Mapa bitvy v Teutoburském lesePřesto, ba možná právě proto, že na portále Palby, byla již bitva v Teutoburském lese zpracována (a dobře). Tímto tématem, se k ní tak trochu vracím.Sice ne k bitvě samotné, ale k tomu důležitému, kdo v ní bojoval. V tomto článku, vych chtěl přiblížit to, co bylo doposud zjištěno o „ztracených Teutoburských legiích“.
Obraz "bitva v Teutoburgském lese"Legio XVII:
jedna z Římských legií. Její příjmení není známo, ale mohlo být Gallica nebo Germanica.
Vzhledem ke skutečnosti, že byla zničena v bitvě v Teutoburgském lese v září r. 9. n.l. Historie legií XVII., XVIII a XIX není dobře známa. Existenci XVII. Legie, nelze ani vyvodit z dochovaných textů, a jde proto mezi Římskými jednotkami o „záhadnou legii“. Existence sedmnácté legie v Augustově armádě je ve skutečnosti jenom hypotéza. Nicméně argumenty pro tuto hypotézu jsou dost silné:
Legie v Augustově armádě byly očíslovány od jedné do dvaadvaceti. Bylo by divné, pokud by neexistovala sedmnáctá legie.Samotné číslo sedmnáct, nenese žádnou „katastrofickou“ symboliku, ani není známo že by existoval jiný důvod, kterým by bylo specificky toto číslo vyňato z daného číslování Římských legií.
Octavianus/Augustus
Během bitvy v Teutoburgském lese, byly tři legie zničeny. Mezi nimi byla osmnáctá a devatenáctá. Třetí zničená legie (teoreticky sedmnáctá), se mohla jako málo známá jednotka ze záznamů zcela vytratit.Konečně, sedmnáctá legie je známá z doby občanské války.
r. 49-48 př.n.l.,Julia Caesara z Pompeiem Magnem ( bojovaly v ní legie s čísly XVII, XVIII a XIX), ale nevíme, co se s nimi dále stalo. Je možné, že za Curiova velení, byla zničena v Africe, ale to je zcela hypotetické.
Je pravděpodobnější, že sedmnáctá byla založena v roce 41 nebo 40 př. nl, po bitvě u Filippi (kde byli Caesarovi vrazi Brutus a Cassius poraženi). Její zakladatel by musel v tom případě být Caesarův dědic Octavian, který potřeboval nové jednotky, aby ukončil Sextovu Pompeiovu okupaci Sicílie, která ohrožovala dodávky obilí do Říma . První generace vojáků, se mohla skládat z veteránů armády Bruta a Cassia, další mohli být přijati v severní Itálii, neboť toto je oblast, ze které většina vojáků z legií XVIII a XIX pocházela.
Když byl Pompeius poražen, mezi Octavianem a jeho kolegou-triumvirem Markem Antoniem vykulminovala vzájemná nevraživost, která vyústila ve válku a vyvrcholila v námořní bitvě u Actia (r.31). Octavian, zde porazil svého soupeře a získal nadvládu ve Středozemním moři. Od tohoto okamžiku byl znám jako císař Augustus.
Je možné, ale opět hypotetické, že sedmnáctá byla rozmístěna v Aquitanii během patnácti let po bitvě u Actia. Nápis uvádějící znamení IIVX, který byl nalezen v Ehl v Alsasku, může, ale také nemusí naznačovat, že sedmnáctá pobývala na středním Rýně. Později byla téměř jistě převelena na dolní Rýn, spolu s XVI. Legio Gallica a osmnáctou legií.
V Germanii, se vojáci účastnili kampaně Augustova generála Drusa (r.13-9) a Tiberia (8 př. nl a 4-5 n.l.). V těchto letech sedmnáctá Legie byla pravděpodobně dislokována v Xanten,/ nebo Oberadenu, nebo Halternu. V roce 5 n.l, byl do provincie Augustem vyslán Quinctilius Publius Varus, aby zde vládl jako guvernér.
V r. 6 n.l.,měl Tiberius vést nejméně osm legií (VIII Augusta z Pannonie, XV Apollinaris a XX Valeria Victrix z Illyrica, XXI Rapax z Raetie, Gemina XIII, XIV a XVI Gemina z Gallicie v Germanii Superior a neznámou jednotku) proti králi Marobodovi z Markomanie v Čechách. Ve stejnou dobu ,se I. Legio Germanica, V Alaudae, XVII, XVIII a XIX přemístily proti pomyslné hranici Česka do výchozí linie útoku podél Labe. Tuto nejvelkolepější válečnou operaci v Římských dějinách, zhatila vzpoura v Panonii.
Trvalo tři roky, než byla vzpoura potlačena. V těchto letech byla zřejmě sedmnáctá stále s Varem. V září r.9 n.l., však Cheruský vůdce Arminius, jeden z nejloajálnějších Římských spojenců, se sám obrátil proti místodržiteli. Když dorazily zprávy, že západní kmeny povstaly znechuceny vládou místodržitele, Varus nevěděl o Arminiově zradě.Uposlechl jeho radu, aby se vrátil do Rýna. Jeho armáda byla obklíčena v okolí Osnabrücku, v Teutoburgském lese. Sedmnáctá, osmnáctá a devatenáctá legie byly zcela zničeny. Tři orlice těchto legií, byly vráceny za vlády Tiberia a Caligula.
Znak legie XVII není znám.
Legio XVIII:
jedna z Římských legií. Její příjmení není známo, ale mohlo být Gallica nebo Germanica.
Vzhledem ke skutečnosti, že byla zničena v bitvě v Teutoburgském lese v září roku 9 n.l., historie legií XVII, XVIII a XIX není dobře známa. Osmnáctá legie bojovala s guvernérem Gaiem Corneliem Lentulem Spintherem v Kilikii v r.56-53 př.n.l. Není pravděpodobné, že je tato jednotka identická s pozdější osmnáctou legií, ale nelze to ani vyloučit .
Během občanské války Julia Caesara z Pompeiem Magnem r. 49-48 př.n.l. v ní bojovaly legie s čísly XVII, XVIII a XIX, , ale nevíme, co se s nimi dále stalo. Je možné, že za Curiova velení, byla zničena v Africe, ale to je zcela hypotetické. Je možné, že Pompeiova osmnáctá,byla totožná s osmnáctou z doby Cornelia Lentula Spinthera.
Je pravděpodobnější, že sedmnáctá byla založena v roce 41 nebo 40 př. nl, po bitvě u Filippi (kde byli Caesarovi vrazi Brutus a Cassius poraženi). Její zakladatel by musel v tom případě být Caesarův dědic Octavian, který potřeboval nové jednotky, aby ukončil Sextovu Pompeiovu okupaci Sicílie, která ohrožovala dodávky obilí do Říma . První generace vojáků, se mohla skládat z veteránů armády Bruta a Cassia, další mohli být přijati v severní Itálii
Když byl Pompeius poražen, mezi Octavianem a jeho kolegou-triumvirem Markem Antoniem vykulminovala vzájemná nevraživost, která vyústila ve válku a vyvrcholila v námořní bitvě u Actia (r.31). Octavian, zde porazil svého soupeře a získal nadvládu ve Středozemním moři. Od tohoto okamžiku byl znám jako císař Augustus.
Možnost, že osmnáctá legie je identická se XVII. Legio Lybica Marka Antonia, nelze vyloučit, ale je to méně pravděpodobné, než je teorie, že tato jednotka byla založena Octavianem.
V roce 30 nebo 14 př. nl, byli veteráni propuštěni v regionu Veneto, což naznačuje, že byli rekrutováni z Gallie Cisalpiny.
Nelze prokázat, kým byla XVIII. Legio kolem r.15 př. nl? poslána na Rýn, spolu s XVI Gallica a sedmnáctou legií. Je možné, ale opět hypotetické, že osmnáctá byla rozmístěna v Aquitanii před bitvou u Actia.
V Germanii, se vojáci účastnili kampaně Augustova generála Drusa (r.13-9) a Tiberia (8 př. nl a 4-5 n.l.). V těchto letech sedmnáctá Legie byla pravděpodobně dislokována v Xanten,/ nebo Oberadenu, nebo Halternu. V roce 5 n.l, byl do provincie Augustem vyslán Quinctilius Publius Varus, aby zde vládl jako guvernér.
V r. 6 n.l.,měl Tiberius vést nejméně osm legií (VIII Augusta z Pannonie, XV Apollinaris a XX Valeria Victrix z Illyrica, XXI Rapax z Raetie, Gemina XIII, XIV a XVI Gemina z Gallicie v Germanii Superior a neznámou jednotku) proti králi Marobodovi z Markomanie v Čechách. Ve stejnou dobu ,se I. Legio Germanica, V Alaudae, XVII, XVIII a XIX přemístily proti pomyslné hranici Česka do výchozí linie útoku podél Labe. Tuto nejvelkolepější válečnou operaci v Římských dějinách, zhatila vzpoura v Panonii.
Trvalo tři roky, než byla vzpoura potlačena. V těchto letech byla zřejmě sedmnáctá stále s Varem. V září r.9 n.l., však Cheruský vůdce Arminius, jeden z nejloajálnějších Římských spojenců, se sám obrátil proti místodržiteli. Když dorazily zprávy, že západní kmeny povstaly znechuceny vládou místodržitele, Varus nevěděl o Arminiově zradě.Uposlechl jeho radu, aby se vrátil do Rýna. Jeho armáda byla obklíčena v okolí Osnabrücku, v Teutoburgském lese. Sedmnáctá, osmnáctá a devatenáctá legie byly zcela zničeny. Tři orlice těchto legií, byly vráceny za vlády Tiberia a Caligula.
Znak XVIII. Legio není znám.
Legio XIX:
jedna z Římských legií. Její příjmení není známo, ale mohlo být Gallica nebo Germanica.
Vzhledem ke skutečnosti, že byla zničena v bitvě v Teutoburgském lese v září roku 9 n.l., historie legií XVII, XVIII a XIX není dobře známa Během občanské války Julia Caesara z Pompeiem Magnem r. 49-48 př.n.l. v ní bojovaly legie s čísly XVII, XVIII a XIX, , ale nevíme, co se s nimi dále stalo. Je možné, že za Curiova velení, byla zničena v Africe, ale to je zcela hypotetické.
Je pravděpodobnější, že sedmnáctá byla založena v roce 41 nebo 40 př. nl, po bitvě u Filippi (kde byli Caesarovi vrazi Brutus a Cassius poraženi). Její zakladatel by musel v tom případě být Caesarův dědic Octavian, který potřeboval nové jednotky, aby ukončil Sextovu Pompeiovu okupaci Sicílie, která ohrožovala dodávky obilí do Říma .
První generace vojáků, se mohla skládat z veteránů armády Bruta a Cassia a že byli zařazeni do armády svého bývalého soupeře. Ostatní museli být přijati v Etrurii, kde v roce 30 př. nl, veteráni z devatenácté byli propuštěni a obdarováni pozemky v okolí Pisy.
Přestože Octavian je s největší pravděpodobností zakladatel této jednotky, nelze vyloučit, že to byl ve skutečnosti Markus Antonius, jeho kolega-triumvir.
Když byl Pompeius poražen, mezi Octavianem a jeho kolegou-triumvirem Markem Antoniem vykulminovala vzájemná nevraživost, která vyústila ve válku a vyvrcholila v námořní bitvě u Actia (r.31). Octavian, zde porazil svého soupeře a získal nadvládu ve Středozemním moři. Od tohoto okamžiku byl znám jako císař Augustus.
Je možné, ale opět hypotetické, že devatenáctá byla rozmístěna v Aquitanii po bitvě u Actia. Železný šroub z katapultu s označením XIX. legie byl nalezen v Döttenbichlu (nedaleko Oberammergau v Bavorsku)a naznačuje, že devatenáctá legie patřila k římskému vojsku, které dobylo Raetii (po r. 15 př. nl). Podstatná část z devatenácté byla v Dangstettenu na Horním Rýnu mezi r.15 př. nl a r.8 př.n.l.
Šroub z katapultu
V Germanii, se vojáci účastnili kampaně za Augustova generála Tiberia (8 př. nl a CE 4.5). Devatenáctá Legie byla pravděpodobně původně posádkou ve městech jako Kolín nad Rýnem a Neuss, a později převelena do (snad) Oberadenu a (určitě) Halternu, kde byl nalezen ingot na kterém se hovoří o této jednotce. Přesnější doklad však neexistuje. V roce 5 n.l, byl do provincie Augustem vyslán Quinctilius Publius Varus, aby zde vládl jako guvernér.
Ingot s nápisem
V r. 6 n.l.,měl Tiberius vést nejméně osm legií (VIII Augusta z Pannonie, XV Apollinaris a XX Valeria Victrix z Illyrica, XXI Rapax z Raetie, Gemina XIII, XIV a XVI Gemina z Gallicie v Germanii Superior a neznámou jednotku) proti králi Marobodovi z Markomanie v Čechách. Ve stejnou dobu ,se I. Legio Germanica, V Alaudae, XVII, XVIII a XIX přemístily proti pomyslné hranici Česka do výchozí linie útoku podél Labe. Tuto nejvelkolepější válečnou operaci v Římských dějinách, zhatila vzpoura v Panonii.
Coin XIX Legio
Trvalo tři roky, než byla vzpoura potlačena. V těchto letech byla zřejmě sedmnáctá stále s Varem. V září r.9 n.l., však Cheruský vůdce Arminius, jeden z nejloajálnějších Římských spojenců, se sám obrátil proti místodržiteli. Když dorazily zprávy, že západní kmeny povstaly znechuceny vládou místodržitele, Varus nevěděl o Arminiově zradě.Uposlechl jeho radu, aby se vrátil do Rýna. Jeho armáda byla obklíčena v okolí Osnabrücku, v Teutoburgském lese. Sedmnáctá, osmnáctá a devatenáctá legie byly zcela zničeny. Tři orlice těchto legií, byly vráceny za vlády Tiberia a Caliguly.
Znak XIX. Legie není znám.
Quinctilius Publius Varus
Jako doslov, bych uvedl asi jediné, „Roma Victor“, zřejmě po tomto fatálním debaklu nikdo nevolal.......
