rakousko-uherský letecký průkopník
(25. prosince 1879, Horní Staré Město u Trutnova – 4. února 1967, Salzburg)
Igo Etrich byl rakousko-uherský letecký průkopník a konstruktér, jehož nejznámějším dílem je monoplán označovaný jako Etrich Taube — tzv. „holubice“. Je považován za jednoho z důležitých tvůrců rané letecké techniky ve střední Evropě, jeho konstrukce měly velký vliv na vývoj pozorovacích a cvičných letadel před 1. světovou válkou.
Raný život a inspirace
Etrich se narodil roku 1879 v rodině mírně zařazené do středních poměrů. Už od mládí ho zajímala technika a aerodynamika; ve svých prvních pokusech (kluzácích) se nechal inspirovat přírodou — především tvarem semen rostlin jako Zanonia (někdy uváděno i Alsomitra), které mají vynikající vlastnosti pro klouzavý let. Tato přírodní inspirace byla klíčová pro jeho pozdější návrh křídla.
Vývoj prvních strojů a „Taube“
Na přelomu let 1909–1910 Etrich přešel od kluzáků k motorovému monoplanovému stroji. Jeho konstrukce, známá jako Etrich I a následně zdokonalená Etrich II (dříve označovaná prostě „Taube“ = holubice), měla výrazný tvar křídla inspirovaný zmíněným semínkem. Díky tomu letadlo mělo velmi stabilní letové vlastnosti — výborné pro pozorování a výcvik. První lety proběhly kolem roku 1910. Technicky šlo o monoplán s napnutými křídly a provizorní konstrukcí trupu ze dřeva a potahem z plátna; řízení často řešil torzním zkroucením konců křídel (wing warping). Stabilita byla jeho hlavní předností, naopak stroje nebývaly obratné — vlastnost, která se později ukázala jako nevýhoda v bojových podmínkách první světové války.
Podnikání, licence a spory
Etrich založil v roce 1912 továrnu Etrich-Flieger-Werke v Liebau (dnes Lubawka, Polsko). Své stroje licencoval továrnám v Německu (např. Rumpler), které sériově vyráběly varianty Taube. Rumpler a další výrobci ale brzy přestali platit licenční poplatky a rozšířili konstrukci bez další kompenzace Etrichovi; spor a administrativní komplikace (a dále vývoj vojenské výroby) nakonec vedly k tomu, že Etrich svůj model uvolnil pro volné užití. Tím se design rozšířil a vzniklo mnoho variant od desítek výrobců. Důležitá jména z jeho dílny: mezi techniky spojenými s jeho provozem se krátce objevuje i Ernst Heinkel (později známý konstruktér), který v počátcích pracoval v prostředí Etrichových závodů.
Role v předválečné a válečné éře
Díky své stabilitě se Taube rychle stala oblíbencem pro lety přehlídek, demonstrace a vojenského pozorování. Před 1. světovou válkou ji používaly armády několika států (Rakousko-Uhersko, Německo, Itálie a další). Právě z Taube byl v roce 1911 v Libyi první zaznamenaný letecký útok (italský pilot házel ručně granáty). S vypuknutím války se však rychle ukázalo, že konstrukce je pro boj zastaralá (pomalost, špatná ovladatelnost), a proto byly Taube stroje brzy nahrazovány modernějšími typy a používány spíše jako cvičné.
Po válce a pozdější život
Po první světové válce Etrich pokračoval v letecké i průmyslové činnosti: ve 20. letech a 30. letech se věnoval dalším návrhům (např. návrhy lehkých dopravních strojů a sport-Taube) a provozoval textilní podniky. Po 2. světové válce se jeho rodina potýkala s konfiskacemi a nuceným vystěhováním ze Sudet (údajně vykázán v roce 1946) — Etrich strávil poslední roky v Rakousku. Zemřel 4. února 1967 v Salcburku.
Technický a historický odkaz
• Designová inspirace z přírody: Etrichova analýza letových vlastností semen (Zanonia) je citovaná jako pěkný příklad biomimikry v počátcích aerodynamiky.
• Šíření konstrukce: Jelikož Etrich svůj patent nakonec neupevnil účinně a licence nebyly dlouho vymahatelné, vyrobilo či upravilo Taube více než 40 různých podniků — to paradoxně rozšířilo jeho vliv, ale omezilo jeho osobní zisky.
• Dědictví: V muzeích (Technisches Museum Wien a další) se zachovaly originály či repliky Taube; stroj se stal ikonou raného letectví a často se objevuje v literatuře o počátcích vojenského letectví.
Letoun Etrich Taube byl používán v předválečném i válečném období hlavně jako pozorovací a průzkumné letadlo, později i jako výcvikový stroj. Brzy byl nahrazen rychlejšími a obratnějšími stroji a většinou přešel do role výcvikového letadla pro piloty.
Mezi hlavní vojenské uživatele patřily:
• Německo (Luftstreitkräfte) – před a na počátku první světové války sloužil u různých Feldflieger-Abteilungen (polních leteckých oddílů) pro pozorování a zpravodajství.
• Rakousko-Uhersko (KuK Luftfahrtruppen / Austro-Hungarian Aviation Troops) – používaly jej před válkou a krátce i během ní.
• Itálie (Corpo Aeronautico Militare) – používala Taube před válkou i v italsko-turecké válce (1911), kde italský pilot provedl první bombardování z letadla.
• Argentinské letectvo a námořnictvo, bulharské letectvo, romunský letecký sbor, osmanské letectvo, švýcarské letectvo a Royal Norwegian Navy Air Service – každý z těchto státních leteckých sil rovněž operoval Taube nebo jeho licenci před první světovou válkou.
• Čína – dva kusy byly objednány čínskými silami před pádem císařství, ale nebyly fakticky nasazeny v bojích.
Kolik bylo celkem vyrobeno letounů Taube nelze s jistotou určit (kvůli velkému množství licenčních výrobců), ale podle historických odhadů:
• Celkem bylo vyrobeno přibližně 250–300 kusů strojů typu Taube různými výrobci v Evropě — původní odhad z rakouských archivů mluví zhruba o 250–300 exemplářích.
• Některé zahraniční zdroje odhadují výrobu i až kolem 500 letounů, když se započítají všechny varianty a licenční produkce německých firem.
Níže jsou některé z nejznámějších pilotů a osobností, kteří létali na typech letounů Taube nebo jsou s nimi historicky spojeni:
Giulio Gavotti
Italský pilot, který provedl první zaznamenané bombardování z letadla, když 1. listopadu 1911 shodil ruční granáty ze svého Taube během italsko-turecké války v Libyi.
Karl Illner
Rakouský pilot a technik, který byl jedním z prvních, kdo létal s Etrich Taube. Illner uskutečnil první delší lety a rekordní lety (např. trvání a přechod Vídeň – Wiener Neustadt – Vídeň) a patřil mezi piloty, kteří se intenzivně věnovali ranému letectví s „Holubicí“.
Robert Eyb
Další rakousko-uherský vojenský pilot, který létal na modelu Etrich Taube Model F a prováděl s ním různé demonstrační lety a tréninky ještě před první světovou válkou.
Helmuth Hirth
Německý pilot spojovaný s firmou Rumpler (velký licenční výrobce Taube). Létal s Taube a dosahoval s ním úspěchů v delších létáních a soutěžích, čímž pomáhal proslavit letoun před válkou.
Günther Plüschow
Německý pilot často spojovaný s Taube během obléhání čínského Tsingtao (Qingdao) v první světové válce; proslul svými průzkumnými lety a později dramatickým únikem s tajnými dokumenty po kapitulaci pevnosti.
Lt. von Hiddesen a Lt. Max Immelmann
Podle některých zdrojů se jména těchto německých pilotů objevují v souvisejících historických pramenech při hlášení o pokusech s Taube nad Francií v srpnu 1914 (odhazování drobných bomb a propagačních letáků), i když jde o méně zdokumentované události v hlavních pramenech.
Zhé Yì Li (Zee Yee Lee)
Čínský průkopník letectví, který přivezl do Číny dva Etrich Taube monoplanes a létal s nimi (např. nad Šanghají v dubnu 1912). Je považován za jednoho z prvních čínských pilotů, kteří létali na tomto typu.
Zdroje:
www.wikipedia.org
www.ictrutnov.cz
HistoryNet: “Inspired by a Seed…“ — detailní popis inspirace tvarem „Taube“ (rostlinné semínko) a raných letů.
Amateurflugzeugbau Club Austria – profil Igo Etricha
WW1.Habsburger.net – historie výroby letadel v Rakousku
Euro.cz – článek o rodině Etrichů
Aeroklub Jaroměř – poválečné osudy a ocenění Etricha
CTIE Monash – letecké historické fakty
Igo Etrich: Die Taube – Memoiren eines Luftfahrt Pioniers
