Bitva o horu Karačun (2014)

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 17759
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Bitva o horu Karačun (2014)

Příspěvek od Rase »

Мачта_на_Карачун-горе.JPG

Bitva o horu Karačun

Válka mezi Ruskem a Ukrajinou prakticky začala na hoře Karačun. Právě v těchto bojích byli první padlí této války: Na ukrajinské straně zahynulo 26 vojáků. O život tady přišel také první zahraniční novinář - italský reportér Andrea Rocelli. Ruští ozbrojenci, vedení Igorem Girkinem obsadili začátkem dubna 2014 Slovjansk a zabarikádovali se za pytli s pískem a se samopaly v budově radnice. Ulicemi jezdily jejich obrněné transportéry. V Kramatorsku, kde je armádní letecká základna, Rusové v prvních dnech bojů sestřelili první stroj, ukrajinský vrtulník Mi-8. Velmi důležitým strategickým bodem byla ale též hora Karačun, která sice svojí výškou dosahuje pouze 168 metrů nad mořem, ale v místní rovinné krajině je z ní vidět do velké dálky (na vrcholku též stála televizní věž). Kdo ji ovládá, má kontrolu nad Slovjanskem a silnicemi ze všech směrů. Ruští ozbrojenci (síly DLR) dne 17. dubna 2014 horu obsadili, zmocnili se televizní věže, načež nařídili vypnout ukrajinské kanály a místo nich začít vysílat ruské kanály. Dne 2. května 2014 se kontrola nad horou několikrát přelévala z jedné strany na druhou. Dne 3. května 2014 ukrajinská armáda získala kontrolu nad výšinou i televizní věží. Když Rusové ustupovali, ukryli se v budově psychiatrické kliniky ve vesnici Semenovka u Slovjansku. Odmítali odejít, tak ji Ukrajinci palbou z Karačunu rozstříleli. Následně se separatisté opakovaně pokoušeli horu dobýt a pravidelně ji ostřelovali, a to i za použití minometů. Dne 9. května 2014 došlo k pokusu milicí DLR o útok na pozice ukrajinské armády na Karačunu. Útok byl však neúspěšný, klíčovou roli sehrálo použití bitevních vrtulníků. Od 9. května 2014 držela pozice na hoře rota výsadkářů Vzdušných výsadkových vojsk Ukrajiny. Dne 13. května 2014 bylo při bojovém střetu zabito sedm výsadkářů z 95. samostatné aeromobilní brigády Ukrajiny, spálen byl jeden obrněný transportér a jeden GAZ-66 s minometnou lafetou. Separatisté také utrpěli ztráty. Dne 19. května 2014 zahynul při minometném útoku voják z 95. samostatné aeromobilní brigády Gennadij Běljak. Dne 29. května separatisté sestřelili vrtulník Mi-8MT, který se po vyložení potravin a střídání personálu vracel z oblasti hory Haračun. Bylo zabito 12 lidí - šest vojáků Národní gardy, včetně dvou lidí z posádky vrtulníku, a šest zástupců speciální jednotky Ministerstva vnitra Ukrajiny, mezi nimi - generálmajor Serhij Kulčyckij. Dne 24. června 2014, krátce po startu poblíž hory, milice sestřelila ukrajinský vojenský vrtulník Mi-8 pomocí MANPADu, přičemž zabila devět lidí. Tento vrtulník se vracel z kontrolního stanoviště se specialisty, kteří instalovali vybavení za účelem organizace monitorování prostoru a zjišťování informací o porušování příměří v zóně konfliktu. V noci na 1. července 2014 v důsledku ostřelování ukrajinských pozic na hoře Karačun byly minometnými granáty přerušeny kabely, které držely televizní věž, a ta se následně zřítila (a zůstala mimo provoz po další dva roky). Poté boje o horu ustaly. Bitva skončila 5. července 2014. Slovjansk, Kramatorsk a okolí zůstaly v ukrajinských rukou. A zůstávají dosud, i když se frontová linie přiblížila.

Po těžkých bojích a ostřelování, zde v zemi zůstala nevybuchlá munice, většinou dělostřelecké granáty. K zajištění ukrajinských pozic tu tenkrát vojáci také nastražili množství protitankových, signálních a improvizovaných min. Ty byly položeny i na severní části Karačunu a pro zemědělce představovaly velký problém. Jižní část hory Karačun je pokrytá stromy a nízkými keři. Před válkou byl lesík populárním místem pro místní turisty. Už rok po začátku války v roce 2015 tu ale dva houbaři zavadili o nástražný vlasec připevněný k pojistce granátu. Incident sice přežili, ale oba utrpěli středně těžká zranění. Odminovací operace týmu HALO Trust na hoře Karačun začala v červnu 2016. Za tři a půl roku práce tu odhalili přes padesát min různých druhů. Signální miny a granáty jsou často zavěšeny ve vzduchu na nástražných vlascích zachycených za větve stromů. I když k čištění terénu používají občas i těžkou techniku, velkým nebezpečím je hlavně u signálních min možnost zapálení suchých stromů. Velký požár tu vypukl v roce 2017 a jen díky tomu, že velká část území byla už odminovaná, mohli hasiči požár uhasit.

Zdroj:
https://military-history.fandom.com/wik ... f_Karachun
https://www.ukrainianphotographers.com/ ... vur-mohyla
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahr ... .seznam.cz
https://www.voxpot.cz/nebezpeci-ktere-z ... i-donbasu/

66d9dd3ff52ffcd003f5ee66_66b4b1c13e538faa198c899b_668fdea00c0b3cfe67474df8_KLM_3624.jpeg
66d9dd3ff52ffcd003f5ee47_66b4b1c13e538faa198c89ae_668fdeca93f87362da16ae46_KLM_3659.jpeg
66d9dd3ff52ffcd003f5ee54_66b4b1c13e538faa198c89bb_668fde6c2bf0fe215c961607_KLM_3790.jpeg
66d9dd3ff52ffcd003f5ee5e_66b4b1c13e538faa198c8984_668fde822f128985f66eb44b_KLM_1592.jpeg
66d9dd3ff52ffcd003f5ee3e_66b4b1c13e538faa198c896e_668fde33498feb97ed48baa8_KLM_4799.jpeg
66d9dd3ff52ffcd003f5ee41_66b4b1c13e538faa198c8979_668fde47d7e5ed089ed828df_KLM_4278.jpeg
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 17759
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Bitva o horu Karačun (2014)

Příspěvek od Rase »

Pokud jde o samotné počátky ukrajinského rozhodnutí postavit se na ozbrojený odpor, tak aktuálně na toto téma vyšel zajímavý článek Oleksanda Arhata, zakladatel portálu Militarnyj.
Oleksandr Arhat píše:Na jaře 2014 byla Ukrajina ve velmi špatné politicko-bezpečnostní situaci. Krym padl bez výstřelu, proruské provokace se šířily na východě země a ukrajinské ozbrojené síly nebyly připraveny bojovat. Skutečný obrat nepřišel díky technice nebo logistice, ale v hlavách – v okamžiku, kdy se ukrajinští vojáci odhodlali zmáčknout spoušť a zabíjet Rusy. Symbolem této změny se stal mladý velitel výsadkářské čety Vadym Olehovyč Sucharevskyj, který 13. dubna 2014 poprvé vydal rozkaz střílet po Rusech.

Kořeny tohoto zlomu je nutné hledat už na Majdanu. Na Ukrajině dlouho platilo tabu na násilný odpor vůči proruské vládě. Každého, kdo se dostal do střetu s pořádkovými silami, hned označovali za "provokatéra". Dokonce opoziční lídři obviňovali vládu z nasazení "provokatérů" s cílem diskreditovat protesty. Všechny protesty do roku 2013 proto končily porážkou. A i v prvních dnech Majdanu to probíhalo ve stejném duchu. Ukrajinský národ však intuitivně pochopil: síle lze čelit jen silou. Tak vznikla Sebeobrana Majdanu a Pravý sektor. Jen díky nim Majdan vydržel a nakonec zvítězil. Retrospektivně se tedy mentální zlom odehrál právě tam. Ukrajinci se rozhodli postavit ruské agresi na odpor pomocí holí, dlažebních kostek a světlic.

Pak následoval Krym a "zelení mužíčci" – neoznačené regulérní jednotky ruské armády. Ukrajinská armáda i vláda na to tehdy nebyly připravené. Bylo děsivé klást odpor "všemocnému" Rusku. Touha vyhnout se válce byla obrovská – zdála se naprosto nemyslitelná. Viktor Muženko, budoucí náčelník Generálního štábu, měl připravený plán odporu. Počítal s rozvinutím ukrajinských vojsk na Krymu. Při jeho realizaci mohl Ukrajině zůstat alespoň severní Krym a referendum na celém poloostrově by se 17. března vůbec nekonalo. Tehdejší ukrajinská vláda se však k tomu neodhodlala. Existují přepisy zasedání Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny. Ty potvrzují strach ukrajinských politiků – ukrajinská armáda byla slabá a chyběla jakákoliv mentální připravenost na válku. Později tehdejší úřadující prezident (únor–červen 2014) Oleksandr Turčynov vyprávěl, že vydával rozkazy střílet. Vojáci na Krymu ale tento rozkaz ani jednou nesplnili. Panoval – zcela pochopitelný – paralyzující strach z eskalace. Jakmile jednou začnete střílet, okamžitě se stáváte terčem pro nepřítele. A proti ukrajinským vojákům stála "všemocná" a všehoschopná ruská armáda.

Ukrajinští vojáci na to nebyli mentálně ani morálně připraveni. Ukrajinská armáda byla klidným místem pro outsidery, ne pro skutečné bojovníky. Lidé tam chodili jen proto, aby nic nedělali a dosloužili si do důchodu. Ruskou armádu přitom celé ty roky nevnímali jako nepřítele – kvůli silné ruské propagandě o "bratrských národech". Evropské armády jsou teď v dost podobném stavu. Vojáci neplánují skutečně bojovat. Pro ně je služba v armádě prostě jen práce. Proto ukrajinská armáda jako celek hanebně odešla z Krymu. Bylo pár hrdinských příběhů, ale nesouvisely s použitím zbraní. Někteří se snažili zachránit lodě, vrtulníky, letadla. Problém ale nebyl jen v armádě. Je to plná odpovědnost společnosti a vlády. Tak jsme žili 25 let – nevěřili jsme ve válku, nestarali se o armádu. A když nastala kritická situace, všichni byli vyděšení a hlavní strategií bylo vyhnout se válce. Navíc na nás tlačili západní partneři, kteří byli vyděšení ještě více než my. Pak přišla obsazení regionálních administrativ v Charkově, Luhansku a Doněcku. A to je dost výmluvné. Do Charkova totiž přijel oddaný Ukrajině speciální útvar Národní gardy. Jednoduše všechny ruské provokatéry vyhodili na ulici. Tím "Ruské jaro" v Charkově skončilo a město až do roku 2022 prosperovalo. Zato v Doněcku se báli použít sílu. A dnes tam lidé vykonávají potřebu do sáčků a voda teče tři hodiny týdně.

Když 12. dubna 2014 Rusové obsadili Slovjansk, bylo jasné, že budou tlačit dokud je někdo nezastaví. Jenže ukrajinští vojáci stále nebyli připraveni střílet. Existují záběry, jak se Rusové kryli civilisty a v Kramatorsku tak získali obrněnou techniku výsadkářů. Duben–květen 2014 byl tedy podivným obdobím, kdy se ukrajinští vojáci učili překonávat svůj strach zabíjet nepřítele. Právě v této době do armády vstoupili dobrovolníci – bývalí účastníci Sebeobrany a Pravého sektoru. Takto ozbrojené složky získaly od národa "infiltraci" rozhodnosti. I v roce 2014, kdy už válka probíhala, přetrvávala určitá tabu v našem vědomí. Například 16. července Rusové ostřelovali naše vojáky ze svého území v Rostovské oblasti. My jsme však neodpovídali, protože by jsme tím vlastně hráli do karet jejich hybridní válce. Těžko říct, jak by to tehdy dopadlo, kdybychom odpověděli zrcadlově. Vše mohlo eskalovat nebo Rusové mohli zastavit tyto podlé útoky. Nikdy nemůžeme vědět, co se stane, když se rozhodneme přestat jen pasivně snášet útoky. Zato naprosto jistě víme, co se stane, když budeme trpět dál – nepřítel jen zesílí své útoky a na naši "zdvořilost" rozhodně nezareaguje zastavením. Nakonec došlo také ke změně v myšlení vlády. Rozhodla se využít své výhody. Protože objektivně tehdy Rusko nasazovalo hybridní jednotky maskované jako „milice“, zatímco Ukrajina měla pravidelnou armádu. Prezident Petro Porošenko se odhodlal k osvobození okupovaných území a měl úspěch. Kdyby nedošlo k přímé ruské intervenci u Ilovajsku, už v září 2014 by byly Luhansk a Doněck svobodné. To byl obrovský zlom v našem vědomí. Odhodlali jsme se klást odpor – a dosáhli jsme vítězství.

https://www.armadninoviny.cz/prvni-vyst ... rusku.html
o_67rdYjU.jpg
generálplukovník Viktor Mykolajovyč Muženko
Obrázek

"Vojáci neměli rádi Rakouska ani války, ale dřeli do úpadu těla" - Karel Poláček
Odpovědět

Zpět na „Organizace, taktika, strategie“