Německé císařství a jeho kolonie v létě roku 1914
Úvod:
Námořní válka v průběhu První světové války, to nebyli jen velké hladinové lodě a ponorky, které proti sobě sváděli bitvy nebo zajišťovali blokádu jedné či druhé z válčících stran. Německé císařství jako druhá největší námořní velmoc před vypuknutím světového konfliktu, vyslala k ochraně svých kolonií četné lehké ozbrojené síly, které pak po dlouhou dobu vázali především britské námořnictvo, které bylo jejich hlavním soupeřem. Kromě těchto vojenských jednotek, ale byli připraveny již před válkou projekty na vybudování flotily korzárských lodí, které se měli maskovat jako lodě obchodní. Jejich aktivitou bylo potápět co nejvíce nepřátelských obchodních lodí, vyvolávat paniku ve všech mořích a oceánech a tím přispět svým dílem ke konečnému vítězství Německého císařství a jeho spojenců. Za tímto účelem byli v Německu přestavěny vhodné osobní a obchodní lodě, které pak skrytě vybaveny dělostřeleckou výzbrojí, mohli tento úkol plnit. Někdy však docházelo i přímo na moři k nouzovým přestavbám zajatých lodí na německé pomocné křižníky, vyzbrojeny alespoň nějakou nouzovou vojenskou technikou. Ovšem tyto přestavby, stejně tak i samotné pomocné křižníky, byli pouze nouzovým prostředkem pro řízení takovéhoto druhu boje. Jejich výhoda oproti jinak očekávanému nasazení ponorek, jakožto nejvhodnější zbraně pro námořní boj, byla jejich snadná výroba (úprava), spolehlivost a hlavně velký akční rádius. Navíc tento mohl byl úměrně zvětšovat v závislosti na získání potřebného paliva a dalších zásob ze svých kořistí. Ve správnost této koncepce i hovoří úspěchy hladinových korzárů na počátku války, kdy tito od srpna 1914 do března 1915 dokázali potopit lodě o celkové tonáži 258.489 BRT (ponorky za rok 1914 potopili „jen“ 100.383 BRT). Avšak osud byl k moha plavidlům značně vrtkavý, jejich život byl vpravdě jepičí a tak ne každá posádka korzára se vrátila do Německa po ukončení své činnosti ověnčena stuhou vítězů a gloriolou hrdinů.
VICTORIA LUISA
pomocný křižník, Německo
bojové nasazení: 8.srpna 1914 - ??.??.1914 (loď nikdy nebyla bojově nasazena)
Jednoznačně nejkratší bojovou kariéru ze všech německých pomocných křižníků měla Victoria Luisa. Jednalo se o původně německý parník na přepravu osob Deutschland. Tato velká zaoceánská loď byla na vodu spuštěna firmou AG Vulcan Stettin Bredow dne 10.ledna 1900. Svou první plavbu před oceán podnikla v červenci 1901 pod značkou rejdařství Hamburg-Amerika Linie. Deutschland byla jednou z nejluxusnějších lodí, která se plavila na svých pravidelných trasách přes oceán. Zároveň se jednalo i o nejrychlejší pasažérskou loď své doby, která již v průběhu prvního roku provozu získala slavnou Modrou stuhu za nejrychlejší přeplutí Atlantiku (průměrnou rychlostí 22,5 uzlů). Po dekádě provozu došlo u lodi k rekonstrukci a výměně strojů.
Dle plánů německé admirality na výstavbu korzárského loďstva, byla i loď Deutschland zahrnuta do tohoto projektu a jako taková byla v létě 1914 zrekvírovaná pro potřeby válečného námořnictva. Ještě v průběhu roku 1914 proběhla u firmy AG Vulcan, která loď stavěla, přestavba parníku na přepadovou loď. Změna se samozřejmě dotkla i vnitřního uspořádání, kdy zmizeli přepychové kajuty, bary, restaurace, cvičebny atd., všechny prostory se upravili na zvýšení kapacit pro skladování uhlí, skladování zásob jídla, pitné vody, munice atd. Hlavní změna však spočívala v instalaci dělostřelecké výzbroje, která sestávala ze čtyř kanónů ráže 105 mm typu SK C/88 L/40. Střední výzbroj byla zastoupena čtyřmi revolverovými děly Hotchkiss ráže 37 mm a kulomety. Vezená zásoba munice pro hlavní děla ráže 105 mm byla 800 nábojů celkem.
Samotná přestavba mnoho času nezabrala a tak mohl nový pomocný křižník pod jménem Victoria Luisa dne 8.srpna 1914 vyrazit na svou zkušební plavbu. Zkoušky probíhaly na Baltském moři, ale jeho závěry nebyli pro přepadovou loď zrovna příznivé. Ba naopak, dá se říct že loď u nich doslova propadla. Hlavní problém byl v nespolehlivosti pohonné jednotky a kotlů, které lodi nedokázali zaručit provoz při vyšších rychlostech. Proto Victoria Luisa nikdy na bojovou plavbu nevyplula. Německé námořnictvo ji naopak nechalo odzbrojit a vrátila k původnímu účelu v civilním sektoru. Toto rozhodnutí bylo jistě správné už jen z důvodu, že velká loď byla i přes svou rychlost stále velmi zranitelným cílem a i její maskování za některou Dohodou Loď by bylo dosti problematické.
Rejdařství Hamburg – Amerika Linie pak provozovala loď pod novým jménem Hansa až do roku 1921, většinou pro předpravu uprchlíků z válkou postižené Evropy do Ameriky. Do šrotu byla prodána v roce 1921. Rozebrání se uskutečnilo v Hamburku.
TTD _ Victoria Luisa
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Plný výtlak: 27.350 t (standardní výtlak 16.703 t)
* Délka: 207,2 m
* Šířka: 20,5 m
* Ponor: 8,5 m
* Pohon: 2x parní stroj, 8x kotel
* Výkon pohonné jednotky: 15.000 k
* Maximální rychlost: 17,5 uzlů
* Zásoba uhlí: 5.600 t
* Dojezd: 7.000 námořních mil (při rychlosti 15 uzlů)
* Počet šroubů: 3
* Průměr šroubu: 6,4 m
* Výzbroj: 4 x 105 mm (200 nábojů na hlaveň), 4 x 37 mm
* Posádka: 470 mužů (z toho 22 důstojníků)
Bojové úspěchy:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
žádné
VINETA
pomocný křižník, Německo
bojová služba: 8.února 1915 - ??.??.1915 (loď nikdy nebyla bojově nasazena)
Osud dalšího z německých pomocných křižníků není až na svou vlastní existenci prakticky ničím zajímavým. Vineta byla přestavěna roku 1915 z právě dokončovaného parníku Cap Polonio. Ten byl na vodu spuštěn ještě před válkou dne 24.března 1914 a to v hamburské loděnici Blohm und Vois. Jako u vůbec první civilní německé lodi zde byly použity trubkové kotle místo dosud běžně používaných cylindrických. Složitý pohonný systém zahrnoval dva parní stroje, nízkotlakou parní turbínu a čtrnáct kotlů. Tato koncepce byla na svou dobu značně pokroková.
Dokončení se velký dvoukomínový parník dočkal 8.února 1915, ale již v roli pomocného křižníku. Jeho interiér a další prostory byli již před dokončením upraveny ke korzárské činnosti a především pak byla provedena instalace dělostřelecké výzbroje. Ta sestávala ze čtyř děl hlavní ráže 150 mm a stejného počtu děl střední ráže 88 mm. Pro děla hlavní ráže byla vezena zásoba munice v celkovém počtu 600 nábojů. Zásoby munice pro děla střední ráže nejsou známé.
Bojové aktivity se tento korzár vůbec nedočkal. Zkoušky na Baltském moři prokázaly, že i přes očekávaný výkon 19 uzlů, nebylo tyto nikdy dosaženo. Velká loď dokázala plout maximálně 17 uzlovou rychlostí, ale to bylo při testech. V praxi na moři se tak dala očekávat maximálně 15 uzlová rychlost, což k pronásledování nepřátelských obchodních lodí bylo poněkud málo. Tyto výsledky testů námořní velení nijak neuspokojili a proto loď nebyla do bojové služby přijata.
Roku 1919 byla Vineta v rámci vojenských reparací předána Velké Británie, která jej používala pro přepravu vojenského mužstva. Při těchto akcích podnikla mimo jiné cestu do Jižní Afriky, do Indie. Roku 1921 byla prodána zpět svému původnímu majiteli, německé rejdařské společnosti Hamburg-Sudamerikanische Dampschiffahrt, AG) a následně byla podrobena rekonstrukci, včetně úpravy pohonné jednotky na spalování nafty. Poté ještě sloužila svému účelu až do roku 1930, kdy byla přeřazena k roli ubytovací lodě v Hamburském přístavu. V této nové roli sloužila pět let a následně byla roku 1935 prodána na šrot a sešrotována.
Jako zajímavost je, že jiný německý pirát, pomocný křižník Mowe, nějakou dobu působil na moři pod jménem Vineta.
TTD _ Vineta
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
* Plný výtlak: 20.576 t
* Délka: 200,10 m
* Šířka: 21,70 m
* Ponor: 8,36 m
* Pohon: 2x parní stroj, 14x kotel
* Výkon pohonné jednotky: 20.000 k
* Maximální rychlost: 16,9 uzlů (při zkouškách)
* Zásoba uhlí: 5.000 t
* Dojezd: 7.000 t
* Počet šroubů: 3
* Průměr šroubu: 6,10 m
* Výzbroj: 4 x 150 mm (150 nábojů na hlaveň), 4 x 88 mm
* Posádka: ???
Bojové úspěchy:
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
žádné
Zdroje:
Němečtí korzáři – Ivo Pejčoch - 2005
www.deutsche-schutzgebiete.de
