Německý stíhací hydroplán
doba vzniku 1916
Hansa und Brandenburgische Flugzeugwerke (častěji jen Hansa-Brandenburg) byla německá letecká společnost, která působila během první světové války. Vznikla v květnu 1914 koupí Brandenburgische Flugzeugwerke Camillem Castiglionim, který továrnu přemístil z Liebau do Braniborska . Hlavní konstruktér společnosti byl Ernst Heinkel, známý především z období Druhé světové války. Na podzim roku 1915 se Hansa-Brandenburg stala největším výrobcem letadel v Německu s kapitálem 1 500 000 marek, 1 000 zaměstnanci a dvěma dalšími továrnami - jednou v Rummelsburgu v Berlíně a další ve Wandsbeku v Hamburku. Ačkoli výroba probíhala v Německu, Castiglioni byl Rakušan a mnoho vojenských letadel této firmy bylo vyrobeno pro rakousko-uherské letectvo. Firma se stala známou zejména díky velmi úspěšné sérii plovákových stíhaček a průzkumných letounů, které byly během války používány německým císařským námořnictvem. Hansa-Braniborsko nepřežila na poválečném trhu a ukončila svou činnost během roku 1919.
Hansa-Brandenburg CC (kde označení CC pochází z iniciál finančníka Hansa Brandenburg Works, Camilla Castiglioniho) byl navržen Ernstem Heinkelem v roce 1916 pro použití rakousko-uherským námořnictvem. Prototyp byl objednán 25. září 1916 a dodán do Warnemünde 6. listopadu 1916 s námořním číslem 946. Po zkouškách byl 14. prosince 1916 přijat do sériové výroby, která se dělila pro německé a rakousko-uherské letecké síly.
Jednalo se o jednomotorový jednomístný létající člun s tlačným motorem umístěným mezi křídly. Spojení horního a dolního křídla u tohoto létajícího „člunu“ bylo provedeno zajímavým způsobem. Použily se běžné „W“ vzpěry ale v takovém vzájemném uspořádání, že vytvářeli tvar hvězdice. Podobné řešení vzpěr bylo použito již u modelu D.I a KDW.
Německá verze
Pro německé služby se používal motor Benz Bz.III o výkonu 110 kW (150 k) a výzbroj v podobě jednoho či dvou kulometů LMG 08/15 ráže 7,92 mm. Německo od února 1917 obdrželo 36 strojů ve dvou výrobních sériích s vrtulí od společnosti Axial, které používalo u svých námořních základen a přístavů na Baltském moři. Od července 1917 byla letadla ale dočasně uzemněná kvůli problémům se silnou vibrací křídel. Letouny byly následně vybavené dodatečnými vzpěrami. Kromě sériové výroby výše uvedeného počtu z výrobního závodu Hansa-Brandenburg probíhala i licenční stavba u společnosti Phönix Flugzeugwerke a Ufag. Z této licenční výroby byl první letoun námořním leteckým silám předán 16. prosince 1916.
Rakousko-Uherská verze
Model CC používalo kromě Německa i Rakousko-Uhersko, které ale používalo motor Austro-Daimler o výkonu 119 kW (160 k), nebo silnější motor Hiero o výkonu 130 kW (180 k). Jako výzbroj se používal jeden kulomet Schwarzlose ráže 8 mm. Rakousko-Uhersko zakoupilo 37 letounů, které se používali k zajištění vzdušné obrany přístavů a námořních základen na pobřeží Jaderského moře. Rakousko-Uhersko zřejmě obdrželo blíže nespecifikované množství strojů z licenční výroby. Byly přidělovány k rakouským létajícím člunům třídy „A“ , kde nad Jaderským mořem sváděli neúprosné souboje s obratnějšími italskými stroji Nieuport 11. Na tomto stroji rovněž létal Gottfried von Banfield.
Banfield je nejúspěšnějším rakousko-uherským námořním letcem s 9 potvrzenými a 11 nepotvrzenými vzdušnými sestřely a zaujímá 6. místo nejúspěšnějších leteckých es Rakouska-Uherska. Skutečnost, že odlétal většinu svých misí nad severním Jaderským mořem a proto mnoho z jeho uváděných vzdušných vítězství nemohlo být potvrzeno, vysvětluje jeho vysoký počet nepotvrzených vzdušných vítězství. Dne 31. května 1917 dosáhl poručík Gottfried Banfield prvního nočního vzdušného vítězství v historii letecké války. Ve 22:30 donutil italskou loď, aby přistála poblíž hradu Miramare.
Technická specifikace – HANSA-BRANDENBURG CC
První vzlet: 1916
Posádka: 1
Délka: 7,69 m
Rozpětí křídel horní: 9,3 m
Rozpětí křídel dolní: 7,38 m
Plocha křídel: 26,5 m2
Prázdná hmotnost: 800 kg
Užitečné zatížení:
Vzletová hmotnost: 1.080 kg
Pumový náklad:
Výška: 3,57 m
Pohonná jednotka: 1x vodou chlazený šestiválcový řadový pístový motor Benz Bz.III
Výkon pohonné jednotky: 110 kW (150 k)
Poměr výkonu/hmotnost: 0,10 kW/kg
Zatížení křídla: 40,8 kg/m2
Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevným stoupáním o průměru 2,7 m
Rychlost maximální: 175 km/h
Dolet: 500 km
Dostup: 4.000 m
Doba výstupu: 4,8 min do 1.000 m
Zásoba paliva a maziva: 180 L paliva
Výzbroj: 1x nebo 2x kulomet LMG 08/15 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 73 ks + 135 ks licenčně vyráběných u fa Phoenix
Varianta A.62 - trojplošník
V rámci tehdy moderního trendu stavět letadla se třemi a více křídly, padlo rozhodnutí postavit prototyp, který by měl místo dvou, tři křídla a který byl určen pro potřeby rakousko-uherského námořního letectva. Horní křídlo se posunulo výše a mezi toto horní a spodní bylo vložené křídlo s krátkým rozpětím. Opět byl použitý systém vzpěr vytvářející hvězdici. Na jaře roku 1917 byl prototyp označený sériovým číslem A.62 (někdy uváděno A.45) odeslán do Rakousko-Uherska, kde na podzim stejného roku během testů došlo k nehodě při přistání. Letoun byl silně poškozen a byl odepsán ze stavu. Dále se trojplošný koncept nerozvíjel.
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
www.destinationsjourney.com/historical- ... fen-ff-60/
www.airwar.ru/enc/bww1/ff60.html
FF-60 (гидросамолет 1918)
