Smrt Jana Lucemburského
Dnes si povíme něco víc o ostatcích českého krále a lucemburského hraběte Jana Lucemburského. Osudného 26. srpna roku 1346 se účastnil bitvy u Kresčaku již jako zcela slepý. Francouzský básník a kronikář Jean Froissart (1337-1405) popsal jeho poslední chvíle takto: "Když zaslechl povel k boji, zeptal se, kde je jeho syn Karel. Průvodci mu řekli, že nevědí, že se však nejspíš někde bije, načež král pravil: 'Pánové, jste dnes všichni mými přáteli a bratry ve zbrani, proto vás žádám, jelikož sám jsem slepý, veďte mne tak daleko do bitevní vřavy, abych měl nepřátele na dosah meče.' Rytíři souhlasili, a protože ho nechtěli ztratit v tlačenici lidí, svázali otěže koní dohromady. Krále pak dle jeho přání vysunuli o něco kupředu a tímto způsobem postupovali proti Angličanům... Postoupili však příliš kupředu a byli všichni na místě pobiti. Ráno je nalezli na zemi mrtvé, s koňmi navzájem spojenými." Jeho tělo bylo na příkaz anglického krále Eduarda III. nejprve uloženo nedaleko Kresčaku v opatství Valloire, teprve následně byly nabalzamované ostatky na pokyn syna Karla IV. převezeny a 7. listopadu 1346 uloženy do krypty benediktinského kláštera Panny Marie v Altmünsteru v podhradí města Lucemburku. Když bylo opatství v roce 1543 zničeno francouzským vojskem, byly ostatky exhumovány a uloženy v klášteře františkánů v Lucemburku. Zpět k benediktinům se vrátily do nově postaveného kláštera Neumünster v roce 1613, kdy se však zjistilo, že z rakve zmizela lebka. Tu se podařilo teprve v roce 1630 získat z kabinetu kuriozit jedné šlechtické sbírky. Znovu byly ostatky dočasně vyzvednuty v roce 1684 při poničení kláštera francouzským vojskem Ludvíka XIV. K významnému poškození ostatků pak došlo v roce 1744, kdy Lucemburkem táhlo vojsko s českými vojáky, kteří si části králova těla vzali na památku. Během chaosu francouzské revoluce a obléhání města v roce 1795 nechal neumünsterský opat ostatky ukrýt za hromadou dřeva v domě pekaře Adama Bastiera. Odtud se později dostaly k továrníku a sběrateli kuriozit J. B. Bochovi-Buschmannovi do Mettlachu u Trevíru a od jeho syna v roce 1833 k Janovu potomku, pruskému korunnímu princi a pozdějšímu králi Fridrichu Vilémovi IV., který je odvezl do Německa. Princ objednal u stavitele Karla Friedricha Schinkela stavbu kaple, v níž byly 26. srpna 1838 ostatky slavnostně uloženy v honosném černém mramorovém sarkofágu. Když na konci druhé světové války vstoupila lucemburská armáda společně se spojenci do oblasti Saary, obsadila také Kastel. Lucembursko pak využilo svého práva a dne 26. srpna 1946 bylo tělo Jana Lucemburského s čestným doprovodem lucemburského vojska převezeno ve velké kované truhle na lafetě zpět do rodného Lucemburku. Zde bylo uloženo zpět do původní pohřební barokní tumby z roku 1688, přenesené z Neumünsteru do předpokoje velkovévodské hrobky v kryptě katedrály Notre-Dame. Roku 1980 byly královy ostatky dočasně převezeny do Prahy, kde byly podrobeny průzkumu antropologem Emanuelem Vlčkem a jeho týmem z Národního muzea. Poté byly ostatky převezeny zpět do Lucemburku.
Ohledání koster Jana Lucemburského a jeho syna Karla IV. potvrdilo jejich příbuzenství. Obě vykazují značnou podobnost. Přičemž syn byl asi o dva centimetry vyšší. Jejich tělesná stavba byla obdobná, na Janově hlavě však nacházíme stopy drobných poranění, zajisté dědictví jeho četných účastí na turnajích či bitvách. Stavba kostry ukazuje, že panovník měřil asi 170 cm a měl atletickou postavu. Pokud jde o samotnou tvář krále Jana Lucemburského, tak za nejzdařilejší portrét je považována kresba Antoina de Succa (1574–1620), vytvořená dle nedochované předlohy z doby, kdy byl Jan již slepý. Dle Emanuela Vlčka se jedná o nejvěrnější podobu odpovídající dochované části lebky. Měl krátkou zakulacenou hlavu s dominantním dlouhým úzkým nosem s masitými nosními křídly, nízkým horním rtem a výraznou bradou. Nosil krátce přistřižený nakadeřený vous, přistřižený knírek a nakadeřené dlouhé vlasy. Dle dobových zmínek měl král světlé vlasy a modré oči. Pánevní oblast jednoznačně dokládá, že její deformace pocházejí z mnohahodinového sezení na koni, což byla jedna z hlavních Janových činností. Zdravotní stav zjištěný při posouzení stavu kostry byl bezvadný a odpovídal standardům běžným u padesátiletého muže. Nebyly přitom zjištěny ani zlomeniny, ani onemocní kostí. Všechna významná poranění kostry král utrpěl během své poslední bitvy u Kresčaku. Především zde máme bodnou ránu v levém oku způsobenou trojhranným nástrojem, jenž pronikl do nitra lebky a poškodil mozek. Došlo k masivnímu krvácení do přední části lebky s následkem nevyhnutelné královy smrti. Hrozivě kromě toho vypadá též bodná rána v zádech, zasazená do levé lopatky, která prošla až do horní poloviny hrudníku. Také ona mohla zapříčinit úmrtí. Na pravé ruce byly zjištěny vícečetné sečné rány, jež přiměly badatele kosterní pozůstalosti vyslovit názor, že vznikly sekáním kvůli snaze uvolnit z dlaně vladařovu drahocennou zbraň a ze ztuhlých prstů sejmout neméně drahocenné prsteny. Mrtvé tělo tedy bylo okradeno přímo na bojišti - ve středověku se ale jednalo o poměrně běžnou praxi. Z Janových kosterních pozůstatků antropologové dovodili i pravděpodobnou mumifikační techniku uplatněnou na jeho těle. Po vyjmutí srdce a jeho pohřbení bylo královo tělo konzervováno ponořením do horké pryskyřice.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Lucembursk%C3%BD
https://www.facebook.com/groups/ceskyst ... 075612253/
https://www.facebook.com/photo/?fbid=39 ... 6325988837
