, Čína a EU. Pro Kazachstán je to způsob, jak snížit závislost na Rusku. Pro Ázerbájdžán nabízí jak ekonomické zisky, tak i větší politický vliv. Turecku zas pomáhá upevnit jeho roli klíčového tranzitního uzlu. Pro Čínu to poskytuje alternativní pozemní trasu. Pro EU to otevírá přístup do Střední Asie, čímž se obchází Rusko.
Potenciál zde je nepochybně vysoký, ale je třeba si říct, že jej může podkopat hned několik faktorů: Zaprvé, jakákoli politická krize v Ázerbájdžánu nebo Gruzii. Za druhé, Rusko – pokud bude koridor vnímat jako skutečnou hrozbu. Jeho nástroje jsou jasné: politický tlak, korupční sítě, kybernetické útoky, zástupní aktéři a zneužívání konfliktů na jižním Kavkaze. Za třetí, zločinecké sítě. Růst obchodních toků vytváří více příležitostí pro pašování a pro začlenění nelegálních sítí do legitimních dodavatelských řetězců. Válka v Íránu vytváří pro Střední Asii zároveň dvě nové linie hrozby: rozšiřování prostoru pro džihádistické sítě, především ISKP (Islámský stát – provincie Chorásán); nový geopolitický tlak na region, jelikož stará architektura odstrašování slábne a velké mocnosti začínají jednat agresivněji. Nejzávažnější teroristické riziko pramení ze skutečnosti, že válka v Íránu usnadňuje extremistické aktivity. Politická nestabilita v Íránu může otevřít nové příležitosti pro ISKP a al-Káidu k adaptaci, rozšíření jejich sítí a provádění útoků. ISKP je považován za bezprostřednější hrozbu, protože již má sítě v Íránu a považuje jej za legitimní cíl. Pro Střední Asii je to obzvláště důležité, protože ISKP již dlouho působí i mimo Afghánistán. Podle hodnocení OSN z počátku února 2026 byla skupina i nadále pod tlakem protiteroristických operací, ale zachovala si silné kapacity, zatímco její sítě nadále představovaly mezinárodní hrozbu. To znamená, že válka v Íránu nevytváří nové hrozby od nuly, ale zesiluje stávající oblouk nestability táhnoucí se od Afghánistánu až po Střední Asii. Samostatným rizikem je rozšíření teroristické aktivity na Kavkaz. V březnu Jamestown informoval, že Islámský stát se již rozšířil do severního Ázerbájdžánu, kde od roku 2024 existuje nová pobočka, zatímco úřady v Baku narušily plány ISKP zaměřené na diplomatická a náboženská místa. To poukazuje na vznik jediného "pásu nestability" spojujícího Afghánistán, Írán, jižní Kavkaz a kaspickou trasu – kde by teroristická aktivita mohla ovlivnit tranzit, diplomatická zařízení a energetickou logistiku. Další nově vznikající hrozbou je posun v propagandistické a jazykové strategii ISKP. Skupina aktivně propaguje online obsah v tádžičtině, kyrgyzštině, uzbečtině a stále častěji v kazaštině. Zároveň Moskva tuto hrozbu využívá k vyvíjení tlaku na vlády Střední Asie a opětovnému pozici nepostradatelného garanta bezpečnosti. To vytváří dvojí riziko: skutečnou radikalizaci a nábor ve Střední Asii a zároveň politickou instrumentalizaci teroristické hrozby Ruskem k udržení vlivu v regionu. Z geopolitického hlediska je klíčovým problémem rozšíření "jižního oblouku nestability". Tam, kde byl kdysi primárním zdrojem rizika Afghánistán, se k němu nyní přidal válkou postižený Írán a rostoucí napětí podél afghánsko-pákistánské osy. Pro Střední Asii to znamená, že na jih od ní nyní leží několik krizových zón, které se mohou navzájem posilovat. Region také vstupuje do fáze intenzivnější multivektorové konkurence.
Závěrem lze říci, že válka v Íránu oslabuje jižní pás stability a zároveň zvyšuje význam Střední Asie jako tranzitního i bezpečnostního prostoru. To neznamená přímočarý vzestup regionu – spíše bude čelit zesílené konkurenci ze strany Ruska, Číny, Turecka a dalších vnějších aktérů působících přes Kavkaz a Kaspické moře. Čína bude stále více vnímat Střední Asii jako ochranu svých obchodních toků, Turecko jako prostor pro upevnění své role klíčové západní brány a Rusko jako region, který si nemůže dovolit ztratit bez vyvíjení tlaku. Zároveň se spojení s jižní Asií stávají nestabilnějšími, jelikož jižní trasy nabývají na významu právě v době, kdy je směr mezi Afghánistánem a Pákistánem méně stabilní. Střední Asie se nakonec může stát důležitější, ale také méně svobodnou ve svých rozhodnutích – stále více se mění v centrum, kde se protíná logistika, bezpečnost, energetika a rivalita mezi velmocemi.
Zdroj:
https://twitter.com/gerashchenko_en/sta ... 6230339917
