Lodě ve třídě:
HDMS, NIELS JUEL (1914 – 1918 – 1923) stavitel, Královské loděnice, Kodaň
* Poznámka: První datum je datum zahájená stavby, dále je datum spuštění na vodu a poslední je datum zařazení do stavu námořnictva.
Během První světové války bylo Dánsko vystaveno velkému politickému tlaku ze strany Německa i Velké Británie, aby porušilo svou neutralitu a aby uzavřelo přístupy k Baltskému moři, což požadovalo Německo vědomo si své slabosti ze severní strany a Britové pro změnu chtělo, aby své mořské cesty otevřelo pro invazi Dohodových mocností. Dánsko ale tvrdošijně setrvávalo na své neutralitě. Dánsko vědomo si tohoto námořního soupeření mezi Brity a Němci si ještě před Velkou válkou plánovalo pořídit další loď pobřežní obrany pro zajištění bezpečnosti svých neutrálních vod. Po třídě HERLUF TROLLE v jejichž výzbroji byla dvě děla ráže 240 mm a čtyři děla ráže 150 mm bylo v roce 1912 rozhodnuto pořídit loď s děly ráže 305 mm. Samozřejmě pořád by se jednalo o loď s omezenou rychlostí, pancéřovou ochranou a velikostí. Proto projekt počítal s dvojicí děl ráže 305 mm, přičemž děla by byla po jednom umístěné ve věži na přídi a zádi v ose. Střední dělostřelectvo mělo být zastoupeno osmi děly ráže 105 mm. Po vyprojektování plavidla o celkovém výtlaku 3.861 tun a délce 90 m bylo přistoupeno k objednání hlavních děl a věží v sousedním Německu u firmy Krupp, jelikož Dánové sami nedisponovali potřebnou výrobní technologií. Když se podíváme na původní návrh, tak hlavní děla zaujímala opravdu podstatnou část lodi. V roce 1913 byl projekt připraven k realizaci, přičemž se konstruktéři nechali inspirovat předchozí lodí PETER SKRAM jen see mělo jednat o zesílení výzbroje na celkem čtyři děla ráže 240 mm, než jim to bylo v zahraničí rozmluveno kvůli slabým výkonům. Proto finální verze před zahájením stavby počítala se silnější 305 mm výzbrojí.
Proto padlo rozhodnutí znovu projekt přepracovat a z původně zamýšlené lodi pobřežní obrany postavit cvičnou dělostřeleckou loď. Změnou palubních nástaveb a výzbroje bylo docíleno, že loď bude vyzbrojená pouze jednou ráží děl a to 150 mm v počtu deseti kusů. Tento nový design byl dánskou vládou schválen v roce 1920 a stavba tak mohla zase pokračovat. Loď nesla jméno po norsko-dánském admirálovi Nielsi Juelovi (1629 – 1697), jehož neznámějším počinem byla vítězná bitva u Kobuchtu v roce 1677, která na dlouhou dobu vyřadila švédskou flotilu.
KONSTRUKCE
Při délce 90 metrů, na vodorysce 87 m, šířce 16,3 m a ponoru 5 metrů byl celkový standardní výtlak 3.800 tun a plný 4.200 tun. Posádka čítala 310 až 369 důstojníků a námořníků. Trup byl rozdělen do 10 vodotěsných sekcí a byl vybaven dvojitým dnem. Pohonná jednotka byla v podobě dvojice trojitých expanzních parních strojů, z nichž každý poháněl jednu třílistou lodní vrtuli o průměru 3,35 m. Páru dodávali čtyři kotle Yarrow, které pracovali při teplotě 275°C. Přední dvojice kotlů spalovala olej a zadní dvojice uhlí. Motory byly navrženy tak, aby dávaly výkon 6.000 koňských sil (4.500 kW) při rychlosti 14,5 uzlů (26,9 km/h). Během námořních zkoušek bylo docíleno výkonu 4.520 kW a nad očekávání vyšší rychlosti 16,1 uzlů (29,8 km/h). Zásoba uhlí v bunkrech čítala 223 tun a topného oleje 244 tun. To umožňovalo operační rádius 6.000 námořních mil (11.000 km) při ekonomické 9 uzlové rychlosti. Jinými slovy na loď pobřežní obrany byl tento dojezd až zbytečně velký.
VÝZBROJ
Námořnictvo mělo problém se získáním i alternativní výzbroje ráže 150 mm, protože ani tato děla Dánsko nevyrábělo. Měli sice nabídky na děla této ráže od Francouzů, Britů a Švédů, ale s parametry děl nebyli spokojeni. Přestože zbrojovka Krupp nesměla dle Versaillské mírové smlouvy vyrábět a dodávat děla, byla vypracovaná smlouva se švédskou firmou Bofors, která měla zbraně dokončit a předat dánskému klientovi. Namontovaná děla byla model P.K L/45 a rozmístění bylo následující: první pár stál vedle sebe na přídi před hlavní nástavbou, tři na každém boku a další dvě v ose lodi v zadní části v super pozici. Zjednodušeně řečeno boční salva mohla být vedená ze šesti hlavní zároveň. Všechna děla byla vybavená čelním štítem. Lafety měly rozsah -10/+30° a používala projektily o hmotnosti 45,3 kg s úsťovou rychlostí 835 m/s. Kadence byla ovlivněná sehraností obsluhy a nabíjení bylo prováděno ručně. Nejčastěji se pohybovala rychlost palby v rozsahu pět až sedm ran za minutu. Dostřel byl 17.600 metrů (19.250 yardů).
Rychlopalná děla byla zastoupená dvojicí 57 mm (2,2“) protiletadlových kanónů A.B.K. L/30 byla namontována na palubní nástavbě za komínem. Lafety měly náměr 70° a praktická kadence palby se pohybovala kolem 16 ran za minutu. Úsťová rychlost byla kolem 500/530 m/s, což umožňovalo dostřel 7.500 m. Doplňkovou výzbroj představovala dvojice podhladinových torpédometů ráže 450 mm na každém boku lodi. Výbušná hlavice torpéda měla hmotnost 121,5 kg a dosah kolem 8.000 metrů při 27 uzlové rychlosti (50 km/h). Loď byla vybavená dvojicí třímetrových stereoskopických dálkoměrů Zeiss, přičemž jeden byl umístěn na střeše řídící věže a druhý na plošině u hlavního stěžně. Data z dálkoměrů byla odesílaná do řídící dělostřelecké stanice umístěné pod velitelskou věží, kde byla zpracována a poskytovala dělostřelcům podklady k náměrům děl.
TTD - Kruppovo námořní dělo ráže 150 mm – 5,9“/15 cm SK L/45
* Celková délka hlavně: 6,71 m
* Hmotnost hlavně: 5.730 kg
* Hmotnost střely: 45,3 Kg
* Počáteční rychlost střely: 835 m/s
* Průraznost:
* Počet ran za minutu: 5 až 7
* Dostřel: 17.600 metrů (19.250 yardů)
Hmotnost boční salvy:
6 x 150 mm = 271,8 Kg
Celkem: 271,8 Kg
PANCÉŘOVÁNÍ
Dodavatele pancéřových cementovaných plechů (KCA) byla společnost Bethlemem Steel, která používala technologii od německého Kruppa. Uprostřed lodi byl hlavní boční pás silný 195 mm a směrem ke koncům lodi se zeslaboval na 155 mm. Boční pás nebyl protažen až k přídi a zádi, ale uzavíral vnitřní pancéřovou citadelu. Pancéřové pláty měly výšku 2,1 m na vodoryskou a 1,1 metrů pod vodoryskou. Dvě příčné přepážky uzavíraly pancéřovou citadelu s tím, že 175 mm byla hodnota této příčky na přídi a 165 mm na zádi. Štíty děl chránilo 50 mm na čelní straně a 10-20 mm na bocích proti střepinám z blízkých dopadů nepřátelských granátů. Pancéřová paluby byla silná 50 mm, ale oproti jiným chráněným částem lodi nebyl v tomto případě použitý cementovaný plech od Kruppa (KCA). Velitelskou věž chránil 170 mm pancíř se střechou o tloušťce 40 mm.
TTD – loď pobřežní obrany NIELS JUEN
* Délka: 89,9 m
* Šířka: 16,3 m
* Ponor: 5,2 m
* Výtlak standardní: 3.800 t (výtlak maximální 4.200 t)
* Výzbroj: 10x150 mm (10xI), 2x57 mm protiletadlové, později 10x20 mm protiletadlové, 2x450 mm torpédomet
* Pancéř paluba:
* Pancéř boky:
* Protitorpédové přepážky:
* Pancéř kasemat:
* Pancéř dělostřelecká věž:
* Pancéř hlavní přední velitelská věž:
* Výkon strojů: 6.000 koňských sil
* Rychlost: 16 uzlů
* Dojezd: 6.000 námořních mil (11.000 km) při ekonomické 9 uzlové rychlosti
* Posádka: 310 - 369 mužů (nejčastěji 329 mužů)
ZMĚNY A MODERNIZACE
V roce 1929 byly třímetrové dálkoměry sejmuté a instalované na starší obrněnce PEDER SKRAM a OLFERT FISCHER. Na oplátku NIELS JUEL obdržel nový 3,66 m velký dálkoměr ze společnosti Barr and Stroud. Ale již o rok později byl vyměněn za 5 metrový dálkoměr. V polovině třicátých let (1935-1936) byl vylepšen systém řízení palby, zároveň byl stávající stěžeň nahrazen novým, který byl zakončen dvoupatrovou pozorovací věží, kde byl umístěn holandský dělostřelecký systém Hazemeyer, který dodával informace do analogového střeleckého systému. Zastaralá víceúčelová 57 mm děla byla nahrazená rychlopalnými 20 mm kanóny Madsen RK M/31 proti vzdušným cílům instalovaných v pěti dvouhlavňových lafetách. Rovněž se na záď přidal chemický vyvíječ kouře pro zadýmování lodi. V dubnu 1937 byla opět posílená protiletadlová výzbroj v podobě čtrnácti kulometů Madsen R.K. L/75 M/37 ráže 8 milimetrů ve dvou lafetách. Na začátku roku 1940 byl přidám pár 40 mm lehkých protiletadlových kanónů Bofors, které loď obdržela z ponorek. O další rok později došlo k náhradě 8 a 20 mm zbraní za deset kusů modernějších zbraní Madsen 20 mm L/60 M/41 v samostatných lafetách.
STAVBA a SLUŽBA
Jak již bylo řečeno v úvodu, kýl lodi byl slavnostně založen 21. září 1914 v dánské královské námořní loděnici v Kodani, ale spuštění na vodu se loď dočkala až dne 3. července 1918. Při spuštění došlo k nehodě, kdy loď více jak hodinu zůstala viset na skluzu, než se jí podařilo uvolnit a poslat jí na vodu. Dokončovací práce se na několik měsíců zastavili, jak se prováděli změny v konstrukci. V roce 1920 se zase rozběhli a k předání dánskému námořnictvu došlo v květnu 1923. Jak vidno, byla to jedna z nejdéle stavěných válečných lodí na světě. První plavby dne 28. května 1923 se účastnil i korunní princ Frederik, přičemž navštívili Faerské ostrovy, Bergen v Norsku, Leith ve Skotsku, Goteborg ve Švédsku, než se vrátili 6. srpna zpět do Kodaně. Na konci října se uskutečnila první cvičná plavba, přičemž byl navštíven Dartmouth ve Velké Británii, Cádiz ve Španělsku, Madeira v Portugalsku a Kapverdské ostrovy a dále pak do Jižní Ameriky. Při zpáteční cestě z Azorských ostrovů se loď dostala do silné bouřky, přičemž došlo k přetržení řetězů ovládající kormidla a směr tak musel být udržován pomocí lodních vrtulí, dokud nebylo loď možno provizorně opravit. Oprava proběhla v Plymouthu ve Velké Británii a poté 23. února 1924 zakotvil NIELS JUEL v Kodani. Ve stejném roce se NIELS JUEL stal vlajkovou lodí výcvikové eskadry.
V roce 1925 proběhla další okružní cesta po sousedních zemích, během které navštívili Finsko, Estonsko, Lotyšsko a Německo. Další rok se uskutečnila plavba na Faerské ostrovy a Island s královskou rodinou na palubě. Rovněž při státní návštěvě Finska v roce 1928 se použil NIELS JUEL jako královská jachta za doprovodu křižníku HEIMDAL. V roce 1929 se dánská loď vydala na plavbu do Středozemního moře, kde byla navštívená řada přístavů patřících Francii, Španělsku, Itálii, Libyi a také hlavní město Portugalska Lisabon. Od května 1930 se opět plavidlo používalo jako královská jachta po cestách na Faerské ostrovy a Island spolu s námořními kadety na palubě. Následující rok se stala první dánskou válečnou lodí, která se plavila po vodách Černého moře, když navštívili Istanbul, Oděsu a přístavy v Řecku, Itálii Alžírsku a Francie. Po návratu byla loď 3.září 1931 vyřazená z provozu. Letech 1935 – 1936 proběhla již výše uvedená modernizace, spočívající především v posílení protiletadlové obrany. U příležitosti slavnostní přehlídky ve Spitheadu za přítomnosti britského monarchy Jiřího VI. zastupovala dánské království. V roce 1937 proběhla další návštěva, tentokráte v Helsingborgu ve Švédsku. Další rok doprovázela flotilu torpédových člunů do finského Turku. V důsledku rostoucího napětí v Evropě byla zrušená plánovaná cvičná plavba do USA a na květnovou výstavu do New Yorku. Spolu s mobilizovanou lodí PETER SKRAM byly prováděné výcviky. V zimě 1940 se NIELS JUEL připojil ke zbytku dánské flotily poblíž Aarhusu, ale led donutil flotilu se přesunout do Kodani, kde i tento přístav zamrznul. Uvězněná flotila tak dostala dovolenou, protože nebylo možno zajistit nějaké operační působení, přestože vztahy se sousedním Německem nebylo možno nazvat růžovými. Když Němci dne 8. dubna 1940 nečekaně vtrhli do Dánska, nebyl NIELS JUEL připraven čelit nepřátelské přesile. Po obsazená Dánska, jim byla jejich flotila ponechána i s možnosti provádět cvičení, ale jen v dánských výsostných vodách.
Dánsko se nikdy nesmířilo s Německou okupací a po rostoucím odporu se rozhodlo Německo vyhlásit dne 28. srpna 1943 stanné právo. V rámci operace Safari se německá armáda přesunula k přístavům, aby obsadila dánskou flotilu. NIELS JUEL tou dobou kotvil v Holbæku, když se kapitán komandér Carl Westermann dozvěděl o plánované německé akci. Ihned se rozhodl se svou lodí přesunout do neutrálního Švédska. Než se Westermannovi podařilo opustit Isefjord, byl informován, že Němci zaminovali výjezd z přístavu a v dálce bylo možné spatřit tři německé lodě, konkrétně torpédový člun T17 a dva čluny typu E. Zároveň Němci, kteří spatřili kouř z komínu a rychle pochopili kapitánův záměr, podnikli na loď letecký nálet. Žádná ze svržených bomb sice NIELS JUEL nezasáhla, ale tlakové exploze z blízkých dopadů zdeformovali část obšívky a vyřadili elektrickou energii. Kapitán si uvědomil, že naděje na únik do neutrálních vod se rovná nule, raději navede NIELS JUEL na mělčinu poblíž Nykøbingu Sjælland. Posádka se poté pokusily zničit loď výbušninami, ale první pokus nebyl úspěšný. Nezbylo než se spokojit se zaplavením lodi mořskou vodou, které měla poškodit pohonnou jednotku a také ničením na palubě všeho, co by mohli Němci využít.
Po obsazení lodi Němci bylo zjištěno, že k žádnému vážnému poškození trupu, kormidel či šroubů nedošlo, a tak skutečná jediným problémem bylo zaplavení lodi do výšky 1,5 metru pod pancéřovou palubou. Po vyčerpáno vody Němci loď odtáhli do Kielu k opravám. V září 1944 byla loď odzbrojená, přejmenována na NORDLAND a zařazená do služeb Kriegsmarine. Poté se stala stacionární cvičnou lodí Stolpmünde (dnešní Ustka, Polsko). Část sejmuté výzbroje byla použitá jako součást Atlantického valu. (například pevnost Bangsbo v Frederikshavn). Novou výzbroj tvořila tři bývalá 105 mm ponorková děla, čtyři 37 mm protiletadlová děla a dvě 20 mm čtyřnásobná protiletadlová děla.
Aby se loď nedostala do rukou postupující Rudé armády, bylo rozhodnuto jí 18. února 1945 odtáhnout do Kielu, kde byla začátkem května znovu potopená v zátoce Eckernførde. Po válce byl vrak částečně načerno rozebrán, než byl v roce 1952 oficiálně prodán německé společnosti k sešrotování. Pouze kýl a dno lodi zůstalo na svém místě dodnes.
Zdroje:
Válečné lodě (2) – Vladimír Hynek a Petr Klučina – 1986
Velká válka na moři 1914 – Jaroslav Hrbek
Velká válka na moři 1915 – Jaroslav Hrbek
Velká válka na moři 1916 – Jaroslav Hrbek
Velká válka na moři 1917 – Jaroslav Hrbek
Velká válka na moři 1918 – Jaroslav Hrbek
www.wikipeadia.org
www.destinationsjourney.com/historical- ... iels-juel/
https://wiki-gateway.eudic.net/wikipedi ... 1918).html
www.lasegundaguerra.com/viewtopic.php?t=11408
