Německo
rok 1928/1935
Leipzig
Tyto dva lehké křižníky některé zdroje zařazují do stejné třídy, některé je ale považují za dvě samostatné třídy. Jelikož se dost často údaje opakují, rozhodl jsem se obě lodě sloučit do jednoho článku bez nějakého bližšího rozdělení, abych vás zbytečně nenudil dvěma články na prakticky shodné téma. Podle potřeby tak budu psát o jedné, či druhé, nebo obou lodích najednou.
Lodě ve třídě:
- LEIPZIG (1928 – 1929 – 1931)
- NÜRNBERG (1933 – 1934 – 1935)
* Poznámka: první datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
VÝVOJ a KONSTRUKCE
Před nástupem Hitlera k moci v roce 1933 vlastnilo Německo kromě jiných jednotek i čtyři lehké křižníky tříd EMDEN a KÖNIGSBERG, což by například pro země jako Polsko byla slušná námořní síla. Německo ale bylo z dob císařství zvyklé na úplně něco jiného, a jen pár lehkých křižníků nemohlo ambice politiků a námořníků uspokojit. Proto nás asi nepřekvapí, že Německo v rámci povoleného mírového výtlaku stavělo další a další jednotky. Křižník LEIPZIG pak měl být další posilou podle povolené náhrady za staré lodě. Versaillská mírová smlouva totiž Německu povolovala vlastnit šest starých řadových lodí o 10.000 tunách výtlaku, šest lehkých křižníků o 6.000 tunách, 12 torpédoborců o 800 tunách a 12 torpédovek o 200 tunách. Křižníky a řadové lodě pak směly být podle smluvních podmínek nahrazeny novými jednotkami po dosažení stáří 20 let u těžkých jednotek a 15 let u torpédoborců a torpédovek. Ponorky a námořní letectvo bylo zcela zakázáno. Německé námořní síly v průběhu První světové války sice utrpěly nemalé škody, ale naprostá většina moderních jednotek zůstal až do uzavření příměří bez poškození. Mírové smlouvy ale stanovily, že tyto námořní jednotky mají být v rámci válečných reparací předány vítězným mocnostem. To se ale nelíbilo Německému velení a proto bylo v červnu 1919 rozhodnuto potopit internované jednotky na britské základně ve Scapa Flow. Rázem tak Německo přišlo o nejmodernější jednotky, o které se stejně přetahovali vítězné země. Když si pak sečteme jednotky, které po tomto datu smělo Německo držet, dostaneme se k tomu, že většina z nich byla zastaralá již dávno před vypuknutím Velké války. Podle versailleské smlouvy se tak německá republika mohla pustit do modernizace svých námořních jednotek takto. Řadové lodě třídy DEUTSCHLAND pocházející z let 1902-1906, se mohli začít nahrazovat v letech 1932-1936. Malé křižníky třídy NIOBE (Gazelle) a BERLIN z let 1899-1903 byly zastaralé již dávno před První světovou. Jediné modernější jednotky taky byly pouze mezi torpédoborci a torpédovkama z let 1906-1913. Podle mírové smlouvy mohlo Německo přistoupit ke stavbě prvního poválečného křižníku již v polovině dvacátých let (EMDEN z roku 1925). Třída KÖNIGSBERG složená ze tří jednotek jej krátce poté následovala. Další vylepšenou variantou byl křižník LEIPZIG NÜRNBERG (též znám jako „křižník E“, nebo „Ersatz Amazone“) a o něco později realizovaný NÜRNBERG.
Pokud se podíváme na křižníky třídy KÖNIGSBERG (dále jen třída K) a tyto dva, tak je asi každému jasné, že lodě LEIPZIG a NÜRNBERG přímo z třídy K vycházejí. Hlavním rozpoznávacím znakem tak ve skutečnosti na první pohled bylo pouze rozmístění zadních dělových věží. Zatímco třída K je měla atypicky umístěné nalevo a vpravo od osy, tak nástupci je již měli srovnané hezky v ose lodi. To mělo samozřejmě výhody, co se palebných sektorů týče a také vzdálenosti od boků. Přeci jenom pokud byla loď pod palbou, tak barbeta věže, která byla mimo osu blíže k bokům, byla zranitelnější. Projektil mohl urazit kratší dráhu a měl tak vyšší průraznost. LEIPZIG a NÜRNBERG tak tuto „nevýhodu“ ve své konstrukci již neměli. Dalším na první pohled rozdílným poznávacím znakem v porovnání s třídou K byl jeden komín.
Stavba křižníku LEIPZIG byla zahájena dne 18. dubna 1928 v loděnici Kriegsmarinewerft ve Wilhelmshavenu. Na vodu byl trup spuštěn 18. října 1929 a námořnictvo si jej převzalo k činné službě 8. října 1931. Na o něco dále vylepšeném NÜRNBERGu se začalo pracovat až po nástupu A.Hitlera k moci dne 4.11.1933 v loděnici Deutsche Werke v Kielu. Na vodu byl křižník spuštěn o rok později 8.12.1934 a dokončen 2. listopadu 1935. NÜRNBERG celkově odpovídal předchůdci LEIPZIGu. Rozdíl byl především v prodlouženém trupu, slabším pancéřování a větším objemu palivových nádrží. Rozdíly jak vidno na první pohled nepatrné a proto se není čemu divit, že jsou oba křižníky dost často řazeny do stejné třídy.
Co se rozměrů, výtlaku a dalších základních technických dat týče, tak je zde nechci opakovat, když jsou uvedené v příslušné tabulce níže ke každé lodi zvlášť. Tudíž jen pár informací k vlastní konstrukci a vybavení. Opět se jako u třídy K ve velké míře použila technologie elektrického svařování, což sice přineslo nezanedbatelnou úsporu materiálu, ale zároveň to přineslo stejně problémy s tuhostí konstrukce. Ta tak byla stále dosti náchylná ke zlomení a oba křižníky se tudíž nehodili pro plavbu ve vodách divokého severního Atlantiku. Kriegsmarine je tak používala stejně jako třídu K, především ve vodách Severního a Baltského moře. Paradoxně tak Německo nemohlo ani jeden ze svých lehkých křižníků využít ke křižníkové válce zaměřené proti Spojeneckému obchodnímu loďstvu. Po téhle stránce investice do těchto konstrukcí nebyla zrovna nejšťastnější. Pohonná jednotka pak byla opět kombinovaná turbínová a dieslová. Čtyři dieslové motory MAN o výkonu 12.400 koňských sil mohli lodi udělit až rychlost 18 uzlů, ta ale nebyla nezbytně nutná, protože tento pohon měl být především ekonomický a měl se používat při křížování na dlouhých trasách. Vezená zásoba 348 tun nafty umožňovala při 10 uzlové rychlosti dojezd 3.900 námořních mil. Pro dosažení maximální rychlosti se používal turbínový pohon o výkonu 60.000 koňských sil. S ním křižník dokázal vyvinout rychlost 31 uzlů, ale dojezd při rychlosti 16,5 uzlů poklesl jen na 2.800 námořních mil. Kombinovaný dojezd měl být 5.700 námořních mil (10.500 km), podle jiných zdrojů 6.200 nm (7.000 námořních mil v případě lodi NÚRNBERG). Neptejte se mě, co z toho je pravda a jak bylo možno dosáhnout velkého dojezdu, když v každém případě zvlášť byl dojezd tak malý. Při maximálním výkonu obou pohonných jednotek si dokázal křižník razit cestu mořem až rychlostí 32 uzlů (59,3 km/h). Pro turbínový pohon bylo do palivových nádrží tankováno 1.183 tun mazutu. Výkon pohonné jednotky se přenášel na tři lodní hřídele, které poháněly každá svou vrtuli. Dvě z nich měli průměr 4,25 metru a jedna byla tří metrová. Předpokládám, že to byla ta střední poháněná dieslovými motory.
Pořizovací náklady:
- LEIPZIG 38 milionů Marek
- NÜRNBERG 40 milionů Marek
VÝZBROJ
Výzbroj hlavní baterie odpovídala třídě K. Jednalo se o nová děla 15cm/60 (5,9“) SK C/25 vyvíjená od roku 1925 a uvedená do výzbroje v roce 1929. Děla byla umístěná ve věžích typu Drh Tr C/25, každá věž o hmotnosti 136,91 tun. Elevace děl byla v rozsahu -10/+40 stupňů, s rychlostí náměru 6 stupňů za sekundu, stranový odměr 6-8 stupňů za sekundu. Zákluz děl 37cm, možnost nabíjení děl kolem 3 stupňů. Každá hlaveň vážila 11,97 tun při délce 9,08 metrů, měla v sobě 44 drážek o rozměrech 1,75 x 6,14mm. Pro děla se používala munice typy APC a HE o hmotnosti 45,5 kg. Úsťová rychlost 960 m/s. Životnost hlavně se odhadovala na 500 výstřelů a pro loď bylo nakládáno 120 střel na dělo (NÜRNBERG vezl až 150 střel na hlaveň). Při maximální elevaci 40 stupňů činil dostřel s municí typu AP 25.700 metrů při kadenci 6-8 ran za minutu. Na 11.200 metrů dokázal AP projektil prorazit pancíř o síle 20mm, na vzdálenost 3.200 metrů byla účinnost logicky vyšší. Projektil prorážel až 60mm.
Hmotnost boční salvy:
9 x 150 mm = 409,5 kg
Střední a lehké dělostřelectvo bylo určeno především proti leteckým cílům. Z těch těžších měla každá loď šest děl ráže 88mm umístěných na platformě typu Dop.L. C/25 po dvou hlavních. Jejich rozmístění do trojúhelníku umožňovalo vést boční salvu ze čtyř, v ose pak ze šesti hlavní (NÜRNBERG měla čtyř dvouhlavňové věže umístěné po dvou na každém boku). Byla to děla 8,8cm/75 (3,46“) SK C/25 jejichž vývoj započal v roce 1925 a byl dokončen o čtyři roky později. Hlaveň měřila 6,625 m a vážila bez 20 kg šest tun. Projektil o hmotnosti 9 kg byl vystřelován úsťovou rychlostí 1.060 m/s na maximální vzdálenost 17.600 metrů. Výškový dostřel při elevaci 80 stupňů činil 13.650 metrů (elevace děl byla v rozmezí -10/+85 stupňů). Kadence se podle sehranosti obsluhy pohybovala kolem 15 ran za minutu, životnost hlavně byla vypočtena na 600 ran. Na každou hlaveň bylo nakládáno kolem 400 projektilů s tím, že se jednalo o nedělenou munici. Hmotnost jednoho kusu munice tak byla 22,5 kg, z čehož 9 kg vážil vystřelený projektil. Tato děla se také dala úspěšně používat proti rychle plujícím lodím jako torpédoborcům, torpédovkám, torpédovým člunům i proti ponorkám. K řízení palby byla loď vybavená třemi optickými 6 metrovými dálkoměry, jakož i třemi menšími 3 metrovými.
Lehká protiletadlová obrana se skládala z osmi děl ráže 37mm (4xII), šesti děl ráže 20mm a 4 až 6 kulometů. V případě děl 3,7 cm/L83 (1,5“) SK C/30 byla jejich kadence kolem 30 ran za minutu s výškovým dostřelem 6.800 metrů. Účinný dostřel byl ale o přibližně dva kilometry menší. Na každou hlaveň bylo pro třídu K nakládáno 1.200 kusů munice. Kromě dělové a AA výzbroje obdrželi lodě rovněž torpédovou výzbroj v podobě čtyř tříhlavňových torpédometů ráže 533 mm s výbušnou hlavicí o hmotnosti 280 kg Hexanitu. Torpédomety se nacházely v bočních výklencích pod úrovní hlavní paluby u předního komínu a další na úrovní zadního. Vzdálený průzkum zajišťovala dvojice hydroplánů. Jednalo se o stroje Ar 196, což byl německý jednomotorový dvouplošný dvoumístný průzkumný hydroplán, schopný startu z katapultu a určený pro operace z pobřežních základen Luftwaffe či válečných lodí Kriegsmarine. Každý křižník byl ještě vybaven k nesení až 120 námořních min.
PANCÉŘOVÁNÍ
Pancéřová ochrana byla poměrně zajímavě řešená, co se paluby a jejího navázání na boční pás týče. Pancéřová paluby byla chráněna 20mm pancířem, který k okrajům lodi byl prohnut směrem dolů do tvaru luku. Tato zaoblené část již dosahovala síly 25mm. Když se pak k tomu přičte hlavní boční pancéřový pás o síle 50mm skloněný směrem dovnitř pod úhlem 18°, tak to znamená, že z hlediska nejpravděpodobnějšího zásahu musel projektil prorazit 75mm pancířem, než pronikl do důležitých útrob lodi (kotelna, strojovna atd.). Boční pancéřový pás kryl loď přibližně v délce 70% a na koncích jej uzavírala 70mm přepážka (na úrovni před a zadní dělové věže). Příď lodě byla již chráněna jen slabým 20mm pancířem, záď na tom byla o trochu lépe se svými 35mm ocele. Boční pás byl napojen na protiponorkovou přepážku silnou 15mm. Dělostřelecké věže z čelní strany krylo 30mm, z boků a stropu 20mm, což mi přijde osobně docela málo. Ostatně v případě NÜRNBERGU byla čela věží chráněna již 80mm. Muniční výtahy byly chráněny 30mm ocele. Nejlépe chráněná byla velitelská věž, která byla z boků chráněna 50 až 100m pancíře (NÜRNBERG max. 60mm), strop krylo 50mm. Pokud jsem správně pochopil, tak i zvukovody chránilo až 50mm pancíře. Součástí ochrany lodi bylo i standardní dvojité dno.
TTD - lehký křižník LEIPZIG (po dokončení)
* Země původu: Německo
* Délka (max.): 176,7m (172,82m na vodorysce)
* Šířka: 16,31m
* Ponor: 4,27m
* Výtlak standardní: 6.500 t
* Výtlak plný: 8.250 t
* Výzbroj (po dokončení): 9x150mm (3xIII), 6x88mm (3xII), 8x37mm (4xII), 6x20mm (6xI), 4-6 MG, 12x torpédomet ráže 533mm (4xIII), 2x Arado 196, 120 min
* Pancéř paluba: 20-25mm
* Pancéř boky: 20-50mm
* Pancéř dělové věže: 20-30mm
* Pancéř velitelská věž: 30-100mm
* Protitorpédové přepážky: 15mm
* Výkon strojů: 60.000 koňských sil, 3x hřídele
* Dojezd: 6.200 námořních mil při 14,5 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva: 1.183 t mazut, 348 tun nafty
* Rychlost: 32 uzlů
* Posádka: 615 – 950 mužů
Služba LEIPZIG
Kriegsmarine převzala novou křižníkovou posilu do svého stavu dne 8. října 1931, tedy ještě před nástupem Hitlera k moci. Tím vzrostl počet nových lehkých křižníků na pět a další jednotky různých typů byly ve stavbě. Svůj křest ohněm, i když jen v uvozovkách, prodělal LEIPZIG v době španělské občanské války, když v rámci mezinárodní blokády, kterou stejně nikdo nedodržoval, několikrát hlídkoval u španělských břehů. Během těchto hlídek byl dvakrát ve dnech 15. a 18. června 1937 napaden, načež Německo a Itálie oficiálně od blokády odstoupily. Po zahájení bojů Druhé světové války byl LEIPZIG pověřován různými úkoly. V polovině prosince doprovázel torpédoborce spolu s křižníkem NÜRNBERG k ústí řeky Temže. Při návratu byl ale zasažen torpédem hlídkující ponorky HMS Salmon (13.12.21939) a následně se musel podrobit rozsáhlým opravám v trvání jednoho roku (rovněž sesterský Nürnberg byl zasažen torpédem). Ale ani opravy již nedokázaly silně poškozenou loď vrátit na původní bojovou hodnotu. Dvě zcela zničené kotelny byly přeměněny na ubikace a křižník byl překlasifikován na školní loď. Po opravách mohl dosáhnout maximální rychlosti 24 uzlů, což jej vyřadilo z bojové služby. Ve své nové roli výcvikového plavidla začal působit od 1. prosince 1940. Díky těmto dlouhým opravám tak LEIPZIG přišel o námořní operace proti Dánsku a Norsku z dubna 1940. Během útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 byl LEIPZIG využit jako plovoucí dělostřelecká baterie k ostřelování ostrovů Saaremaa a Hijumaa v Baltském moři. Poté se vrátil ke své výcvikové roli. Na Baltu zůstal až do 15. října 1944 kdy byl nešťastnou náhodou v mlze po kolizi s těžkým křižníkem PRINZ EUGEN nenávratně poškozen. Prakticky rozpůlená loď byla odtažená do přístavu a dále používána jako námořní ubikace a protiletadlová baterie. Během obranných bojů ke sklonku války byl křižník v březnu 1945 odtažen z Gdyně do dánského přístavu Aabenraa, kde se po uzavření kapitulace vzdal britským jednotkám. Již pod dohledem Britů byl LEIPZIG přesunut do Wilhemshavenu, kde se zkoumal jeho rozsah poškození a možnost opravy nebo předělávky na jiný typ plavidla. Komise ale shledala opravy jako nemožné a proto byl křižník napěchován chemickou municí a dne 16. prosince potopen v severním moři. Hmm…co by tomu asi dneska řekli ekologové. Tak takhle nešťastně skončila loď, která byla prakticky po celou dobu války vyřazená z aktivní bojové služby.
Během své kariéry doznala výzbroj LEIPZIGU řadu změn. V roce 1934 byla sejmuta torpédová výzbroj (4xIII, ráže 500mm) a nahrazena modernější verzí v podobě čtyř tříhlavňových torpédometů ráže 530mm. Posílená byla rovněž AA výzbroj o dvě děla 88/45 SK C/13 (2xI), osm hlavní 37/83 SK C/30 (4xII) a čtyři děla ráže 20mm – 20/65 C/30 (4xI). V roce 1936 se skladba výzbroje opět měnila. Starší děla ráže 88mm byla vystřídána za tři dvouhlavňové komplet 88/76 SK C/32. Velkou změnou byla instalace katapultu a hangárů pro dva hydroplány He 60, kterého si ale křižník mnoho neužil, protože po poškození v roce 1939 byl katapult zase odstraněn i s letadly. Počátkem roku 1941 byla 20mm výzbroj vyměněná za účinnější na platformě C/38 v provedení 2xIV a 4xI. Dva tříhlavňové torpédomety byly odstraněny. Přestože se během války jednalo převážně o školní plavidlo, tak LEIPZIG v létě 1943 obdržel moderní radar FuMO 22. Počátkem roku 1944 byly sejmuty i zbylé torpédomety a v létě většina 37mm a 20mm výzbroje, kterou nahradil účinný 40/56 Flak 28 (4xI) a šestnáct hlavní 20/65 C/38 (8xII).
Velitelé:
10.1931 - 09.1933 Kapitän zur See Stobwasser
09.1933 - 09.1935 Fregattenkapitän /Kapitän zur See Hormel
09.1935 - 10.1937 Fregattenkapitän /Kapitän zur See Schenk
10.1937 - 04.1939 Kapitän zur See Löwisch
04.1939 - 02.1940 Kapitän zur See Nordmann
12.1940 - 08.1942 Kaptiän zur See Stichling
08.1942 - 09.1942 Kapitän zur See Schmidt (in Vertretung)
09.1942 - 02.1943 Kapitän zur See Winther
02.1943 - 03.1943 Fregattenkapitän Asmus
08.1943 - 08.1944 Kapitän zur See Hülsemann
08.1944 - 11.1944 Kapitän zur See Spörel
11.1944 - 01.1945 Korvettenkapitän Küster
01.1945 - 12.1945 Korvettenkapitän Bach
TTD - lehký křižník NÜRNBERG (po dokončení)
* Země původu: Německo
* Délka (max.): 183,8m (178,9m na vodorysce)
* Šířka: 16,46m
* Ponor: 4,27m
* Výtlak standardní: 6.000 t
* Výtlak plný: 7.500 t
* Výzbroj (po dokončení): 9x150mm (3xIII), 8x88mm (4xII), 8x37mm (4xII), 6x20mm (6xI), 4-6 MG, 12x torpédomet ráže 533mm (4xIII), 2x Arado 196, 120 min
* Pancéř paluba: 20-25mm
* Pancéř boky: 18-50mm
* Pancéř dělové věže: 20-80mm
* Pancéř velitelská věž: 30-60mm
* Protitorpédové přepážky: 15mm
* Výkon strojů: 60.000 koňských sil, 3x hřídele
* Dojezd: 7.000 námořních mil při 15 uzlové rychlosti
* Vezená zásoba paliva:
* Rychlost: 32 uzlů
* Posádka: 650 – 950 mužů
Služba NÜRNBEG
Křižník NÜRNBERG byl na vodu spuštěn v prosinci 1934 a převzat námořnictvem 2. listopadu 1935. Byl to poslední lehký křižník, který Třetí říše zařadila před válkou do svého stavu. Během války pak již nebyl čas, ani prostředky na to, aby se další lehké křižníky stavěly. Jeho vojenská dráha za bojů Druhé světové války začala stejně neslavně, jako u jeho polosestry Leipzigu. Při návratu od britského pobřeží byl křižník dne 13. prosince překvapen číhající britskou ponorkou HMS Salmon a torpédován. Oproti Leipzigu ale jeho škody nebyly tak velké a byl opravitelný. Přesto zůstal v docích až do května 1940, čímž unikl nájezdu Kriegsmarine na Dánsko a Norsko. Od svého znovuuvedení do bojové služby více méně brázdil vody Baltu a Severního moře mezi Německem a Norskem až do ledna 1945. V květnu 1945 v době kapitulace, se loď nacházela v dánské Kodani a v rámci válečných reparací připadla Sovětskému svazu, který ji 18. prosince 1945 pod jménem ADMIRAL MAKAROV zařadil do svého baltského loďstva. V lednu se pak spolu s dalšími pěti zabavenými německými plavidly (torpédoborec Erich Steinbrinck, torpédovky, cílová loď HESSEN) vydal na cestu do Libavy (Libau) a do vod Lotyšské SSR, jakožto součásti sovětského impéria. ADMIRAL MAKAROV pak fungoval v roli vlajkové lodi 8. flotily s domácím přístavem v Tallinnu až do roku 1955. O dva roky později (21.2.1957) došlo na lodi k poškození pohonné jednotky a více méně nepohyblivý křižník byl překlasifikován na výcvikové plavidlo se základnou v Kronštadtu. O další dva roky později (20.2.1959) byl vyškrtnut ze seznamu baltské flotily a počátkem šedesátých let prodán na šrot.
Vzhledem ke stáří, nebo spíše mládí NÜRNBERGU, se křižník dočkal první změny ve výzbroji až na jaře 1941, kdy byly sejmuty dva tříhlavňové torpédomety a na oplátku loď dostala radar FuMO 21. V srpnu 1942 byla provedena výměna 20mm protiletadlových děl, když byly sejmuty čtyři hlavně 20/65 (4xI) a nahrazeny modernějším provedením 20/65 C/38 (2xIV, 5xI). Rovněž byl odstraněn katapult pro hydroplány, ale pro změnu nahrazen čtyřmi děly 37/83 SK C/30 (2xII). Důležitou novou součástí výzbroje byl i rovněž radar FuMO 22. V průběhu roku 1944 bylo odstraněno pět děl 20/65 (5xI) a přidáno dvacet děl 20/65 C/38 (10xII) a dvě děla 40/56 Flak 28 (2xI). Počátkem roku 1945 byl starší model radaru vyměněn za nový FuMO 25 a FuMO 63.
Velitelé:
11.1935 - 10.1936 Kapitän zur See Schmundt
10.1936 - 10.1937 Kapitän zur See Riedel
10.1937 - 11.1938 Kapitän zur See Krastel
11.1938 Kapitän zur See Degenhardt
11.1938 Fregattenkapitän Hennecke
11.1938 - 08.1940 Kaptiän zur See Klüber
08.1940 - 03.1941 Kapitän zur See Kreisch
03.1941 - 06.1943 Kapitän zur See von Studnitz
06.1943 - 10.1944 Kapitän zur See Böhmig
10.1944 - 01.1946 Kapitän zur See Gießler
ZHODNOCENÍ
Vylepšené varianty původní třídy K se od svého ideového předchůdce až tak zásadně nelišily, abych je mohl hodnotit ať plusově, či mínusově či jinak. Takže se asi budu ve svém hodnocení opakovat, když řeknu, že na dobu, kdy vznikli, se jednalo o poměrně dobře vyzbrojené, pancéřované a rychlé lodi. Německo jich ale mělo ve stavu příliš málo na to, aby je mohlo nějak více účinně použít, například proti nepřátelskému obchodnímu loďstvu. Navíc jak už jsem psal u třídy K, tak ani jeden z postavených německých lehkých křižníků se nehodil ke službě na divokých vodách Atlantiku díky své křehké konstrukci. Průběh válečných let pak nepřál především lodi LEIPZIG, která byla v důsledku srážky s těžkým křižníkem PRINZ EUGEN od října 1944 vyřazená ze hry, ale již předtím byl LEIPZIG prakticky celý rok 1940 v opravě.
Zdroje:
http://www.navypedia.org/ships/germany/ ... rnberg.htm
http://www.navypedia.org/ships/germany/ ... eipzig.htm
Válečné lodě (3) –Hynek, Klučina, Škňouřil – 1988
Válečné lodě (4) –Pejčoch, Novák, Hájek – 1993
http://ww2db.com/ship_spec.php?ship_id=496
http://ww2db.com/ship_spec.php?ship_id=512
http://www.maritimequest.com/index.htm
www.warshipsww2.eu
www.navweaps.com
www.wikipedia.org
www.palba.cz
