TACAM T-60

[hydrostar]

---

TACAM T-60

Už v prvních měsících bojů na východní frontě došlo rumunské velení k závěru, že jimi používaný lehký tank R-2 neodpovídá požadavkům moderního boje a je účinný pouze proti tankům téže kategorie. Setkání s moderními sovětskými středními a těžkými tanky znamenalo pro posádky naprosté zděšení. Bojová hodnota taktéž používaných francouzských lehkých pěchotních tanků Renault R-35 byla hodnocena ještě níže.

Nejznámější fotka TACAM T-60.

I díky tomuto materiálnímu problému došlo v následujícím roku ke katastrofě u Stalingradu, při níž byla většina techniky zničena sovětským protiútokem. Po této těžké prohře je německému spojenci podán požadavek na dodání kvalitativně lepší techniky. Kromě několika tanků PzKpfw III a IV (v rumunské armádě značené jako T-3 a T-4) Němci dodali jen 50 vyřazených lehkých tanků PzKpfw 38(t) (v Rumunsku značené T-38) od svých jednotek. Ani tyto stroje se ale nemohly nijak výrazně prosadit proti stále početnější protivníkově technice.

Kvůli špatným zkušenostem s německými sliby a nemožností licenční výroby tanků TNHPS a T-23 se Rumuni museli spoléhat na svůj vlastní značně omezený průmyslový potenciál a na kořistní sovětskou techniku. Vlivem nemožnosti získání většího počtu důležitých náhradních dílů mohli z relativně velkého množství sovětské techniky využít jen lehké tanky T-60 a tahače protitankových děl T-20 Komsomolec. Tyto dva stroje totiž používaly motory, které vycházely z licence automobilky Ford a které se také v licenci vyráběly v Rumunsku. Z ostatních ukořistěných strojů se používaly jen pancéřové plechy a výzbroj.

Lehký tank T-60 sice svými jízdními výkony nijak neoslňoval a jeho pancéřování a výzbroj byla ještě na nižší úrovni, než měly standardní rumunské R-2 a nemohl tedy nijak výrazně zvýšit bojovou hodnotu armády, ale byl přijat do na rumunské poměry velkoryse pojatého programu na přestavbu do podoby stíhače tanků. Celá koncepce přestavby vznikla v polovině roku 1942. Šlo o zesílený podvozek tanku bez věže, na který byla namontována zepředu a z boku lehce pancéřovaná nástavba s lafetovaným kořistním dělem F-22 ráže 76,2 mm. Doplňkovou výzbroj představoval kulomet ZB-53 ráže 7,92 mm. Takto upravený T-60 dostal rumunské označení TACAM T-60, což byla zkratka Tun Anticar cu Afet Mobil T-60 (protitankové dělo na mobilním podvozku T-60) a představoval tak rumunskou obdobu prvních německých stíhačů tanků.

Boční pohled na stroj s loukoťovým provedením kol.

Stavba prvního prototypu probíhala od listopadu 1942 do poloviny ledna 1943. V první sérii mělo být přestavěno 23 ukořistěných strojů, ke kterým se později přidalo dalších 11 nově nabytých. Během roku 1943 tak vzniklo 34 TACAM T-60, které po půlroční zastávce ve výcvikovém středisku vytvořily 61. a 62. rotu v 1. a 2. tankovém pluku. Nasazení těchto stíhačů tanků je velice krátké a velmi málo popsané. Opravdových bojů se zúčastnily až v srpnu 1944. Jejich bojové úspěchy, ani ztráty nejsou doposud známy. Další osud všech strojů je úzce spjat s uzavřením míru mezi SSSR a Rumunskem. Součástí smlouvy ze srpna 1944 byla i podmínka o navrácení veškerého kořistního materiálu Sovětskému svazu, která se týkala i stíhačů TACAM T-60. Další osudy nejsou známy a s velkou pravděpodobností všechny skončily na šrotišti a posléze v huti.

Popis konstrukce:
TACAM T-60 měl podvozek složený na každé straně ze čtyř plných pojezdových kol s gumovou bandáží (*1), které byly odpruženy torzními tyčemi, předního hnacího kola, trojce podpůrných kladek v horní části a zadního napínacího kola, které mělo stejnou konstrukci, jako hlavní nosná kola. Vedení pásu bylo korýtkové. Jako pohonná jednotka sloužil v zadu umístěný vodou chlazený šestiválec GAZ 203 nebo 202 výkonu 63 respektive 55 kW. Přenos momentu na přední hnací kola byl veden přes převodovku z nákladního automobilu GAZ-AA.

Korba byla sestavena z rovných homogenizovaných desek spojených pod ostrými úhly. Desky byly z větší části svařovány (*2). Uprostřed šikmé čelní desky byla krabicová nástavba pro řidiče. Čelní desky měly tloušťku 20 nebo 35 mm a boční 15 mm. Nástavbu, která osádku chránila jen z předu a částečně z boku, tvořily desky tlusté 15 mm, získané z tanků řady BT. Boční stěny se daly odklopit.

Hlavní výzbroj tvořil nově Kořistní protitankový kanón F-22 ráže 76,2 mm, který byl uloženo v nástavbě. Uložení umožňovalo náměr v rozsahu -5 až +8° a odměr 32° na obě strany. Na vzdálenost 100 m probíjelo pancíř o tloušťce 133 mm pod úhlem 90° / pod úhlem 60° to bylo 105 mm, na 500 m 115/95 mm, na 1000 m 105/85, na 1500 m 95/73 a konečně ještě na vzdálenost 2000 m zvládal pancíř tlustý 80/65 mm. Sekundární výzbroj představoval kulomet ZB-53 ráže 7,92 mm. V bojovém prostoru bylo uloženo celkem 44 nábojů pro dělo.

Posádku tvořil řidič, který seděl v přední části trupu, a velitel/střelec s nabíječem, kteří seděli v otevřené nástavbě.

TACAM T-60 během přehlídky.

Základní technická data:
léta výroby: 1942-43
počet vyrobených vozidel: 34
hmotnost: 9 t
délka: 5,51 m
šířka: 2,35 m
výška: 1,75 m
měrný tlak: ? kg/cm2
pancéřování: 15-35 mm
výzbroj: 76,2 dělo F-22; 1 těžký kulomet ZB-53
osádka: 3
typ motoru: šestiválcový vodou chlazený motor GAZ 203
obsah:? cm3
výkon: 63 kW
max. rychlost: 40 km/h
dojezd: 200 km

Poznámky:
*1 - Ve výrobě tanků T-60 byly tři typy pojezdových kol. Proto je možné, že některá vozidla měla tato kola loukoťová.
*2 - Dle výrobní série původního tanku T-60 se podíl svařovaných a nýtovaných spojů liší.

Odkazy na modely:
http://www.missing-lynx.com/gallery/axis/sztacam.htm
http://ss-bass.oops.jp/tacam.t60.html (trochu je tam rozsypaného čaje, ale co už)

Podklady:
Ivo Pejčoch, Oldřich Pejs - Obrněná technika 6
http://www.worldwar2.ro
Vladimír Francev, Charles K. Kliment - Československá obrněná vozidla 1918-48
Difrologický klub

[Thór]

---

Tak o tomhle monstru slyším poprvé v životě:-) To bojové nasazení by mě zajímalo, kanón to neveze špatnej.

[hydrostar]

---

Já bych to jako monstrum nepovažoval. Když to srovnám s koncepčně stejnými stíhači tanků na podvozcích starších lehkých tanků z produkce třetí říše, musím konstatovat, že silueta vozidla je u většiny německých strojů až o půl metru vyšší než právě u tohoto stroje. Tím je jeho schopnost ukrýt se větší a současně je stabilnější.

[Thór]

---

hydrostar-:-) monstrum myšleno v poloze " horkou jehlou šité koncepce". Ne vždy to je synonymum pro něco, co je nepoužitelné. Proto jsem psal že by mě zajímalo to bojové použití. S tím co jsi napsal bez výjimky souhlasím.

[kacermiroslav]

---

Docela by mě zajímalo, kde Rumuni brali munici pro kořistní děla F-22 ráže 76,2 mm. Je mi jasné že jistě část munice byla také kořistní, ale vyráběla se tato munice, nebo se aspoň uvažovalo o její výrobě v Rumunsku?

Máš nějaké zprávy, kolik celkem Sovětských strojů T-60 bylo ukořistěno Rumunskou armádou? A co další stroje jako BT nebo T-26? Německo ukořistilo asi 900 strojů T-26 a Rumunsko jich asi taky muselo ukořistit velké množství. Proto by mě zajímalo, jestli i Rumuni uvažovali o nějakém jejich využití třeba na způsob Tacamu T-60.

[brano]

---

Pravdepodobne sa jednalo len o zásoby ukoristenej munície. Výroba munície s najväčšou pravdepodobnosťou neprichádzala do úvahy. Bolo by to nerentabilné a nákladné v rámci unifikácie a používania nemeckej techniky a munície. Nemci riešili nedostatok ukoristených nábojov prevŕtanim nábojovej komory týchto kanónov a používaním vlastnej 75 mm munície. U Rumunov to však pravdepodobne prevedené nebolo. Stavy koristnej

[hydrostar]

---

KačerMiroslav: Docela by mě zajímalo, kde Rumuni brali munici pro kořistní děla F-22 ráže 76,2 mm.
S tou municí to asi tak jednoduché nebude. Ivo Pejčoch píše:
[s]Dělo si zachovalo dobré balistické výkony, navzdory zvoleným rumunským tříštivým a průbojným granátům typu Costinescu.[/s]
To je tak vše, co k tomu můžu říct. Jak se to v praxi dělalo nevím. Mimochodem balistické vlastnosti jsem převzal z údajů o německé technice vyzbrojené tímto kořistním dělem F-22.
Edit: S tou rumunskou municí jsem se spletl. Tu používaly až děla ZIS-3 v TACAM R-2.

KačerMiroslav: Máš nějaké zprávy, kolik celkem Sovětských strojů T-60 bylo ukořistěno Rumunskou armádou?
Co se týče počtu ukořistěné techniky, tak tam je to taky obtížnější. Do listopadu 1942 získali 30 T-60. Jestli další získali sami nebo jim je poskytli Němci je nezjistitelné.

KačerMiroslav: A co další stroje jako BT nebo T-26?
Možnost využití jak tanků, tak jejich přestavěných podvozků narazila na zásadní problém a to na neexistenci většího množství náhradních dílů. T-60 mohl byt používaný jen proto, že měl motor a převodovku podle licence Ford, který se shodou okolností vyráběl v licenci i v Rumunsku. Proto se BT a T-26 používaly jen jako zásobárna pancéřových plechů a kanónů. Jinak tanků řady BT získali přibližně 30, stejně tak tanků T-26.

[kacermiroslav]

---

Ted trošku OT. Těch tanků T-26 získali podle mě dost málo, když to porovnám, že celkem bylo ukořistěno něco mezi 900 - 1100 ks. Je fakt že podvozek T-26 se nedal moc upravovat jako nosič těžké zbraně (cca 75mm PT), protože měl nízkou nosnost. Němci pokusně postavili asi 10 ks stíhačů na tomto podvozku. Jen si ale tak říkám, proč jich Rumoni obdrželi (ukořistili) tak málo. Pro ně to pořád mohli být stroje s dobrou palebnou silou, i když podprůměrným pancéřováním a pohyblivostí.

[hydrostar]

---

Musíš si taky uvědomit, jakou sílu měla německá a jakou rumunská armáda a kolik jich bylo a na jaké frontě byli ti Rumuni nasazeni.

[kacermiroslav]

---

Musíš si taky uvědomit, jakou sílu měla německá a jakou rumunská armáda a kolik jich bylo a na jaké frontě byli ti Rumuni nasazeni.

To si samozřejmě uvědomuji. Koneckonců při útoku na SSSR asistovalo Německu na 500.000 Rumunů. Což zase tak málo není. Po 530.000 Finech to byl druhý největší spojenec Německa. Samozřejmě je diskutabilní jejich bojová hodnota, ale dovím se, proč jim třeba Němci nepředali více kořistní techniky. Pro ně stejně moc velkou cenu neměla. Maximálně tak sundat věže, osadit je do stálých opevnění a podvozky užít jako transportéry munice atd. Naopak Rumunům by výrazně i tyto stroje pomohli. Ovšem...to jsem jen mé dohady.

[kacermiroslav]

---

Zpět k Tacamu T-60.

Jen doplním, že u 1.pluku, 61.roty sloužilo 16 ks Tacam T-60 a 18 ks bylo zařazenok k 3.pluku, 62.rotě. Jako takové se zůčastnili bojů na východní frontě a to konkrétně v Bessarabii a Moldavsku od února do srpna 1944. Po změně stran, kdy Rumunsko přešlo na stranu Sovětů, byl zbytek Tacamu T-60 zkonfiskováno Rudou Armádou (říjen 1944).

[hydrostar]

---

Mirku, já tě nekdy nechápu, prosím tě, proč třeba sem dáváš foku modelu stíhače, když tu samou fotku sem měl už v prvním článku v odkazech na modely, mně se nekdy zdá, že fakt čteš jen něco. Jako nic proti...

[kacermiroslav]

---

Jirko, to bude tím, že jsem si četl článek, ale nedíval jsem se na odkazy a zdroje. Ne vždy je tolik času se všemu a důkladně věnovat. Takže promiň.

[kacermiroslav]

---

Kromě výše uvedených základních změn, dočkal Tacam T-60 i celou řadu menších. Díky nové výzbroji bylo potřeba zlepšit podvozek, který dostal silnější torzní tyče. Pojezdová kola byla vybavená aretací, aby se zamezilo houpání stroje při palbě. Rovněž byl pozměněn přívod vzduchu k chladiči, mřížky nad motorem. Byl vytvořen i zásobník pro munici. Přístrojový panel řidiče byl vyměněn za nový od kolegů z Německa stejně jako řada dalších součástí do vnitřního vybavení. Bojový obdržel obdržel dělostřelecký zaměřovač.

Osobně tento typ stroje považuji za velice zdařilí, za relativně nízkých finančních a časových nákladů. Jen se pořád divím, že když se Rumunům podařilo již na přelomu roku 1942/1943 tyto stroje konstruovat, že jim Němci nepředali více kořistní techniky. Přeci jenom Němci stroje typu T-60 a BT používali maximálně k cvičným účelům nebo dalším druhořadným. Nebo je rovnou posílali do hutí. Rumunům by předání pár stovek těchto strojů daleko více posloužilo, než Němcům. Obdobně se divím tomu, jak se Němcům nechtělo vydávat z arzenálu ve Vídni uskladněné LT-35 a LT-38, které mohli novým majitelům posloužit více, než jen tím, že stáli ve skladech. Konkrétně Rumuni mě příjemně překvapili, jaké plnohodnotné stroje z nich dokázali stavět.