1077 - 1308
Anatolie
- tmavě modře cca 1000
- světlejší roku 1174
- největší rozsah cca 1240
Sultanát Rúm, někdy označovaný jako seljukské impérium Rúm (anglicky Sultanate of Rum nebo Seljuk Empire of Rum), také známý jako anatolský seldžucký sultanát, sultanát Iconium nebo anatolský seldžucký stát, byl kulturně turko perský sunnitský muslimský stát vytvořený na dobytých byzantských územích v Anatolii seldžuckými Turky poté, co vstoupili do Anatolie po bitvě u Manzikertu roku 1071. Název Rúm byl synonymem pro středověkou římskou (tedy byzantskou) říši a její obyvatele, a tento význam zůstává i v moderní turečtině. Název pochází z aramejského slova romī a parthského frwm pro starověký Řím přes řecké Ῥωμαῖοι označující obyvatele Anatolie. Sultanát Rúm se považuje za začátek tureckých dějin v Anatolii.
Hlavní město
• Nikaia (İznik) (1077–1096)
• Konya (Iconium) (1096–1308)
• Sebastia (Sivas) (1211–1220)
Rozloha
• cca 400.000 km2 (v roce 1243)
Národnostní složení
• Turkomani, Romájové (Římané), Řekové, Arméni
Jazyky
• Perština (úřední, dvorský, šlechta), arabština (náboženství), staroanatolská turečtina (mluvený), byzantská řečtina (úřady, poddaní)
Náboženství
• Sunnitský islám (státní), řecké ortodoxní (poddaní)
Sultanát Rúm se odtrhl od seljukské říše pod vedením Suleimana ibn Qutalmishe roku 1077 a měl nejprve hlavní město v Nikaii (dnešní İznik) a později v Iconiu (dnešní Konya). Dosáhl vrcholu své moci koncem 12. a začátkem 13. století, když ovládl klíčové byzantské přístavy na pobřeží Středozemního a Černého moře a na východ zasáhl až k jezeru Van. Obchod přes Anatolii z Íránu a Střední Asie se rozvíjel prostřednictvím systému karavan, a sultanát měl silné obchodní vazby zejména s Janovany. Větší bohatství mu umožnilo pohlcovat další turecké státy, které vznikly po dobytí byzantské Anatolie — jako Danishmendové, rod Mengüjeků, Saltukidé a Artuqidé. Sultanát Rúm čelil tlaku křížových výprav, ale nakonec podlehl mongolské invazi při bitvě u Köse Dağ roku 1243. Po většinu 13. století působili Rúmští seldžukové jako vazalové chanátu a jejich moc se postupně rozpadla. Poslední z vazalských sultánů Ilchanátu, Mesud II, byl zavražděn roku 1308. Rozpad sultanátu zanechal v Anatolii řadu malých beyliků (tureckých knížectví), včetně dynastie Osmanských, která nakonec dobyla zbytek Anatolie a vytvořila Osmanskou říši.
Od 30. let 11. století pronikaly migrující turecké skupiny hledající pastviny přes byzantské hranice do Anatolie. Po bitvě u Manzikertu roku 1071 přišel do západní Anatolie velitel seljuků Suleiman ibn Qutalmish, vzdálený bratranec Alp Arslána a jeden z uchazečů o trůn velké seljukské říše. Mezi lety 1075–1081 získal kontrolu nad byzantskými městy Nikaia a krátce i Nikomédie. Asi o dva roky později založil knížectví, které zpočátku bylo byzantským vazalem, ale během asi šesti až deseti let se stalo stále více nezávislým. Přesto se zdá, že roku 1085 byl Suleiman pověřen byzantským císařem Alexiem I. Komnenem, aby znovu dobyl Antiochii; cestoval tam tajnou trasou pravděpodobně vedenou Byzantinci. Suleiman se sice pokusil dobýt Aleppo roku 1086, ale neúspěšně, a zemřel v bitvě u Ain Salm buď bojem proti nepřátelům, nebo sebevraždou. Po jeho smrti byl jeho syn Kilij Arslán I uvězněn a generál Abu’l Qasim převzal moc v Nikaie. Po smrti sultána Malik Šáha roku 1092 byl Kilij Arslán propuštěn a obnovil svou moc mezi lety 1092–1094, pravděpodobně s podporou Berkyaruqa, Malik Šáhovy nástupce.
Křížové výpravy
Kilij Arslán, ač vítězný nad tzv. „lidovou křížovou výpravou“ roku 1096, byl poražen knížecími oddíly První křížové výpravy a ustoupil do jižní střední Anatolie, kde si se sídlem v Konyi založil svůj stát. Porazil tři kontingenty během Křížové výpravy roku 1101. V roce 1107 se vypravil na východ, dobyl Mosul, ale téhož roku při boji s Mehmedem Taparem, synem Malik Šáha, zemřel — stal se tak prvním muslimským velitelem, který bojoval proti křížovým výpravám.
Mezitím jiný Rúmský Seljuk, Malik Shah (jiná osoba než slavný seljukský sultán se stejným jménem), ovládl Konyu. V roce 1116 Kilij Arslánův syn Mesud I dobyl město s pomocí Danishmendů. Po Mesudově smrti roku 1156 sultanát ovládal téměř celou střední Anatolii.
Druhá křížová výprava byla vyhlášena papežem Evženem III.; její armády vedené Louisem VII. Francouzským a Konrádem III Německým přecházely Anatolii, ale byly samostatně poraženy seldžuckými Turky. Podle některých západních a syrských zdrojů císař Manuel I. Komnenos tajně bránil průchod křižákům, ale toto tvrzení je odborně sporné. Nakonec tito křižáci došli až do Jeruzaléma a jejich tažení skončilo neúspěchem v Sýrii. Syn Mesudova syna, Kilij Arslán II, je prvním zaznamenaným seldžuckým vládcem, který používal titul sultán. Získal zbývající území kolem Sivasu a Malatye od posledních Danishmendů a roku 1176 v bitvě u Myriokephala porazil armádu byzantského císaře Manuela I. Komnena.
Mongolská nadvláda
Po bitvě u Köse Dağ roku 1243 síly sultanátu podlehly vojskům mongolského Ilchanátu a byli nuceni složit věrnost mongolským vládcům. Sultán spěšně uprchl na jih, kde roku 1246 zemřel. Po té následoval období trojí a dvojí vlády, kdy byl stát rozdělen mezi různé syny a frakce, často pod kontrolou mongolských vojenských autorit. V roce 1256 Bayju porazil Kaykaus II a celé Anatolie se oficiálně stalo součástí mongolské sféry. V roce 1260 Kaykaus II uprchl do Krymu, Kilij Arslán IV byl popraven a Kaykhusraw III se stal formálně vládcem, ale skutečná moc zůstávala u Mongolů nebo jejich místodržících.
Postupně se sultanát rozpadal na malé emiráty (beyliky), které začaly vystupovat stále nezávisleji. V roce 1277 Mamlúkové pod Baibarsom porazili Mongoly u Elbistanu, ale kontrolu nad Anatolií si mongolské síly brzy obnovily. Karamanidé, jeden z beyliků, dokonce krátce dobyli Konyu a instalovali loutkového sultána (Jimri). Nakonec většina beyliků jen formálně uznávala suverenitu sultánů z Konyi, kteří však byli čistě titulární. Po exekutaci Kaykhusrawa III v roce 1284 se dynastie postupně zdecimovala, až se roku 1303 krátce na trůn dostal Mesud II a jeho syn Mesud III; oba byli zabiti roku 1308, čímž sultanát Rúm definitivně zanikl.
Kultura a společnost
V Anatolii se postupně utvářela turko perská kulturní syntéza, která do 13. století definovala intelektuální a estetický život státu. Selejuktští elitě často dávali svým synům perská jména a udělali turko perskou tradici součástí kultury svého dvora. Sultanát převzal perské metody státní správy (tımar, tahrir) od Velké seljukské říše a později je předal Osmanské říši. Ačkoliv perské vlivy byly silné, umění Rúmských seldžuků si zachovalo výrazně středně asijský charakter. Dvorská kultura podporovala perské umění, architekturu a literaturu. Zatímco sultáni používali perská jména jako Kay Khosrow, Kay Kawad/Qobad nebo Kay Kāvus, byrokracie a náboženské elity byly rovněž převážně perské. V 13. století údajně většina muslimských obyvatel velkých měst v Anatolii mluvila perštinou jako svým hlavním jazykem.
Architektura
Architektonický styl Sultanátu Rúm byl eklektický a kombinoval persko islámské prvky s místními anatolskými a byzantskými vlivy. Hradby a paláce v Konyi, stavěné zejména pod sultánem Kayqubadem I, obsahovaly řadu klasických dekorativních prvků, jako socha Hérakla, reliéfy z římských sarkofágů, postavy v tóze či křídlatá božstva obklopená arabskými nápisy — což odráží vliv Artuqidů a jejich syntézy klasického a persko islámského stylu. Kavárny, medresy, mešity i karavanní stanice byly budovány z místního kamene spíše než z cihel a omítky používané v íránské architektuře. Karavanseraje (neboli hans), používané jako místa odpočinku, obchodní stanice a obranné body pro karavany, byly obzvláště pozoruhodné a během seldžucké periody jich bylo postaveno kolem stovky.
Literatura
Nejstarší známý ilustrovaný perský rukopis pochází z počátku 13. století a obsahuje epickou báseň Varka and Golshah, pravděpodobně vytvořenou v Konyi za období Sultanátu Rúm, asi kolem roku 1250. Miniatury zobrazují postavy typické pro střední Asii se silnými obrysy a zároveň poskytují vzácné vyobrazení tehdejší armády — včetně kovových obličejových masek, přileb, velkých kulatých štítů a pancéřovaných koní, což dodává historicky cenný obraz vojenské kultury té doby.
Numismatika
Nejranější doložené měděné mince Sultanátu Rúm byly raženy na počátku 12. století v Konyi a východních anatolských emirátech. Numismatické důkazy ukazují, že od poloviny 13. století až do konce seldžucké dynastie vzkvétalo ražba stříbrných mincí zejména ve střední a východní Anatolii. Většina mincí sultána Kilij Arslána II byla ražena v Konyi mezi lety 1177–1195, přičemž některé byly raženy i v Sivasu, který sultanát dobyl od Danishmendů. Většina těchto mincí jsou stříbrné dirhamy, ale existují i dináry a malé měděné fulúsy (drobná měna). Po jeho smrti byl sultanát rozdělen mezi jeho syny, kteří v různých městech jako Ankara, Çankırı, Eskişehir a Kaztamunu razili vlastní mince mezi lety 1186–1200.
Dynastie
Seljukové Rúmu vládli od 1077 do 1308. Prvním sultánem byl Suleiman ibn Qutalmish (1077–1086), který založil nezávislou seldžuckou moc v Anatolii. Posledním byl Mesud II, jehož vražda roku 1308 znamenala konec politické moci sultánů Rúm a následné rozdělení území na malé beyliky. Mezi významné vládce patřili Kilij Arslán I, Mesud I, Kilij Arslán II, Kaykhusraw I, Kaykaus I a Kayqubad I, kteří rozšířili území sultanátu a konsolidovali jeho moc ve 12.–13. století. Řada dalších sultánů vládla v období mongolské nadvlády jako Kaykaus II, Kilij Arslán IV, Kayqubad II, Kaykhusraw III a další, často jako vazalové Ilchanátu. Šlo o dynastickou linii spojenou s velkou seljukskou tradicí.
Shrnutí významu
Sultanát Rúm představuje významné období tureckých dějin v Anatolii, kdy turecké a perské kulturní vlivy spojily muslimské elity a místní obyvatelstvo, vytvořily centrální státní strukturu, architekturu, literaturu a numismatiku, které ovlivnily pozdější Osmanskou říši a dějiny celého regionu.
Tabulka sultánů Rúmského sultanátu
Pořadí Jméno sultána Data vlády Poznámky
1 Suleiman ibn Qutalmish 1077–1086 Zakladatel sultanátu, dobyl Nikaia
2 Kilij Arslán I 1092–1107 Syn Suleimana, konsolidoval stát po první křížové výpravě
3 Malik Shah (Rúm) 1107–1116 Vládce krátce po Kilij Arslánovi I., syn Kilij Arslána I.
4 Mesud I 1116–1156 Dlouhá vláda, upevnění a expanze sultanátu
5 Kilij Arslán II 1156–1192 Porazil Byzantince v bitvě u Myriokephala 1176
6 Kaykhusraw I 1192–1197, 1205–1211 Dvakrát na trůnu, zvládl vnitřní spory a cizí invaze
7 Suleiman II 1197–1204 Stabilizoval stát, poražen Gruzínci u Basiani
8 Kilij Arslán III 1204–1205 Krátká vláda během období nestability
9 Kaykaus I 1211–1220 Expanzivní vláda, posílení severní Anatolie
10 Kayqubad I 1220–1237 Vrchol moci sultánátu, expanze na pobřeží Středozemního a Černého moře
11 Kaykhusraw II 1237–1246 Porážka mongoly u Köse Dağ, začátek vazalské závislosti
12 Kaykaus II 1246–1260 Vládl pod mongolskou nadvládou, uprchl do Krymu
13 Kilij Arslán IV 1265–1266 Titulární sultán, moc prakticky u mongolských autorit
14 Kayqubad II 1280–1284 Titulární sultán, období rozkladu sultanátu
15 Kaykhusraw III 1284–1297 Poslední významnější sultán před úplným úpadkem
16 Mesud II 1280–1303 Poslední sultán v linii, zemřel v době rozpadů beyliků
17 Mesud III 1303–1308 Smrt znamenala definitivní konec Rúmského sultanátu
Časová osa hlavních událostí Rúmského sultanátu
Rok Událost
1071 Bitva u Manzikertu, otevření Anatolie pro Turky
1077 Založení Rúmského sultanátu Suleimanem ibn Qutalmishem
1086 Smrt Suleimana, Kilij Arslán I. uvězněn
1096 Lidová křížová výprava poražena
1096–1099 První křížová výprava, Rúmský sultanát ustupuje do vnitrozemí
1101 Kilij Arslán I. poráží tři oddíly křižáků
1107 Smrt Kilij Arslána I. při vojenském tažení do Mosulu
1156 Smrt Mesud I, nástup Kilij Arslána II
1176 Bitva u Myriokephala, porážka Byzantinců
1190 Třetí křížová výprava, dočasná ztráta Konyi
1203–1204 Bitva u Basiani, porážka sultána Suleimana II Gruzínci
1207 Dobytí přístavu Attalia (Antalya) Kayqubadem I.
1237 Úmrtí Kayqubada I., Kaykhusraw II na trůně
1243 Bitva u Köse Dağ, porážka mongoly, sultanát se stává vazalem Ilchanátu
1256 Kaykaus II poražen, Anatolie pod mongolskou nadvládou
1280–1303 Titulární vlády různých sultánů, moc v rukou mongolských autorit
1308 Smrt Mesud III, definitivní konec Rúmského sultanátu; vznik beyliků
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.en.wikipedia.org
www.cs.wikipedia.org
www.everything.explained.today
www.czech.wiki
Ibn Bíbí – Selçukname (perská kronika 13. století)
