Stabilizace fronty, potlačení infiltrace nepřítele a nové možnosti tlaku na něj — to jsou první výsledky vstupu Třetího armádního sboru do vlastního pásma odpovědnosti.
Před rokem ztrácela Ukrajina ve směru Borova — Lyman až 70 kilometrů čtverečních měsíčně. Dnes je to jeden z nejpevnějších a nejstabilnějších úseků fronty.
Proč Třetí sbor vytvořil vlastní PVO, kde nahrazuje lidi roboty, co přináší dálkové odpalování bezpilotních letounů a jak se změnil i běžný život brigád, které se začlenily do „Trojky“
— čtěte v komentáři brigádního generála Andrija Bileckého pro „Ukrajinskou pravdu“
Rok v boji: co ukázal sborový experiment na frontě
Může armáda vyhrávat nikoli počtem, ale kvalitou řízení? Jsou vůbec možné reformy v armádě, která právě válčí?
Před rokem se Třetí armádní sbor stal polygonem pro ověření těchto myšlenek v praxi. Dnes už je možné bilancovat první výsledky. Všechna předpovídaná pluska jsme uviděli dříve, než jsme čekali. A výzvy i mínusy se ukázaly jako méně kritické, než jsme si představovali.
4.června 2025 se Třetí armádní sbor (3АК) rozvinul ve svém pásmu odpovědnosti od Borové po Lyman. Stali se jsme prvním sborem Ozbrojených sil Ukrajiny, který zaujal vlastní úsek a vede bojovou činnost silami svých brigád pod jednotným velením.
Pro armádu, která po mnoho let bojovala v podmínkách neustálých kádrových rotací, dočasných operačních uskupení a roztříštěné odpovědnosti, to byl složitý krok. Dnes lze jeho výsledek vyhodnotit.
Stabilizace fronty
Před zahájením sborové reformy ruská armáda v našem současném pásmu aktivně postupovala — Ukrajina ztrácela v průměru 70 kilometrů čtverečních území měsíčně. Rychleji, než jsme čekali, se sboru podařilo proměnit toto pásmo v jeden z nejstabilnějších a nejpevnějších úseků.
To neznamená, že by nepřítel přestal útočit. Nadále probíhají útočné akce nepřítele, letecké údery i pokusy o infiltraci.
Avšak právě infiltrace byla díky sborovému systému fakticky překonána.
Když jsme přicházeli, nepřítel prosakoval do hloubky 15–20 km, což byl velký problém. Nyní všechny brigády sboru fungují jako jediný organismus, jsou v neustálé interakci a jistí jedna druhou. Neexistují švy mezi jednotkami ani území nikoho, chybí nezdravá soutěživost — proto není žádná infiltrace. Plus se objevily nové nástroje, které dočasné struktury OSУВ a ОТУ neměly k dispozici.
Jak naše změny ovlivnily situaci nepřítele?
Naše současné pásmo zůstává pro Rusy jednou z priorit.
V polovině května náčelník generálního štábu ozbrojených sil RF Valerij Gerasimov hlásil Putinovi dobytí obce Borova a také 85% kontrolu nad Lymanem. Na začátku května ministr obrany RF Andrej Belousov blahopřál 423. gardovému motostřeleckému pluku RF k dobytí Borové.
Naaranžované video z bojů Rusové pravděpodobně natočili v obci Kolomyjčycha, která byla okupována hned na začátku plnohodnotné invaze. Natáčeli tedy 55 km od Borové, což vyvolalo kritiku dokonce i v kruzích Z-propagandy.
Proti Třetímu armádnímu sboru působí hned tři ruské armády — 20. a 25. vševojsková armáda a také 1. tanková armáda. Početně naše síly převyšují. Rusové pravidelně dostávají posily, protože mají potřebu přizpůsobovat realitu svým proklamovaným „vítězstvím“.
Sbor jim nedovoluje ani realizovat to, co prohlašují, ani se přiblížit ke slovjansko-kramatorské aglomeraci a ohrozit Izjum.
Navzdory pravidelným prohlášením Rusů o úplné okupaci Luhanské oblasti zůstávají pod kontrolou 3. armádního sboru obce Nadija, Novojehorivka a Hrekivka. Za celý rok Rusové nedokázali pohnout touto linií ani o metr.
Koncem května 2026 prapor bezpilotních systémů (BBS) Třetího sboru zasadil údery ruské logistice v okupované části Luhanské oblasti. Konkrétně se dostali až k administrativní hranici mezi Ukrajinou a Ruskem — ke srpnovému hraničnímu přechodu Izvaryne, což je 205 km hluboko v území kontrolovaném nepřítelem.
Bezpilotní síly sboru zahájily operaci s cílem ovládnout logistické trasy nepřítele v Luhanské oblasti. Nedávno začaly naše drony dolétat i do Doněcku.
Jak se podařilo pásmo stabilizovat?
Stabilita fronty nevzniká sama od sebe.
Za rok sbor vybudoval víceúrovňový systém obrany: nové pozice, pozorovatelny, ženijní zátarasy, logistické trasy, systém palebného ničení. Bylo položeno zhruba 15 km cest, postaveny tisíce krytů pro techniku a zemljankek, obnoveny zničené přechody a podobně.
Nainstalovali jsme 50 km antidronové ochrany na trasách přesunu. Vybudovali jsme stovky kilometrů nevýbušných zátarasů.
Zajistili jsme v pásmu spolehlivé vojenské spojení, podstatně navýšili výpočetní kapacity IT, zavedli nové směry, například bezpečnost operací, a změnili přístupy k požární bezpečnosti. Těžko jmenovat oblast fungování jednotek, která by neprošla zásadní transformací.
Jednou z hlavních priorit rozvoje sboru se stala robotizace.
Pozemní roboti: nový standard války
Dnes každý druhý pozemní robotický komplex (NRK) ukrajinské armády funguje v Třetím sboru. Vytvořili jsme první rotu úderných NRK na světě, otevřeli vlastní školu pro výcvik operátorů a jako první v historii války zajali ruské vojáky pouze pomocí robotů, bez nasazení pěchoty.
Na některých úsecích probíhá logistika a evakuace raněných výhradně prostřednictvím pozemních bezpilotních robotických systémů. Během roku provedly kolem 20 tisíc jízd, přepravily téměř čtyři tisíce tun nákladu a evakuovaly více než šest stovek raněných.
V dubnu 2026 robotické komplexy sboru poprvé evakuovaly i civilní osobu — 77letou ženu, která se pokoušela dostat ze zóny bojových operací.
Pásový robot TW 12.7 s kulometem M2 Browning držel pozice měsíc a půl samostatně, bez přítomnosti lidí.
Nahrazujeme vojáky stroji všude, kde je to jen možné.
Kontrola vzdušného prostoru
Zřídili jsme pluk PVO — první mezi armádními sbory Pozemních vojsk, které mají vlastní linii přímého dotyku s nepřítelem. Jde o unikátní útvar v rámci Pozemních vojsk — 1030. protiletadlový raketový pluk „Aquila“. PVO Třetího sboru funguje jako první sled celostátní protivzdušné obrany ve svém pásmu.
Jako první mezi liniovými suchozemskými brigádami jsme začali ničit „Šáhedy“ a zavedli do tabulkových počtů jednotky protiletadlových dronů-stíhačů, čímž vznikly celé baterie v rámci protiletadlových oddílů brigád.
Třetí sbor zachycuje až 70 % „Šáhedů“, které letí přes naši zónu operační odpovědnosti na ukrajinská města.
Od loňského léta se podařilo výrazně zvýšit počet posádek a skupin rychle reagujících na vzdušné hrozby. Díky vytvoření souvislého radiolokačního pole v naší zóně odpovědnosti jsme získali novou kvalitu krytí a reakce.
V průběhu roku 2025 byla PVO Třetího sboru lídrem v boji proti multikoptérám na linii dotyku.
Zprovoznili jsme systém potírání nepřátelských „Maviců“.
Rozvíjíme nový směr – vzdálené řízení dronů-stíhačů a už máme úspěšné případy: PVO 53. samostatné mechanizované brigády sestřelila „Šáhed“ ve vzdálenosti 263 km od pilota k bodu zásahu, Třetí útočná zničila nepřátelský průzkumný letoun „Merlin“ 30 km od fronty.
UAV: měřítko, které mění válku
Jednotky bezpilotních letounů (UAV) provedly přes 300 tisíc úderných misí a zajistily více než půl milionu hodin vzdušného pozorování.
Dosáhli jsme úrovně přes 3 tisíce sestřelených vzdušných cílů měsíčně, mezi nimiž jsou i vzácné bezpilotní letouny protivníka.
Rozvinuli jsme schopnost zasahovat cíle na vzdálenost 200 km.
Vojenská medicína
Byl vytvořen zdravotnický prapor – jeden ze tří samostatných zdravotnických praporů, které v Obranných silách existují. Náš se stal prvním, který působí přímo v zóně bojových akcí.
Zavedli jsme prohloubený výcvik v taktické medicíně pro veškerý personál včetně úrovně CLS. Vycvičeno bylo přes 500 zdravotníků.
V roce 2026 se zdravotnická infrastruktura nadále rozšiřuje — roste počet zdravotníků i instruktorů.
Na úrovni sboru funguje vlastní nemocnice, byla vytvořena krevní banka s certifikovaným personálem. Byla vybudována další zdravotnická infrastruktura – ošetřovny a ambulance, kde jsou k dispozici specializovaní lékaři, rentgen, ultrazvuk atd.
Vlastní vojenská lékařská komise (VLK) — poprvé v OSUA procházejí vojáci lékařskou komisí přímo ve sboru, bez front, hrubosti a ponižování.
Raněné po evakuaci do nemocnic přebírá Patronátní služba, která rovněž rozšířila své kapacity na úroveň sboru a nadále vrací do služby více než 85 % raněných.
Základ všeho: výcvik
Důležitým hybatelem změn je vzdělávání. V Třetím sboru se učí a zdokonalují své dovednosti naprosto všichni. Učí se jak v rámci sboru, tak v jiných výcvikových střediscích na Ukrajině i v zahraničí, kde společně se spojenci budujeme odpovídající infrastrukturu.
Seržantský sbor — to je moje osobní priorita. Vychováváme seržanty z řadových pěšáků, zvyšujeme kapacity pro jejich výcvik a rekvalifikaci, kardinálně měníme samotnou filozofii této funkce.
Sovětský model seržanta-dozorce nefunguje, protože neexistuje automatický respekt k funkci. Náš model je seržant-mentor, kterého si váží pro jeho odbornost a zkušenosti. Jen za posledního půl roku sbor posílil seržantskou kostru: přidali jsme stovky velitelů družstev, kolem stopadesáti hlavních seržantů čet, posílili jsme hlavní seržanty praporů, oddílů i instruktorský sbor.
Během roku jsme se celkově posunuli na novou úroveň přípravy štábů, k čemuž přispívá i interakce mezi jednotlivými sbory. Příkladem je společná práce 3. armádního sboru a brigády „Chortycja“. Spolupráce otevírá nové možnosti ve zvyšování úrovně řízení.
Lidský faktor a změna myšlení
V roce 2025 sbor dostal do podřízení brigády, které byly dlouhodobě v těžkých bojích, utrpěly ztráty a ztratily důvěru v systém velení. V některých brigádách byla naplněnost stavu nižší než dvacet procent.
Proto se jedním z našich klíčových úkolů stala obnova a navyšování jejich bojeschopnosti.
Pro nás bylo největší výzvou roztáhnout Třetí útočnou brigádu na ještě větší pásmo a paralelně ji využít jako dárce kádrů pro ostatní jednotky sboru. Částečně se tak stalo, ale jak se v procesu ukázalo, brigáda byla na takové rozšíření připravena.
Místy bylo nutné změny zavádět doslova ručně. Schopnosti brigád se měsíce nemohly pohnout z mrtvého bodu, navzdory zlepšení zásobování a vyladění vnitřních procesů. Vysílali jsme doslova tajné revizory, abychom pochopili, kde je chyba.
Takto byl v 60. brigádě odhalen případ korupce — její dřívější velení, které tam bylo před námi, na papíře uzavíralo smlouvy na nákup FPV dronů a kolimátorových zaměřovačů, ale v reálu vyvádělo státní peníze v hotovosti. Velitel a jeho spolupachatelé byli pohnáni k odpovědnosti, schéma bylo zlikvidováno a vedení jsme vyměnili. Dnes je to jedna z nejsilnějších brigád sboru.
V jiných jednotkách byly obrovské problémy s logistikou a sklady. V některých podřízených útvarech se na jednom špatně chráněném místě skladovaly potraviny, drony i munice. Někde chyběla lednice a vojáci celé roky nedostali maso, ačkoli sami velitelé měli stravování zajištěné skvěle.
Byla tu brigáda, která vozila dřevo na bunkry z místa své domovské posádky vzdáleného tisíc kilometrů. Někde se měsíce neopravovala těžká vozidla, protože velení brigád se bálo nahlásit, že existují nějaké problémy. Jsou to sice banální provozní příběhy, ale i ty ovlivňují výsledek.
Armádní zvyky – jako nehlásit špatné zprávy a obecně „kulaté nosit a hranaté válet“ – byly větším problémem než i samotná přímá korupce.
Vojáci bývají vůči možnosti pozitivních změn skeptičtí a jsou nastaveni tak, že každou reformu je potřeba prostě přečkat. Trvalo dost času, než lidé uvěřili ve skutečné změny.
Když se změny staly zjevnými, začali se do brigád vracet i ti, kteří dříve svévolně opustili útvar (SZO). Byl dokonce případ, kdy k 63. samostatné mechanizované brigádě dorazil navrátilec, který strávil více než rok a půl ve Finsku.
To znamená, že lidé jsou připraveni pracovat na výsledek, pokud se na minimum omezí faktory demoralizace.
Důsledky reformy
Navzdory tomu, že bylo nutné současně budovat, reformovat i bojovat, a to navíc v obrovském a složitém pásmu, dokázali jsme získat všechna očekávaná pluska sborového systému. Očekávaná mínusy se neukázala tak katastrofální, jak jsme předpovídali.
Výsledky, kterých se podařilo dosáhnout, mají společný základ.
Moderní válka přestává být soutěží v bezohledném spalování lidských životů. Dnes je to konkurence systémů řízení, technologií, rychlosti rozhodování a schopnosti učit se rychleji než nepřítel.
Právě proto je sborový model důležitý, a to ne jako nějaká další organizační reforma. Jeho smysl spočívá ve vytvoření jednotného organismu, v němž velitel nese odpovědnost za celý cyklus — od výcviku bojovníka až po výsledek na bojišti.
Rok fungování Třetího armádního sboru nedává důvod k uspokojení. V současnosti probíhají těžké boje a před námi je ještě velmi mnoho práce.
Tento rok však dal odpověď na hlavní otázku: dokáže ukrajinská armáda vítězit nad nepřítelem díky vyšší efektivitě řízení a využívání zdrojů?
Podle mého názoru je odpověď zřejmá.
Ukrajina nezvítězí masou ani krutostí. Zvítězí díky technologickému pokroku, intelektu a vůli k reformám.
Andrij Bileckyj, velitel Třetího armádního sboru, brigádní generál.
https://www.facebook.com/share/p/1Cc3Jz ... tid=wwXIfr
