Německý stíhací letoun - prototyp
doba vzniku 1918
Společnost byla založena průmyslníkem Karlem Lanzem a inženýrem Johannem Schüttem 22. dubna 1909 v Rheinau. Výrobní závod se nacházel v Brühlu u Mannheimu a později byl rozšířen o další závody v Zeesenu a Lipsku.
Společnost Schütte-Lanz (SL) se v předválečném období etablovala především na poli stavby vzducholodí a byla tak ranným konkurentem světově známé společnosti Ferdinanda von Zeppelina. Hlavní produkce vzducholodí probíhala v letech 1909 – 1917 a za tu dobu vzniklo na dvě desítky vzducholodí a plánovala i poválečná stavba, kdy se počítalo s jednou výzkumnou a čtyřmi osobními. Impulsem ke stavbě vzducholodí se stala nehoda modelu Zeppelin LZ 4 u Echterdingenu v roce 1908. Tehdy se profesor Johann Schütte (1873–1940) rozhodl ve spolupráci se svými studenty vyvinout vlastní výkonnou vzducholoď. Spolu s Dr. Karlem Lanzem, průmyslníkem a výrobcem dřevěných výrobků, zahájili 22. dubna 1909 stavbu prvního modelu Schütte-Lanz Luftschiffbau. Jejich vzducholodě byly poměrně úspěšné, vyzrále a přinesly celou řadu nových inovací. Hlavním rozdílem mezi vzducholoděmi a vzducholoděmi typu Zeppelin byl jejich konstrukční materiál, kdy kostra byla vyrobena ze dřeva/překližky. Což ale v případě námořních vzducholodí byl problém kvůli zvýšené vlhkosti. Proto se vzducholodi této značky uplatnili především u armádních složek.
Nicméně stavba vzducholodí nebyla jedinou činností společnosti Schütte-Lanz. Stejně jako řada jiných, tak i tato firma v druhé polovině války dospěla k tomu, že vzducholodě se stávají poměrně zranitelné a je potřeba válečné úsilí podpořit stavbou letadel. V roce 1915 ve výrobním závodu v Zeesenu v Braniborsku vznikla replika úspěšného britského letounu Sopwith Tabloid pod označením D.I. Jednalo se o jeden prvních stíhacích německých dvouplošníků, ale armádními složkami byl odmítnut, protože v té době se po nebi proháněli převážně jednoplošné stíhací stroje, které pilotovi poskytovali lepší výhled. Čas pro dvouplošné stíhačky zatím ještě nepřišel. Plánovaný vylepšený model D.II, který měl výkonnější řadový motor Mercedes o výkonu 100 k, tak nebyl dále rozvíjen, protože se neočekával úspěch u armádních činitelů.
V letech 1916/1917 vznikly další prototypy modelů D.III a D.IV, kde se pořád konstrukce točila kolem modelu s dvojicí křídel. Řešil se aerodynamický tvar letounu i kapotáž motoru pro zajištění vyšší rychlosti letounu. Ovšem letové vlastnosti prototypů nebyly příliš přesvědčivé a k sériové výrobě nedošlo. Od plánovaného modelu D.V bylo rovněž upuštěno, protože nebyl k dispozici překomprimovaný motor Mercedes D.IIIavu. Podobně dopadl i další model D.VI a D.VII, který jako jediný byl vyroben v počtu alespoň tří kusů. Jinými slovy, společnost Schütte-Lanz byla sice poměrně úspěšná ve stavbě vzducholodí, ale v případě stíhacích letounů se jim v těžké konkurenci nepodařilo se prosadit.
Model Schütte-Lanz Dr.I
A podobně měl i dopadnout popisovaný model Dr.I. Společnost Schütte-Lanz se v roce 1917 vezla na tehdejší módní vlně tříplošníků a proto zkusila vzít přechodí prototyp D.III a upravit jej na tří plošnou verzi. Tento stroj využil trup, ocasní plochy, motor a podvozek z výše uvedeného D.III. Nová křídla měla menší rozpětí a jednoduché vzpěry ve tvaru písmene „N“. Prostřední křídlo bylo připevněné k horní části trupu a horní bylo vzpěrami podepřeno jak v místech trupu, tak na křídlech. Za pohonnou jednotku byl vybrán úspěšný vodou chlazený řadový pístový šesti válcový motor Mercedes D.III o výkonu 120 kW (160 k). Vrtule byla standardní dřevěná, dvoulistá s pevným stoupáním. Maximální rychlost 195 km/h nebyla na svou dobu a na trojplošník s větším čelním odporem vůbec špatná. Stejně tak i stoupání 2,61 m/s, což umožňovalo výstup do 1000 m za tři minuty, ale do 5000 metrů to již bylo údajně 31,9 minuty. Výzbroj byla zvolená standardní, tedy v podobě dvou synchronizovaných kulometů LMG 08/15 ráže 7,92 mm. Model Schütte-Lanz Dr.I se od 27. května do 28. června 1918 zúčastnil výběrového řízení na nový stíhací letoun císařského Německa, ale jaké výkony zanikly ve světle konkurentů, především pak vynikajícího Fokkeru D.VII. Hlavní konstruktér Walter Stein byl nepochybně zklamán, že ani tento jeho model neuspěl. Podle některých zdrojů prototyp poprvé vzlétnul v lednu 1918, podle některých již koncem roku 1917.
Bohužel se mi nepodařilo k tomuto jinak zajímavému modelu více zjistit. Přeci jenom jednalo se jen o prototyp, i když použitého v testech na hlavní stíhací letoun v létě 1918. Ani žádný jiný model se tomuto výrobci nepodařilo prosadit do sériové výroby a letouny Schütte-Lanz tak obecně musíme vnímat spíše jen jako raritu.
Technická specifikace – SCHUTTE-LANZ Dr.I
První vzlet: leden 1918
Posádka: 1
Délka: 6,5 m
Rozpětí křídel horní: 8,0 m
Rozpětí křídel dolní:
Výška:
Plocha křídel: 22,96 m2
Prázdná hmotnost: 860 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost:
Pohonná jednotka: 1x vodou chlazený řadový pístový šestiválcový motor Mercedes D.III
Výkon pohonné jednotky: 120 kW (160 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: dřevěná dvoulistá s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 195 km/h
Dolet:
Dostup:
Doba výstupu: 1.000 m za 3 minuty
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 2x synchronizovaný kulomet Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 1 ks prototyp
Zdroj:
www.airwar.ru
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
