Německé dvoumístné průzkumné letadlo z WW1 - prototyp
doba vzniku 1917
Pod dojmem řady filmů a dokumentů z první světové války by se mohlo zdát, že vedle nejběžnějších dvouplošných letounů se na bojištích proháněl jen jeden tříplošný model, kterým byl Fokker Dr.I tak často medializovaného „Rudého Barona“. Nicméně opak je pravdou. Jelikož v té době neexistovali technické konstrukční vymoženosti typu aerodynamického tunelu a dalších dnes běžných konstrukčních prvků, museli se tehdy vystačit s experimentováním. Stačilo, aby se jeden model na frontě pozitivně zapsal a již se ostatní výrobci snažili vzít z tohoto modelu to nejlepší, nebo spíše, co se domnívali, že jej učinilo výjimečným. V případě stroje Fokker Dr.I to bylo třetí křídlo, které umožňovalo vysokou obratnost a stoupavost. Není tedy divu, že u další německé, a nejen německé společnosti se rozhodli ke svým existujícím modelům přidat třetí křídlo ve snaze své modely vylepšit a následně nabídnout Armádě ke schválení a sériové produkci.
Velká německá společnost Allgemeine Elektricitäts-Gesellschaft (AEG) se snažila rovněž se nést na vlně popularity trojplošníků a rozhodla se postavit průzkumný dvoumístný model se třemi křídly. Nicméně nejdříve potřebovali technici z AEG pořešit, co udělat s modelem dvoumístného stroje typu C, kterému se zatím nedařilo prosadit se v těžké konkurenci. Model C měl být použitý k doprovodu průzkumných letadel, nebo případně jejich roli plně převzít. Ovšem varianta C.VII se nakonec ukázala jako horší, než konkurenční letouny z Hannoversche Waggonfabrik a Halberstädter Flugzeugwerke, ale AEG doufalo, že aerodynamičtější verze C.VII by mohla být úspěšná. Idflieg objednal tři prototypy v polovině roku 1917 a AEG se rozhodla postavit jeden jako trojplošník, aby vyhověla Idfliegově fascinaci trojplošníky v té době.
Varianta C.VIII – dvě křídla
Dvouplošná verze stíhacího a pozorovací letounu zahrnovala několik změn v nosnících křídel a také umístění chladiče v konstrukčních „výdutích“ na bocích trupu, plus nové ocasní plochy s horizontálními stabilizátory podporované dvojící vzpěr a jednou meziplošnou vzpěrnou ve tvaru písmene „I“ podpírající křídla. První ze dvou postavených prototypů dvouplošníků byl dokončen v červenci roku 1917. Žádnou díru do světa letectví ale nepřinesl.
Varianta C.VIII Dr – tři křídla
Díky módní posedlostí trojplošníky vznikla i verze Dr, která přímo vycházela z předchozí varianty C.VIII. Trojplošník Dr tak používal stejný trup, motor i ocasní plochy dvouplošníku. Byla přidána další „I“ vzpěra, která měla být schopná nést hmotnost a zatížení třetího křídla. Během letových testů se neukázalo, že by toto řešení zásadním způsobem vylepšilo letové vlastní dvouplošného stíhacího a průzkumného stroje. Není tudíž překvapením, že model C.VIII Dr se nedostal do sériové výroby, i když používal tehdy módní trojplošnou verzi křídel. Navíc se ukázalo, že i přes přidání třetího křídla se nezlepšila stoupavost a naopak maximální rychlost v důsledku čelního odporu křídel poklesla na 165 km/h v horizontálním letu.
Technická specifikace
První vzlet: říjen 1917
Posádka: 2
Délka: 6,2 m
Rozpětí křídel: 9,5 m (horní křídlo)
Rozpětí křídel: 9,1 m (dolní křídlo)
Plocha křídel: 22,67 m2
Prázdná hmotnost: 800 kg
Vzletová hmotnost: 1.160 kg
Výška:
Pohonná jednotka: 1x vodou chlazený řadový šestipístový motor Mercedes D.III
Výkon pohonné jednotky: 120 kW (160 k)
Poměr výkonu/hmotnost: 0,10 kW/kg
Vrtule: dvoulistá s pevným stoupáním
Rychlost maximální: 170 km/h
Doba výstupu: 3,8 min do 1.000 m
Výzbroj: 2x kulomet Parabellum MG 14 ráže 7,92 mm
Postaveno strojů: 2+1 ks
Zdroj:
Václav Němeček – Vojenská letadla 1 – Praha 1989
www.wikipedia.org
https://flyingmachines.ru/
