Italský lehký bombardovací letoun - prototyp
doba vzniku 1918
Když kolega Zemakt před časem zde na Palbě dal mezi raritní a zajímavé letecké fotky stroj krabicovitého tvaru s trojicí křídel, tak velmi správně tušil, že se chytnu jak pomyslný kapr na udici. Nejen že se trefil do mého momentálního rozpoložení, kdy jsem si odskočil od námořních lodiček k letounům z První světové války, ale správně mi naservíroval aktuálně zpracovávané stroje v uspořádání se třemi křídly. Jinými slovy, jim na stříbrném táců předložený stroj mě ihned zaujal, ale bez mučení se přiznám, že jsem jej nepoznal. Marně jsem i dumal na designem, protože řada zemí a leteckých společností z té doby měla svůj nezaměnitelný rukopis, ale já se prostě nechytal. Spíše jsem v té předložené fotce viděl nějakého potrhlého Francouze, než Itala. No a nedalo mi to, a vrhnul jsem se na hledání informací k tomuto zajímavému stroji.
Vývoj
V roce 1917 vydalo technické ředitelství italského Královského vojenského letectva specifikaci pro nový lehký bombardovací letoun, který měl být schopen rychlostí 200 km/h přepravit nad nepřátelské pozice pumový náklad o hmotnosti do 400 kg. Mělo se tak jednat o lehký bombardovací letoun. Mezi výrobce, kteří o konstrukci nového letounu projevili zájem, byla i společnost Caproni. Nyní něco o firmě Caproni.
Společnost byla založena v roce 1908 italským průkopníkem letectví a leteckým inženýrem Giovannim Battistou "Gianni" Capronim. Původně se od roku 1911 jmenovala Società de Agostini e Caproni, poté Società Caproni e Comitti. Caproni byl zodpovědný za dokončení prvního letounu italské konstrukce v roce 1911. Její hlavní výrobní závody byly umístěny v Taliedu, okrajové čtvrti Milána, poblíž letiště Linate, zatímco divize Caproni Vizzola sídlila ve Vizzola Ticino, poblíž letiště Milán-Malpensa. Firma zpočátku vyráběla řadu malých jednomotorových letadel, včetně Caproni Ca.1, Ca.6 a Ca.12; ty se staly důležitými milníky v raném vývoji italského letectví. Jako takový se Caproni stal jedním z nejdůležitějších spojeneckých výrobců letadel během První světové války. Firma byla zodpovědná za konstrukci a výrobu velkých vícemotorových bombardérů dlouhého doletu, jako byly například třímotorové Caproni Ca.32, Ca.33, Ca.36 a Ca.40. Tyto letouny byly přijaty nejen italskou armádou, ale také Francouzi. Bombardéry Caproni byly významným příspěvkem k vývoji těžkých letadel.
Giovanni Battista Caproni navrhnul letoun s trojplošnou konfigurací křídel, ale pouze s jedním motorem umístěným v trupu. Konstrukce trupu byla převážně dřevěná s překližkou a impregnovaným plátnem hlavně na křídlech. To vše mělo letounu zajišťovat nízkou hmotnost a velká plocha křídel měla poskytnout dostatečný vztlak nejen pro letoun, ale samozřejmě i pumový náklad. Díky trojicí křídel se očekávalo, že lehký bombardér bude schopen klouzavým letem se dostat nad nepřátelské pozice, kde svůj pumový náklad umístěný v trupu vyklopí na nepřítele.
První prototyp byl dokončen v roce 1918 a poprvé se vznesl do vzduchu na letišti Taliedo. Prototyp byl zkoušen hned s několika typy motorů, protože v jeho případě díky velikosti a odporu křídel byl motor tím hlavním, co dávalo šanci na úspěch či neúspěch konstrukce. Nejprve byl zkoušen motor Liberty L-12 o výkonu 450 k, následně Franco Tosi FT. Zkoušel se i motor V.12 o výkonu 420 k, který se ale ukázala jako příliš slabý a neumožnil dosáhnout požadované rychlosti 200 km/h. V této fázi se o projekt začali zajímat jak americké, tak i britské letecké síly. Jelikož motor byl alfa a omegou celého projektu, uvažovalo se o instalaci silnější jednotky v podobě motoru Fiat A.14 o výkonu 515 kW (700 k), s nimž se kromě jiného očekávala maximální rychlost kolem 240 km/h. Tady je potřeba si uvědomit, že v takovém případě by se jednalo o jeden z nejrychlejších strojů První světové války bez ohledu na typ. Jinými slovy, tento lehký bombardér by byl rychlejší než většina tehdejších stíhacích strojů. Dokázal by tedy udeřit na nepřítele, vyklopit svůj smrtonosný náklad a rychlostí, kterou by nepřítele nedokázal opětovat, by unikl na svá domovská letiště. Proto nás nepřekvapí zájem ze strany amerických a britských sil.
Výzbroj byla zajištěná v podobě dvou kulometů ráže 7,7 mm, kde první z nich byl instalován na hřbetu křídla a mohl být použit i mimo osu letadla. Druhý byl umístěn v trupu v jeho spodní části a střelec tak kontroloval spodní polosféru.
I přes svůj slibný předpoklad stát se úspěšným lehkým bombardérem poháněným, jedním motorem, se nakonec letou CA.53 nedostal do sériové výroby. Hlavním důvodem byla tehdejší doba, které více upřednostňovala těžší bombardovací stroje. Ty mohli i při nižší rychlosti, ale v doprovodu stíhacích strojů, nad předpokládaný cíl donést mnohem větší pumový náklad a tím pádem způsobit nepříteli větší škody. Navíc dvou a více motorové verze bombardérů snižovali určité riziko nespolehlivosti motorů tehdejší doby. Pokud by v případě stroje typu CA.53 vypadnul z provozu jeho hlavní a hlavně jediný motor, tak prostě letoun šel k zemi. V případě strojů s více motory by šlo se zbavit přebytečné hmotnosti a pokusit se s jedním motorem vrátit zpět na základnu, i když i tato cesta nebyla bez rizika.
V každém případě letoun Caproni Ca.53 nedostal tu možnost vyzrát v úspěšnou konstrukci. Sám Caproni opustil další práce na letounu několik týdnů před uzavřením příměří v listopadu 1918. Po První světové válce Caproni navrhnul dvě civilní verze Ca.53, což bylo čtyřmístné dopravní letadlo s uzavřenou kabinou. Rovněž z verze Ca.53 po válce vyvinul plovákovou verzi známou jako Ca.55. Tyto oba projekty ale zůstaly jen na rýsovacích prknech ale nikoliv z důvodů, že by se jednalo o zbytečné projekty. Hlavním důvodem neúspěchu byla poválečná situace, která nepřála civilní letecké dopravě v měřítku, kdy by se na palubě přepravoval jen omezený počet cestujících. Prototyp Ca.53 je v současné době vystaven v muzeu Caproni, lépe řečeno to, z něj zůstalo.
Technická specifikace – CAPRONI Ca.53
První vzlet: 1918
Posádka: 2
Délka: 9,23 m
Výška: 3,86 m
Rozpětí křídel horní: 14,30 m
Rozpětí křídel dolní:
Plocha křídel: 65 m2
Prázdná hmotnost: 1.600 kg
Vzletová hmotnost: 2.400 kg
Pohonná jednotka: 1x vodou chlazený pístový motor Tosi Type FT-12, V-12
Výkon pohonné jednotky: 340 kW (450 k)
Poměr výkonu/hmotnost:
Zatížení křídla:
Vrtule: čtyřlistá dřevěná s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 180 km/h, cestovní rychlost 165 km/h
Dolet:
Dostup:
Doba výstupu:
Zásoba paliva a maziva:
Výzbroj: 2x kulomet ráže 7,7 mm, jeden z nich umístěn na hřbetu křídla 400 kg pumového nákladu ve vnitřní pumovnici
Postaveno strojů: 1x prototyp
Hodnocení
Letounu se přezdívalo „triplanino“, neboli malý trojplošník, což vzhledem k dosavadním velkým strojům, které Caproni stavěl, bylo na místě. V každém případě nelze tomuto letounu upříst zajímavou historii a jeho technické parametry. Při relativně malých rozměrech byl dobře vyzbrojen a dokázal by nad cíl donést 400 kg pumového nákladu, což na svou dobu rozhodně nebylo málo. Vlastní „krabicovitá“ konstrukce může na někoho působit zvláštně, ale na druhou stranu zajišťovala dostatečnou pevnost, což při užitečném zatížení a předpokládané maximální rychlosti bylo výhodou. Takže pokud někdo stroj hodnotí po estetické stránce, tak si musí hlavně uvědomit tu stránku užitnou. I z toho důvodu byly vzpěry mezi křídly skutečně masivní. Zajímavostí bylo, že letoun mohl použít přídavnou palivovou nádrž, kterou bylo možno v případě potřeby odhodit (vlastní patent) a také, že kulometné stanoviště ovládala jak horní, tak i dolní polosféru. Vlastní projekt byl ukončen nejen k výše uvedeným důvodům, ale i kvůli vytíženosti společnosti Caproni na stavbě sériově vyráběného těžkého bombardéru letounu Ca.5, který vznikl ve více jak 660 exemplářích.
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
www.wikipedia.org
www.airwar.ru
https://flyingmachines.ru/
aviationsmilitaires.net
