Angelo Soliman
Angelo Soliman (1721-1796) byl nejznámějším dvorským mouřenínem Habsburské monarchie, který se ve službách aristokratů vypracoval z pouhého otroka na zcestovalého, mimořádně vzdělaného osvícence a teoretika svobodného zednářství. Takzvanými dvorskými mouřeníny (Hofmohren) se stávaly nejčastěji africké děti unesené otrokáři a prodané evropským zprostředkovatelům, kteří je poslali kvůli nápadné kráse nebo příjemné povaze do Evropy, kde se jim u bohatých aristokratů dostalo lidského zacházení (na rozdíl od otroků, kteří skončili na amerických bavlníkových plantážích) v roli komorníků. Zde mimo jiné mohli těžit z naivních představ svých pánů o "dobromyslných mouřenínech s ryzím srdcem". Komorníci s čokoládovou pletí v pestrém oblečení dodávali svému majiteli punc zámožnosti a světáctví.
Angelo Soliman se narodil asi roku 1721 na území dnešní Nigérie. Původně se jmenoval Mmadi Make, z čehož se usuzuje, že pocházel z kmene Kanuriů, muslimů usazených kolem města Sokoto. Zajat byl ještě jako malé dítě a jako otrok se dostal do Marseille. V Messině byl vzdělán a 11. září pokřtěn, přičemž toto datum následně přijal jako jako své narozeniny. Kolem roku 1734 jej zakoupil sicilský guvernér a český šlechtic Jan Jiří Christian z Lobkovic (1686-1753). Právě v jeho službách procestoval velkou část Evropy a získal na svou dobu mimořádné vzdělání. Císařský vojevůdce nechal chlapce učit německy a česky, později se Soliman údajně domluvil také italsky, francouzsky, anglicky a latinsky. Poté z něj kníže učinil komorníka a pobočníka a bral jej s sebou na všechny cesty a válečné výpravy. V jedné z bitev mu prý Soliman zachránil život. Po smrti knížete Lobkowicze se Soliman dostal do služeb dalšího císařského polního maršála Josef Václav z Lichtenštejna (1696-1772), reformátora rakouského dělostřelectva, který jej najal jako vychovatele svého syna. Od roku 1753 tak žil v lichtenštejnské rezidenci ve Vídni, kde působil jako komorník. Vznešené hosty zaujal nejen svou mahagonovou kůží, ale též velmi příjemným vystupováním a značnou inteligencí. Jako člen knížecího doprovodu se Angelo Soliman zúčastnil svatby budoucího císaře Josefa II. s Isabelou Parmskou. Josef si jej údajně velmi oblíbil a často se s ním radil o politických záležitostech. Ze sluhy povýšil na hofmistra se značně vysokým platem 600 zlatých ročně (tehdy stál kůň 10 zlatých). Mezi jeho přáteli byli také maršál Franz Moritz von Lacy, uherský spisovatel František Kazinczy nebo český přírodovědec Ignác Antonín Born. Proti vůli svého pána se roku 1768 oženil s vdovu po tajemníkovi jedné hraběnky, jistou Magdalenou. Historici se domnívají, že manželka byla sestrou vysokého francouzského důstojníka Kellermanna, pozdějšího napoleonského maršála a vévody. Uražený pán jej propustil ze svých služeb a rodina tak musela žít z úspor. Soliman zakoupil dům se zahradou na vídeňském předměstí Weissgerber, kde se staral o své jediné dítě – dceru Josephinu, která se později provdala za německo-rakouského inženýra. Její syn Eduard von Feuchtersleben (1798-1857) se zařadil mezi méně významné rakouské romantické spisovatele. Po nástupu nového knížete z Lichtenštejnu se Soliman vrátil na jeho dvůr jako vychovatel. Roku 1781 se stal členem zednářské lóže Zur wahren Eintracht, jejíž členy byli také hudební skladatelé Wolfgang Amadeus Mozart a Joseph Haydn. Po odchodu ze služby dostával od Lichtenštejnů doživotní rentu, která mu umožňovala věnovat se vědeckým a uměleckým zálibám, byl také vyhlášeným šachistou. Nutno poznamenat, že Soliman neprojevil příliš podnikatelského nadání a jeho investice skončily fiaskem. Jeho dům byl zabaven a v roce 1783 odešel na penzi, kterou prožil v lichtenštejnských sídlech. Dožil se požehnaného věku a zemřel v roce 1796 na mrtvici. Nezanechal po sobě žádný majetek, pouze dluhy.
Během svého života byl Soliman váženým občanem a považován za vzor pro "potenciál asimilace" Afričanů v Evropě, ale po jeho smrti byl jeho obraz předmětem pomluvy a vulgarizace prostřednictvím vědeckého rasismu a jeho tělo bylo fyzicky přeměněno v pouhý exemplář. Ačkoli jeho dcera Josephine von Feuchtersleben (1772–1801) požadovala křesťanský pohřeb, bylo jeho tělo staženo z kůže a vycpáno, preparát byl oblečen do bizarního "divošského" kroje a vystaven ve vídeňském přírodovědném kabinetu jako kuriozita (spolu s tapírem a dalšími exotickými zvířaty). Vycpanina shořela při nepokojích v říjnu revolučního roku 1848, a zachovala se tak pouze Solimanova posmrtná maska.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Angelo_Soliman
https://cs.wikipedia.org/wiki/Angelo_Soliman
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ji%C5 ... _Lobkowicz
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_V%C ... C5%A1tejna
https://en.wikipedia.org/wiki/Eduard_von_Feuchtersleben
https://www.stoplusjednicka.cz/vidensky ... -osvicence
https://blackcentraleurope.com/sources/ ... gelo-1797/
