Profesionální wargaming

[Heiss]

Téma zatím nenačnuté, ale velmi zajímavé – využití her a simulací ozbrojenými složkami, vládami a soukromými společnostmi.

Třeba před pár dny vydal Perun video, ve kterém popisuje wargame NATO, které se zúčastnil jako pozorovatel. Zajímavé pro mě bylo hlavně to, že se v jádru jednalo o komerčně dostupnou hru obohacenou o některé mechaniky a že se některá pravidla měnila v průběhu hry, pokud se ukázalo, že nefungují, nebo že některé kombinace jsou až příliš OP.

Další věc je pak scénář, který se hrál a který silně favorizoval modré: jejich armáda byla velmi dobře vybavená na to, že hráli za stát s populací okolo 20 milionů obyvatel (např. F-35 nebo americkými torpédoborci) a červený tým byl vybaven prakticky jen starou sovětskou technikou doplněnou novějšími čínskými systémy. Na bojišti se také neobjevily malé drony, ale to je jen menší záležitost v porovnání s celkovým nepoměrem sil.

[Zemakt]

V tomto ohledu byla Arma jedním z průkopníků. Přičemž je tak stále využívána, byť v poslední variantě.

[Heiss]

Je to zajímavé, ale na stranu druhou i pochopitelné: je jednodušší a levnější se spolehnout na civilní sektor zásobující nerdy komplexními hrami než tvořit vlastní vývojářský tým.

Připomíná to situaci v USA, kde v meziválečném období měli nadšenci lepší pravidla pro námořní boj než námořnictvo (myslím, že to vysvětluje v tomto videu). Tradice se jim tam tak trochu drží dodnes: tady mariňáci hrají Bolt Action, což je ale dost specifická hra, jejíž využití jako nástroje zkoumání vojenské historie jsou poměrně omezené.

Oproti tomu v Číně na to šli trochu jinak a původně vojenský systém "Chinese Navy" vydali komerčně (článek je za paywallem, ale můžu sem hodit shrnutí, jestli bude zájem).

[Zemakt]

Ale jistě

[Heiss]

Takže jdeme na to:

Článek se zabývá soutěžemi ve vojenských hrách organizovaných čínským námořnictvem, které se ve velkém začaly objevovat v posledních letech. Hry jsou určeny pro týmy 2–7 hráčů na každé straně a vítěz se určuje podle toho, kdo ve jednotlivých partiích získal více bodů. Zisk bodů je popsán v pravidlech hry, další body mohou přidat rozhodčí, pokud se objeví nějaké nesrovnalosti. Hry jsou časově omezené a zajímavé je, že oproti nám mají prohozenou sémiotiku barev: červený tým je vždy Čína, modrý její protivníci.

Hry čínského námořnictva se zaměřují na operační a strategickou úroveň války a většinou se týkají otázek spojených s obranou Číny (tématem může být např. nasazení letadlových lodí). Scénáře, které se hrají, se pak velmi liší soutěž od soutěže, přičemž větší turnaje pořádané na úrovni celého námořnictva nabízí mnohem širší škálu možností a vojenských problémů.

Systém, podle kterého se hraje, se nazývá Chinese Navy a byl vyvinut specificky pro armádu. Jeho komerční varianty jsou ale volně dostupné na čínském trhu. Hlavní důraz je kladen na realističnost scénářů a průběhu boje.

Samotní Číňané vidí ve wargamingu několik výhod: umožňuje jim v laboratorních podmínkách vyzkoušet zbraňové systémy a poukázat na jejich slabé a silné stránky, umožňuje jim odhadnout jak dobré jsou jejich plány a jak na ně bude reagovat protivník. Soutěže jako takové však nejsou určeny k tomuto účelu. Cílem turnajů je naplno využít výukový potenciál her a připravit čínskou armádu na výzvy budoucí války.

Zvláště důležitá je simulace mlhy války – při hrách se důstojníci učí dělat rozhodnutí i s velmi omezeným množstvím informací. Svým způsobem se jedná o odpověď na dlouhodobou kritiku dovedností důstojníků námořnictva, které podle všeho nedosahovaly takových kvalit, jak by měly. Z části za to může to, že se Čína několik dekád prakticky neúčastnila větší války (tím méně čínské námořnictvo), příčinou je však i nízká úroveň výcviku. Wargaming nabízí řešení těchto potíží.

Dalším problémem je měnící se podoba válek, která znemožňuje zcela převzít zkušenosti z minulosti. Čínské námořnictvo tedy hledá zdroj zkušeností jinde: v teorii cizích armád a také ve hrách. Soutěže k tomuto cíli přispívají rozšířením wargamingu napříč ozbrojenými silami nenásilnou a přitažlivou formou.

Jedním z velkých turnajů je Underwater Vanguard, jehož první ročník se odehrál roku 2021. Leitmotivem celé události je – jak již název napovídá – boj pod hladinou, který Číňané považují za jednu ze svých velkých slabin. Mořské hlubiny jsou pro ně otevřenými dveřmi do systému čínské bezpečnosti, a proto se jí snaží čelit.

Týmy hrají po čtyři dny v pěti a půl hodinových blocích a zápasí o první, druhé a třetí místo. Druhý ročník se odehrál roku 2022 a k určení vítěze bylo potřeba odehrát celkem 18 her. Pravidla byla opět zacílena na úroveň operací a tažení, nicméně byla dostatečně flexibilní na to, aby umožňovala hráčům podnikat i taktické akce.

Zajímavým rysem těchto her byl důraz na to, aby rozhodnutí všech zúčastněných byla tak „data-driven“ jak je to jen možné. Hráči se měli spoléhat na matematickou analýzu, aby překonali mlhu války. Dalším prvkem, na který museli hráči dávat pozor, byl celkový operační obrázek a ne jen na to, jakou roli v něm hrají ponorky, na které bylo cvičení zaměřeno.

Jedním z nejdůležitějších poznatků, který si hráči z Underwater Vanguard odnesli (a který se dostal na veřejnost) byla důležitost disciplíny ve vztahu ke střelbám a plýtvání municí. Poněkud překvapivě se tento turnaj dostal do žebříčku největších úspěchů čínského námořnictva od roku 2017, a to hned vedle událostí jako spuštění druhé čínské letadlové lodi.

Underwater Vanguard ale není jedinou soutěží, která se mohou důstojníci čínského námořnictva zúčastnit. Na přelomu let 2022–2023 uspořádala 1. flotila torpédoborců sérii her pro své poddůstojníky, které se týkala například obrany ostrovů. Wargaming měl být opět výukovým prostředkem pro vojáky, kteří teprve nedávno opustili brány vojenských akademií a kteří ještě neměli příliš mnoho možností seznámit se s nástrahami velení.

Další hry jsou pak cíleny na vyšší důstojníky, takže se výuky mají příležitost zúčastnit všichni, někteří také v roli pozorovatelů. Důležitou složkou her je následná debata mezi hráči a přihlížejícími, která umožňuje sdílet a přenášet zkušenosti mezi všemi zúčastněnými.

Další soutěží, která se poprvé odehrála roku 2022, byl Strategy Intelligence Cup. V prvním ročníku se jej účastnilo 35 týmů po pěti členech. Celkem se odehrálo 16 kol a 72 her a o vítězi opět rozhodl bodový systém, který zřejmě reflektoval konkrétní úspěchy na bojišti (např. potopené lodě) a zároveň dosažení cílů jednotlivých operací.

Pravidla byla opět osvědčený systém Chinese Navy a cílem scénářů bylo připravit hráče na střet se „silným protivníkem“, tedy USA. Hry byly postaveny okolo možností ponorek prorazit blokádu, krytí výsadkových operací nebo ochrany před vzdušnými údery na čínské ostrovy. Jednou ze zveřejněných lekcí bylo, že v boji proti skutečnému protivníkovi nefungují učebnicová řešení a že kreativita jednotlivých velitelů přímo na místě často předčí tradiční přístup. (s. 25 k lekcím)

Účastníci si prostřednictvím her mohli vyzkoušet nasazení i některých zbraní, které jsou stále ještě ve vývoji, nebo boj proti technologicky mnohem vyspělejšímu protivníkovi.

Wargaming a soutěže v něm však mají své jasně dané limity, což platí také pro čínské námořnictvo. Hry jsou například nastaveny tak, aby bylo cílem hráčů je vyhrát, což může být velká překážka, když je cílem modelovat nějaký problém (o čemž otevřeně píše i PLA Daily). Hráči na soutěžích nemusí bojovat tak, jak by ve skutečnosti bojovali protivníci Číny, nýbrž tak, jak by bojovali na jejich místě oni. Dochází tak ke zkreslení bojového výkonu.

Další věc je omezený čas, který opět vede hráče k jinému chování než na bojišti. Skrytým nebezpečím je i to, že příprava na turnaje může ubírat zdroje tam, kde jsou potřeba více: důstojníci se věnují více přípravě na soutěže než svým dalším povinnostem. To však platí pouze pro čínský systém turnajů než pro wargaming jako takový.

Celkově však turnaje podle Číňanů samotných přispívají k rozvoji dovedností námořních důstojníků a umožňují poznat realitu současné a budoucí války s využitím poměrně levných prostředků.

[Zemakt]

Celkově však turnaje podle Číňanů samotných přispívají k rozvoji dovedností námořních důstojníků a umožňují poznat realitu současné a budoucí války s využitím poměrně levných prostředků.

Jinými slovy simulace hrou. Potud fajn, proč ne. Nicméně je otázkou, zdali to k rychlému získání zkušeností ve vedení širších operací v natolik specifickém prostředí stačí. Zdali tím lze zmíněný handicap do jisté míry eliminovat.

[Raiden]

Řekl bych že do jisté míry jistě ano, ale vše to určitě nenahradí.

[Heiss]

Jinými slovy simulace hrou. Potud fajn, proč ne. Nicméně je otázkou, zdali to k rychlému získání zkušeností ve vedení širších operací v natolik specifickém prostředí stačí. Zdali tím lze zmíněný handicap do jisté míry eliminovat.

Problém je v tom, že žádná armáda nemá možnosti na to, jak se k těm zkušenostem dostat jinak. Můžou se dívat na Pacifik za války, ale technologie pokročila natolik, že identifikování lekcí spolkne člověkostoletí práce vojenských historiků. Rozsáhlé manévry jsou zase drahé a čeří vody mezinárodních vztahů. Wargaming má strašnou spoustu problémů (část z nich rozebírá i v tom článku), ale tohle umí docela dobře.

Nakonec to podle mě není dilema "nastoupit do války s miskoncepcemi" – "nastoupit do války bez nich", ale spíše "nastoupit do války alespoň s nějakými zkušenostmi a miskoncepcemi" – "nastoupit s holýma rukama".

Čímž nesnižuju přínos zkušeností ze skutečného světa, spíše jen píšu, že nemusí být tak snadné je získat.

[Zemakt]

Problém je v tom, že žádná armáda nemá možnosti na to, jak se k těm zkušenostem dostat jinak. Můžou se dívat na Pacifik za války, ale technologie pokročila natolik, že identifikování lekcí spolkne člověkostoletí práce vojenských historiků. Rozsáhlé manévry jsou zase drahé a čeří vody mezinárodních vztahů. Wargaming má strašnou spoustu problémů (část z nich rozebírá i v tom článku), ale tohle umí docela dobře.

Vztáhneme-li to pouze na strategii a taktiku, respektive samotnou bojovou činnosti, tak bezesporu. Nicméně vést námořní válku, to je jako spravovat obrovskou množinu, kde tyto věci tvoří pouze část většího celku. Působení v oceánských měřítcích, nikoliv "pobřežních". Logistika, meteorologie, zpravodajství, analýzy apod. Dá se rovněž simulovat, nepopírám. Ostatně, dovolil bych si říct, že časem krví a potem nabité zkušenosti se postupně vytratí. US Navy nebude výjimkou. Takže, wargaming své místo rozhodně má. V podstatě ho měl vždy, jen se lišil v podobě.

[Koba]

Zkuste zničit Kerčský most!
Alespoň ve videohře Bridge Hunter, jejíž finanční výtěžek bude předaný na Ukrajinu:

https://store.steampowered.com/app/2522 ... ge_Hunter/

[Heiss]

Ve finské armádě zkoumali před několika lety možnosti využití Excelu jako prostředku, který usnadní vyhodnocování válečných her. Výzkumníci vycházeli z předpokladu, že válečné hry musí být realistické, aby mohly sloužit jako dobrá učební pomůcka, a že přiblížení realitě je možné skrze poměrně složité modelování. Toto modelování však zpomaluje tempo her, což není příliš žádoucí.

Řešením může být použít počítače; často to však znamená nákup dalšího hardwaru nebo softwaru, což může být v podmínkách omezeného rozpočtu poměrně náročné. Rozhodli se proto využít snadno dostupný program, kterým je Excel. Vytvořili v něm počítadlo založené na datech, která jim dodala Military Technology Sector, a svých pravidlech. Výslednou pomůcku potom testovali v několika hrách, kterých se zúčastnili studenti Finské vojenské akademie.

Výsledky ukázaly zejména to, že excelové počítadlo může hru paradoxně zpomalovat, zejména pokud na něj nejsou účastníci zvyklí a pokud musí zpracovávat až příliš mnoho dat. Na stranu druhou, pokud jej hráči ovládli, mohli naplno využít jeho výpočetní potenciál, což navyšovalo účinnost cvičení.

Vzhledem k tomu, že se ale jednalo pouze o aplikaci založenou na editoru tabulek, nebyla příliš uživatelsky příjemná. Autoři studie proto navrhují raději pro výcvik branců a záložáků využít mobilní aplikaci, která by mohla stejné možnosti nabízet v mnohem dostupnější formě. Další vývoj excelových pomůcek však nezahazují – ukázaly, že mají své využití, i když jejich prototypy si zaslouží ještě mnoho vylepšení.

[Alfik]

Mohli použít počítačovou hru. Spousta jich řeší jak taktiku, tak i strategickou vrstvu.
A rozdíl mezi reálem a PC gamesou bude asi jako mezi reálem a Exceleovou tabulkou

Co to melu... Bohemia Interactive přece... má divizi co dělá VBS...

[Zemakt]

Zrovna pařím Battlefield 6. Když si optimalizuješ dle potřeb mód, tak pro výuku taktiky naprosto vyhovující.

[Heiss]

Mohli použít počítačovou hru. Spousta jich řeší jak taktiku, tak i strategickou vrstvu.
A rozdíl mezi reálem a PC gamesou bude asi jako mezi reálem a Exceleovou tabulkou

Co to melu... Bohemia Interactive přece... má divizi co dělá VBS...

Myslím, že jim šlo hlavně o tu dostupnost na každý počítač.

Druhá věc je ta, že lidé možná přistupují k PC hrám jinak než ke klasickým wargames s podporou vyhodnocování. Nemám na to výzkum, ale osobně cítím velký rozdíl když hraju deskovku (nebo vlastně i play-by-post hru) a když hraju na počítači. Osobně mi přijde, že pro mé učení se je lepší ta první kategorie.

Nebo prostě mají nadřízení zvláštní tendenci nedůvěřovat projektům, které mají za cíl jakkoli spojit hraní na počítači a vojenský výcvik.

[Zemakt]

Já nevím, ale třeba Arma je k tomuto využívána (viz Alfík). Sice je to poněkud jinde než klasická FPS, ale i u nich lze udělat solidní hard custom. Pro úroveň družstev zcela ok. Kdysi jsem hrál BF 2 ligu na jednom rulezz německým serveru, návyky, spolupráce, interakce apod. jsou prakticky identické jako v reálu. Jako když třeba čistíš objekt.

Edit: zde něco málo pro představu. Drobet vousaté
https://cs.wikipedia.org/wiki/VBS2

phpBB [video]

A zde, jak to lze dnes vypiplat

phpBB [video]

Zde si všimni jak využívá krytí. Rozdíl mezi klasickým FSP nastavením či nějakým customem je ten, že zde pokud dostaneš zásah tak v podstatě končíš. Popřípadě ležíš a čekáš na medika. Jestliže končíš tak se respawneš někde na základně na druhé straně mapy, nebo musíš počkat až hra skončí. V reálu to pak je tak, že v těchto módech neběháš jak Rambo, ale spíš se plížíš a dvakrát si rozmýšlíš kam strčíš čumák. Jestli ty dveře máš vykoponout, nebo tam napálit, nebo je potichu obejít. A nebo požádat trojku a čtyřku ať tam zezadu nakouknou Pokud ti tyhle základní návyky ulpí pod kůží, na cvičáku jako kdybys je potkal.

Nemám na to výzkum, ale osobně cítím velký rozdíl když hraju deskovku (nebo vlastně i play-by-post hru) a když hraju na počítači. Osobně mi přijde, že pro mé učení se je lepší ta první kategorie.

Záleží co je předmětem tréningu. Zdali se učíš na generála, tak máš jistě pravdu

[Heiss]

Já nevím, ale třeba Arma je k tomuto využívána. Sice je to poněkud jinde než klasická FPS, ale i u nich lze udělat solidní hard custom. Pro úroveň družstev zcela ok. Kdysi jsem hrál BF 2 ligu na jednom rulezz německým serveru, návyky, spolupráce, interakce apod. jsou prakticky identické jako v reálu. Když třeba čistíš objekt.

Oh, chápu, jen ti Finové to měli podle mě na vyšší úrovni – v článku myslím není, pro jaké jednotky ty hry používali, ale vzhledem k tomu, že Excel nastavovali i na výsledky dělostřelecké palby a že jejich projekt běžel na vojenské akademii, bych řekl, že to bylo pro velitele čet a výše; možná spíše rot.

Ve svém předchozím příspěvku jsem měl na mysli strategie jako třeba Crusader Kings 3 (kteří jsou sice žánrově jinde, ale podobné tendence bych měl asi všude). Každou hru v nich jsem začínal na střední rychlost (a občas jsem šel níže, když bylo potřeba něco mikromanagovat) a nad každým rozhodnutím dost přemýšlel, ale časem jsem začal přidávat až jsem tou hrou doslova prolétal a rozhodnutí dělal spíše podle intuice než že bych nad nimi nějak dlouho dumal.

Oproti tomu v tahových Total Warech jsem se dokázal soustředit o dost lépe i v pozdějších fázích hry – čekání na další tah je docela dobrý prostředek jak zklidnit a vrátit se do pomalejšího módu uvažování.

Zde si všimni jak využívá krytí. Rozdíl mezi klasickým FSP nastavením či nějakým customem je ten, že zde pokud dostaneš zásah tak v podstatě končíš. Popřípadě ležíš a čekáš na medika. Jestliže končíš tak se respawneš někde na základně na druhé straně mapy, nebo musíš počkat až hra skončí. V reálu to pak je tak, že v těchto módech neběháš jak Rambo, ale spíš se plížíš a dvakrát si rozmýšlíš kam strčíš čumák. Jestli ty dveře máš vykoponout, nebo tam pustit RPG, nebo je potichu obejít .

Přijde mi to dost akční, ale ve druhé části videa jde dobře vidět jak málo stačí k tomu, aby umřel. Ale jo, základy se v tomhle prostředí dají asi pochytit velmi dobře. Ostatně, ten Ukrajinec, který tehdy sám odrazil ruský útok na svou pozici, a osádka Bradley, která se o něco později utkala s T-90, také zmiňovali, že se to naučili ve hrách.

Používá BF6 některá armáda jako výukový prostředek, nebo se drží spíše specializovaných řešení jako je VBS?

[Zemakt]

Tak akční to je, v reálu ti ale také adroš stříká ušima a srdce jede jako kulomet. A v druhém reálu na židli u toho také dost skáču.

BF 6 ne. Je moc nový, a jak jsem psal je to FSP. Spíš jsem tím myslel, že při nějakém na míru šitém nastavení hratelnosti by se k výuce taktiky menších družstev využít dal. Narozdíl od excelovské tabulky . Umím si třeba představit, že na něm budou trénovat airsofťáci či painbolisté (nepodceňovat!). Jenže na to potřebuješ o fous dražší hardware a otevřené síťové prostředí, což je pro armádu problém.

Simulátory pro armádní účely pro taktickou úroveň dodávala viz výše Bohemia Interactive. Jak je na tom nyní netuším. Ale řekl bych že stále v tom jedou
https://www.bohemia.net/games

[Heiss]

Nechci říkat, že naše hraní bylo úplně profesionální, ale Kriegsspiel vznikl jako učební pomůcka na pruských vojenských školách, takže trocha profesionality v tom je.

Každopádně, posledních pár měsíců zkouším hrát Kriegsspiel na Discordu formou play-by-post, což funguje trochu jako korespondenční šachy: do chatů píšeme rozkazy, rozhodčí je vyhodnocuje a píše nám zpátky jak se situace na bojišti změnila od minulého kola.

Je to velmi přínosná zkušenost, oproti klasickému wargamingu obsahuje Kriegsspiel zcela novou úroveň mlhy války, která nutí hráče rozhodovat se na základě neúplných informací, což pak vrhá úplně nové světlo na to jak armády vlastně fungují. Ne, že by se to nedalo vyčíst z knih, ale zažít to na vlastní kůži je úplně něco jiného.

Ze zkušeností s z hraní dvou her jsem sepsal krátký článek: jedna se odehrávala nedaleko Verdunu roku 1914, druhá pak na jedné dálnici za sovětské války v Afghánistánu.

https://slovanologie.cz/2026/01/28/kdyz ... egsspielu/