Kobo. Populacni expoze prisly vzdy az po ukonceni valek . I u nas po stabilizaci . Tzv. Husakovy deti. Kdo by chtel rodit do vyhledovych konfliktu. Baby maji rozum.
Ruská politika a demografie
Re: Ruská politika a demografie
Kobo. Populacni expoze prisly vzdy az po ukonceni valek . I u nas po stabilizaci . Tzv. Husakovy deti. Kdo by chtel rodit do vyhledovych konfliktu. Baby maji rozum.
Re: Ruská politika a demografie
V prípade Ruska možno populačná explozia ešte príde ale čínska.
S prechlastanými a feťáckymi mužikmi nemá záujem žiť žiadna žena ani tá ruská.
S prechlastanými a feťáckymi mužikmi nemá záujem žiť žiadna žena ani tá ruská.
Já bych všechny ty internety a umělý inteligence zakázala.
Re: Ruská politika a demografie
Dlouhé přípravy na budoucí velkou válku
Ruský politolog Alexandr Morozov (od roku 2013 žije v ČR) v rozhovoru pro Kyiv Post hovořil o tom, co si jeho krajané myslí o agresi na Ukrajině a militarizaci země. Dle něj je velká část ruské populace přesvědčena, že na Ukrajině válčí Západ proti Rusku. V Rusku je též sině zakořeněna představa, že stát byl vždy ve válce. Podle něho každý stát ve své historii války vedl, v Rusku má ale militarizace zvláštní význam. "Historik [Igor] Kljamkin vnímá ruské dějiny jako dějiny 'cyklů militarizace'. Ty nejsou spojeny ani tak s technologickými cykly přezbrojování, ale se samotnou historií územního rozvoje Ruska. Historik Alexandr Etkind to nazývá 'vnitřní kolonizací': po tři staletí Rusko osídlovalo území, kde byla města zakládána jako vojenské posádky," zamýšlí se Morozov. Samotný Putin se začal chystat na budoucí velkou válku od roku 2005. "V generálním štábu se ujal názor, že nevyhnutelně vypukne kolem let 2030-2035. Svůj vstup do této války začal Kreml testovat v roce 2014 a od té doby v tomto testování pokračuje." Putin systematicky militarizuje kulturu, vzdělávání, televizní seriály. "Celý úřednicko-mediální aparát nasměroval na ospravedlňování 'moci a velikosti' ruského národa, což je charakteristický znak totalitního režimu," je přesvědčený Morozov. "Společnost se podřídila ideologii zášti: směsi ukřivděnosti a přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Jedná se o postmoderní, digitální diktaturu," říká Morozov. Putinismus si podle něho přivlastnil část neosovětských narativů komunistů a bolševiků, využívá antiimperialismus k manipulaci s globálním Jihem a pohání ho za vůdcem stojící korporace. "Populace jako celek nevidí k putinismu jako modelu vládnutí alternativu. Parlament denně schvaluje groteskní zákony omezující občanská práva a lidé jen více sklánějí hlavy. Mnozí z nás věří, že i když obyvatelstvo pocítí rozčarování nebo pocit zkázy - jako Němci po Dni D a otevření druhé fronty - bude pochodovat až do konce, do kolapsu. Teprve potom začne nějaká nová etapa," uzavírá Morozov.
https://www.kyivpost.com/post/60114
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ru ... .sznhp.box
Ruský politolog Alexandr Morozov (od roku 2013 žije v ČR) v rozhovoru pro Kyiv Post hovořil o tom, co si jeho krajané myslí o agresi na Ukrajině a militarizaci země. Dle něj je velká část ruské populace přesvědčena, že na Ukrajině válčí Západ proti Rusku. V Rusku je též sině zakořeněna představa, že stát byl vždy ve válce. Podle něho každý stát ve své historii války vedl, v Rusku má ale militarizace zvláštní význam. "Historik [Igor] Kljamkin vnímá ruské dějiny jako dějiny 'cyklů militarizace'. Ty nejsou spojeny ani tak s technologickými cykly přezbrojování, ale se samotnou historií územního rozvoje Ruska. Historik Alexandr Etkind to nazývá 'vnitřní kolonizací': po tři staletí Rusko osídlovalo území, kde byla města zakládána jako vojenské posádky," zamýšlí se Morozov. Samotný Putin se začal chystat na budoucí velkou válku od roku 2005. "V generálním štábu se ujal názor, že nevyhnutelně vypukne kolem let 2030-2035. Svůj vstup do této války začal Kreml testovat v roce 2014 a od té doby v tomto testování pokračuje." Putin systematicky militarizuje kulturu, vzdělávání, televizní seriály. "Celý úřednicko-mediální aparát nasměroval na ospravedlňování 'moci a velikosti' ruského národa, což je charakteristický znak totalitního režimu," je přesvědčený Morozov. "Společnost se podřídila ideologii zášti: směsi ukřivděnosti a přesvědčení o vlastní nadřazenosti. Jedná se o postmoderní, digitální diktaturu," říká Morozov. Putinismus si podle něho přivlastnil část neosovětských narativů komunistů a bolševiků, využívá antiimperialismus k manipulaci s globálním Jihem a pohání ho za vůdcem stojící korporace. "Populace jako celek nevidí k putinismu jako modelu vládnutí alternativu. Parlament denně schvaluje groteskní zákony omezující občanská práva a lidé jen více sklánějí hlavy. Mnozí z nás věří, že i když obyvatelstvo pocítí rozčarování nebo pocit zkázy - jako Němci po Dni D a otevření druhé fronty - bude pochodovat až do konce, do kolapsu. Teprve potom začne nějaká nová etapa," uzavírá Morozov.
https://www.kyivpost.com/post/60114
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ru ... .sznhp.box
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Ruská politika a demografie
Kým začne nová etapa, Rusko si prejde z dezilúzie z Putinovej kliky občianskou vojnou.
Já bych všechny ty internety a umělý inteligence zakázala.
Re: Ruská politika a demografie
Další podivná smrt v Rusku: Z okna vypadl bývalý šéf známého vydavatelství
Bývalý šéf vydavatelství Pravda se zřítil z okna. Leontěv měl údajně přehled o tajném bohatství strany.
V Moskvě po pádu z okna v sobotu zemřel prominent komunistického režimu a bývalý šéf vydavatelství Pravda Vjačeslav Leontěv. S jeho smrtí se vyrojily různé spekulace, že nemuselo jít o náhodu nebo sebevraždu. Případ vyšetřuje policie, informovala zahraniční média. Bývalý ředitel vydavatelství Pravda se v sobotu večer zřítil z výšky 21 metrů. Leontěv měl na starosti slavné sovětské noviny – hlásnou troubu vládnoucí komunistické strany – a v této funkci pokračoval dlouho po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, připomněl deník Express s tím, že byl považován za člověka, který měl přehled o tajném majetku strany.
https://cnn.iprima.cz/dalsi-podivna-smr ... .sznhp.box
https://www.express.co.uk/news/world/21 ... -falls-his
Bývalý šéf vydavatelství Pravda se zřítil z okna. Leontěv měl údajně přehled o tajném bohatství strany.
V Moskvě po pádu z okna v sobotu zemřel prominent komunistického režimu a bývalý šéf vydavatelství Pravda Vjačeslav Leontěv. S jeho smrtí se vyrojily různé spekulace, že nemuselo jít o náhodu nebo sebevraždu. Případ vyšetřuje policie, informovala zahraniční média. Bývalý ředitel vydavatelství Pravda se v sobotu večer zřítil z výšky 21 metrů. Leontěv měl na starosti slavné sovětské noviny – hlásnou troubu vládnoucí komunistické strany – a v této funkci pokračoval dlouho po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, připomněl deník Express s tím, že byl považován za člověka, který měl přehled o tajném majetku strany.
https://cnn.iprima.cz/dalsi-podivna-smr ... .sznhp.box
https://www.express.co.uk/news/world/21 ... -falls-his
Re: Ruská politika a demografie
Kreml dal miliony na film o úpadku Západu. Na promítání chodili v průměru tři diváci na celé kino
Ruské ministerstvo kultury letos v létě utratilo miliony rublů za propagandistický film Tolerance. Měl ukázat, jak údajná západní „posedlost liberálními hodnotami“ ničí tradiční společnost. Místo kulturního triumfu se ale z projektu stal výsměch. Podle serveru Meduza si během premiérového víkendu vstupenku koupilo pouhých 192 lidí, což znamená v průměru tři diváky na promítání.
https://www.forum24.cz/kreml-dal-milion ... -internetu
Ruské ministerstvo kultury letos v létě utratilo miliony rublů za propagandistický film Tolerance. Měl ukázat, jak údajná západní „posedlost liberálními hodnotami“ ničí tradiční společnost. Místo kulturního triumfu se ale z projektu stal výsměch. Podle serveru Meduza si během premiérového víkendu vstupenku koupilo pouhých 192 lidí, což znamená v průměru tři diváky na promítání.
https://www.forum24.cz/kreml-dal-milion ... -internetu
Re: Ruská politika a demografie
Njn, když se v Rusku budeš ptát na ulici, každý bude podporovat Putina a SVO, protože... jinak by mohl skončit špatně.Koba píše: ↑11/10/2025, 21:33 Kreml dal miliony na film o úpadku Západu. Na promítání chodili v průměru tři diváci na celé kino
Ruské ministerstvo kultury letos v létě utratilo miliony rublů za propagandistický film Tolerance. Měl ukázat, jak údajná západní „posedlost liberálními hodnotami“ ničí tradiční společnost. Místo kulturního triumfu se ale z projektu stal výsměch. Podle serveru Meduza si během premiérového víkendu vstupenku koupilo pouhých 192 lidí, což znamená v průměru tři diváky na promítání.
https://www.forum24.cz/kreml-dal-milion ... -internetu
Ale na film jít nemusíš. Zvláště když je to za peníze. Takže - tam se ta skutečná "podpora" ukáže
"Ivane, Ivane. Ty palice medvědí. Nic jsi nepochopil!" Dědeček Hříbeček
Re: Ruská politika a demografie
Tajemství za miliardy: Šéf Rostecu nechtěně odhalil vojenská tajemství Kremlu
Lobbing versus úniky: Nechtěné prozrazení -
Čemezov a jeho tým, včetně Vasilije Brovka, investoval 2,6 milionu dolarů do americké firmy Rathmell Short LLP a lobbistů ze Strike Global Diplomacy. Cílem je ovlivnit Kongres a soudy, aby sankce zrušili. Lobbing zde funguje jako diplomatická šachová partie – právníci argumentují, že sankce jsou nelegitimní a škodí globálnímu obchodu. Ale ironií osudu prožívá místo vítězství Rostec kybernetické noční můry.
Hackerská skupina Black Mirror zveřejnila uniklá data z Rostecu, včetně detailů o systému Krasucha-4, určeném k elektronickému rušení protivníka. Tyto úniky odhalují interní procesy a slabiny ruské obrany. Incidenty oslabují ruskou strategii, zatímco Čemezovovy snahy o zrušení sankcí jen zvyšují viditelnost Rostecu pro hackery.
Z ruské perspektivy jsou sankce politickou pomstou. Čemezov deklaruje odolnost Rostecu a volá po technologických investicích, aby Rusko nebylo jen „zdrojem surovin“. Naopak Západ vidí sankce jako štít demokracie – nutný tlak, dokud Rusko neukončí agresi.
https://e-news.cz/aktuality/tajemstvi-za-miliardy/
https://www.msn.com/en-ie/money/technol ... ngNewsSerp
https://theins.ru/en/news/285703
Lobbing versus úniky: Nechtěné prozrazení -
Čemezov a jeho tým, včetně Vasilije Brovka, investoval 2,6 milionu dolarů do americké firmy Rathmell Short LLP a lobbistů ze Strike Global Diplomacy. Cílem je ovlivnit Kongres a soudy, aby sankce zrušili. Lobbing zde funguje jako diplomatická šachová partie – právníci argumentují, že sankce jsou nelegitimní a škodí globálnímu obchodu. Ale ironií osudu prožívá místo vítězství Rostec kybernetické noční můry.
Hackerská skupina Black Mirror zveřejnila uniklá data z Rostecu, včetně detailů o systému Krasucha-4, určeném k elektronickému rušení protivníka. Tyto úniky odhalují interní procesy a slabiny ruské obrany. Incidenty oslabují ruskou strategii, zatímco Čemezovovy snahy o zrušení sankcí jen zvyšují viditelnost Rostecu pro hackery.
Z ruské perspektivy jsou sankce politickou pomstou. Čemezov deklaruje odolnost Rostecu a volá po technologických investicích, aby Rusko nebylo jen „zdrojem surovin“. Naopak Západ vidí sankce jako štít demokracie – nutný tlak, dokud Rusko neukončí agresi.
https://e-news.cz/aktuality/tajemstvi-za-miliardy/
https://www.msn.com/en-ie/money/technol ... ngNewsSerp
https://theins.ru/en/news/285703
Putinov expanzionizmus a večná vojna
https://eurozpravy.cz/analyza/rusko-ma- ... t.4o9y8nx0
Cíle Ruské federace navíc zřejmě přesahují rámec jakýchkoli jednání o přímém ukončení konfliktu. Z dosavadního vývoje vyplývá, že Moskva neusiluje pouze o územní zisky či o institucionální ústupky Kyjeva. Ve hře je širší geopolitická ambice, jíž je proměna bezpečnostního uspořádání v Evropě a oslabení transatlantické soudržnosti. Tato strategie, byť často zastřená rétorikou o „historických právech“, má v praxi destabilizující dopad na celý region a komplikuje možnost dosáhnout dohody, která by byla pro všechny strany politicky únosná.
Ruský svět v praxi
Pokud jsme dosud hovořili o tom, že ruské válečné cíle přesahují jakékoli realistické parametry vyjednaného ukončení konfliktu, pak ideologický rámec, který Kreml v posledních letech postupně budoval, už jen potvrzuje, že nejde o pouhou improvizaci autoritářského režimu pod tlakem okolností. Naopak, vzniká svébytný systém, který se snaží legitimizovat expanzivní revizionismus jako přirozený projev „historické mise“ státu. Tato konstrukce není nijak zvlášť originální, ale je účelově vybraná tak, aby spojila nacionalismus, imperiální nostalgii a pseudonáboženské motivy do jednoho rámce, jenž má působit jako neotřesitelný.
Kreml tím sleduje jednoduchou, ale nebezpečně účinnou strategii: prohlásit stát a vůdce za jediný autentický hlas „pravého národa“. Každý, kdo tento obraz narušuje, je automaticky vytlačen mimo legitimní společenský prostor. Tento mechanismus je klasickým prvkem personalistických diktatur – jejich stabilita se neopírá o institucionální kontrolu, ale o věrnost pečlivě vybraných loajalistů, kteří představují idealizovanou verzi lidu. Ruské mocenské elity si ony symbolické „zástupce národa“ vytvářejí přesně tímto způsobem, jak napsal například německý server DW.
Příznačné je také to, že hranice „národního prostoru“, který se režim snaží reprezentovat, jsou definovány nikoli geograficky, ale kulturně-jazykově a emocionalitou vůči ruskému státu. Taková elasticita umožňuje začlenit do „sféry odpovědnosti“ prakticky libovolné území. V geopolitickém jazyce to znamená, že Moskva si ponechává právo zasahovat všude, kde existuje ruská menšina či kde se dá vykonstruovat narativ o historické příslušnosti. Z vojenského hlediska je to zásadní, protože to proměňuje konflikt na Ukrajině z regionální války na otevřený spor o to, zda se tato doktrína může šířit bez odporu.
Je-li válka prezentována jako obrana „civilizační identity“ proti údajně degradovanému Západu, stává se pro režim nezbytnou součástí vlastní legitimity. To je důvod, proč každý signál o únavě či nerozhodnosti na straně západních spojenců Moskvu neoslabuje, ale naopak povzbuzuje. Kreml je přesvědčen, že stačí vytrvat a politické posuny v Evropě i USA otevřou cestu k donucení Ukrajiny k ústupkům, které by byly dříve nemyslitelné. Tento kalkul, jakkoli cynický, není iracionální, ale naopak je postaven na dlouhodobém pozorování západních politických cyklů, na fragmentaci veřejného mínění a na rostoucím izolacionismu v klíčových státech.
Z toho plyne nepříjemná realita – dokud je ideologická konstrukce současného režimu založena na představě permanentního konfliktu se Západem, nenabízí žádný logický výstup směrem k stabilnímu míru. Každý kompromis je vnímán jako slabost, každý ústupek jako ztráta historické role. Tento režim se odchyluje od pragmatického autoritářství typu Číny či Vietnamu a přibližuje se spíše modelům, které se udržely pouze silou a strachem, a které se zhroutily teprve tehdy, když narazily na nepřekročitelnou hranici svých ambicí.
A právě zde se kruh uzavírá, protože jakékoli vyjednávání o konci války bude narážet na to, že pro dnešní Moskvu je konflikt nejen prostředkem, ale také účelem. Jeho pokračování umožňuje režimu mobilizovat společnost, potlačovat odpor a vytvářet dojem historické nevyhnutelnosti. Ukončit ho by znamenalo odhalit, že cíle, které Kreml deklaruje, nejsou dosažitelné – a to je pro systém založený na kultu osobnosti existenční riziko.
Pokud chce Západ realitu změnit, nebude mu stačit diplomatická snaha nebo apel na racionální kalkul v Moskvě. Režim přehodnotí své plány teprve tehdy, když se přesvědčí, že jeho expanzivní strategie je nejen riskantní, ale především neproveditelná. A to je moment, který se nikdy nedostaví sám od sebe.
Kdo je další na řadě?
Varování evropských vojenských představitelů, že Rusko by bylo schopné zahájit omezený útok na území NATO prakticky okamžitě, jen potvrzuje to, co jsme diskutovali dříve. Současný ruský režim vytváří ideologii a mocenský rámec, v němž je permanentní konfrontace se Západem nikoli výjimkou, ale standardem. Není přitom důležité, zda takový útok skutečně plánuje; důležité je, že si ponechává vojenskou kapacitu i politicko-narativní prostor, aby tuto možnost kdykoli využilo jako nástroj nátlaku. A stejně podstatné je, že Kreml pečlivě sleduje slabiny, rozpory a vnitropolitické turbulence na Západě, jak upozornil server Newsweek.
Evropští velitelé, jako například Alexander Sollfrank, upozorňují na ruskou schopnost provést „malý, rychlý, regionálně omezený“ útok. To je scénář, který se ideálně hodí k testování odhodlání aliance, zejména v regionech, kde by Moskva spekulovala o pomalejší nebo nejednotné reakci. A nemusí jít pouze o pobaltské státy. Rusko dlouhodobě mapuje zranitelnosti na celém východním křídle NATO, od Polska, které je nejaktivnějším podporovatelem Ukrajiny, přes Rumunsko, jež leží v bezprostřední blízkosti ruských operací v Černém moři, až po Slovensko, kde se politická atmosféra výrazně posunula směrem k ambivalenci vůči NATO a EU.
Zároveň je třeba si uvědomit, že ruské úsilí o expanzi a udržení „sféry vlivu“ zdaleka nekončí na hranicích NATO. V postsovětském prostoru probíhají tiché, ale významné tektonické posuny, které mohou Kreml buď povzbudit, nebo vyprovokovat k agresivním krokům.
Kazachstán je klíčovým příkladem. Jeho vedení se snaží udržet opatrnou autonomii, ale tlak Moskvy roste. Kazašské odmítnutí uznat anexi ukrajinských území, snaha diverzifikovat obchodní cesty mimo Rusko a posilování vztahů s Čínou i Západem Kreml iritují. Právě zde může ruský režim dospět k závěru, že „ztráta kontroly“ nad strategickým partnerem ohrožuje jeho regionální ambice. Zatímco přímý vojenský zásah by byl riskantní, hybridní operace, destabilizace či využití ruských menšin pro „ochrannou operaci“ zůstávají realistickými nástroji.
Zakavkazsko je dalším prostorem, kde se Rusko snaží udržet zbytky svého vlivu. Arménie se rychle vzdaluje Kremlu, frustrovaná tím, že ruské bezpečnostní garance selhaly v nejkritičtějším okamžiku. Ázerbájdžán se díky své ekonomické a vojenské síle stále více orientuje na Turecko. Gruzie, navzdory pronikající ruské infiltraci, stále patří k zemím, které mají jasnou euroatlantickou orientaci, byť oslabenou domácími spory. Pro Moskvu je tento region bolestivým připomenutím toho, že její „civilizační projekt“ má trhliny. Právě proto se bude Kreml pokoušen zasahovat tam, kde ucítí příležitost obnovit svou pozici.
Pokud Moskva považuje válku za klíčový nástroj pro udržení legitimity režimu, pak jakákoli diskuse o možném ukončení konfliktu musí vycházet z toho, zda Západ dokáže dlouhodobě udržet svou odstrašující sílu. Jde o konkrétní kapacity, jako třeba stabilní výrobu munice, vyšší investice do obrany, odolnost veřejného mínění vůči únavě z konfliktu a schopnost systematicky bránit společnost proti hybridním útokům, které jsou zaměřeny na oslabení důvěry a rozštěpení politické soudržnosti.
To, zda se Moskva skutečně odhodlá překročit další hranici, tedy nezávisí primárně na jejích vojenských možnostech – ty má. Rozhodující bude, zda získá dojem, že Západ ztrácí vůli riskovat, nebo zda jí bude čelit pevné a konzistentní odhodlání. Pokud převažuje pokušení „zmrazit problém“ a doufat v jeho samovolné odeznění, pak je prostor pro ruskou agresi širší. Právě v tomto mocenském kalkulu se rozhodne, zda současná varování zůstanou jen hypotézou, nebo se promění v předzvěst mnohem vážnější krize.
Cíle Ruské federace navíc zřejmě přesahují rámec jakýchkoli jednání o přímém ukončení konfliktu. Z dosavadního vývoje vyplývá, že Moskva neusiluje pouze o územní zisky či o institucionální ústupky Kyjeva. Ve hře je širší geopolitická ambice, jíž je proměna bezpečnostního uspořádání v Evropě a oslabení transatlantické soudržnosti. Tato strategie, byť často zastřená rétorikou o „historických právech“, má v praxi destabilizující dopad na celý region a komplikuje možnost dosáhnout dohody, která by byla pro všechny strany politicky únosná.
Ruský svět v praxi
Pokud jsme dosud hovořili o tom, že ruské válečné cíle přesahují jakékoli realistické parametry vyjednaného ukončení konfliktu, pak ideologický rámec, který Kreml v posledních letech postupně budoval, už jen potvrzuje, že nejde o pouhou improvizaci autoritářského režimu pod tlakem okolností. Naopak, vzniká svébytný systém, který se snaží legitimizovat expanzivní revizionismus jako přirozený projev „historické mise“ státu. Tato konstrukce není nijak zvlášť originální, ale je účelově vybraná tak, aby spojila nacionalismus, imperiální nostalgii a pseudonáboženské motivy do jednoho rámce, jenž má působit jako neotřesitelný.
Kreml tím sleduje jednoduchou, ale nebezpečně účinnou strategii: prohlásit stát a vůdce za jediný autentický hlas „pravého národa“. Každý, kdo tento obraz narušuje, je automaticky vytlačen mimo legitimní společenský prostor. Tento mechanismus je klasickým prvkem personalistických diktatur – jejich stabilita se neopírá o institucionální kontrolu, ale o věrnost pečlivě vybraných loajalistů, kteří představují idealizovanou verzi lidu. Ruské mocenské elity si ony symbolické „zástupce národa“ vytvářejí přesně tímto způsobem, jak napsal například německý server DW.
Příznačné je také to, že hranice „národního prostoru“, který se režim snaží reprezentovat, jsou definovány nikoli geograficky, ale kulturně-jazykově a emocionalitou vůči ruskému státu. Taková elasticita umožňuje začlenit do „sféry odpovědnosti“ prakticky libovolné území. V geopolitickém jazyce to znamená, že Moskva si ponechává právo zasahovat všude, kde existuje ruská menšina či kde se dá vykonstruovat narativ o historické příslušnosti. Z vojenského hlediska je to zásadní, protože to proměňuje konflikt na Ukrajině z regionální války na otevřený spor o to, zda se tato doktrína může šířit bez odporu.
Je-li válka prezentována jako obrana „civilizační identity“ proti údajně degradovanému Západu, stává se pro režim nezbytnou součástí vlastní legitimity. To je důvod, proč každý signál o únavě či nerozhodnosti na straně západních spojenců Moskvu neoslabuje, ale naopak povzbuzuje. Kreml je přesvědčen, že stačí vytrvat a politické posuny v Evropě i USA otevřou cestu k donucení Ukrajiny k ústupkům, které by byly dříve nemyslitelné. Tento kalkul, jakkoli cynický, není iracionální, ale naopak je postaven na dlouhodobém pozorování západních politických cyklů, na fragmentaci veřejného mínění a na rostoucím izolacionismu v klíčových státech.
Z toho plyne nepříjemná realita – dokud je ideologická konstrukce současného režimu založena na představě permanentního konfliktu se Západem, nenabízí žádný logický výstup směrem k stabilnímu míru. Každý kompromis je vnímán jako slabost, každý ústupek jako ztráta historické role. Tento režim se odchyluje od pragmatického autoritářství typu Číny či Vietnamu a přibližuje se spíše modelům, které se udržely pouze silou a strachem, a které se zhroutily teprve tehdy, když narazily na nepřekročitelnou hranici svých ambicí.
A právě zde se kruh uzavírá, protože jakékoli vyjednávání o konci války bude narážet na to, že pro dnešní Moskvu je konflikt nejen prostředkem, ale také účelem. Jeho pokračování umožňuje režimu mobilizovat společnost, potlačovat odpor a vytvářet dojem historické nevyhnutelnosti. Ukončit ho by znamenalo odhalit, že cíle, které Kreml deklaruje, nejsou dosažitelné – a to je pro systém založený na kultu osobnosti existenční riziko.
Pokud chce Západ realitu změnit, nebude mu stačit diplomatická snaha nebo apel na racionální kalkul v Moskvě. Režim přehodnotí své plány teprve tehdy, když se přesvědčí, že jeho expanzivní strategie je nejen riskantní, ale především neproveditelná. A to je moment, který se nikdy nedostaví sám od sebe.
Kdo je další na řadě?
Varování evropských vojenských představitelů, že Rusko by bylo schopné zahájit omezený útok na území NATO prakticky okamžitě, jen potvrzuje to, co jsme diskutovali dříve. Současný ruský režim vytváří ideologii a mocenský rámec, v němž je permanentní konfrontace se Západem nikoli výjimkou, ale standardem. Není přitom důležité, zda takový útok skutečně plánuje; důležité je, že si ponechává vojenskou kapacitu i politicko-narativní prostor, aby tuto možnost kdykoli využilo jako nástroj nátlaku. A stejně podstatné je, že Kreml pečlivě sleduje slabiny, rozpory a vnitropolitické turbulence na Západě, jak upozornil server Newsweek.
Evropští velitelé, jako například Alexander Sollfrank, upozorňují na ruskou schopnost provést „malý, rychlý, regionálně omezený“ útok. To je scénář, který se ideálně hodí k testování odhodlání aliance, zejména v regionech, kde by Moskva spekulovala o pomalejší nebo nejednotné reakci. A nemusí jít pouze o pobaltské státy. Rusko dlouhodobě mapuje zranitelnosti na celém východním křídle NATO, od Polska, které je nejaktivnějším podporovatelem Ukrajiny, přes Rumunsko, jež leží v bezprostřední blízkosti ruských operací v Černém moři, až po Slovensko, kde se politická atmosféra výrazně posunula směrem k ambivalenci vůči NATO a EU.
Zároveň je třeba si uvědomit, že ruské úsilí o expanzi a udržení „sféry vlivu“ zdaleka nekončí na hranicích NATO. V postsovětském prostoru probíhají tiché, ale významné tektonické posuny, které mohou Kreml buď povzbudit, nebo vyprovokovat k agresivním krokům.
Kazachstán je klíčovým příkladem. Jeho vedení se snaží udržet opatrnou autonomii, ale tlak Moskvy roste. Kazašské odmítnutí uznat anexi ukrajinských území, snaha diverzifikovat obchodní cesty mimo Rusko a posilování vztahů s Čínou i Západem Kreml iritují. Právě zde může ruský režim dospět k závěru, že „ztráta kontroly“ nad strategickým partnerem ohrožuje jeho regionální ambice. Zatímco přímý vojenský zásah by byl riskantní, hybridní operace, destabilizace či využití ruských menšin pro „ochrannou operaci“ zůstávají realistickými nástroji.
Zakavkazsko je dalším prostorem, kde se Rusko snaží udržet zbytky svého vlivu. Arménie se rychle vzdaluje Kremlu, frustrovaná tím, že ruské bezpečnostní garance selhaly v nejkritičtějším okamžiku. Ázerbájdžán se díky své ekonomické a vojenské síle stále více orientuje na Turecko. Gruzie, navzdory pronikající ruské infiltraci, stále patří k zemím, které mají jasnou euroatlantickou orientaci, byť oslabenou domácími spory. Pro Moskvu je tento region bolestivým připomenutím toho, že její „civilizační projekt“ má trhliny. Právě proto se bude Kreml pokoušen zasahovat tam, kde ucítí příležitost obnovit svou pozici.
Pokud Moskva považuje válku za klíčový nástroj pro udržení legitimity režimu, pak jakákoli diskuse o možném ukončení konfliktu musí vycházet z toho, zda Západ dokáže dlouhodobě udržet svou odstrašující sílu. Jde o konkrétní kapacity, jako třeba stabilní výrobu munice, vyšší investice do obrany, odolnost veřejného mínění vůči únavě z konfliktu a schopnost systematicky bránit společnost proti hybridním útokům, které jsou zaměřeny na oslabení důvěry a rozštěpení politické soudržnosti.
To, zda se Moskva skutečně odhodlá překročit další hranici, tedy nezávisí primárně na jejích vojenských možnostech – ty má. Rozhodující bude, zda získá dojem, že Západ ztrácí vůli riskovat, nebo zda jí bude čelit pevné a konzistentní odhodlání. Pokud převažuje pokušení „zmrazit problém“ a doufat v jeho samovolné odeznění, pak je prostor pro ruskou agresi širší. Právě v tomto mocenském kalkulu se rozhodne, zda současná varování zůstanou jen hypotézou, nebo se promění v předzvěst mnohem vážnější krize.
Já bych všechny ty internety a umělý inteligence zakázala.
Re: Ruská politika a demografie
Čínští turisté, kteří přijeli do Ruska po zavedení bezvízového režimu, se ukázali být na místní "digitální realitu" nepřipraveni: někteří měli zablokované SIM karty, nefungovalo GPS a mobilní internet a nepomáhaly ani známé aplikace jako WeChat a Alipay, takže museli neustále počítat hotovost. Navíc je překvapilo, že mezinárodní hotely jako Hilton a Marriott zmizely a zbývající možnosti se zdály na svou úroveň drahé, což turisty nutilo obávat se, že jim v "digitální poušti" každou chvíli dojdou peníze, a nenaplnila se ani jejich očekávání, že budou na levnější dovolené než v Evropě. Podle nich je Soči dražší než špičková francouzská letoviska a lety do Murmansku jsou dražší než mnoho letů v rámci Číny.
https://twitter.com/beefeater_fella/sta ... 4882387327
https://twitter.com/beefeater_fella/sta ... 4882387327
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Ruská politika a demografie
Čech - milující Rusko a jeho vůdce - Jakub Zieba si zašel do jídelny v GUMu. Za dvě porce tohoho jídla zaplatil 3330 rublů (860 Kč). Tedy za jeden oběd v jídelně 1665 rublů.
Je to důkaz toho, jak se v Rusku skvěle žije. Průměrný Rus by si totiž tento oběd mohl dopřát za měsíc hned 37x!
https://twitter.com/gibisvb/status/2001385962996461919
Je to důkaz toho, jak se v Rusku skvěle žije. Průměrný Rus by si totiž tento oběd mohl dopřát za měsíc hned 37x!
https://twitter.com/gibisvb/status/2001385962996461919
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Ruská politika a demografie
No ale je to v GUMu!!!
Tam mají cokoli co je k dostání v celém Rusku! Možná i brambory!
Gosudárstvěnnyj UniverMag (universálnyj magazin), tedy Státní Obchoďák, je prostě jen jeden. Na planetě. Je to pojem. A pokud se najde v CCCP - Rusku jakékoli zboží, byť v jediném kusu, tak prostě MUSÍ být v GUMu!
I kdyby jej ze samotného Primorského kraje BAMem přivézt měli! 
Kdysi, v 80.kách, jsem tam koupil překapávač na quaffe. Takový ruský, vzhledem, a jednoduchý až běda. Nemá ani vypínač. Naliješ, strčíš vidlu do zásuvky, a počkáž až ti ten bazmek nachrchle kafo.
A ještě ho to pak udržuje v picí teplotě! Tedy pokud tu vidlu z té zásuvky nevytáhneš
Ovšem funguje dodnes Myslím, že klidně mohl být jediný v celém Rusku... klidně jej mohli do GUMu dovézt.
Tam mají cokoli co je k dostání v celém Rusku! Možná i brambory!
Gosudárstvěnnyj UniverMag (universálnyj magazin), tedy Státní Obchoďák, je prostě jen jeden. Na planetě. Je to pojem. A pokud se najde v CCCP - Rusku jakékoli zboží, byť v jediném kusu, tak prostě MUSÍ být v GUMu!
I kdyby jej ze samotného Primorského kraje BAMem přivézt měli! Kdysi, v 80.kách, jsem tam koupil překapávač na quaffe. Takový ruský, vzhledem, a jednoduchý až běda. Nemá ani vypínač. Naliješ, strčíš vidlu do zásuvky, a počkáž až ti ten bazmek nachrchle kafo.
A ještě ho to pak udržuje v picí teplotě! Tedy pokud tu vidlu z té zásuvky nevytáhneš
Ovšem funguje dodnes
Myslím, že klidně mohl být jediný v celém Rusku... klidně jej mohli do GUMu dovézt. "Ivane, Ivane. Ty palice medvědí. Nic jsi nepochopil!" Dědeček Hříbeček
Re: Ruská politika a demografie
Pro ty, co zajímá vývoj ekonomiky Ruska vyšla analýza Bruegelu (Ekonomický think-tank). Je to zhodnocení vcelku známých informací (pokud sledujete), ale máte to tu pohromadě.
Stručně výtah některých bodů:
Proč Rusko zatím odolává sankcím
• Mikroekonomická flexibilita – rychlé přesměrování obchodu a financí.
• Předválečná příprava na konfrontaci se Západem (např. platební systémy, substituce dovozu).
• Neúplná geografická koalice sankcí – mnoho zemí se nepřipojilo.
• Silné krizové řízení vlády a centrální banky.
• Represe a kontrola informací, které tlumí domácí odpor.
Výhled:
Krátkodobě může Rusko ve válce pokračovat. Do roku 2026 má vláda ještě prostor: může zvýšit daně, omezit civilní výdaje a více si půjčovat doma i v Číně.
Dlouhodobé vyhlídky jsou však špatné. demografický pokles,
• závislost na fosilních palivech,
• zhoršující se podnikatelské prostředí,
• izolace od západních technologií a trhů.
Výsledkem je, že "stagnace může být nejméně pesimistickým scénářem", hrozí postupný úpadek (ale pozvolný, žádný kolaps).
https://www.bruegel.org/working-paper/h ... -years-war
Stručně výtah některých bodů:
Proč Rusko zatím odolává sankcím
• Mikroekonomická flexibilita – rychlé přesměrování obchodu a financí.
• Předválečná příprava na konfrontaci se Západem (např. platební systémy, substituce dovozu).
• Neúplná geografická koalice sankcí – mnoho zemí se nepřipojilo.
• Silné krizové řízení vlády a centrální banky.
• Represe a kontrola informací, které tlumí domácí odpor.
Výhled:
Krátkodobě může Rusko ve válce pokračovat. Do roku 2026 má vláda ještě prostor: může zvýšit daně, omezit civilní výdaje a více si půjčovat doma i v Číně.
Dlouhodobé vyhlídky jsou však špatné. demografický pokles,
• závislost na fosilních palivech,
• zhoršující se podnikatelské prostředí,
• izolace od západních technologií a trhů.
Výsledkem je, že "stagnace může být nejméně pesimistickým scénářem", hrozí postupný úpadek (ale pozvolný, žádný kolaps).
https://www.bruegel.org/working-paper/h ... -years-war
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Re: Ruská politika a demografie
Tak Kazachstán se stále více - za čínské peníze - odklání od spolupráce s Ruskem. Markantně se to projevuje na výstavbě a rozvoji tzv. Middle Corridor Route - Koridoru střední cesty z Číny přes Kazachstán, Ázerbajdžán a Turecko do černomořských a středomořských přístavů. Jen od počátku invaze na Ukrajinu do konce roku 2022 vzrostlo množství převáženého nákladu z 1,5 mil. t na 3,2 mil. t. na dnešních 10 mil. t. Čínské investice zajistily vybudování druhé železniční linie přes Kazachstán a především zvýšení kapacity kaspických přístavů Aktau a Qurik, které znamená zkrácení doby přepravy o 67%.
Za zmínku stojí, že Kazašský prezident Tokajev v roce 2024 odmítl ruskou nabídku vstupu do organizace BRICS. Vtipné také je, že Kazachstán používá prostředky z EU do zelených energetických technologií, které si ale nechává stavět čínskými firmami.
Za zmínku stojí, že Kazašský prezident Tokajev v roce 2024 odmítl ruskou nabídku vstupu do organizace BRICS. Vtipné také je, že Kazachstán používá prostředky z EU do zelených energetických technologií, které si ale nechává stavět čínskými firmami.
Re: Ruská politika a demografie
To se "medvídkům" líbit nebude. Lze čekat další "třídenní operaci".
"Ivane, Ivane. Ty palice medvědí. Nic jsi nepochopil!" Dědeček Hříbeček
Re: Ruská politika a demografie
O ochranu sa postará Čína, aby k operácii nedošlo. V prvom rade predstaviteľ Číny vysvetlí Putinovi, ako sa veci majú.
Já bych všechny ty internety a umělý inteligence zakázala.
Re: Ruská politika a demografie
Ruská policie podle ministerstva vnitra postrádá až 40 % personálu. Důvod je spatřován v klesající prestiži služby v důsledku nízkých platů: v Moskvě si policisté vydělávají v průměru 88 500 rublů a v celostátním měřítku něco málo přes 50 000 rublů, zatímco průměrný plat v Rusku je téměř 128 000 rublů (podle Rosstatu).
https://twitter.com/beefeater_fella/sta ... 0978780428
https://twitter.com/beefeater_fella/sta ... 0978780428
"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček