Rozvoj afriky v 21. storočí

[pjaro77]

Do afriky masívne investuje Čína, India, Turecko, Japonsko, Korea, Izrael aj arabské krajiny. Už dávno nevisí za šnúrku od europskych gatí.
To čo francúzi doslova po..rali a následne prišli o veľký vplyv v severnej afrike, ázijské štáty zvládajú. Napríklad India má veľkú diasporu v afrike, je to stredná trieda a bohatí ľudia.

https://www.asiaskop.cz/asie-cr/afrika- ... l-ve-svete
Přes všechny komplikace v Africe zahraniční investice stále rostou. Minulý rok dosáhly rekordních 97 mld. USD, což představuje nárůst o 75 %. V objemu světových investic je to však částka poměrně nízká, jen 6 % celkových přímých zahraničních investic. I tak je to však ze 4 % v předchozím roce růst1.
Každý, kdo má s africkým kontinentem zkušenosti, ví, že podnikat a investovat zde není vůbec snadné. Z výše uvedených čísel však jasně vyplývá, že svět nad Afrikou neláme hůl, ba právě naopak. Investice, obchod i spolupráce s africkými zeměmi stále rostou. Pouze se mění pozice hlavních investorů a partnerů. Zatímco západní země stále ustupují, Čína a mnoho dalších zemí, o kterých se často ani nemluví, svůj vliv naopak posilují. Tyto státy jsou si vědomy významu afrických států jak při hlasování na půdě OSN, tak jejich ohromného, a mnohdy ještě neprobádaného nerostného bohatství. Jsou zde velká naleziště vzácných kovů a surovin důležitých pro moderní technologie. Pokud navíc vzroste kupní síla alespoň části africké populace, stane se z kontinentu rovněž významný trh pro cizí výrobky.

Že podíl Západu na investicích a obchodu s Afrikou stále klesá, není dáno nezájmem, ale vlastními ekonomickými problémy, zaměřením se na ukrajinskou válku a obecně jinými prioritami.
Minulý rok škrtly evropské státy 4,8 mld. Euro z financování rozvojových projektů a investic v Africe2. Francie, která v Africe ztrácí nejvíce, byla nucena vydat více na splácení vlastního dluhu, a proto seškrtala výdaje v Africe o 800 mil. Euro. Dlouhodobě přitom tato země nainvestovala do Afriky 34 mld. Euro a byla tak druhým největším investorem3. Na třetím místě jsou pak USA s celkovým objemem investic 31 mld. USD.
Z výše uvedených dat je evidentní, že tu byly západní státy dlouho hlavními investory. Sestupný trend je však jasný. Všímá si jej i EK a snaží se oživit evropské projekty a konkurovat projektům jiných zemí, hlavně Číny.



EU proto přišla s novým projektem Global Gateway, na jehož základě se mělo v letech 2021-27 v různých částech světa do rozvojových a infrastrukturních projektů investovat až 300 mld. Euro. Mimochodem právě tento balík peněz má ve svém portfoliu český eurokomisař a bývalý ministr Jozef Síkela. Polovina uvedené částky je pak určena právě Africe. Jen na léta 2023-25 bylo vybráno 137 projektů, do kterých bude velká část těchto prostředků investována4. Zatím však bohužel tato iniciativa žádné ovoce nepřinesla a není nikde vidět. Celý svět tak sleduje ústup Západu a nástup jiných zemí, především Číny.
Afrika nepotřebuje planá slova a velké fráze, ale reálné a viditelné projekty, které něco hmatatelného přinesou. Kromě nedostatku financí se Evropa potýká s postupnou deindustrializací. Dřívější přesun výroby do zemí třetího světa se logicky projevuje i na „schopnosti” evropských firem realizovat v Africe velké projekty. Kolik evropských firem je dneska schopno vybudovat moderní železniční síť o délce několika tisíc kilometrů, celý přístav či elektrárnu, a k tomu ještě v krátkém časovém horizontu a za konkurenceschopnou cenu?

Čína se stala jednoznačně výrazně největším partnerem Afriky a také hlavním investorem na kontinentu. Dlouhodobě zde nainvestovala více než 72 mld. USD3, a tím se stala celkově největším investorem. Mnohem důležitější je však trend. Minulý rok totiž v Africe z celkové částky 97 mld. USD Čína nainvestovala 42 mld. USD1, tedy téměř polovinu. V roce 2023 to bylo 40 mld. USD5.
Na některé investice si africké země berou z Číny úvěry. V poslední době se objevilo více článků varujících před tzv. čínskou dluhovou pastí. Ta by měla spočívat v tom, že pokud dané státy nejsou schopny poskytnutý úvěr splácet, nabídne Čína výměnou za splácení získání kontroly nad nějakým územím, přístavem, dolem či jiným objektem. Je také faktem, že ne všechny projekty skončily úspěchem.
Ale proč pak africké a jiné země přijímají právě čínské úvěry a projekty? Proč je naopak neodmítají, pokud jsou opravdu tak špatné a nevýhodné?
Důvodů je několik. Jedním je již zmíněný pokles investic a projektů ze Západu. Západní země již nejsou schopny v Africe tolik projektů realizovat, půjčovat tam peníze a jít do případného rizika. Tento trend se těžko změní. Africké státy proto musí hledat partnery jinde.
Čína si neklade žádné politické podmínky. Nepožaduje svobodné volby či propuštění disidentů. To se nám v našem západním světě nemusí líbit a můžeme nabýt logicky dojmu, že se tím de facto podporují různé diktatury a autoritářské systémy. Kus pravdy na tom samozřejmě je.
Čínský přístup je čistě machiavelistický a pragmatický. Není to ani snaha podpořit diktatury, ani se postavit proti nim. Jde pouze o realistické projekty. Čína většinou postupuje rychle, bez zbytečné byrokracie i ohledů. Čínské projekty jsou mnohdy propojené. Jednotlivé části tak nemusí být nutně samy o sobě výdělečné, ale jako celek se již vyplatí. Někdy je například postavena železnice přes území státu, kde se vůbec nevyplatí a sama o sobě nevydělává. Pokud se však propojí s dalšími infrastrukturními projekty v jiných zemích, s doly či továrnami, je pak celek výdělečný. Ze strany Číny se však nejedná o novodobou kolonizaci či snahu Afriku ovládnout, jak to často mylně prezentují některá média. Čína má své vlastní, především obchodní zájmy, které si tvrdě a nemilosrdně hájí. Číňané jsou velmi tvrdí obchodníci, uspět s nimi není snadné a jejich protějšek si tak ne vždy vyjedná výhodné podmínky.
Turecko, arabské země, Indie a další státy

Když hovoříme o Africe, ústupu západního vlivu a strmém nástupu vlivu a investic z Číny, neměli bychom zapomínat i na další státy.
Turecko vstoupilo na africký kontinent teprve nedávno. Dlouho se o jeho aktivitách psalo posměšně s tím, že nemá žádnou strategii a jde pouze o samoúčelné nekoordinované akce, které nic nemohou přinést. Jak se však říká, „kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp”. Turecko do roku 2024 v Africe investovalo 85 mld. USD a realizovalo 864 projektů v různých afrických zemích6. Investice i zahraniční obchod každoročně rostou. Turecko rozšiřuje aktivity do stále více afrických států. K tomu pomáhají také turecké aerolinky, které mají z Istanbulu přímé spojení do téměř všech států Afriky. Stejně jako Čína i Turecko zve na své školy africké studenty.
Roste i zájem arabských států o Afriku, především zemí Zálivu. Jejich celkové investice v Africe dosáhly za poslední desetiletí částky 100 mld. USD, tedy 30 % celkových přímých zahraničních investic. V posledním období se dostávají až k 50 - 60 mld. USD ročně7. Tyto objemy stále rostou. Největší investor, Spojené arabské emiráty, pak plánují v blízké budoucnosti investovat v Africe až 110 mld. USD8.
V Africe jsou stále aktivnější i indické firmy a indické investice rostou každým rokem. V posledním období zde Indie investovala kolem 75 mld. USD9.
Vztahy s africkými zeměmi úspěšně rozvíjí i Izrael. Izraelské firmy přináší investice a moderní technologie. Výměnou pak africké státy v OSN stále více hlasují na podporu Izraele, nebo alespoň nehlasují proti němu.
Ústup Západu jako celku a nástup nových hráčů, hlavně Číny, je evidentní a asi nezastavitelný. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že ani tak nejde o soupeření Západu a Číny, která by tu snad vítězila nějakými nekalými praktikami. Jde spíš o logický ústup západních států a firem, protože už nejsou schopny nabídnout to, co mohly kdysi. Dnes to dělají jejich konkurenti. Kromě nedostatku financí a deindustrializace, logicky snižující způsobilost západních firem realizovat v zahraničí velké investiční celky, zde především chybí jasná strategie. Pro USA nebyla Afrika ekonomicky nikdy důležitá. EU se topí v moři umělých a nudných frází, byrokracie a prázdných skořápek velikášsky vyhlížejících nových strategií bez reálného obsahu.
Čína má stále dost prostředků na dlouhodobé investice. Čínské firmy jsou schopny realizovat velké projekty všeho druhu. V budoucnu se ovšem také dostanou pod tlak afrických zemí. Afričané budou požadovat stále lepší pracovní podmínky, ochranu životního prostředí a budou stále méně ochotní v případě platební neschopnosti dávat Číně pod kontrolu výměnou své území, doly či přístavy.
V Africe bude aktivních stále více zemí. Turecko, arabské země, Indii a Izrael bude následovat Brazílie, Argentina, Indonésie, Malajsie a mnoho dalších států.




https://naos-be.zcu.cz/server/api/core/ ... b9/content
V Evropě stále často přetrvává představa, že Afrika zůstává politicky a ekonomicky závislá na bývalých
koloniálních mocnostech a že se africké vlády tak či onak musí ztotožnit s tím, co si myslí politici v Evropě. Válka na Ukrajině ukázala, že tento pohled na svět je dávno překonaný a už neplatí.
Dnešní Afrika má mnohem více možností než kdy dříve. Když přijedeš do jakéhokoliv afrického města, uvidíš tam čínské, turecké a indické investice, velmi často taky vliv bohatých zemí Perského zálivu,“ říká mi turecký kolega Ahmet, a doplňuje, že „ta dynamika změn v mnoha afrických zemích je tak veliká, že za posledních deset let došlo k větším změnám než za předchozích sto dvacet let.“

A třeba při pobytu v čadské N’Djameně mu musím dát za pravdu. Rozsáhlé infrastrukturní projekty, buď čínské, nebo třeba turecké, patří k současné Africe stejně jako všudypřítomné automobily značky Toyota. I když i pokud jde o auta se více a více projevuje vliv nových asijských hráčů. „Etiopie má už nějaký čas jako svoji prioritu dovoz elektroaut z Číny,“ reaguje můj
etiopský kamarád Kaleb na můj údiv, kde se bere v Addis Abebě tolik čínských elektroaut.

Investice přicházejí také z bohatých zemí Perského zálivu, které hledají nové trhy a oblasti pro své fondy. A Indie, která na kontinentu aktivně rozšiřuje své vlivové sítě, se zaměřuje především na zemědělství, zdravotnictví a informační technologie.
Afrika má, jinými slovy, na výběr z mnoha nových partnerů a pro Evropu to znamená jediné: buď se přizpůsobí novému multipolárnímu uspořádání, nebo riskuje ztrátu vlivu na kontinentě, který už rozhodně nehodlá čekat na pokyny.
Italská kolegyně Margherita, dlouhodobě podnikající v nigerijském Lagosu, mi u kávy říká, že změna geopolitické rovnováhy v Africe je nejen nevyhnutelná, ale je v plném proudu. Zatímco západní státy se zabývají vlastními ekonomickými problémy,
moralizováním o hodnotách a geopolitickými krizemi, hráči jako Čína a Turecko zatím dělají svou práci, která je tady všude vidět.

[pjaro77]

V roku 2025 solárna kapacita v afrike celkovo vzrástla o 60 percent. Využiteľnosť inštalovanej kapacity je v afrike 20-30 percent oproti 10-20 percent v Europe.
Dnes majú panely celkovú výkon 15 GW. Do roku 2029 sa počíta, že bude mať výkon celkovo 33 GW.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... oom-288441
Afrika zažívá solární boom, neboť dovoz panelů se do června meziročně zvýšil o 60 %. V čele je Jihoafrická republika, která je těžce závislá na uhlí, zatímco Nigérie předstihla Egypt na druhém místě s 1,7 GW solární výrobní kapacity - to je dost na to, aby pokryla poptávku po elektřině necelých dvou milionů domácností v Evropě.
Země slunečního pásu (velká část Asie, Afriky a Latinské Ameriky) potřebují velké množství elektřiny pro denní klimatizaci, píše BBC.

https://ember-energy.org/latest-insight ... in-africa/
- Za posledných 12 mesiacov došlo k veľkému nárastu dovozu solárnych panelov do Afriky. Dovoz z Číny vzrástol za posledných 12 mesiacov o 60 % na 15 032 MW. Za posledné dva roky sa dovoz solárnych panelov mimo Južnej Afriky takmer strojnásobil z 3 734 MW na 11 248 MW.
- Vzostup nastal v celej Afrike. 20 krajín vytvorilo nový rekord v dovoze solárnych panelov za 12 mesiacov do júna 2025. 25 krajín doviezlo najmenej 100 MW, oproti 15 krajinám pred 12 mesiacmi.
- Tieto solárne panely poskytnú veľa elektriny. Solárne panely dovezené do Sierra Leone za posledných 12 mesiacov, ak by boli nainštalované, by vyrobili elektrinu ekvivalentnú 61 % z celkovej hlásenej výroby elektriny v roku 2023, čo by výrazne zvýšilo dodávky elektriny. K celkovej hlásenej výrobe elektriny v 16 krajinách by pridali elektrinu ekvivalentnú viac ako 5 %.
- Dovoz solárnych panelov zníži dovoz palív. Úspory vyplývajúce z vyhýbania sa nafte môžu v Nigérii splatiť náklady na solárny panel do šiestich mesiacov a v iných krajinách ešte menej. V deviatich z desiatich najväčších dovozcov solárnych panelov hodnota dovozu rafinovanej ropy prevyšuje hodnotu dovozu solárnych panelov 30 až 107-násobne.

[pjaro77]

https://www.visualcapitalist.com/cp/map ... lity-rate/
Problém v strednedobej budúcnosti je starnutie obyvateľstva po skoro celom svete. Mnohé vyspelé krajiny vymierajú vrátane "ázijských tigrov". Južná Amerika a sa drží tak tak. India, niektoré stredoázijské krajiny a africký kontinent je posledný, kde ešte masívne narastá populácia, čo znamená že má a bude mať veľké množstvo mladých ľudí.
V Indii už je nový prírastok malý, takmer sa stabilizoval na nulu.
Starnúcemu obyvateľstvu samozrjeme bude pomáhať vzmáhajúca sa robotika. Problém je že dôchodci do spoločnosti neprinesú žiadne nové myšlienky, nápady a prístupy.
Afrika môže obyvateľstvom v budúcnosti saturovať vymierajúce krajiny. Dôležité je investovať do ich vzdelanosti. Afrika má potenciál preskočiť priemyslené fázy, ktorými si prešli Europa, USA, aj východná Ázia a rovno sa vrhnúť na industrializáciu 4.0 . Hlavne priemysel založený na uhlíku. Zdroje a prírodné podmienky na to má. Technologie ako robotika, IT, umelá inteligencia, drony, solárna a vodná energetika, SMR reaktory, technologie batérií, elektrická doprava, biochémia by tam mali hrať hlavnú úlohu.
Otázka je, či ten potenciál dokážu využiť alebo ich budú brzdiť papaláši hrajúcich len na seba a svoje rodiny (a kmene), tak podobným niektorým demokraciám karpatského strihu.