Původní zájem USA o Grónsko
USA se už století marně pokouší získat Grónsko kvůli jeho strategickému významu i nerostnému bohatství. Od konce americké občanské války až po éru soupeření se Sovětským svazem se o získání arktického ostrova pokoušelo (a neúspěšně) několik administrativ. Strategická poloha Grónska a jeho přírodní zdroje z něj po více než sto let činily cíl amerických ambicí, které vyvrcholily během studené války, ale představitelé ostrova těmto snahám důsledně odolávali. Od pokusů o koupi půdy až po jednání o vojenské základně – zde se dozvíte, proč Grónsko zůstává jedním z nejžádanějších ostrovů na světě.
Fascinace USA největším nekontinentálním ostrovem na světě se datuje do konce 19. století, kdy ministr zahraničí William Seward (1801-1872), čerstvě po koupi Aljašky od Ruska za 7,2 milionu dolarů v roce 1867, začal sledovat Grónsko a Island jako potenciální americká území. Zpráva z roku 1868, kterou si Seward nechal vypracovat, poukazovala na rozsáhlý rybolov, živočišstvo a "nerostné bohatství" Grónska. Získání Grónska by také mohlo přinutit Kanadu (ležící mezi Aljaškou a Grónskem), aby se stala součástí USA, uvádí se ve zprávě. Ostrov je navíc po staletí domovem domorodých komunit, převážně Inuitů. První zájem USA tyto komunity většinou přehlížel, místo toho se soustředil na strategickou polohu ostrova a jeho přírodní zdroje – trend, který přetrvával po celá desetiletí. "Vše se odvíjí od dvou faktorů: polohy a nerostných surovin – a to se opravdu nezměnilo," říká Peter Harmsen, kodaňský novinář a autor knihy "Běsy a led: Grónsko, Spojené státy a Německo za druhé světové války". Přestože Sewardova nabídka neuspěla (narazila na odpor Kongresu), zájem o Grónsko přetrvával. V roce 1910 navrhl americký velvyslanec Maurice Egan (1852-1924) promyšlený obchod: USA by vyměnily půdu na Filipínách za Grónsko a dánskou Západní Indii (od Dánska). Dánové by pak vyměnili půdu s Německem. Snahy však opět ztroskotaly.
Význam Grónska se dostal do centra pozornosti během druhé světové války. Poté, co Německo v roce 1940 obsadilo Dánsko, se USA rozhodly zajistit ostrov na základě Monroeovy doktríny (1823), která varovala evropské mocnosti před expanzí na západní polokouli. V dubnu 1941 podepsaly Spojené státy s dánským velvyslancem dohodu o "obraně Grónska", která USA udělovala právo vybudovat na ostrově vojenské základny a mít k nim přístup. Kritickým zdrojem se stala ostrovní ložiska kryolitu, důležitá pro výrobu letadel. Grónské meteorologické stanice byly rovněž nezbytné pro předpověď počasí v Evropě, což napomohlo spojeneckým plánům. Po kapitulaci nacistického Německa v květnu 1945 Dánové očekávali, že se Američané sbalí a odejdou domů. Oni se však rozhodli zůstat.
Po druhé světové válce totiž obrátily Spojené státy svou pozornost k nové potenciální hrozbě: Sovětskému svazu. Uprostřed začínající studené války si američtí vojenští a námořní důstojníci uvědomili význam polohy Grónska v Arktidě jako středního bodu mezi USA a SSSR. Owen Brewster (1888-1961), bývalý senátor státu Maine, označil nákup Grónska za "vojenskou nutnost". Grónsko také skýtalo mnoho příležitostí pro průzkum a výzkum. V roce 1946 úředník ministerstva zahraničí John Hickerson (1898-1989) oznámil, že američtí vojenští představitelé považují Grónsko za "nepostradatelné pro bezpečnost Spojených států". USA předložily Dánsku důvěrný návrh, že za Grónsko zaplatí 100 milionů dolarů ve zlatě, uvedla o několik desetiletí později agentura Associated Press. Pohrávaly si také s možností vyměnit za části ostrova půdu bohatou na ropu v aljašské oblasti mysu Barrow. Návrh dánskou vládu šokoval. "I když Americe dlužíme mnoho, nemám pocit, že bychom jim dlužili celý ostrov Grónsko," řekl tehdejší dánský ministr zahraničí Gustav Rasmussen. V roce 1951 uzavřely USA a Dánsko novou dohodu, podle níž mohly Spojené státy na ostrově nadále provozovat a zřizovat vojenské základny, jak to považovala za vhodné Severoatlantická aliance (NATO), vzniklá v roce 1949. Tato dohoda posílila strategickou roli Grónska v transatlantické obraně během studené války. V 70. letech 20. století byly odtajněny dokumenty amerického Národního archivu, které odhalily pokusy o koupi Grónska po druhé světové válce. Přesto o nich poprvé informovaly dánské noviny až v roce 1991, což vyvolalo novou debatu o suverenitě Grónska a historických ambicích USA.
Dnes význam Grónska stále roste, protože Arktida se otepluje a otevírá nové lodní trasy a přístup k dosud nevyužitým zdrojům. V srpnu 2019 Spojené státy opět navrhly odkoupení země, což přimělo premiéra Kima Kielsena vydat prohlášení: "Grónsko není na prodej a nemůže být prodáno, ale Grónsko je otevřené obchodu a spolupráci s jinými zeměmi – včetně Spojených států." Napětí kolem Grónska zesílilo na přelomu let 2025 a 2026. Kvůli tomu 14. ledna 2026 proběhlo jednání Dánsko–Grónsko–USA, kterého se účastnili ministři zahraničí všech tří území a americký viceprezident Vance. Podle dánského ministra zahraničí Larse Løkke Rasmussena se strany zásadně neshodují, nicméně jednání nazval upřímným a konstruktivním. Jednání bylo svoláno poté, co Donald Trump znovu otevřeně mluvil o ambici ovládnout Grónsko a nevyloučil ani použití síly, což spojence v NATO šokovalo. Americký ministr zahraničí Marco Rubio tón zmírnil: USA prý uvažují o koupi, nikoli o vojenské invazi. Na nákup prý bylo vyhrazeno až 700 miliard dolarů (14,5 bilionu Kč). Dánsko i Grónsko jsou však neústupné: Grónsko není na prodej. "Grónsko patří grónskému lidu," napsal na sociálních sítích grónský premiér Múte Egede. "Naše budoucnost a boj za nezávislost je naší věcí."
Dodejme, že Grónsko v 10. století osídlili vikingové z Islandu a usadili se na neobydlené jižní straně. Inuité dorazili ve 13. století z Kanady - původně pocházeli ze Sibiře a na cestu se museli vydat z důvodu Mongolské expanze (a zpřetrhání obchodních tras). Ačkoliv byl ostrov pod neustálým vlivem Norů, formálně se pod norskou korunu dostal až v roce 1261. Oficiální spojitost s Dánskem se datuje právě k tomuto roku, kdy oba státy měly jednoho panovníka, a po rozdělení Dánska a Norska v roce 1814 se stalo dánským územím. Toho bylo součástí do roku 1979, kdy získalo autonomii (hnutí za nezávislost dosáhlo vrcholu v 70. letech). Díky referendu z roku 2008 došlo k rozšíření samosprávy a převzetí odpovědnosti za řadu vládních služeb a oblastí působnosti. Dánská vláda si ponechala kontrolu nad občanstvím, měnovou politikou a zahraničními záležitostmi včetně obrany. Dánsko zachovává roční paušální dotaci ve výši 3,2 miliardy dánských korun (10,4 mld Kč), ale s tím, jak Grónsko začne získávat příjmy ze svých přírodních zdrojů, bude se dotace postupně snižovat. To je obecně považováno za krok k případné úplné nezávislosti na Dánsku. V rámci samosprávy totiž byla zakotvena možnost uspořádat referendum na vyhlášení nezávislosti. Ve volbách v roce 2025 zvítězila strana Demokraté (Demokraatit), která volí pomalejší cestu k nezávislosti Grónska, nad stranou Naleraq, která usiluje o rychlejší nezávislost.
Zdroj:
https://www.nationalgeographic.cz/histo ... i-gronska/
https://www.nationalgeographic.com/hist ... story-wwii
https://www.goodreads.com/book/show/162 ... ry-and-ice
https://cs.wikipedia.org/wiki/Monroeova_doktr%C3%ADna
https://cs.wikipedia.org/wiki/Gr%C3%B3nsko
